1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

9 Af 8/2022- 37 - text 9 9Af 8/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: XXX se sídlem XXX zastoupen Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem se sídlem Moravské náměstí 15, Brno proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu se sídlem Na Františku 32, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2022, č. j. MPO 15597/22/31300/3100, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Puncovního úřadu (dále jen „puncovní úřad“) ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. R-1163/2018-Ko-13, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 104 000 Kč a stanovena povinnost k paušální úhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč dle § 93 odst. 1 písm. i) ve spojení s ustanovením § 95 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“) za naplnění skutkové podstaty přestupků podle § 43 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), h) zákona č. 539/1992 Sb., o puncovnictví a zkoušení drahých kovů (dále jen „puncovní zákon“), konkrétně tím, že žalobce neoznámil puncovnímu úřadu do 15 dnů od zahájení činnosti zákonem požadované registrační údaje, zejména název a druh své činnosti s drahými kovy, čímž porušil ustanovení § 35 odst. 1 písm. b) puncovního zákona (dále též „první přestupek“), dále tím, že prodal společnosti XXX a. s. 4 kusy stříbrného zboží ryzosti 925/100 Ag o hmotnosti 51,65 g bez platného úředního označení, čímž porušil § 38 odst. 1 puncovního zákona (dále též „druhý přestupek“), a dále tím, že nereagoval na výzvu, aby v rámci součinnosti kontaktoval kontrolujícího inspektora, čímž porušil § 41 odst. 1 poslední věta puncovního zákona (dále též „třetí přestupek“). Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný prvostupňové rozhodnutí puncovního úřadu potvrdil. 2. Pro úplnost soud na tomto místě uvádí, že se jedná druhé rozhodnutí puncovního úřadu a žalovaného ve věci přestupků žalobce, neboť původní rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2019 č. j. MPO-21298/19/31300/31000 bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2020 č. j. 10 Af 26/2019-69 (dále též „zrušující rozsudek“). II. Žaloba 3. Žalobce v úvodu popsal skutkový stav a v prvním žalobním bodu uvedl, že opakovaně uznává přestupky, související s neoznámením povinných údajů a prodáním 4 kusů zboží bez platného označení. Při ukládání sankce ale mělo být výrazně přihlédnuto k tomu, že šlo o nedbalostní pochybení, vše uznal a bezodkladně zjednal nápravu. Tvrdil, že se polehčující okolnosti do výsledné sankce nijak neprojevily a správní orgán první stupně k tomu ani ničeho neuvedl. Nejde o nijak závažné přestupky, ale o čistě administrativní pochybení, nikoli o snahu vyhýbat zákonným povinnostem. Je si vědom hranice pokuty 1 000 000 Kč, nicméně sankci považuje za nepřiměřenou s ohledem na možnosti a schopnosti subjektu a rovněž proto, že společnosti XXX a. s. byla za stejný přestupek uložena pokuta pouze ve výši 110 000 Kč. K tomu poukázal na příslušné rozhodnutí puncovního úřadu. Podle žalobce je tak uložená pokuta jednoznačně nepřiměřená. Tím došlo k porušení zásady rovnosti dle § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), nehledě na to, že podle jeho informací jde v případě společnosti XXX a. s. o několikátý přestupek, zatímco u žalobce je první, a to žalovaný nijak nezohlednil. 4. Ve druhém žalobním bodu žalobce uplatnil námitky ve vztahu k přestupku, spočívajícím v nedostatečné součinnosti s kontrolujícím inspektorem. Připustil, že na první kontrolu ze strany úřadu nereagoval, stalo se tak v důsledku administrativního pochybení účetní společnosti, kdy po doručení protokolu o inspekci ze dne 31. 8. 2018 proti němu nepodal námitky, a dále byl vyzván, aby inspektora neprodleně kontaktoval telefonicky. K tomu dále tvrdil, že v této fázi nedošlo a nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 43 odst. 2 písm. h) puncovního zákona, neboť skutečnost, že inspektorovi „nezavolal“ nemůže být bez dalšího považována za neposkytnutí součinnosti, zvláště za situace, když následně již komunikoval. Samotný požadavek inspektora, aby jej kontaktoval „neprodleně“ nemá opodstatnění v právních předpisech a je v rozporu se zásadou hospodárnosti dle § 6 odst. 2 správního řádu. Takový přísný požadavek nemá legitimní zdůvodnění, a proto jej nelze považovat za oprávněný. Poté již reagoval a po doručení Oznámení o zahájení přestupkového řízení ze dne 1. 11. 2018 se neprodleně dne 9. 11. 2018 obrátil na inspektora. Po dohodě s inspektorem se dne 12. 11. 2018 dostavil osobně na příslušné pracoviště a měl s sebou podklady, které po něm inspektor požadoval. Ten je ale odmítl převzít, pouze namátkově naskenoval jednu fakturu a sdělil žalobci, aby zbytek dokladů předložil prostřednictvím datové schránky do 19. 11. 2018. Žalobce ale situaci podcenil, neměl v té době právní zastoupení a doklady předložil až v rámci prvního odvolacího řízení do e-mailu úřadu. Tvrdil, že v řízení zahájeném z moci úřední může dokládat doklady kdykoliv v průběhu řízení, tedy i v řízení odvolacím. 5. Shrnul, že nedošlo ke spáchání přestupku dle § 43 odst. 2 písm. h) puncovního zákona, kdy na počátku sice bylo jeho jednoznačné pochybení (přehlédnutí první výzvy), nicméně tato skutečnost nemá rozhodně intenzitu přestupku, a následná situace s nedodáním podkladů byla způsobena neochotou inspektora převzít množství podkladů v listinné podobě. K tomu odkázal na § 5 přestupkového zákona a tvrdil, že jeho jednání nelze hodnotit jako neposkytnutí potřebné součinnosti, ani takové jednání nevykazuje potřebnou míru společenské škodlivosti. Žalovaný a puncovní úřad se tím však nezabývali. I v tomto ohledu proto považoval pokutu za nepřiměřeně přísnou. Zopakoval, že se jednalo o pochybení spíše administrativní povahy. Namítal, že se správní orgány nezabývaly kritérii pro stanovení výše sankce dle § 37 přestupkového zákona. K tomu odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018 sp. zn. 9 Af 24/2016 a citoval z něj s tím, že se jím žalovaný ani puncovní úřad neřídili. Nepřihlédli ani k tomu, že na zanedbání registrační povinnosti aktivně a neprodleně reagoval, a to ještě před vydáním původního prvostupňového rozhodnutí. 6. Uzavřel, že jeho jednáním nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty dle § 43 odst. 2 písm. h), správní orgány nepřihlédly při rozhodování o výše sankce ke všem okolnostem, žalovaný se v žalobou napadeném rozhodnutí nevypořádal dostatečně s jeho námitkami stran ohledně nepřiměřenosti pokuty, samotnou pokutu lze považovat za zcela nepřiměřenou závažnosti protiprávního jednání, možnostem a schopnostem žalobce, zejména s přihlédnutím k rozhodování ve skutkově shodném případě, kdy byla uložena ekonomicky silnějšímu subjektu pokuta v podstatě nižší výši. 7. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě poukázal na to, že se jedná již o druhé rozhodnutí v téže věci po zrušujícím rozsudku Městského soudu v Praze. Shrnul žalobní námitky žalobce, které spatřoval v nepřiměřenosti pokuty a nepřihlédnutí k polehčujícím okolnostem, nevynaložení součinnosti, administrativní povaze přestupku a nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí. 9. K tomu konstatoval, že se přiměřeností a přezkoumatelností pokuty již zabýval zrušující rozsudek a citoval z něj. Podle žalovaného neobstojí ani námitka, že puncovní úřad nezohlednil polehčující a přitěžující okolnosti, neboť se jimi výslovně zabýval jak v rovině obecné, tak v rovině abstraktní, a znovu poukázal na stanovisko zrušujícího rozsudku s tím, že je jeho závěr aplikovatelný i na „nové“ rozhodnutí puncovního úřadu a žalovaného. Námitka nepřiměřenosti pokuty a nepřihlédnutí k polehčujícím okolnostem tak neobstojí, neboť správní orgán dostál všem požadavkům kladeným na rozhodnutí ve věci zrušujícím rozsudkem. Doplnil, že předmětem v projednávané věci nebyly případné přestupky společnosti XXX a. s., nýbrž konkrétní přestupky žalobce. 10. K námitce „nevynaložení součinnosti“ opětovně poukázal na zrušující rozsudek a citoval z něj. Pokud žalobce poukazoval na to, že puncovní úřad kladl na žalobce nepřiměřené požadavky, když žádal zaslání vyžádaných dokladů datovou schránkou, zdůraznil, že přestože byl tento skutek v „původním“ rozhodnutí puncovního úřadu označen za přestupek, toto rozhodnutí bylo pro porušení procesních pravidel zrušeno a v „novém“ rozhodnutí puncovního úřadu a žalovaného tento skutek nebyl jakkoli zmíněn, natož pak, aby byl označen za přestupek nebo za něj byla uložena pokuta či jiná sankce. Námitka žaloby je tak irelevantní a nevztahuje se k předmětu projednávané věci. 11. K žalobn