6 As 54/2013 — Nejvyšší správní soud

8 A 43/2022- 38 - text 10 8 A 43/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému J. Š., bytem X, zastoupeného advokátkou JUDr. Alenou Pokornou Malachovou se sídlem Pařížská 67/11, Praha, Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2022, č. j.MHMP 454231/2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Úřad městské části Praha 11, odbor výstavby, jako stavební úřad příslušný podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), vydal dne 5. 5. 2021 rozhodnutí č. j. MCP 11/21/023636/OV – Bal, kterým podle § 134 odst. 5 stavebního zákona zakázal užívání stavby nazvané parkoviště Praha, H. M., k M., na pozemku p. č. Xa, Xb v katastrálním území X (dále jen „parkoviště“), jejímž je žalobce vlastníkem. 2. Žalobce proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 11, odboru výstavby (dále jen „stavební úřad“) podal odvolání, o němž zamítavě rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalovaný v podané žalobě uvedl, že stavební úřad na základě kontrolních prohlídek provedených na místě, které žalobce označuje jako „Předmětná plocha“, rozhodl, že plocha, kterou stavební úřad Prahy 15 nazval jako parkoviště, je ve skutečnosti pouze plocha s uježděnou a zhutněnou zeminou a místy zasypanou drobným kamením. Z těchto důvodů stavební úřad usoudil, že tato plocha nesplňuje požadavky uvedené v § 2 odst. 3 stavebního zákona, resp. že se nejedná o stavbu, o které by měl stavební úřad rozhodovat 4. V dalším rozhodnutí, které následovala po prohlídce, kdy na ploše již byla zaparkovaná auta, však stavební úřad dospěl k závěru, že jde o stavbu, která je provozována bez povolení stavebního úřadu. Napadené rozhodnutí následuje tuto změnu právní kvalifikace a přiklání se k tomu, že Předmětná plocha je stavbou. 5. Žalobce má za to, že existence zaparkovaných vozidel na určité ploše z ní však ještě nedělá stavbu (příp. terénní úpravu), která by ve smyslu stavebného zákona vyžadovala povolení. 6. V podané žalobě žalobce namítl, že stavební úřad pochybil, když stejnou věc posoudil pokaždé jinak. Rozhodnutí stavebního úřadu bylo vydáno v důsledku nelogičnosti a vnitřních rozporů procesu. Předmětná plocha není stavbou, resp. nejde o stavbu, která by vyžadovala stavební povolení. 7. Napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť je nepřezkoumatelné. Žalovaný v řízení nedostatečně zjistil skutkový stav věci, napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě rozhodnutí v prvním stupni, které je v rozhodné části nicotné, a proto napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 8. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí žalobce spatřuje v tom, že se žalovaný nezabýval všemi odvolacími důvody a napadené rozhodnutí řádně neodůvodnil. Žalovaný své rozhodnutí založil na úvaze, že Předmětná plocha je stavbou, aniž by vysvětlil rozpor mezi tímto závěrem a původním závěrem stavebního úřadu. Žalovaný se však ani nezabýval uplatněnými odvolacími důvody žalobce, když v odvolání byl žalovaný zejména vyzván, aby rozporné úvahy a závěry stavebního úřadu řádně odůvodnil. 9. Žalobce dále namítl, že stavební úřad v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí, dostatečně nezjistil skutkový stav věci, když nevzal v úvahu, že na původních kontrolních prohlídkách bylo zjištěno, že Předmětná plocha je plochou s uježděnou a zhutněnou zeminou a místy zasypanou drobným kamením. 10. Žalovaný tak rozhodoval na základě neúplných a kontroverzních podkladů. Jak uvedl, napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě rozhodnutí v prvním stupni, které je však v rozhodné části, tj. v části, kterou se zakazuje užívání parkovacího stání na pozemku, nicotné, a to proto, že první rozhodnutí vydané stavebním úřadem založilo překážku věci pravomocně rozhodnuté, což vylučuje, aby užívání pozemku jako parkovacího stání bylo jednou povoleno a opakovaně druhým rozhodnutím ze strany stejného správního orgánu zakázáno. 11. Žalovaný dále podle žalobce věc nesprávně právně posoudil, neboť předmětná plocha není ve smyslu stavebního zákona stavbou, ani terénní úpravou. Tvrzení žalovaného, že předmětná plocha byla nepochybně vybudována pomocí stavebních technologií, nemá oporu v provedeném dokazování a správním spise, a nemá oporu ani ve stavebním zákoně. 12. Pro případ, že by se soud neztotožnil s tvrzením žalobce, že Předmětná plocha není stavbou, žalobce dále namítl, že nejde ani o terénní úpravu. 13. Žalobce odkázal na § 3 stavebního zákona s tím, že pro vymezení, zda jsou konkrétní práce na Předmětné ploše terénní úpravou podléhající režimu stavebního zákona, je rozhodující, zda se jimi podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry. Rozlišit podstatnost či nepodstatnost změn je povinností příslušného stavebního úřadu. Závěr správního orgánu, zda ty či ony zemní práce podléhají režimu stavebního zákona, by mělo být výsledkem jeho správního uvážení, které by však nemělo postrádat důkladně získané technické informace o plošném a výškovém rozsahu provedených úprav terénu či o původních odtokových poměrech. 14. Závěr stavebného úřadu postrádající kvalifikované právní zdůvodnění, zda se jedná či nejedná o terénní úpravy ve smyslu stavebního zákona, jej činí nepřezkoumatelným právě se zřetelem k absenci argumentů, o něž je opřen. V tomto směru je podle žalobce namístě, aby stavební úřad za účelem učinění si úsudku o tom, zda zemní práce naplňují definiční znaky terénních úprav dle § 3 odst. 1 stavebního zákona, spolupracoval s jinými správními orgány, zejména na úseku správy ve vodním hospodářství, správy pozemních komunikací, případně aby využil expertní součinnosti, jak to umožňuje stavební zákon. Pokud stavební úřad na tuto svou povinnost rezignoval, zatížil řízení vadou, která má citelný dopad do právní sféry žalobce. 15. Žalobce stavebnímu úřadu i napadenému rozhodnutí vytýká, že nelze zjistit, jaký byl původní vzhled terénu, jaké byly původní odtokové poměry a plošný a výškový rozsah učiněných úprav terénu. Lze mít přitom za samozřejmé, že pokud úřad konstatuje, že nedošlo k podstatným změnám původního stavu pozemku (vzhled a odtokové poměry), musí být napřed zjištěno a prokázáno, jaký byl původní stav pozemku. Stavební úřad pochybil v tom, že svou úvahu ohledně posouzení terénních úprav nedostatečně zdůvodnil a jeho postup je tak nutno považovat za nepřezkoumatelný právě z důvodu absence argumentů, jimiž by svůj právní názor na provedené terénní úpravy řádně vysvětlil. 16. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Žalovaný předně uvedl, že žalobce nepopírá, že předmětnou plochu užívá jako parkoviště, tato skutečnost vyplývá z veřejně přístupných mapových zdrojů. Podstata argumentace v podané žalobě je tvrzení žalobce, že předmětná odstavná plocha není stavbou ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona ani terénní úpravou ve smyslu § 3 odst. 1 stavebního zákona. 17. Žalovaný uvedl, že předmětná parkovací plocha o výměře přibližně 1000 m² byla vybudována pomocí stavebních technologií, stavebních postupů, mezi které lze zahrnout vyrovnání stávajícího terénu a jeho následné vyštěrkování. Proto lze předmětné parkoviště považovat za stavbu. Ačkoliv by v případě této plochy bylo vhodnější užít pojmu definovaném v ustanovení § 3 odst. 5 stavebního zákona, tedy jako stavební záměr, žalovaný uvedl, že předmět řízení, kterým je zákaz užívání stavby nazvané parkoviště je definován jasně a srozumitelně. Předmětná plocha parkoviště nevyžaduje ohlášení či povolení ve smyslu § 104 a následujícího stavebního zákona, to však neznamená, že tento stavební záměr nevyžaduje ani územní rozhodnutí či územní souhlas. 18. Předmětný stavební záměr, kterým je plocha o výměře 1000 m² užívaná jako odstavná parkovací plocha vyžaduje rozhodnutí o změně využití území podle § 80 odst. 2 písm. c) stavebního zákona. Bez tohoto povolení nelze tuto plochu jako parkoviště užívat, tj. provozovat. Podle platného územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy, včetně změny Z 2832/00, vydané formou opatření obecné povahy číslo 55 z roku 2018 se předmětná plocha parkoviště nachází v nezastavitelném území celoměstského systému zeleně, v ploše lesní porosty. 19. Žalobce předmětnou stavbu využívá, tato stavba slouží pro návštěvníky zábavního parku „Krtkův svět“, parkoviště je oploceno a ohraničena dvěma vjezdy do areálu. Žalovaný uvedl, že z jeho úřední činnosti je mu známo, že žalobce v souvislosti s užíváním zábavního areálu dlouhodobě porušuje veřejný zájem na tom, aby stavební činnost probíhala jen na základě stavebního povolení či jiného opatření stavebního úřadu a v souladu s ním. III. Posouzení žaloby 20. Městský soud v Praze (dále také jen jako „městský soud“) ověřil, že žaloba byla podána včas,