7 Aps 3/2008 — Nejvyšší správní soud

6 A 21/2022- 45 - text 9 6 A 21/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: EVOTECH s.r.o., se sídlem Radlická 112/22, Praha 5 – Smíchov, IČ: 277 48 847, zastoupen Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem Koliště 259/55, Brno, proti žalované: Technologická agentura České republiky, se sídlem Evropská 1692/37, Praha 6 – Dejvice, zastoupena Mgr. Pavlem Kroupou, advokátem, se sídlem Jakubská 121/1, Brno, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalované, spočívajícím v rozhodnutí žalované ze dne 21. 1. 2022, č.j. TACR/561-27/2017 a ve výzvě ze dne 22. 12. 2021, č.j. TACR/561-23/2017 k vrácení podpory ve výši 3.581.473,68 Kč. [2] Žalobce v podané žalobě uvedl, že rozhodnutím žalované ze dne 21. 1. 2022 bylo zamítavě rozhodnuto o námitkách žalobce proti výzvě k vrácení podpory týkající se projektu č. TH03010222 s názvem „Systém pro vzdálené řízení, správu a kontrolu ekonomiky provozu vozových parků s prioritou v odpadovém hospodářství“, v němž žalobce figuruje jako hlavní příjemce. [3] V prvním žalobním bodu žalobce namítal, že výzva k vrácení podpory ze dne 22. 12. 2021 mu nebyla řádně doručena. Dne 2. 11. 2021 bylo žalované oznámeno převzetí právního zastoupení žalobce Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, což žalovaná reflektovala a s právní zástupkyní žalobce v souladu se zákonem komunikovala. Výzva k vrácení podpory však byla dne 30. 12. 2021 doručena přímo žalobci. Na neplatnost doručení výzvy pak žalobce poukázal i ve svých námitkách proti této výzvě. Dle žalobce pak tato výzva doručena v rozporu se zákonem nemohla vyvolat žádné právní účinky. [4] Ve druhém žalobním bodu žalobce namítal, že neztratil způsobilost k řešení projektu, což byl důvod pro vydání výzvy k vrácení podpory, jelikož je na něj hleděno, jako by nikdy nebyl odsouzen. Žalobce namítal, že nesouhlasí se závěrem žalované, že byl pravomocně odsouzen za hospodářský trestný čin, a proto nesplňoval podmínky způsobilosti řešení daného projektu dle ustanovení § 18 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 130/2002 Sb.“). S odkazem na ustanovení § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o trestní odpovědnosti právnických osob“), uvedl, že na odsouzenou právnickou osobu se hledí, jako by nebyla odsouzena, jakmile byl trest vykonán. Peněžitý trest byl vykonán dne 23. 11. 2018 uhrazením částky ve výši 220.000 Kč. Zahlazení odsouzení pak bylo konstatováno i Okresním soudem v Karviné, u kterého byla předmětná trestní věc řešena, který žalobci přípisem ze dne 6. 8. 2021, č.j. 9 Nt 3311/2021-9 sdělil, že odsouzení je zahlazeno. [5] Dále žalobce v tomto žalobní bodu uvedl, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob je hmotněprávní; od jeho novelizace provedené zákonem č. 333/2020 Sb., účinné od 1. 10. 2020, se tedy na žalobce s ohledem na úhradu peněžitého trestu hledí jako na právnickou osobu, která odsouzena nebyla. K námitce žalované ohledně časového znění tohoto zákona doplnil, že aby znění tohoto zákona před datem 1. 10. 2020 mohlo být aplikováno, muselo by řízení u žalované o vrácení podpory zahájeno a rozhodnutí, resp. povinnost podporu vrátit vydána před tímto datem. Peněžitý trest však byl před datem 1. 10. 2020 uhrazen, a proto se od tohoto data na žalobce hledí jako by odsouzen nebyl. Nadto žalobce vyjádřil přesvědčení, že skutečnost, že příjemce byl pravomocně odsouzen za trestný čin ve smyslu zákona č. 130/2002 Sb., není porušení pravidel poskytnutí podpory, jelikož bezúhonnost příjemce byla před uzavřením smlouvy o poskytnutí podpory ze dne 9. 1. 2018 zkoumána a příjemce byl shledán bezúhonným. [6] Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud určil, že zásah žalované vůči žalobci, spočívající v rozhodnutí žalované ze dne 21. 1. 2022, č.j. TACR/561-27/2017 a ve výzvě k vrácení podpory ve výši 3.581.473,68 Kč dané tímto rozhodnutím, byl nezákonný, dále aby žalované zakázal, aby pokračovala v porušování práv žalobce požadováním navrácení podpory ve výši 3.581.473,68 Kč, a aby žalované přikázal obnovit stav před nezákonným zásahem, a to tak, že žalobci navrátí podporu ve výši 3.581.473,68 Kč. [7] Žalovaná v písemném vyjádření k podané žalobě označila podanou žalobu za nepřípustnou, neboť dle jejího názoru není možné požadovat proti rozhodnutí o námitkách a výzvě k vrácení podpory ochranu v rámci správního soudnictví. Uvedla, že výzvou k vrácení podpory nebyla žalobci autoritativně uložena povinnost vrátit konkrétně specifikovanou částku, ale byl pouze neformálně vyzván k jejímu vrácení s tím, že pokud nebude výzvě vyhověno, podá žalovaná finančnímu úřadu podnět k vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně. Žalovaná tedy nijak nezasáhla do právní sféry žalobce. Uvedla, že v důsledku nesplnění výzvy nedochází automaticky k uložení nějaké sankce, neboť ta by mohla být uložena až v rámci následného správního řízení, a to samostatným rozhodnutím. Výsledek takového řízení však nelze na základě předmětné výzvy nijak předvídat. Dále uvedla, že poučení, v němž žalobce upozornila na možné důsledky neuposlechnutí výzvy, jimiž bude informování příslušného finančního úřadu ze strany žalované o výzvě a jejím výsledku a současně podání podnětu k vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně, nelze chápat jako zkrácení práv žalobce; jedná se o pouhé sdělení, v němž žalovaná informuje o případných následcích nesplněné výzvy. Do práv žalobce by mohlo být zasaženo až následně, a to zejména v případě, pokud by finanční úřad žalobci v řízení o porušení rozpočtové kázně vyměřil odvod: proti takovému rozhodnutí by mohl (po podání řádných opravných prostředků) brojit žalobou proti rozhodnutí správního orgánu. V této souvislosti žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2017, č.j. 5 Afs 219/2016-27. [8] K otázce doručování žalovaná uvedla, že o tom, že bude výzva k vrácení podpory doručována přímo žalobci, byl jeho právní zástupce v předstihu informován prostřednictvím elektronické pošty. Dále uvedla, že výzva byla následně z důvodu vyšší procesní jistoty doručena jako součást rozhodnutí o námitkách ze dne 21. 1. 2022 též právnímu zástupci žalobce. Žalovaná shrnula, že v konečném důsledku byla výzva k vrácení podpory řádně doručena, a to do sféry žalobci i jeho právního zástupce, a byl tak naplněn smysl a účel právního institutu výzvy k vrácení dotace dle ustanovení § 14f rozpočtových pravidel, tj. informovat danou osobu o případných negativních důsledcích, které jej postihnou za určitých zákonem předvídaných podmínek. [9] Dále žalovaná uvedla, že k vydání výzvy k vrácení dotace přistoupila z toho důvodu, že shledala možné porušení rozpočtové kázně v čerpání dotace k tomu nezpůsobilým subjektem. Podezření bylo dle žalované důvodné, neboť nezpůsobilost příjemce vyplývala přímo z Rejstříku trestů právnických osob, resp. z ustanovení § 18 zákona č. 130/2002 Sb. Konstatovala, že z její strany šlo pouze o podezření, neboť porušení rozpočtové kázně může závazně konstatovat až finanční úřad v daňovém řízení. V tomto případě nebylo daňové řízení prozatím ukončeno – žalobci tak nevznikla povinnost vrácení dotace. Otázka způsobilosti žalobce k řešení projektu, tj. materiální stránka výzvy k vrácení dotace, by tak dle žalované neměla být předmětem tohoto soudního řízení. [10] K žalobním návrhům žalovaná uvedla, že žalobce se nemůže domáhat zákazu, aby žalovaná pokračovala v porušování jeho práv požadováním navrácení podpory ve výši 3.581.473,68 Kč, neboť navrácení podpory bylo žalobci pouze umožněno, nikoliv autoritativně přikázáno. Zároveň žalovaná dne 22. 2. 2022 žalobci sdělila, že věc byla předána místně příslušnému finančnímu úřadu, z čehož vyplývá, že po žalobci již nadále vrácení dotace nepožadovala. Dle žalované se pak rovněž není možné domáhat příkazu, aby tato obnovila stav před nezákonným zásahem, a to tak, že žalobci navrátí předmětnou podporu, a to z toho důvodu, že žalobce žalované tuto část dotace nevrátil, a proto nemůže nyní požadovat její zaslání zpět. [11] Žalobce podal k vyjádření žalované repliku, ve které nesouhlasil s tím, že v „konečném důsledku“ došlo k řádnému doručení výzvy k vrácení podpory. Vadné doručení předmětné výzvy se dle žalobce promítlo do rozhodnutí o námitkách, a proto tato vada nemohla být zhojena následným doručením výzvy společně s rozhodnutím o námitkách. Žalobce označil za nezákonný zásah skutečnost, že uvedeným postupem dochází k nelegitimní