1 Afs 92/2012 — Nejvyšší správní soud

3 Af 17/2021- 104 - text 8 3Af 17/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: JUDr. J. S., IČ: X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Janem Harcubou sídlem Palackého 1327, 293 01 Mladá Boleslav proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2018, č. j. 23384/18/5200-10423-701743 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále též „žalovaný“) ze dne 21. 5. 2018, č. j. 23384/18/5200-10423-701743 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí o přeplatku vydanému Finančním úřadem pro hlavní město Prahu (dále jen „finanční úřad“) ze dne 14. 3. 2017, č. j. 1903931/17/2004-51523-106258 (dále jen „rozhodnutí o přeplatku“). 2. Z napadeného rozhodnutí vyplynulo, že dne 2. 1. 2017 finanční úřad zaevidoval řádné přiznání k dani silniční za zdaňovací období roku 2016, ve kterém žalobce deklaroval naplnění podmínek předmětu daně silniční pro jedno osobní vozidlo pouze ve 2 měsících v období 1. čtvrtletí roku 2016 a vypočetl daň v částce 208 Kč. Finanční úřad ve shodě s údaji daňového přiznání vyměřil žalobci daň za rok 2016 konkludentním platebním výměrem č. j. 911101/1712004-51523-106258 ze dne 6. 2. 2017, který nabyl právní moci dne 31. 1. 2017 (§ 103 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném do 4. 6. 2018 (dále jen „daňový řád“) ve spojení s § 101 a § 140 daňového řádu, a § 15 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční (dále jen „zákon o dani silniční“). Vyměřenou daň v uvedené částce pak dle § 139 odst. 2 daňového řádu předepsal k úhradě na osobní daňový účet daně silniční žalobce (dále jen „ODÚ DSL“) ke dni 31. 1. 2017. Po odečtení této částky z ODÚ DSL vznikl žalobci přeplatek na tomto účtu ve výši 1 049 Kč. 3. Dne 13. 3. 2017 přijal finanční úřad podání žalobce obsahující žádost o vrácení přeplatku na všech daních evidovaných u finančního úřadu. 4. Dne 14. 3. 2017 finanční úřad vyhotovil dle § 155 daňového řádu rozhodnutí o přeplatku, kterým požadavku na vrácení přeplatku nevyhověl z důvodu neexistence vratitelného přeplatku. Rozhodnutí o přeplatku odůvodnil tím, že přeplatek vykázaný na dani silniční ke dni 14. 3. 2017 v částce 1 049 Kč převedl podle § 154 odst. 2 daňového řádu na úhradu nedoplatku vykázaného na dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) ke dni 14. 3. 2017 v částce 131 069 Kč se dnem úhrady 8. 1. 2016. 5. Dne 10. 4. 2017 podal žalobce proti rozhodnutí o přeplatku odvolání, v němž namítal, že finanční úřad rozhodl nesprávně, protože za absence právního důvodu žádosti nevyhověl a převedl faktický přeplatek na dani silniční ve výši 1 049 Kč na fakticky neexistující nedoplatek na DPH vykázaný finančním úřadem ke dni 14. 3. 2017 v údajné výši 131 069 Kč. Žalobce vytkl finančnímu úřadu, že v zákonné lhůtě 30 dnů dle § 155 odst. 3 daňového řádu nevrátil přeplatek na dani silniční a přeplatek na DPH, a žalobce konstatoval, že ke dni vydání rozhodnutí o přeplatku fakticky tyto přeplatky existovaly. Dle žalobce neexistoval právní důvod pro vykázání nedoplatku na DPH, neboť neexistoval žádný nezaplacený platební výměr na DPH. Finanční úřad tak vydáním vadného rozhodnutí jednal protiprávně, když bez právního důvodu převedl přeplatek na dani silniční na fakticky neexistující nedoplatek na DPH. Žalobce považoval výrok rozhodnutí o přeplatku za vadný, neboť byl v rozporu se skutečností, jelikož byl postaven na nepravdivém, věcně nedoloženém a nepřezkoumatelném odůvodnění rozhodnutí. 6. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání zamítl. Navzdory zamítavému rozhodnutí shledal, že finanční úřad pochybil, když vycházel z chybných údajů v evidenci daní žalobce a rozhodl v rozporu se skutečností. Finanční úřad měl žádosti žalobce vyhovět a vrátit přeplatek na dani silniční v částce 1 049 Kč a přeplatek na DPH v částce 3 008 Kč. Finanční úřad v rozporu se skutkovým stavem na osobním daňovém účtu DPH (dále jen „ODÚ DPH“) zaznamenal ke dni 1. 6. 2016 doměrek DPH za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2011 ve výši 68 233 Kč, penále z této doměřené daně ve výši 13 646 Kč, a následně k takto evidovanému doměrku evidoval ke dni 14. 3. 2017 úrok z prodlení ve výši 37 215 Kč. Ve skutečnosti k doměření DPH za 4. čtvrtletí roku 2011 nedošlo, neboť dodatečný platební výměr, č. j. 4669069/1512004-51523-106258, ze dne 25. 6. 2015 s doměrkem po daňové kontrole byl odvolacím orgánem zrušen. Finančním úřadem provedený převod částky 1 049 Kč z ODÚ DSL na ODÚ DPH tak byl neoprávněný, neboť na ODÚ DPH měl být fakticky vykázán přeplatek, nikoli nedoplatek. 7. Žalovaný uvedl, že i přes výše uvedené pochybení finančního úřadu nemohl odvolání žalobce vyhovět a přeplatek zjištěný ke dni 14. 3. 2017 vrátit, neboť existenci přeplatku musel znovu zkoumat ke dni rozhodnutí o odvolání, a to včetně tzv. testu vratitelnosti. Dle žalovaného nelze z textace § 155 odst. 2 a 3 daňového řádu, které řeší právo a podmínky spojené s požadavkem na vrácení vratitelného přeplatku, dovozovat, že by správce daně byl povinen vrátit přeplatek ve výši vykázané v době podání žádosti. V době podání žádosti správce daně zkoumá splnění podmínek pro vrácení přeplatku, přitom pokud vratitelný přeplatek dosahuje nejméně částku 100 Kč, má povinnost jej vrátit ve lhůtě 30 dnů ode dne obdržení žádosti. Správce daně je ale oprávněn testovat existenci vratitelného přeplatku po celou dobu, než je případně vratitelný přeplatek vrácen, tzn. nejpozději ještě před jeho vrácením daňovému subjektu. Pokud daňový subjekt požádá o vrácení konkrétní částky vratitelného přeplatku, příp. o všechny vratitelné přeplatky u daného správce daně, správce daně vrátí částku odpovídající aktuální situaci v evidenci daní ke dni, kdy má být částka poukázána. Může tak nastat situace, kdy v mezidobí od podání žádosti do poukázání vratitelného přeplatku dojde ke změně jeho výše, a to oběma směry. 8. Při zachování převedené částky 1 049 Kč z ODÚ DSL na ODÚ DPH vykazoval podle žalovaného od července roku 2017 ODÚ DPH nedoplatek, který byl ke dni 8. 3. 2018 vyčíslen v částce 5 488 Kč. Důvodem vzniku nedoplatku byla skutečnost, že ke dni 10. 7. 2017 byl ve smyslu § 143 a § 251 daňového řádu po přezkumném řízení na základě rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, č. j. 23829117/5300-22444-702525, ze dne 25. 5. 2017, předepsán k DPH za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2012 doměrek v částce 5 748 Kč a penále z částky doměřené daně v částce 655 Kč. K této doměřené dani ode dne 1. 2. 2013 ve smyslu § 252 daňového řádu nabíhal úrok z prodlení, který byl k datu 8. 3. 2018 předepsán v částce 3 238 Kč. Žalovaný dospěl k závěru, že přeplatek na ODÚ DPH ani na osobních daňových účtech ostatních daní žalobce dle § 154 odst. 1 daňového řádu finanční úřad v době vydání napadeného rozhodnutí neevidoval, proto nebylo možné požadavku na vrácení daňových přeplatků vyhovět. 9. Žalovaný dále uvedl, že pro žalobce bylo výhodnější nasměrování přeplatku 1 049 Kč z ODÚ DSL na ODÚ DPH tak, jak provedl finanční úřad. Došlo ke konzumaci tohoto přeplatku daně silniční s nedoplatky DPH a v důsledku toho byl základem pro úročení DPH za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2012 nedoplatek v nižší částce. 10. Žalovaný uzavřel, že, ke dni 23. 4. 2018 byl na ODÚ DPH evidován nedoplatek v částce 5 501 Kč. Finanční úřad sice porušením § 149 odst. 4 daňového řádu v roce 2017 pochybil při rozhodování o přeplatku, avšak v době vydání napadeného rozhodnutí bylo stále třeba postupovat v souladu s § 154 a § 155 daňového řádu, tj. v souladu s testem vratitelnosti, a zkoumat, zda jsou splněny podmínky pro vrácení přeplatku. Obsah žaloby Existence přeplatku 11. Žalobce předně namítá, že finanční úřad bez právního důvodu převedl fakticky existující přeplatek na dani silniční ve výši 1 049 Kč na fakticky neexistující nedoplatek na DPH, údajně vykázaný ke dni 14. 3. 2017 ve výši 131 069 Kč. Žalobci tedy nebyl vrácen požadovaný přeplatek na dani silniční ve výši 1 049 Kč a přeplatek na DPH ve výši 9 716 Kč. Nedoplatek na DPH neexistoval. Finanční úřad dle žalobce nevedl řádně evidenci osobního daňového účtu žalobce na DPH a zneužil zákonnou pravomoc, neboť vydal předmětné rozhodnutí k tíži žalobce. Žalobce navrhl provedení výslechu zaměstnanců finančního úřadu a žalovaného. Nepřezkoumatelnost obou rozhodnutí a nesprávné hodnocení podkladů 12. Dle žalobce rozhodl finanční úřad nesprávně, v rozporu se skutečností. Bez právního důvodu tak vydal vadné rozhodnutí o přeplatku s nepravdivým odůvodněním. Rozhodnutí o přeplatku je tak nepřezkoumatelné, stejně tak napadené rozhodnutí, neb