6 Ads 88/2006 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 19/2021- 28 - text  7 11 Ad 19/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobce: Ing. X bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Alicí Hejzlarovou, LL.M., MBA sídlem Žitná 1575/49, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo obrany, odbor sociálního zabezpečení sídlem Molákova 576/11, 186 00 Praha 8 o žalobě proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 7. 10. 2021, sp. zn. 302033/VP-8/OPM takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh 1. Žalobce se domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí, kterým ředitel žalovaného nevyhověl žalobcovým námitkám a potvrdil rozhodnutí Ministerstva obrany, Odboru sociálního zabezpečení (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. 302033/VP-5/14. Jím byl žalobci od 1. 8. 2021 přiznán výsluhový příspěvek ve výši 25 199 Kč měsíčně. 2. Prvostupňový orgán stanovil výpočet výsluhové náležitosti z průměrného měsíčního hrubého služebního platu, který v rozhodném období činil 61 460 Kč. Pro nárok na výsluhový příspěvek byla započtena doba vojenské činné služby v rozsahu 21 roků a 8 měsíců, počítána od 1. 12. 1999 ode dne vzniku služebního poměru, resp. pro jeho výši v rozsahu 22 roků, 8 měsíců včetně vykázaného zvýšeného zápočtu. Za 22 ukončených roků činné služby náleží výsluhový příspěvek ve výši 41 % průměrného měsíčního hrubého služebního platu. 3. Žalobce v průběhu správního řízení namítl, že nesouhlasí s vypočtenou dobou činné služby rozhodné pro přiznání výsluhového příspěvku, jelikož v době od 24. 8. 1995 do 23. 8. 1996 vykonával „základní službu“ v souladu s § 27 odst. 2 zákona č. 92/1949 Sb., branného zákona. Dále vykonával „další službu“ od 24. 8. 1996 do 30. 11. 1999 v souladu s § 37 odst. 1 a 2 písm. a) branného zákona. Podle § 143 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, je z nároku na výsluhu vyloučena základní a náhradní vojenská služba, další činnou službu však toto ustanovení nevylučuje. Na dobu studia (tj. 3 roky, 3 měsíce a 6 dnů) se vztahuje § 37 odst. 2 písm. a) branného zákona a podle § 165 odst. 6 zákona o vojácích z povolání je třeba do doby trvání služebního poměru vojáka z povolání započíst další službu, byla-li vykonávána před 1. 12. 1999. Po započtení doby studia by žalobci mělo být započteno 25 ukončených roků činné služby. 4. Žalovaný těmto námitkám napadeným rozhodnutí nevyhověl. V odůvodnění uvedl, že podle přechodného ustanovení § 165 odst. 6 zákona o vojácích z povolání se vojákům do doby rozhodné pro stanovení výsluhového příspěvku do dne účinnosti tohoto zákona (1. 12. 1999) započítávají doby služby v rozsahu, v jakém jim byly započteny podle dosavadních předpisů. Doba vojenské činné služby (základní, náhradní a další služby) se započítává pro nárok na výsluhový příspěvek pouze vojákům, kteří byli k 30. 11. 1999 ve služebním poměru vojáka z povolání nebo v další službě podle § 32 odst. 2 písm. b) branného zákona a jejich služební poměr se stal 1. 12. 1999 poměrem podle zákona o vojácích z povolání. 5. Žalobce konal při studiu Vojenské akademie Brno od 24. 8. 1995 do 23. 8. 1996 základní službu a dnem 24. 8. 1996 byl určen k výkonu další služby ve smyslu § 37 odst. 1 a 2 písm. a) branného zákona. Dnem 1. 12. 1999 byl přijat za vojáka z povolání a současně byl podle § 6 odst. 5 zákona o vojácích z povolání služebně zařazen na systemizované místo student, čekatel – důstojník 5. ročníku magisterského studia. Z tohoto důvodu na jeho výsluhové nároky dopadají pouze základní ustanovení zákona. Základní vojenské služba ani další služba se mu pro nárok a výši výsluhového příspěvku nezapočítává. Pro nárok uvedené výsluhové náležitosti se mu započítává doba jeho služby od 1. 12. 1999 do 31. 7. 2021, a proto žalovaný v postupu prvostupňového orgánu při rozhodování o přiznání výsluhového příspěvku neshledal žádné pochybení. II. Žalobní argumentace 6. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a navrhuje, aby ho soud zrušil, a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 7. Předně žalobce namítá, že žalovaný nesprávně stanovil rozhodný den vzniku jeho služebního poměru. V souladu s Rozhodnutím o vzniku služebního poměru ze dne 29. 11. 1999 by měl být den vzniku služebního poměru shodný s nabytím právní moci tohoto rozhodnutí, tedy se dnem 29. 11. 1999 neboť se žalobce vzdal práva na odvolání. V souladu s § 37 branného zákona a s §33 zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, by měl žalovaný považovat za rozhodný den 29. 11. 1999 a nikoliv 1. 12. 1999. 8. Žalovaný opomněl při přiznání výsluhového příspěvku zohlednit pojem „trvání činné služby vojáka“. Z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) vyplývá, že vojenská činná služba je širší pojem než samotný služební poměr. V souladu s § 20 branného zákona, který za vojenskou činnost považuje i další službu dle § 37, by měl žalovaný dobu, po kterou žalobce vykonával další službu podle § 37 odst. 2 písm. a) branného zákona, zahrnout do doby trvání činné služby vojáka a rovněž ji započítat pro stanovení rozhodné doby služby pro přiznání výsluhového příspěvku. 9. Žalovaný rovněž postupoval v rozporu se zásadou legitimního očekávání, když ve skutkově obdobném případu učinil nedůvodný rozdíl. Vojenský úřad sociálního zabezpečení totiž rozhodl v obdobném případě tak, že do započitatelné doby služby podle § 143 odst. 1 zákona o vojácích z povolání započetl dobu trvání další služby v období od 26. 8. 1996 do 30. 11. 2019. 10. Další skutečnost, která svědčí o chybném postupu žalovaného, vyplývá z žalobcova Výkazu dob pro zabezpečení peněžitými dávkami podle zákona o vojácích z povolání, kde je v části II Doby předchozích služebních poměrů uvedena doba další služby ode dne 24. 8. 1996 do 30. 11. 1999. Obdobně je to také v Přehledu o stanovených a dohodnutých dobách trvání služebního poměru a dobách, o který se služební poměr prodlužuje ze dne 7. 7. 2021. 11. Konečně žalobce namítá, že v jeho případě došlo k nerovnému zacházení, což je v rozporu s § 2 odst. 3 zákona o vojácích z povolání. Aplikací zákona o vojácích z povolání na způsob výpočtu výsluhového příspěvku vzniká rozdílný a diskriminační přístup v tom, že studentům vojenské vysoké školy, jež stihli ukončit např. bakalářský program v rámci magisterského studia před 1. 12. 1999 a byli tímto vzati do služebního poměru vojáka z povolání, se doba další služby, která tomu předcházela, započítává do doby rozhodné pro přiznání výše výsluhového příspěvku. Žalobce byl po dobu studia magisterského programu zařazen do důstojnické hodnosti v souladu s § 7 zákona o vojácích z povolání, přičemž toto ustanovení se vztahuje na vojáky z povolání, tedy je zcela nelogické, že při výpočtu výsluhových příspěvků žalovaný nevzal v potaz, že byl žalobce po celou dobu studia považován za vojáka z povolání. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout jako neopodstatněnou a setrval na svém právním názoru uvedeném v napadeném rozhodnutí. 13. K první žalobní námitce ohledně data vzniku služebního poměru žalovaný uvedl, že je zcela nepřijatelné považovat den podpisu rozhodnutí o vzniku služebního poměru za den vzniku služebního poměru. Žalobce v podaných námitkách k prvostupňovému rozhodnutí sám uvedl, že od 1. 12. 1999 do 31. 7. 2021 v souladu s § 164 zákona o vojácích z povolání sloužil jako voják z povolání. S tímto tvrzením se žalovaný plně ztotožňuje, neboť služební poměr žalobce skutečně vznikl až dne 1. 12. 1999. 14. Rozsudek NSS vykládá žalobce chybně, ne-li účelově. V odůvodnění soud uvedl, že pokud voják vykonával další službu před vznikem služebního poměru vojáka z povolání, nelze tuto dobu hodnotit jako dobu služebního poměru. Při posouzení charakteru další služby podle § 37 odst. 2 branného zákona je třeba rozlišovat případy písm. a) a b). Žalobce vykonal službu v souladu s § 37 odst. 2 písm. a) tudíž jako voják, který vykonal základní službu a byl na svou žádost vzdělán a vycvičen na náklad státu pro službu vojáků z povolání nebo dostal k tomu účelu stipendia nebo alespoň částečnou náhradu studijních nákladů. V případě písm. b) se voják vzdělával na náklady státu, současně však již byl ve služebním poměru vojáka z povolání. 15. Skutečnost, že byl žalobce přijat v roce 1995 ke studiu na Vojenské akademii Brno s tím, že po úspěšném ukončení studia bude přijat za vojáka z povolání, nelze vykládat tak, že již přijetím ke studiu v roce 1995 by byl přijat za vojáka z povolání. Vzhledem k tomu nelze dobu základní vojenské služby a další služby ve vojenské škole, do níž byl žalobce ustanoven podle § 37 odst. 2 písm. a) branného zákona, započítat ve smyslu přechodných ustanovení § 165 odst. 6 zákona o vojácích z povolání jako dobu služby rozhodnou pro nárok a výši výsluhového příspěvku. 16. Co se týče zápočtu doby služby rozhodné podle zákona č. 76/1959 Sb. pro nárok na odchodné a jeho výši p