2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

10 A 56/2024- 49 - text 7 10 A 56/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše, soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové ve věci žalobkyně: J. K. zastoupena advokátem Mgr. Romanem Sulánským sídlem Pod tratí 275, 338 42 Hrádek proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1 za účasti: CETIN a.s., IČO: 040 84 063 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MHMP 487397/2024 z 27. 3. 2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci. 1. Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím k žalobkyninu odvolání částečně změnil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 15 (dále „stavební úřad“) č. j. 16112/2023/OST/LBo z 21. 3. 2023 o změně užívání stavby (garáže a kolny) na pozemku parc. č. XA v k. ú. X, o odstranění stavby stanoviště na tomtéž pozemku a o schválení stavebního záměru novostavba 4 RD v ulici K. na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD a XE, spolu se stanovením podmínek pro umístění a provedení stavby. Změna provedená žalovaným spočívala ve vypuštění některých podmínek a stanovení jiných podmínek, zejména ohledně rozsahu povoleného kácení dřevin, náhradní výsadby, péče o nové dřeviny a ochranu některých stávajících dřevin. Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Průběh soudního řízení. 2. Žalobkyně v žalobě namítla, že žalovaný porušil její procesní práva a rovnost účastníků řízení tím, že v průběhu odvolacího řízení připustil doplnění části projektové dokumentace ze strany stavebnice, společnosti JEKON s.r.o., IČO: 256 64 581. Žalobkyně tak ztratila právo odvolání do prvostupňového rozhodnutí, ačkoli projektová dokumentace je stěžejním dokumentem stavebního řízení. 3. Tímto jednáním žalovaný zasáhl také do práv ostatních účastníků řízení, kteří nevyužili svého práva odvolat se na základě původní projektové dokumentace, bez znalosti jejího doplnění. 4. Nakonec žalobkyně žalovanému vyčetla, že prvostupňové rozhodnutí nezrušil, ačkoli kvůli délce řízení uplynuly lhůty stanovené dotčenými orgány v jejich závazných stanoviscích, a stavebnice tak v době vydání napadeného rozhodnutí neměla potřebná závazná stanoviska. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na to, že v průběhu odvolacího řízení byly do správního spisu doplněny pouze výkresy C3.1 Situace a C 4.1 Sadové úpravy. Stavebnice jimi odstranila dílčí nedostatky projektové dokumentace, a tím i žalobkyniny pochybnost vyjádřené v odvolání. Jednalo se o pouhé zpřesnění projektové dokumentace, o němž byli účastníci řízení navíc vyrozuměni, mohli se s ním seznámit a vyjádřit se k němu. V podrobnostech žalovaný odkázal na vypořádání námitek 10 a 13 ve svém rozhodnutí. 6. K údajně neplatným závazným stanoviskům žalovaný uvedl, že právní předpisy dobu jejich platnosti nijak neomezují, a pokud tak neučiní sám dotčený orgán, stanovisko je použitelné v zásadě bez omezení, nezmění-li se okolnosti. Nic takového však žalobkyně netvrdí. 7. Osoba zúčastněná na řízení se k věci nevyjádřila. 8. Při soudním jednání 10. 10. 2024 oba účastníci řízení odkázali na svá dosavadní podání a setrvali na svých procesních návrzích. 3. Posouzení věci. 9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. 10. Úvodem právního hodnocení soud předesílá, že soudy ve správním soudnictví poskytují ochranu typicky žalobcovým vlastním veřejným subjektivním právům, ve výjimečných případech také veřejnému zájmu, je-li žalobce povolán k jeho hájení. Správní soudy setrvale judikují, že obsahem a účelem subjektivního práva účastníka územního nebo stavebního řízení je ochrana zájmů vlastníka pozemku. Účastenství v tomto typu řízení je vybudováno na principu, že každý účastník v něm smí uplatňovat toliko ty námitky, jimiž mají být ochráněna jeho vlastní práva. Je tak vyloučeno, aby se účastník řízení domáhat ochrany práv osob jiných, jejichž zcela samostatná práva přísluší hájit pouze jim a je jejich věcí, zda tak učiní do důsledků či nikoliv. Totéž platí logicky i pro aktivní žalobní legitimaci a námitky uplatněné v soudním řízení správním. (Např. rozsudky NSS 1 As 61/2010 z 16. 12. 2010 nebo 4 As 246/2016-32 z 30. 3. 2017.) 11. Žalobkynina námitka, že jiní účastníci správního řízení byli zkrácení na svém procesním právu odvolat se v důsledku toho, že projektová dokumentace byla v odvolacím řízení doplněna, tak nemůže být úspěšná. Bylo výlučně na uvážení těchto jiných účastníků, zda měli vůči prvostupňovému rozhodnutí nějaké výhrady, včetně toho, zda považovali projektovou dokumentaci za dostatečnou, a jestli budou svá práva hájit podáním odvolání a následně i správní žaloby. Žalobkyně tato jejich práva hájit nemůže. 12. Dále soud připomíná, že správní soudnictví je ovládáno zásadami dispoziční a koncentrační, vyjádřenými rovněž v § 71 s. ř. s., podle jehož odst. 1 písm. d) musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že žalobce může kdykoli za řízení žalobní body omezit; rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby. Ta činí dva měsíce od okamžiku, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou (§ 72 odst. 1 s. ř. s.) 13. Vymezením žalobního bodu se zabýval NSS např. v rozsudku 2 Azs 92/2005, č. 835/2006 Sb. NSS z 20. 12. 2005, podle nějž je žalobce povinen „uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné […] Líčení skutkových okolností v žalobě nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých ‚obvyklých‘ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. […] Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami.“ Rozšířený senát v rozsudku 4 As 3/2008 z 24. 8. 2010 upřesnil, že „jestliže žalobní bod těmto požadavkům vyhovuje, je projednání způsobilý v té míře obecnosti, v níž je formulován, a případně – v mezích této formulace – v průběhu řízení dále doplněn“. (Podtrženo městským soudem.) 14. Od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu, se tak oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Smyslem koncentrační zásady je v zákonné lhůtě pro podání žaloby postavit najisto a fixovat rozsah důvodů, na jejichž základě bude soud přezkoumávat rozhodnutí správního orgánu, aby byla zajištěna patřičná míra právní jistoty účastníků řízení a jeho rychlost. Míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty, vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují, nebo dohledával ve správním spisu další argumenty na podporu žalobcových tvrzení. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta. (Již citovaný rozsudek rozšířeného senátu 4 As 3/2008). 15. Zároveň platí, že žalobci v obecné rovině nic nebrání, aby v rámci žalobních bodů zopakoval své argumenty vyjádřené ve správním řízení, ale musí vzít v úvahu, že žalobou napadá právě rozhodnutí o odvolání, které jím uplatněné argumenty (ne)vypořádává; žalobní body se musí vztahovat právě k obsahu napadeného rozhodnutí, případně k postupu správního orgánu při jeho vydání (rozsudek NSS 4 As 78/2012 z 20. 11. 2013). Pokud žalobce dostatečně nereaguje na odůvodnění nap