3 As 8/2007 — Nejvyšší správní soud

9 A 28/2022- 38 - text 10 9A 28/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobkyně: UbrIS v.o.s., IČO 02516519 sídlem Senovážné náměstí 977/24, 110 00 Praha 1 – Nové město proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, IČO 48135097 sídlem Antonína Čermáka 1057/2A, 160 00 Praha 6 – Bubeneč o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 24. 2. 2022, č. j.: O-82681/D21123235/2021/ÚPV, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně jako insolvenční správce společnosti M Marketing s.r.o., v likvidaci domáhala zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „žalovaný“) uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž byl zamítnut rozklad žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) ze dne 26. 11. 2021, č. j.: O-82681/D21028266/2021/ÚPV o zrušení obrazové ochranné známky č. 187581 v podobě: [OBRÁZEK] (dále „napadená ochranná známka“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím Úřadu byla napadená ochranná známka, jejímž vlastníkem je společnost M Marketing, s. r. o., „v likvidaci“, Praha 7 – Troja, zrušena podle ustanovení § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“), s účinky ode dne podání návrhu na zrušení, tj. ode dne 18. 3. 2021, a to k návrhu Nadačního fond IT people, Praha 4 – Chodov (v tomto řízení před soudem osoba zúčastněná na řízení). Důvodem zrušení napadené ochranné známky byl závěr Úřadu, že nebyly splněny podmínky řádného užívání ochranné známky plynoucí z ust. § 13 zákona o ochranných známkách, konkrétně, že v rozhodném období od 17. 3. 2016 do 17. 3. 2021, tj. v období 5 let před podáním návrhu na zrušení vlastník ochrannou známku užíval, nakládal s ní, resp. že učinil patřičné kroky související s užíváním ochranné známky. 3. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, v němž namítala nezohlednění celé doby 5 let neužívání ochranné známky a tím rozporovala i nesplnění podmínek pro zrušení ochranné známky s poukazem na neužívání této známky z objektivních důvodů. II. Rozhodnutí předsedy Úřadu (napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí vyšel ze zjištění, že napadená ochranná známka, byla zapsána do rejstříku ochranných známek s právem přednosti dne 15. 9. 1993 pro službu organizování soutěží ve třídě 41 podle mezinárodního třídění výrobků a služeb. Návrh na její zrušení byl podán dne 18. 3. 2021. Z podkladů řízení, z nichž Úřad v prvostupňovém rozhodnutí vycházel, žalovaný zrekapituloval, že v době od 3. 4. 2013, tj. již před počátkem běhu relevantní doby 5 let, do 17. 2. 2020 byla otázka vlastnictví a dispozičních práv k napadené ochranné známce spornou z důvodu soudního řízení o jejím vyloučení z majetkové podstaty jiného společnosti jako dlužníka, nicméně, že relevantním obdobím pro posouzení řádného užívání napadené ochranné známky v tomto řízení bylo období od 17. 3. 2016 do 17. 3. 2021, tj. období pěti let před podáním návrhu na zrušení ochranné známky, z čehož vyplynulo, že práva z napadené ochranné známky dle zjištěných skutečností více než rok (konkrétně 13 měsíců) náležela výhradně vlastníkovi, neboť incidenční spor vztahující se k napadené ochranné známce byl pravomocně ukončen dne 17. 2. 2020 a od této doby vlastník mohl s napadenou ochrannou známkou nakládat. 5. Žalovaný se zabýval jádrem rozkladové argumentace žalobkyně, založeném zejména na tvrzení, že od 3. 4. 2013 do 17. 2. 2020 trvalo soudní řízení o vynětí práv k napadené ochranné známce z majetkové podstaty dlužníka, společnosti ART PRODUCTION K./2, s. r. o., Praha 2, v rámci insolvenčního řízení. V tomto období, kdy bylo vlastnictví k napadené ochranné známce zpochybněno, nebylo možno práva k ní objektivně vykonávat. Žalobkyně byla přesvědčena, že doba neužívání napadené ochranné známky netrvala 5 let, nýbrž pouze 13 měsíců, a to od 18. 2. 2020 do 17. 3. 2021. Navíc, i těchto 13 měsíců podle svých slov žalobkyně využila k hledání možnosti převodu práv k napadené ochranné známce na třetí osoby. Tato snaha byla údajně znemožněna podáním návrhu na zrušení napadené ochranné známky. Úřad podle žalobkyně také opomněl, že vlastník ochranné známky je zároveň v likvidaci, a to od svého zrušení dne 8. 8. 2017. Zrušení společnosti zároveň znamená ukončení provozu obchodního závodu, tedy znemožnění podnikání (ať již v podobě pořádání soutěže krásy, či jiným způsobem). 6. Přes uvedené a s přihlédnutím k uznání liberačních důvodů pro neužívání napadené ochranné známky v období 17. 3. 2016 – 17. 2. 2020 správním orgánem 1. stupně, žalovaný s ohledem na relevantní období k průkazu řádného užívání ochranné známky ve smyslu § 31 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách, tj. k časovému úseku mezi 17. 3. 2016 a 17. 3. 2021 shledal, že v období od 17. 2. 2020 do 17. 3. 2021 mohl vlastník, resp. žalobkyně s napadenou ochrannou známkou již volně nakládat. Žalobkyně však nikterak neprokázala, že by v této době učinila patřičné kroky související s řádným užíváním napadené ochranné známky. 7. Žalovaný se plně ztotožnil se závěrem Úřadu, že za rozhodné období k průkazu řádného užívání napadené ochranné známky je třeba považovat nepřetržitou dobu 5 let předcházejících podání návrhu na její zrušení, tedy období 17. 3. 2016 – 17. 3. 2021, správně vymezené orgánem prvního stupně. Nicméně žalovaný považoval za mylnou konstrukci žalobkyně, že pětiletá doba k průkazu řádného užívání ochranné známky počala běžet až dne 18. 2. 2020, a tedy, že neuplynula doba pěti let neužívání ochranné známky, nýbrž pouze doba 13 měsíců. Podle žalovaného tato právní konstrukce žalobkyně nemá oporu v zákoně, neboť skutečnost, že část relevantního období k průkazu řádného užívání napadené ochranné známky je pokryta tzv. liberačními důvody (17. 3. 2016–17. 2. 2020), nemá za následek jakýsi alternativní posun počátku období, od nějž se odvíjí počítání nepřetržité pětileté lhůty k průkazu řádného užívání až na dobu, kdy liberační důvody pominou, v daném případě na období počínající dnem 17. 2. 2020 (dnem právní moci rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2020, č. j. 103 VSPH 178/2019-234, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2018, č. j. 191 ICM 1197/2013-205, kterým byla ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, společnosti ART PRODUCTION K./2, s. r. o., Praha 2, vyloučena napadená ochranná známka). Žalovaný poukázal na dikci § 31 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách, v níž je jasně požadováni řádné užívání ochranné známky v „nepřetržité době 5 let předcházejících podání návrhu“ a jiný výklad tento zákon nepřipouští. Tedy ačkoliv je větší část relevantního období k průkazu řádného užívání napadené ochranné známky vymezena obdobím, na něž se vztahují liberační důvody pro neužívání, stále zbývá podstatná část relevantního období, která užívání ochranné známky umožňovala, a to od 17. 2. 2020, kdy došlo k pravomocnému ukončení řízení o vynětí práv k ní z majetkové podstaty dlužníka v rámci insolvenčního řízení. Během období 17. 2. 2020 – 17. 3. 2021 (13 měsíců) tedy insolvenční správce vlastníka mohl volně s napadenou ochrannou známkou disponovat a zajistit její řádné užívání, např. prostřednictvím třetích stran (na základě licenční smlouvy), popř. ji mohl převést na jiný subjekt, který by s jejím řádným užíváním započal. Nic takového se se však nestalo, přičemž neúspěchy při komerčních jednáních týkajících se případného převodu napadené ochranné známky, stejně tak jako např. nedostatek finančních prostředků k jejímu užívání nejsou zákonnými důvody, které by mohly absenci řádného užívání ospravedlnit. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) C-246/05 ve věci Armin Häupl v. Lidl Stiftung & Co. KG (bod 55), kde je explicitně zmíněno, že „(…) řádnými důvody pro neužívání ochranné známky jsou překážky s přímým vztahem k této ochranné známce, které znemožňují její užívání nebo kvůli nimž užívání této ochranné známky ztrácí smysl a které jsou nezávislé na vůli majitele uvedené ochranné známky.“ Tento závěr žalovaný shledal i v komentáři k § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. (viz HORÁČEK, R., BISKUPOVÁ, E., DE KORVER, Z.: Práva na označení a jejich vymáhání. Komentář. 3. vydání, C. H. BECK, 2005, s. 230) Za liberační důvody „jsou považovány okolnosti nezávislé na vůli vlastníka ochranné známky nebo okolnosti, které nebyly způsobeny jeho chybou či nedbalostí. V praxi to budou zejména takové důvody, jakými jsou zejména nezaviněná nemožnost vyrábět výrobky či poskytovat služby, pro něž byla ochranná známka zapsána, např. z důvodů vyšší moci, t