— Nejvyšší správní soud

10 Ad 10/2021- 38 - text 14 10 Ad 10/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: X bytem X zastoupen Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., ev. č. ČAK 10307, advokátem HAVEL & PARTNERS s. r. o., advokátní kancelář se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: ředitel sekce vojenského zdravotnictví Ministerstva obrany sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha 6 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ředitele Sekce vojenského zdravotnictví Ministerstva obrany ze dne 14. 6. 2021, č. j. MO 177626/2021-1457, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobou ze dne 14. 8. 2021 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Ředitele sekce vojenského zdravotnictví Ministerstva obrany ze dne 14. 6. 2021, č. j. MO 177626/2021-1457 („rozhodnutí správního orgánu druhého stupně“) jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 1. 2. 2021, č. j. MO 34092/2021-684800 („rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“), kterým bylo žalobci odepřeno právo na poskytnutí příplatku za zvýšenou odpovědnost podle § 68e zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. 2. Podstatou sporu je posouzení má-li žalobce v postavení náčelníka Centra zdravotních služeb Bechyně nárok na příplatek za zvýšenou odpovědnost podle § 68e zákona o vojácích. 3. Žalobce se ve správním řízení u ředitele Agentury vojenského zdravotnictví domáhal přiznání příplatku za zvýšenou odpovědnost podle § 68e zákona o vojácích z povolání z důvodu své pozice náčelníka Centra zdravotních služeb Bechyně. V žalobcově několikaletém snažení o získání příplatku správní orgán prvního stupně žádost vícekrát zamítl, správní orgán druhého stupně tato rozhodnutí vícekrát zrušil, jednou rozhodnutí obou správních orgánů zrušil i Městský soud v Praze. 4. V zatím posledním prvostupňovém rozhodnutí ředitele Agentury vojenského zdravotnictví, č. j. MO 34092/2021-684800, ze dne 1. 2. 2021, správní orgán žalobcovu žádost zamítl, neboť žalobce není náčelníkem vojenského zařízení, kterým je Agentura vojenského zdravotnictví coby organizační celek rezortu Ministerstva obrany, ale je pouze náčelníkem Centra zdravotních služeb Bechyně, která je podřízeným organizačním prvkem celku. Po žalobcově odvolání toto rozhodnutí potvrdil ředitel Sekce vojenského zdravotnictví Ministerstva obrany svým rozhodnutím ze dne 14. 6. 2021, č. j. MO 177626/2021-1457. II. Řízení předcházející podané žalobě 5. Žalobce podal dne 11. 10. 2016 žádost o přiznání a doplacení příplatku za zvýšenou odpovědnost podle § 68e zákona č. 221/1999 Sb., zákona o vojácích z povolání („zákon o vojácích“), neboť byl podle svých slov coby náčelník centra zdravotních služeb Bechyně Agentury vojenského zdravotnictví určen služebním orgánem podle rozkazu ministra obrany č. 14/2016 [čl. 1 ve spojení s přílohou č. 1 odst. 1 písm. r)], což žalobce mělo podle čl. 6 odst. 1 písm. b) ve spojení s přílohou č. 6 odst. 2 písm. u) téhož rozkazu opravňovat k čerpání příplatku za zvýšenou odpovědnost ve výši 12 % služebního tarifu. 6. Ředitel Agentury vojenského zdravotnictví („správní orgán prvního stupně“) dne 5. 12. 2016 řízení o žalobcově žádosti zastavil pro překážku věci rozhodnuté. Po žalobcově odvolání Ředitel sekce podpory Ministerstva obrany („správní orgán druhého stupně“) toto rozhodnutí zrušil a vrátil věc k novému projednání. 7. Následně správní orgán prvního stupně žalobcovu žádost zamítl dne 16. 5. 2017, neboť příplatek za zvýšenou odpovědnost náleží podle § 68e zákona o vojácích pouze veliteli vojenského útvaru, vojenského záchranného útvaru, náčelníkovi, vedoucímu nebo řediteli vojenského zařízení nebo vojenského správního úřadu a řediteli nebo veliteli organizačního útvaru ministerstva nebo Vojenského zpravodajství, což žalobce nebyl. 8. Správní orgán druhého stupně po žalobcově odvolání napadené rozhodnutí dne 14. 5. 2018 opět zrušil, neboť rozhodnutí nebylo řádně odůvodněno. 9. Správní orgán prvního stupně po dalším projednání věci žalobcovu žádost znovu zamítl dne 12. 9. 2018 z podobných důvodů jako rozhodnutí ze dne 16. 5. 2017. Správní orgán druhého stupně dne 20. 11. 2018 žalobcovo odvolání zamítl a nové rozhodnutí potvrdil. 10. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze, který svým rozsudkem ze dne 1. 7. 2020 s č. j. 11 Ad 2/2019–44 zrušil rozhodnutí správního orgánu druhého stupně ze dne 20. 11. 2018 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud vytkl správnímu orgánu druhého stupně, že se správní orgány zabývaly pouze otázkou, zda lze žalobci přiznat příplatek coby veliteli vojenského útvaru, ale už se nezabývaly otázkou, zda žalobci nelze přiznat příplatek i z pozice dalších funkcí vyjmenovaných v § 68e zákona o vojácích, ačkoliv žalobce ve správním řízení poukázal na to, že mu příplatek náleží coby náčelníkovi vojenského zařízení. To vedlo k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Kromě toho soud správním orgánům vytkl vady řízení ohledně tří stanovisek (stanovisko ředitele odboru platové politiky sekce státního tajemníka Ministerstva obrany ze dne 7. 9. 2015, stanovisko státního tajemníka Ministerstva obrany ze dne 29. 3. 2017, stanovisko sekce státního tajemníka Ministerstva obrany ze dne 22. 6. 2017), ze kterých správní orgány vycházely při posouzení žalobcovy žádosti. Stanoviska podporovala závěr, že žalobce nemá nárok na příplatek, ale podle soudu ze stanovisek nebylo patrné, z jakých podkladů v nich byly učiněny závěry, a navíc stanovisko neřeší přímo otázku, zda žalobci náleží příplatek coby náčelníkovi vojenského zařízení. 11. Soud tedy posledním rozsudkem vrátil věc vrátil správnímu orgánu druhého stupně k dalšímu řízení s tím, že je nutné ve správním řízení posoudit postavení žalobce s přihlédnutím k výčtu všech osob uvedených v § 68e zákona o vojácích, zejména s důrazem na žalobcovo tvrzené postavení náčelníka vojenského zařízení. 12. Správní orgán druhého stupně v navazujícím rozhodnutí ze dne 7. 9. 2020 zrušil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 12. 9. 2018 s pokynem, že je správní orgán prvního stupně vázán právním názorem soudu, a navíc se má vypořádat s tvrzením žalobce, že byl v písemných korespondencích oslovován jako „náčelník vojenského zařízení 684807“ a že ke své činnosti používal razítko s označením „Vojenské zařízení 6848 Bechyně“, kromě toho si má správní orgán prvního stupně vyžádat od Sekce státního tajemníka Ministerstva obrany nové stanovisko, ze kterého bude patrno, z jakých podkladů byly učiněny jeho závěry. 13. Správní orgán následně svým rozhodnutím ze dne 1. 2. 2021, č. j. MO 34092/2021-684800, žalobcovu žádost opět zamítl. Tentokrát ji posoudil i s ohledem na ostatní funkce uvedené v § 68e zákona o vojácích a využil k tomu pouze vlastní právní argumentaci, aniž si vyžádal nová stanoviska. 14. Po žalobcově odvolání správní orgán druhého stupně toto rozhodnutí potvrdil svým rozhodnutím ze dne 14. 6. 2021, č. j. MO 177626/2021-1457, v němž se ztotožnil s názorem správního orgánu prvního stupně a aproboval mj. i nevyžádání nových stanovisek, protože je odůvodnění řádně odůvodněno i bez nich. 15. Proti dvěma posledně zmíněným rozhodnutím žalobce brojí v právě projednávané žalobě. III. Žaloba proti rozhodnutí správních orgánů 16. Žalobce předně namítá, že správní orgány nerespektovaly názor Městského soudu v Praze a nevypořádaly se s nimi, že správní orgán prvního stupně nezhojil nepřezkoumatelnost stanovisek, kterou mu vytkl Městský soud v Praze, a že správní orgán druhého stupně tento nedostatek chybně aproboval. Podle žalobce je nestandardní, že se podle správního orgánu druhého stupně stalo pořízení nových stanovisek neúčelným, neefektivním a nehospodárným ve chvíli, když soud vyžádal jejich precizaci (bod 14. žaloby). 17. Žalobce dále nesouhlasí s právním názorem správních orgánů, že Centrum zdravotních služeb Bechyně, v jehož čele stojí žalobce jako náčelník, není vojenským zařízením podle § 68e zákona o vojácích, a proto žalobce nemá nárok na příplatek za zvýšenou odpovědnost. Podle žalobce je nutné použít primárně jazykový výklad pro interpretaci pojmu „vojenské zařízení v § 68e zákona o vojácích, kde však tento pojem není definován. 18. Proto je třeba obrátit pozornost na § 2 odst. 3 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky („zákon o ozbrojených silách“), který definuje vojenské zařízení několika znaky, které podle žalobce Centrum zdravotních služeb Bechyně naplňuje. 19. Podle žalobce jsou zároveň všechna centra zdravotních služeb platně existujícími organizačními jednotkami uvedenými v příloze č. 1 rozkazu ministra obrany č. 14/2016, svědčí jim proto statut vojenského zařízení stejně jako Agentuře vojenského zdravotnictví (naproti tomu podle žalovaného