3 Ads 305/2019 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 16/2023- 48 - text 8 10 Ad 16/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobce: T. P. zastoupen advokátem JUDr. Jiřím Rouskem sídlem Dubská 390/4, 415 01 Teplice proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. VZP-23-04394927-U8A6 z 8. 8. 2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci. 1. Jádrem sporu je otázka, zda na žalobcův (nesporný) dluh na penále z pojistného na veřejném zdravotním pojištění dopadá osvobození v rámci tzv. milostivého léta. 2. Žalovaná, resp. její Regionální pobočka Ústí nad Labem, vydala 26. 6. 2023 výkaz nedoplatků č. 5842300318, jímž předepsala žalobci penále za období od 1. 2. 2016 do 31. 5. 2023 ve výši 99 492,59 Kč. V podrobnostech odkázala na přiložené vyúčtování, podle nějž činí žalobcův nedoplatek k 31. 5. 2023 na pojistném 0 Kč a na penále 161 678 Kč, z čehož 99 492,59 Kč představuje dosud nepředepsané penále. 3. Žalobce podal proti výkazu nedoplatků námitky, v nichž uvedl, že se zúčastnil tzv. milostivého léta, jehož účelem bylo osvobodit dlužníky uhradivší jistinu od dalších vymáhaných pohledávek (příslušenství, pokut, poplatků atd.). Žalobce dlužné pojistné uhradil a legitimně očekával, že zbývající část jeho dluhů vůči žalované zanikne. Postup žalované tak odporuje účelu tzv. milostivého léta i tomuto speciálnímu zákonu a žalobce existenčně ohrožuje, jelikož prostředky na úhradu pojistného si vypůjčil. Žalobce proto podal téhož dne také žádost o odstranění tvrdosti zákona. 4. Žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím námitky zamítla a výkaz nedoplatků potvrdila. Zrekapitulovala dluhy, od nichž byl žalobce v rámci tzv. milostivého léta osvobozen, avšak shledala, že proti němu nadále eviduje vykonatelné pohledávky, od jejichž placení osvobozen nebyl. Připustila, že žalobce uhradil 26. 1. 2022 na platební výměr z 20. 10. 2008 pojistné ve výši 91 340 Kč, avšak toto pojistné bylo až do své úhrady penalizováno, a právě toto penále obsahuje výkaz nedoplatků. Zároveň uvedla, že žalobcovu žádost o odstranění tvrdosti zákona eviduje postoupí ji k dalšímu řízení. II. Průběh soudního řízení. 5. Žalobce v žalobě zopakoval stěžejní námitku uplatněnou již proti výkazu nedoplatků, tedy že v rámci tzv. milostivého léta uhradil celý dluh na pojistném, a penále mu nebylo odpuštěno jen proto, že žalovaná svou pohledávku na dlužné penále sedm let nevymáhala. Takový postup odporuje smyslu tzv. milostivého léta; žalobce jakožto poctivý dlužník mohl naopak legitimně očekávat, že zbývající část dluhu po úhradě jistiny zanikne. Žalovaná namísto toho přistoupila pouze k symbolickému odstranění tvrdosti zákona. 6. Napadené rozhodnutí je podle žalobcova názoru nejen věcně nesprávné, ale také nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jelikož žalovaná zcela ignorovala žalobcovu argumentaci obsaženou v námitkách proti výkazu nedoplatků. 7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě setrvala na správnosti svého rozhodnutí. Zdůraznila, že právo vymáhat dlužné penále se promlčuje za 10 let od jeho splatnosti, a proto nemůže jíž žalované k tíži, že penále sedm let exekučně nevymáhala. Stejně tak jí nemůže jít k tíži nepromyšlenost úpravy tzv. milostivého léta, podle níž se oddlužení týká jen exekučně vymáhaných pohledávek. 8. Žalobce v replice z 22. 2. 2024 stručně shrnul svou dosavadní argumentaci a doplnil, že postup žalované, která nedoplatek vymáhat mohla, ale sedm let tak nečinila, je v rozporu také s dobrými mravy a zneužitím práva. 9. Při soudním jednání 22. 2. 2024 žalovaná zopakovala své stanovisko a zdůraznila, že účel zákona při svém rozhodování zohlednit nemohla. Žalobce i jeho zástupce se z jednání omluvili a souhlasili s projednáním věci bez své přítomnosti. III. Posouzení věci soudem. 10. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Následně soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž by byl povinen přihlížet z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. 11. V rámci zkoumání splnění podmínek řízení se soud z úřední povinnosti zabýval také tím, zda žalobce vyčerpal žádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, neboť v opačném případě by žaloba byla nepřípustná [§ 68 písm. a) s. ř. s.]. 12. Vydání výkazu nedoplatku a obrana proti němu je upravena v zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění; v tomto případě se použije znění účinné od 1. 1. 2022. Podle jeho § 53 odst. 1 písm. i) zdravotní pojišťovny rozhodují mimo jiné ve sporných případech ve věcech placení pojistného a penále platebními výměry. Dlužné pojistné a penále však může zdravotní pojišťovna předepsat k úhradě též výkazem nedoplatků (odst. 2). Vydání výkazu nedoplatků je prvním úkonem v řízení, doručuje se stejným způsobem jako platební výměr a není proti němu přípustné odvolání (odst. 3). Lze však proti němu podat do osmi dnů od doručení námitky (odst. 4), na jejichž základě zdravotní pojišťovna do 30 dnů od jejich doručení vydá rozhodnutí, kterým výkaz nedoplatků buď potvrdí, byla-li výše nedoplatků stanovena správně, nebo zruší (odst. 5). O odvolání proti rozhodnutí pojišťovny podle odstavce 1 s výjimkou některých případů, jež jsou od nynější věci naprosto odlišné, rozhoduje rozhodčí orgán zdravotní pojišťovny (odst. 9). 13. V ohledech nějak souvisejících s nynější věcí se tato úprava odlišuje od předchozí úpravy (účinné do 31. 12. 2021) v jediném: byl bez náhrady odstraněn dřívější odstavec 7, podle nějž „[n]a řízení o vydání výkazu nedoplatků se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.“ 14. Přípustností odvolání proti rozhodnutí o námitkách proti výkazu nedoplatků se zabýval NSS v rozsudku č. j. 3 Ads 305/2019-28 z 20. 7. 2021, dospěv k závěru, že pro možnost podat odvolání neexistuje v tomto případě zákonná opora (bod 17 rozsudku). NSS nejprve shledal, že citovaný odstavec 7 vylučuje z režimu správního řízení jak vydání samotného výkazu nedoplatků, tak navazující námitkové řízení (bod 14). I nadále se samozřejmě použijí základní zásady činnosti správních orgánů, ale zásada dvojinstančnosti se mezi ně neřadí; ostatně hodně správních řízení podle zvláštních předpisů je vedeno toliko v jedné instanci (body 15 a 16). Absence zákonné opory pro podání odvolání podle názoru NSS „ostatně vyplývá i z § 53 odst. 10 věty první zákona o veřejném zdravotním pojištění, podle něhož o odvolání proti rozhodnutí zdravotní pojišťovny podle odstavce 1 rozhoduje rozhodčí orgán pojišťovny, přičemž odkazovaný odst. 1 obsahuje taxativní výčet agend, v nichž zdravotní pojišťovna postupuje podle správního řádu. Zákon o veřejném zdravotním pojištění tedy rozhodčímu orgánu zdravotní pojišťovny, jako druhostupňovému orgánu, zakládá věcnou příslušnost (§ 10 správního řádu) pouze k rozhodování o odvoláních proti konkrétně vyjmenovaným rozhodnutím, podléhajícím procesnímu režimu správního řádu (§ 53 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění), nikoli proti rozhodnutí o námitkách proti výkazu nedoplatků, zakotveném v § 53 odst. 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění.“ (Bod 18.) 15. Nynější úprava již aplikaci správního řádu na vydání výkazu nedoplatků a podání námitek proti němu nevylučuje, ale nelze přehlédnout, že NSS dospěl ke svému závěru nezávisle také jen na základě výkladu § 53 odst. 10 zákona o veřejném zdravotním pojištění: srov. obrat „To [myšlena absence zákonné opory pro možnost podat odvolání] ostatně vyplývá i z § 53 odst. 10 věty první [...]“. Její znění přitom nedoznalo žádné podstatné změny. 16. Podle názoru městského soudu lze najít pádné argumenty také pro opačný výklad. Vydání výkazu nedoplatků lze podřadit pod „sporné případy ve věcech placení pojistného a penále“ ve smyslu § 53 odst. 1 písm. i) zákona. Žalovaná o nich rozhoduje platebními výměry, ale může tak učinit rovněž vydáním výkazu nedoplatků. Jde tedy o alternativní postup, jenž v případě podání námitek vyústí rovněž ve vydání rozhodnutí. To je sice výslovně upraveno v odstavci 5, avšak jde o totožnou agendu jako u rozhodnutí podle odstavce 1 a městskému soudu není zřejmý dostatečně vážný věcný důvod, proč by rozhodčí orgán coby nadřízený orgán měl být oprávněn rozhodovat pouze o odvolání proti předepsání penále dle odstavce 1, a nikoli proti předepsání penále dle odstavce 5. (Pro úplnost soud podotýká, že o námitkách proti výkazu nedoplatků rozhoduje týž správní orgán, jenž vydal výkaz nedoplatků.) 17. Vše právě řečeno však platilo již za úpravy účinné do 31. 12. 2021, přesto se NSS přikloni