7 As 22/2012 — Nejvyšší správní soud

14 A 113/2022- 34 - text 7 14 A 113/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Karly Cháberové a Martina Bobáka ve věci žalobkyně: P. M. zastoupená advokátem JUDr. Miroslavem Černým sídlem Balbínova 224/3, Praha 2 - Vinohrady proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2022, č. j. MZP/2022/500/2166, sp. zn. ZN/MZP/2019/500/172, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Praha, oddělení ochrany lesa (dále jen „ČIŽP“), ze dne 23. 9. 2022, č. j. ČIŽP/41/2022/10300. Tímto rozhodnutím byla žalobkyně shledána vinnou tím, že ohrozila životní prostředí v lesích, za což jí byla uložena pokuta ve výši 190 000 Kč. 2. Ze správního spisu soud zjistil následující, pro věc podstatné skutečnosti. 3. Dne 24. 9. 2015 a dne 25. 2. 2016 proběhlo inspekční šetření na lesních pozemcích ve vlastnictví žalobkyně. 4. Oznámením o zahájení správního řízení ze dne 23. 5. 2016, č. j. ČIŽP/41/OOL/SR01/1600320.001/16/PJM (dále jen „oznámení o zahájení řízení“), bylo se žalobkyní zahájeno správní řízení ve věci uložení pokuty za správní delikt. Toto oznámení bylo žalobkyni doručeno dne 26. 5. 2016. 5. Rozhodnutím ze dne 22. 5. 2019, č. j. ČIŽP/41/2019/7135, byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 380 000 Kč za správní delikt dle § 4 písm. a) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 282/1991 Sb.“). Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 4. 2020, č. j. MZP/2019/500/1418. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2022, č. j. 6 A 73/2020 – 37, bylo toto rozhodnutí zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k novému projednání. Důvodem byla skutečnost, že správní orgány neaplikovaly pro žalobkyni příznivější právní úpravu. Následně žalovaný zrušil rozhodnutí ČIŽP ze dne 22. 5. 2019 a věc vrátil ČIŽP k novému projednání. 6. Shora označeným rozhodnutím ČIŽP opět shledala žalobkyni vinnou tím, že neoprávněně užívala lesní půdu k jiným účelům než pro plnění funkcí lesů a od září roku 2015 nejméně do dne kontroly provedla zábor – stavební a terénní úpravy na lesním pozemku p. č. 295/2 v k. ú. Vrané nad Vltavou, přičemž celková plocha neoprávněně používaného lesního pozemku bez jakéhokoli porostu lesních dřevin činila 140 m2. 7. K odvolání žalobkyně žalovaný prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Žalovaný odmítl, že došlo k uplynutí promlčecí doby a tím k zániku odpovědnosti žalobkyně. K předmětnému protiprávnímu jednání docházelo od září 2015 do 25. 2. 2016. Promlčecí doba počala běžet dnem následujícím po dni, kdy došlo k odstranění protiprávního stavu, tj. v projednávané věci dne 26. 2. 2016. Promlčecí doba byla ve smyslu § 32 odst. 2 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), přerušena vydáním prvního rozhodnutí ČIŽP ze dne 22. 5. 2019. Přerušením promlčecí doby počala běžet nová promlčecí doba. Tato nová promlčecí doba by bývala uplynula dne 22. 5. 2022. Avšak do promlčecí doby se dle § 32 odst. 1 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky nezapočítává doba, po kterou se o věci vedlo soudní řízení správní. Dne 25. 6. 2020 byla v dané věci podaná žaloba, následně vydal Městský soud v Praze rozsudek ze dne 24. 3. 2022. Soudní řízení správní trvalo 637 dní a tato doba se do promlčecí doby nezapočítává. To znamená, že promlčecí doba by uplynula až dne 18. 2. 2024. 8. Ohledně zániku odpovědnosti za přestupek dle § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky žalovaný uvedl, že ke spáchání přestupku došlo dne 25. 2. 2016, k zániku odpovědnosti za přestupek by tak došlo dne 25. 2. 2021. Avšak s ohledem ke skutečnosti, že se v daném případě o věci vedlo soudní řízení správní, které trvalo 637 dní, uplyne promlčecí doba až dne 25. 11. 2022. 9. V daném případě tak doposud nedošlo k uplynutí promlčecí doby, ani k zániku odpovědnosti. Byla také dodržena lhůta podle § 5 odst. 2 zákona č. 282/1991 Sb., neboť ČIŽP dne 24. 9. 2015 provedla inspekční šetření na dotčeném pozemku a dne 25. 2. 2016 byla na předmětném pozemku provedena kontrola. Správní řízení bylo zahájeno dne 26. 5. 2016, tj. ve lhůtě stanovené tehdy platným zákonem. II. Obsah žaloby 10. Žalobkyně namítá, že došlo k uplynutí promlčecí doby a tím i k zániku její odpovědnosti za protiprávní jednání. Žalovaný podle žalobkyně na danou problematiku správně aplikoval zákon č. 282/1991 Sb., účinný od 1. 7. 2017, a správně posoudil podle § 30 písm. b) a následně zákona o odpovědnosti za přestupky délku promlčecí doby v délce 3 let. Zároveň žalovaný správně stanovil běh promlčecí doby, která počala běžet dnem po dni, kdy došlo k odstranění protiprávního stavu, tj. v projednávané věci dne 26. 2. 2016. Tříletá promlčecí doba k projednání přestupku tak započala běžet 26. 2. 2016 a skončila uplynutím tří let, tj. dnem 26. 2. 2019. Do tohoto dne tak mělo dojít k projednání a rozhodnutí o přestupku. Pokud k projednání a rozhodnutí o přestupku nedošlo, protože k vydání prvního rozhodnutí ČIŽP došlo až dne 22. 5. 2019, tj. po uplynutí tříleté promlčecí doby, zanikla objektivně odpovědnost žalobkyně. Procesním důsledkem zániku odpovědnosti za přestupek je, že správní orgány již nemohly v zahájeném řízení pokračovat a řízení měly zastavit. 11. Podle žalobkyně nebyly splněny podmínky pro stavení řízení dle § 32 odst. 1 písm. c) o odpovědnosti za přestupky, neboť podání správní žaloby bylo učiněno až po rozhodné době. Promlčecí doba nemohla být dle žalobkyně ani přerušena vydáním prvního rozhodnutí ČIŽP ze dne 22. 5. 2019, neboť již dnem 26. 2. 2019 došlo k promlčení spáchaného přestupku a k zániku odpovědnosti žalobkyně za přestupek. 12. Žalobkyně poukazuje na nepřiměřenou výši pokuty ve vztahu k dotčené výměře lesní půdy. Stanovená výše pokuty také několikanásobně překračuje cenu za m2 lesní půdy. Žalobkyně proto žádá soud, aby využil svého moderačního práva a výši pokuty výrazným způsobem snížil. III. Vyjádření žalované 13. Žalovaný uvádí, že promlčecí doba se přerušuje doručením oznámení o zahájení řízení o přestupku. Od tohoto data běžela nová tříletá lhůta, ve které bylo řádně vydáno prvostupňové ze dne 22. 5. 2019. Žalovaný míní, že všechna správní rozhodnutí byla vydána řádně a odpovědnost za přestupek nezanikla ani uplynutím 5 let dle § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky, neboť po dobu vedení řízení o žalobě došlo ke stavení promlčecí doby ve smyslu § 32 odst. 1 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky. 14. K žádosti žalobkyně o moderaci uložené pokuty žalovaný konstatuje, že žalobkyně pokutu neoznačuje za nezákonnou, nedostatečně odůvodněnou, nepřezkoumatelnou, a proto tyto otázky nemohou být předmětem tohoto soudního řízení. Pokuta byla uložena v zákonných mantinelech, zcela odpovídá vytýkanému závažnému protiprávnímu jednání a je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí inspekce v oblasti ochrany lesa. IV. Argumentace při jednání 15. Právní zástupce žalobkyně při jednání setrval na dříve předestřené argumentaci. Zopakoval názor, že žalobkyni neměla být pokuta uložena, neboť zanikla její odpovědnost za spáchání přestupku. Žalobkyně při jednání namítla především nepřiměřenou výši pokuty. Poukázala na její zdravotní stav ústící v pracovní neschopnost a na skutečnost, že právní nástupce, kterému prodala dotčený pozemek, napravil předchozí závadný stav. 16. Žalovaný při jednání zopakoval dříve uvedené argumenty. V. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 17. Soud dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“), přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 18. Žalobkyně především namítá, že uplynutím promlčecí doby zanikla její odpovědnosti za spáchaný přestupek. 19. Podle § 29 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky odpovědnost za přestupek zaniká uplynutím promlčecí doby. 20. Podle § 30 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky promlčecí doba činí 3 roky, jde-li o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč. 21. Podle § 31 odst. 2 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky promlčecí doba počíná běžet u trvajícího přestupku dnem následujícím po dni, kdy došlo k odstranění protiprávního stavu. 22. Podle § 32 odst. 1 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky se do promlčecí doby nezapočí