6 As 36/2003 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 17/2023- 52 - text 10 Ad 17/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Mgr. P. Č. zastoupený advokátem Mgr. Ing. Janem Boučkem sídlem Opatovická 4, 110 00 Praha 1 proti žalované: Česká advokátní komora, IČO 66000777 sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 3. 2023, sp. zn. K 63/2021 takto: I. Rozhodnutí České advokátní komory ze dne 3. 3. 2023, sp. zn. K 63/2021, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 19.456 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce advokáta Mgr. Ing. Jana Boučka. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Kárný senát kárné komise České advokátní komory (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 25. 3. 2022, sp. zn. K 63/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), rozhodl, že se žalobce dopustil kárného provinění tím, že: a. při poskytování právních služeb společnosti STAVMAT STAVEBNINY a.s. zaslal dne 30. 10. 2019 paní I. Š. emailovou zprávu obsahující návrh smlouvy o smlouvě budoucí o převodu obchodního podílu ve společnosti STAVIMAT s úpravami, kterou paní I. Š. dne 31. 10. 2019 uzavřela se společností STAVMAT STAVEBNINY a.s., a dne 23. 6. 2020 zaslal paní I. Š. emailovou zprávu obsahující návrh smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti STAVIMAT, kterou následně paní I .Š. odmítla uzavřít, ačkoliv nejpozději od 29. 10. 2019 věděl, že paní I .Š. je v této věci zastoupena advokátem JUDr. J. R., tedy při výkonu advokacie nejednal čestně, nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnost a vážnosti advokátního stavu a jednal přímo s osobou zastoupenou advokátem, s níž poskytovaná právní služba souvisela, bez souhlasu tohoto advokáta, čímž porušil § 16 odst. 2 větu před středníkem zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném a účinném znění (dále jen „zákon o advokacii“) a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 větou druhou usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky, v platném a účinném znění (dále jen „etický kodex“); b. dne 31. 10. 2019 učinil prohlášení o pravosti podpisu evidované v knize o prohlášeních o pravosti podpisu pod běžnými čísly 015447/239/2019/C, 015447/240/2019/C a 015447/241/2019/C, tedy prohlášení o pravosti podpisů na listině nesepsané advokátem, ačkoliv šlo o listinu sepsanou žalobcem, tedy při výkonu advokacie nejednal čestně a svědomitě, nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnost a vážnosti advokátního stavu a učinil prohlášení o pravosti podpisu na listině nesepsané advokátem, ačkoliv šlo o listinu advokátem sepsanou, čímž porušil § 16 odst. 2 větu před středníkem zákona o advokacii, § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 etického kodexu a § 25a odst. 6 zákona o advokacii ve spojení s čl. 8 odst. 2 větou prvou usnesení představenstva České advokátní komory č. 4/2006 Věstníku, kterým se stanoví podrobnosti o povinnostech advokáta při činění prohlášení o pravosti podpisu, o vedení evidence o těchto prohlášeních, o vyšším ověření těchto prohlášení a knize o pravosti podpisu (dále jen „usnesení o prohlášení advokáta o pravosti podpisu“); za což mu podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii bylo uloženo kárné opatření – pokuta ve výši 48 600 Kč. 2. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí Odvolacího kárného senátu Odvolací kárné komise České advokátní komory ze dne 3. 3. 2023, sp. zn. K 63/2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí. II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí shrnula vymezení obou skutků, v obou případech byla toho názoru, že skutkový stav byl zjištěn řádně, ztotožnila se i s právní kvalifikací skutků, a že se žalobce dopustil jednání v eventuálním úmyslu. 4. Ke skutku a) ve shodě se správním orgánem prvního stupně uvedla, že od 30. 10. 2019, 21:05 žalobce ignoroval skutečnost, že paní I. Š. je v jednání zastoupena advokátem JUDr. J. R., kterého z komunikace vynechal a komunikoval přímo s jeho klientkou. Ke skutku b) žalovaná přisvědčila kárné komisi, že autorem smlouvy byl přímo žalobce, proto při prohlášení o pravosti podpisů měl použít tzv. vlastní a nikoliv cizí doložky. Současně uvedla, že je nepodstatné, že od 1. 7. 2022 odpadla povinnost rozlišení vlastního a cizího ověření. Žalobce byl povinen postupovat při prohlášení o pravosti podpisu striktně v souladu se zákonem o advokacii a stavovskými předpisy. Neučinil-li tak, nemůže se dovolávat právní úpravy, podle níž advokáti činí prohlášení o pravosti podpisu od 1. 7. 2022. 5. K odvolací námitce směřující proti výši pokuty žalovaná uvedla, že úvahy správního orgánu prvního stupně považuje za správné. Žalobce dále namítal nepřiměřenou přísnost kárného opatření, kterou poměřoval optikou časového odstupu od spáchání obou skutků. S tím se žalovaná v obecné rovině ztotožnila, na druhou stranu však s ohledem na přístup žalobce ke spáchaným kárným proviněním nelze říci, že by kárné řízení vedlo k jeho sebereflexi. Podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii lze v kárném řízení uložit pokutu až do výše stonásobku minimální měsíční mzdy, žalobci byla uložena pokuta ve výši trojnásobku minimální mzdy, která je zcela na místě a důvody pro uložení mírnějšího druhu kárného opatření nebyly shledány. Pokuta byla vyměřena při spodní hranici sazby a přihlédnutím k okolnostem případu, závažnosti provinění i k osobním a majetkovým poměrům žalobce odpovídá kritériím podle § 24 odst. 2 vyhlášky č. 244/1996 Sb., kterou se podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, stanoví kárný řád (dále jen „advokátní kárný řád“). III. Žaloba 6. Žalobce namítl, že byl nesprávně právně posouzen skutek definovaný výše pod písm. b) , tj. učinění prohlášení o pravosti podpisu. Napadené rozhodnutí je v rozporu s principem posuzování trestnosti vyjádřeným v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a principem legality vyjádřeným v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR. Kárné řízení je přitom řízením o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy a podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva se na něj musí vztahovat i veškeré základní principy týkající se ukládání trestu. Otázku aplikace čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod ve vztahu ke správnímu deliktu řešil Ústavní soud v nálezu pod sp. zn. III. ÚS 611/01 nebo Nejvyšší správní soud v rozsudcích č. j. 6 A 126/2002-29 a č. j. 8 Afs 17/2007-100. Požadavek na označování listiny se s účinností od 1. 12. 2022 stal obsoletním, což vyplývá z usnesení představenstva České advokátní komory ze dne 13. 9. 2022 č. 3/2022 Věstníku. 7. Žalobce má dále za to, že uložená sankce byla nepřiměřená za jednání u skutku a). Žalobce namítl, že k jednání mělo dojít v roce 2019 a 2020, k oznámení neetického jednání došlo 14. 1. 2021, odsouzení v prvním stupni bylo v roce 2022 a k rozhodnutí odvolacího orgánu došlo v roce 2023. Při rozhodování o trestu má být bráno v potaz časové hledisko, což vyplývá z § 39 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“), v platném a účinném znění, a to jednak ve smyslu uplynutí doby od jednání a jednak ve smyslu nepřiměřenosti délky řízení. Prvostupňové rozhodnutí hodnocení časového hlediska neobsahuje. Napadené rozhodnutí sice zhodnocení časového hlediska obsahuje, nemá však materiální základ a je v rozporu s principem zákazu reformace in peius, neboť odvolání podal jen žalobce. 8. Žalovaná dle žalobce v rámci rozhodování o věci pominula skutečnosti, že JUDr. J. R. převzal právní zastoupení v době, kdy věděl, že se věci nebude moci věnovat a paní I. Š. uzavřela se společností STAVMAT a.s. smlouvy, ze kterých bylo plněno, a to i po kontrole ze strany jejího právního zástupce, nebyla proto poškozena na svých právech. 9. Napadené rozhodnutí dle žalobce porušuje princip předvídatelnosti rozhodnutí, neboť byl penalizován za jednání, u kterého je obvyklou sankcí napomenutí či násobně nižší pokuta. IV. Vyjádření žalované k žalobě 10. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 15. 1. 2024 nejdříve reagovala na judikaturu týkající se použití trestněprávních zásad. Namítla, že pokud uvedl při ověření pravosti podpisu, že listinu nesepsal, ačkoliv tak učinil, vědomě uvedl nepravdivý údaj. 11. Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS