5 As 21/2022 — Nejvyšší správní soud

14 A 51/2023- 109 - text 12 14 A 51/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Martina Bobáka a Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: T. H. bytem X zast. advokátkou JUDr. Věrou Škvorovou, Ph.D. sídlem Francouzská 75/4, 120 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo kultury sídlem Maltézské náměstí 47/1, 118 00 Praha o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. K návrhu arcibiskupa (navrhovatel) Pražské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích (církev) zapsal žalovaný změnu v obsazení statutárního orgánu právnické osoby Pravoslavného monastýru sv. Václava a sv. Ludmily (monastýr) v rejstříku evidovaných právnických osob (REPO). Rozhodnutím navrhovatele nahradila žalobkyni ve funkci představené a statutára monastýru K. R. Žalobkyně ve věci zápisu podala podnět k zahájení přezkumného řízení zákonnosti změny zápisu statutárního orgánu, jemuž žalovaný nevyhověl (vyrozumění č. j. MK 22050/2023 SOCNS). 2. Zásahovou žalobou se žalobkyně domáhá, aby soud · zakázal žalovanému pokračovat v nezákonném zásahu do jejích práv v podobě výmazu žalobkyně ke dni 2. 2. 2023 z funkce statutárního orgánu představené monastýru v REPO, který žalovaný vede, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, a · v téže lhůtě přikázal žalovanému obnovit stav v podobě zápisu žalobkyně do funkce statutárního orgánu představené monastýru v REPO. 3. Žalobkyně se domnívá, že v tomto případě navrhovatel nesplnil požadavky vyplývající ze Základního dokumentu církve. Formální a obsahové nedostatky návrhu na změnu zápisu v REPO navrhovatel přes opakované výzvy žalovaného neodstranil. Dle žalobkyně navrhovatel podal dva návrhy na zápis změny (ze dnů 26. 1. 2023 a 2. 2. 2023) a není zřejmé, na základě kterého z nich žalovaný provedl zápis v REPO. Žalobkyně nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že vyhověl návrhu ze dne 2. 2. 2023, neboť žalovaný nemohl rozhodnout o pozdějším návrhu, dokud nevyřídil návrh dřívější. Žalovaný před provedením změny měl zkoumat, zda navrhovatel splnil podmínky pro požadovanou změnu zápisu v REPO. Žalovaný není pouhým administrátorem procesu, který bez dalšího zapisuje obsah požadovaných změn. Musí posoudit obsahové parametry předloženého návrhu. V tomto případě navrhovatel nemohl odvolat žalobkyni z funkce představené a statutárního orgánu monastýru, což je dle žalobkyně zřejmé z listin, které žalovanému předložil. Přesto žalovaný změnu po doplnění listin, které jsou dle žalobkyně nedostatečné, nakonec provedl. Žalobkyně zpochybňuje návaznost souhlasu eparchiální rady ze dne 25. 1. 2023 na rozhodnutí eparchiálního biskupa o odvolání žalobkyně z funkce představené monastýru ze dne 2. 2. 2023. Rovněž napadá obsahové důvody svého odvolání z funkce představené, jelikož má za to, že neporušila kanonická pravidla závažným způsobem. Vedle toho žalobkyně namítá, že žalovaný měl vzít v potaz, že informace o usnesení eparchiální rady zveřejněné na internetových stránkách Pražské pravoslavné eparchie se odlišují od obsahu tohoto usnesení založeného ve spisu. Liší se zejména v obsazení členů eparchiální rady, kteří hlasovali o vyslovení souhlasu s odvoláním žalobkyně z funkce představené. 4. Žalovaný s žalobou nesouhlasí. Nemohl postupovat jinak než provést evidenční zápis v REPO na základě rozhodnutí eparchiálního biskupa o odvolání žalobkyně z funkce představené ze dne 2. 2. 2023 na podkladě usnesení eparchiální rady ze dne 25. 1. 2023, která s tímto odvoláním žalobkyně vyslovila souhlas. Evidenční zápis, jehož nezákonnosti se žalobkyně dovolává, má pouze povahu osvědčení. Nejde o registrační úkon správního orgánu, který by měl konstitutivní účinky, ale o úkon deklaratorní, na jehož základě nevznikají, nemění se ani nezanikají práva. To dle žalovaného plyne z § 15a odst. 3 zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností, v rozhodném znění (zákon o církvích). Žalovaný nevede o návrhu na změnu žádné řízení, jelikož rozhodnutí se podle zákona o církvích vydává, jen pokud to zákon výslovně předpokládá (k tomu odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2014, č. j. 3 A 83/2014-47). Žalovaný tedy zkoumá jen formální rámec stanovený zákonem a Základním dokumentem církve. Neprovádí dokazování. Žalovaný toliko zapisuje informace o skutečnostech, o nichž se autonomně rozhodla církev a které mu oznámila. I dle Ústavního soudu existuje u církví podstatně „volnější režim“ než pro jiné právnické osoby (odkazuje na nález ze dne 27. 11. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 6/02, č. 4/2003 Sb.). Žalovaný tedy nemůže podmiňovat provedení evidenčního úkonu dokladováním náležitostí uvedených v návrhu, jež neupravuje Základní dokument církve, i když jsou upraveny v jiném vnitřním dokumentu církve. Žalovaný upozornil, že nemusel nejdřív „rozhodovat“ o dřív podaném návrhu, jelikož nejde o správní řízení, ale změnu provedl na podkladě později podaného návrhu, který dle něj splňoval kritéria stanovená zákonem a Základním dokumentem. Eparchiální rada v usnesení uvedla i konkrétní způsob porušení kanonických pravidel. Porušení kanonických pravidel konstatoval v rozhodnutí o odvolání žalobkyně i eparchiální biskup (navrhovatel). 5. Žalobkyně v replice mimo jiné namítá, že eparchiální rada v usnesení č. 3 ze dne 25. 1. 2023 sice popsala jednání žalobkyně, avšak není zřejmé, zda svým obsahem naplňuje závažné porušení kanonických pravidel. Navíc toto usnesení odkazuje na předcházející usnesení eparchiální rady ze dne 21. 7. 2022, které neobsahuje žádné sdělení o „porušení kanonických pravidel závažným způsobem“. Dle žalobkyně nemohl žalovaný dřív rozhodnout o posléze podaném návrhu, aniž vyřešil prvně podaný návrh. Žalovaný pochybil, pokud navrhovatele nevyrozuměl o neprovedení změny v zápisu v REPO k prvnímu návrhu před tím, než zápis provedl na základě druhého návrhu. 6. Žalovaný v duplice mj. zdůraznil, že o návrzích nevedl žádné správní řízení a v této věci nevydával rozhodnutí. Usnesení eparchiální rady č. 3 ze dne 25. 1. 2023 dle něj obsahuje důvod pro odvolání žalobkyně spočívající v závažném porušení kanonických pravidel – žalobkyně dispozicí s majetkem církve porušila 49. kánon VI. všeobecného sněmu. Žalovaný dodal, že nepřihlížel k druhé části usnesení ze dne 25. 1. 2023, v němž eparchiální rada zmínila rozhodnutí biskupa o odvolání žalobkyně ze dne 21. 7. 2022. Rozhodnutí biskupa musí následovat po souhlasu eparchiální rady, a proto žalovaný nemohl vyhovět ani návrhu na změnu zápisu v REPO, který mu navrhovatel doručil 17. 8. 2022. Žalovaný dodal, že navrhovateli nezaslal vyrozumění o neprovedení evidenčního návrhu, jelikož o to nepožádal. 7. V podání ze dne 18. 8. 2023 žalobkyně opětovně poukázala na přímou návaznost souhlasu eparchiální rady s jejím odvoláním v usnesení ze dne 25. 1. 2023 na rozhodnutí biskupa ze dne 21. 7. 2022. Žalobkyně zdůrazňuje, že porušení kanonických pravidel, na jehož základě by ji bylo možné odvolat, musí být závažné, nikoliv pouze běžné. Usnesení eparchiální rady č. 3 neobsahuje odůvodnění, že by jednání žalobkyně bylo závažným porušením kanonických pravidel. Toto žalovaný neměl opomenout. Dále žalobkyně zpochybňuje tvrzení žalovaného, že vyrozumění o neprovedení zápisu změny v REPO neposílá bez toho, aby navrhovatel o takové vyrozumění požádal. Žalobkyně přiložila také nepravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 7. 2023, č. j. 4 C 20/2023-118, který uložil Pražské pravoslavné eparchii, arcibiskupovi pražskému Michalu Dandárovi a Českému národnímu fondu kultury a.s., aby se písemně omluvili žalobkyni a druhému žalobci za zveřejněná nepravdivá obvinění jejich osob a zaplatili jim náhradu nemajetkové újmy. II. Jednání 8. U jednání dne 27. 9. 2023 žalobkyně setrvala na své předchozí argumentaci. Na dotaz předsedkyně senátu zástupkyně žalobkyně uvedla, že dle ní jde o právní otázku. Jádrem žaloby je rozdílná rozhodovací praxe žalovanému ve vztahu k obdobné situaci, konkrétně ve věci předcházejícího návrhu eparchiálního biskupa na změnu údajů v REPO týkajících se žalobkyně. 9. Žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí a jeho vyjádření k žalobě. Zdůraznil, že žalovaný musel při posuzování bezvadného návrhu na změnu zápisu v REPO respektovat církevní autonomii. 10. Soud upozornil účastníky, že v této věci bude vycházet zejména z nesporných skutečností, o nichž vypovídá správní spis, který žalovaný předložil soudu. Do tohoto spisu žalobkyně opakovaně nahlížela. Ostatně, jak uvedla zástupkyně žalobkyně u jednání, většinu důkazních návrhů pořídila právě v tomto správním spisu. Klíčové podklady založené ve správním spisu soud u jednání konstatoval. Konkrétně jde o úplný výpis z rejstříku evidovaných právnických osob k datu 10. 2. 2023, z něhož vyplynulo, že žalovaný v únoru 2023 skutečně provedl žalobou namítané změny v zápisu v REPO. Dále soud vyšel z čl. 6