5 Afs 35/2009 — Nejvyšší správní soud

8 Af 11/2022- 44 - text 12 8 Af 11/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně proti žalovanému PHARMAWEX s. r. o., DIČ: CZ04491891 sídlem Novoměstská 960, 537 01 Chrudim zastoupena advokátem Mgr. Danielem Bartošem sídlem Bílinská 1147/1, 400 01 Ústí nad Labem Celní úřad Praha Ruzyně sídlem Aviatická 12/1048, 160 08 Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2022, č. j. 1638-7/2022-650000-11, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2022, č. j. 1638-7/2022-650000-11 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta její námitka proti Vyrozumění o úroku z prodlení ze dne 14. 2. 2022, č. j. 1638-4/2022-650000-45 (dále jen „Vyrozumění“), vydanému žalovaným jako správcem daně, kterým byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit úrok z prodlení v hodnotě 630 Kč. 2. V rámci předcházejícího řízení před správními orgány podala žalobkyně dne 24. 4. 2020 celní prohlášení na propuštění dovezeného zboží do celního režimu volného oběhu. Zboží bylo deklarováno jako „Přístroje pro léčbu ozonem, kyslíkem, aerosolem, dýchací oživovací přístroje nebo jiné léčebné dýchací přístroje - bezpečnostní filtr k běžnému použití (zařazeno dle dispozic předložených od příjemce)“ a sazebně zařazeno pod podpoložku kombinované nomenklatury 9019 20 00 00. Žalovaný celní prohlášení přijal a téhož dne zboží na základě rozhodnutí ze dne 24. 4. 2020 v celním řízení ev. č. 20CZ6500001DL0CVV5 (dále jen „rozhodnutí v celním řízení“) propustil do navrženého režimu s tím, že vyměřil clo ve výši 0 Kč. 3. Následně byla Celním úřadem pro Pardubický kraj u žalobkyně dle čl. 48 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, v platném znění (dále jen „celní kodex Unie“), dle § 5 zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „celní zákon“) a dle § 85 až 88a zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), provedena kontrola po propuštění zboží vedená pod evidenčním číslem NK0006/21/590501 (dále jen „kontrola po propuštění“). Jejím obsahem bylo ověření správnosti a pravdivosti sazebního zařazení zboží. Předmětem uvedené kontroly bylo celkově 58 rozhodnutí v celním řízení, přičemž se jednalo o dvě rozhodnutí žalovaného (20CZ6500001DL0CVV5 a 20CZ6500001B75K852) a 56 rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj. Tato kontrola po propuštění byla zahájena dne 2. 6. 2021 a ukončena dne 10. 1. 2022. 4. Výsledkem kontrolního zjištění byl závěr, že v rozhodnutí v celním řízení je popis zboží a jeho sazební zařazení odlišné od skutečnosti zjištěné kontrolou po propuštění, čímž došlo k nedoplatku na cle ve výši 13 800 Kč. S tuto skutečností byla žalobkyně seznámena dne 16. 11. 2021 doručením dosavadního kontrolního zjištění č. j. 67386-24/2021-590000-51 (dále jen „Dosavadní kontrolní zjištění“), kde jí bylo mimo jiné sděleno, že na celní dluh v daném případě dopadá uplatnění ustanovení čl. 114 odst. 2 celního kodexu Unie (vznik úroku z prodlení). Dosavadní kontrolní zjištění bylo žalobkyni doručeno prostřednictvím datové schránky dne 18. 11. 2021. Celní úřad pro Pardubický kraj vydal dne 10. 1. 2022 rozhodnutí – dodatečný platební výměr č. j. 1607-34/2022-590000-51 (dále jen „dodatečný platební výměr č. j. 1607-34/2022-590000-51“), kterým dodatečně doměřil žalobkyni clo ve výši 13 800 Kč. 5. K rozhodnutí Celního úřadu pro Pardubický kraj č. j. 1607-34/2022-590000-51 vydal žalovaný Vyrozumění o úroku z prodlení ze dne 12. 1. 2022, č. j. 1638/2022-650000-45, kterým byl předepsán úrok z prodlení ve výši 630 Kč. Dne 10. 2. 2022 podala žalobkyně proti Vyrozumění námitky. Žalovaný se ztotožnil s tvrzeními žalobkyně (ověřil, že plná moc k zastupování byla předložena Celnímu úřadu pro Pardubický kraj dne 21. 6. 2021), a proto dne 14. 2. 2022 vypravil Vyrozumění pod č. j. 1638-4/2022-650000-45 do datové schránky procesního zástupce žalobkyně. Proti tomuto Vyrozumění podala žalobkyně námitku, kterou žalovaný zamítl napadeným rozhodnutím. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítala, že ve Vyrozumění není specifikováno, z jakého právního titulu je úrok z prodlení vyměřován. Správce daně uvedl toliko, že „Úrok je stanoven na základě platební povinnosti doměřené rozhodnutím č. j. 1607-34/2022-590000-51 ze dne 10. 1. 2022“, přičemž však nespecifikoval, který orgán citované rozhodnutí vydal a o který konkrétní výměr se jedná. Taková specifikace je přitom dle názoru žalobkyně nezbytná. Žalovaný k těmto námitkám v rámci napadeného rozhodnutí uvedl (v obecném smyslu), že je zřejmé, o jaké úroky z prodlení se jedná. Tomuto závěru však nelze přisvědčit, neboť každé jednotlivé rozhodnutí orgánů veřejné správy lze jednoznačně identifikovat až na základě údajů spočívajících zejména v označení rozhodujícího orgánu, v čísle jednacím rozhodnutí a zpravidla v datu jeho vydání, jak stanoví § 102 odst. 1 daňového řádu. Vyrozumění je tak neurčité. 7. K tomu žalobkyně doplnila, že rozhodnutí pod uvedeným číslem jednacím mohl teoreticky vydat i jiný správní orgán, přičemž pokud není ve Vyrozumění výslovně uveden rozhodující orgán, není právní titul případných úroků z prodlení dostatečně specifikován. Přitom není nijak rozhodné, zda je případně adresátovi známo, o který právní titul se má jednat. Proto žalobkyně vyvozuje, že Vyrozumění nemůže být ani vykonatelné. 8. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítala, že Vyrozumění je úkonem předčasným a nehospodárným, neboť rozhodnutí Celního úřadu pro Pardubický kraj o doměření cla, na která žalovaný v rámci napadeného rozhodnutí poukazuje (č. j. 1607-34/2022-590000-51) ještě pro podání odvolání žalobkyní nenabyla právní moci a není postaveno na jisto, zda předmětné clo bylo doměřeno po právu. Nadto žalobkyně požádala o prodloužení lhůty stanovené v rámci jednotlivých rozhodnutí o doměření cla (dodatečných platebních výměrech). V době vydání napadeného rozhodnutí nebylo o těchto žádostech o prodloužení lhůt rozhodnuto, a to ani nepravomocně, a žalovaný tak nemohl jakkoli uzavírat, že je tato námitka nedůvodná. V době vydání napadeného rozhodnutí měl žalovaný této námitce přisvědčit, popř. vyčkat, resp. řízení přerušit, když na základě žádostí žalobkyně došlo k suspenzi rozhodnutí ex lege v souladu s čl. 108 celního kodexu Unie. Není tak pravdou, že by rozhodnutí (původní titul, na jehož základě došlo k vydání Vyrozumění) bylo již vykonatelné a clo tudíž splatné v době, kdy žalovaný vydal napadené rozhodnutí. 9. Vyrozumění je též v rozporu se zásadou hospodárnosti, neboť nehospodárným je úkon, který je činěn na nejistém právním základu a s vědomím, že může dojít k jeho zásadní změně či dokonce zrušení. 10. Žalobkyně nesouhlasila ani s názorem žalovaného, že tento nemohl a nemá zkoumat správnost právního titulu, z něhož příslušné úroky z prodlení vyměřuje (stanovuje). Pokud má žalovaný dbát správnosti svého rozhodování, musí být schopen posoudit správnost právního titulu, na jehož základě činí další úkony. Žalovaný tak měl zkoumat otázku správnosti předmětného dodatečného platebního výměru, z něhož úrok z prodlení stanovil. Pokud otázku správnosti příslušného dodatečného platebního výměru odmítl posuzovat sám, měl žalovaný vyčkat rozhodnutí odvolacího orgánu. 11. Pokud pak žalovaný uvádí, že samotný úrok z prodlení vzniká ze zákona, přičemž Vyrozuměním není ukládáno nic, co by do té doby ještě neexistovalo, není žalobkyni zřejmé, proč vůbec žalovaný Vyrozumění vydal, navíc s ohledem na to, že dosud není dáno najisto, zda doměřené clo je uloženo k úhradě po právu. Takové nedůvodné úkony žalovaného lze považovat za nehospodárné. 12. Ve třetí žalobní námitce žalobkyně uvedla, že ve věci nebyla dána místní příslušnosti Celního úřadu pro Pardubický kraj k vydání rozhodnutí o dodatečném doměření cla (dodatečných platebních výměrech). K doměření cla je místně příslušný správce cla, který jako první zjistil skutečnosti, na jejichž základě vznikl celní dluh. Tyto skutečnosti však jako první zjistil již žalovaný, a to při propuštění zboží do celní unie. Navíc v rámci kontroly u žalobkyně nedošlo ze strany Celního úřadu pro Pardubický kraj ke zjištění nových skutečností, nanejvýš tento orgán ty skutečnosti, které byly zjištěny v rámci propuštění zboží do celní unie, nově přehodnotil. Hypotéza § 4 odst. 2 celního zákona tak nebyla ze strany Celního úřadu pro Pardubický kraj naplněna, pročež nemůže být tento orgán místně příslušný k doměření cla. Žalobkyně upozornila na další procesní předpisy (zejm. daňový řád), které za příslušný orgán považují orgán, u kterého došlo k (celní) deklaraci, tedy v předmětné věci nikoli Celní úřad pro Pardubický kraj. V tomto ohledu považuje žalobkyně veškerá rozhodnutí o d