1 As 80/2016 — Nejvyšší správní soud

14 A 112/2022- 45 - text 10 14 A 112/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Jana Kratochvíla a Martina Bobáka žalobkyně proti žalovanému CARS WRECK s. r. o., IČO: 03458547 sídlem Orebitská 6, Praha 3 zastoupená advokátkou Mgr. Ivou Jarolímovou sídlem Plaská 5, Praha 5 Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2022, č. j. MZP/2022/540/608, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah správního spisu 1. Žalovaný rozhodl, že žalobkyně skladovala a upravovala vozidla s ukončenou životností, aniž byla provozovatelem zařízení ke sběru nebo zpracování vozidel s ukončenou životností, za což jí uložil pokutu ve výši 800 000 Kč. Městský soud rozhodl, že záznamy z webu žalobkyně byly hodnověrným důkazem a výše pokuty nebyla likvidační. 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Česká inspekce životního prostředí (Inspekce) zahájila v provozovně žalobkyně dne 8. 9. 2020 kontrolu, při níž zjistila, že se na pozemku žalobkyně nacházelo 333 autovraků v různém stádiu demontáže. Inspekce zdokumentovala stav fotografiemi a požadovala po žalobkyni předložení dokladů o původu všech vozidel. Inspekce provedla dne 7. 10. 2020 v provozovně žalobkyně místní šetření, na jehož základě požadovala doplnění dokladů k 34 autovrakům a doložení průběžné evidence odpadů za rok 2020. 4. Inspekce zahájila dne 21. 12. 2020 řízení o přestupku dle § 125 odst. 2 písm. v) zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností (zákon o výrobcích). Inspekce vydala dne 29. 9. 2021 rozhodnutí č. j. ČIŽP/44/2021/5571 (prvostupňové rozhodnutí), kterým shledala žalobkyni vinnou z provozování zařízení ke sběru a zpracování vozidel s ukončenou životností bez povolení k provozu, a uložila žalobkyni pokutu ve výši 800 000 Kč. Žalobkyně se odvolala. 5. Žalovaný měl za to, že zjištěná vozidla byla odpad. Z fotodokumentace bylo zřejmé, že původní účelové určení většiny vozidel uskladněných v provozovně žalobkyně zaniklo. Vozidla byla v mnoha případech zcela zdemolovaná, rozstříhaná, rozebraná, mnohdy s chybějícími celými částmi (kapota, blatníky, dveře, kola, motor, vnitřní vybavení apod.), takže z vozů zůstala pouhá torza, která nebyla, i z laického pohledu, zcela zjevně použitelná k jakémukoliv provozu. Z pořízené fotodokumentace vyplynulo, že většina vozidel se stala zdrojem náhradních dílů. Jednalo se o 333 autovraků, se kterými žalobkyně nakládala bez povolení. 6. Žalovaný se zabýval odvolacími námitkami žalobkyně. Žalovaný konstatoval, že Inspekce řádně zjistila skutkový stav. Internetové stránky žalobkyně pouze potvrdily, že žalobkyně prodávala náhradní díly z vozidel zdokumentovaných při kontrole. Smlouvy o úschově nevylučovaly, že šlo o autovraky, protože pouze zastíraly skutečnou povahu vozidel. V některých případech byly smlouvy o úschově sepsány ještě před přijetím vozidla do zařízení. Nakládání s autovraky doložily také průběžné evidence odpadů za roky 2019 a 2020. Dle nich žalobkyně nakládala v roce 2019 s 208 t odpadu katalogového č. 160117 a v roce 2020 s 218,5 t odpadu katalogového č. 160117. 7. Žalovaný nepovažoval výši pokuty za likvidační s ohledem na účetní závěrky žalobkyně za roky 2017 až 2020. Pokuta nebyla způsobilá přivodit žalobkyni platební neschopnost a donutit ji k ukončení podnikatelské činnosti. Žalovaný při ukládání pokuty zohlednil následující okolnosti: míru ohrožení životního prostředí, kterou hodnotil jako vysokou, zejména v souvislosti se soustřeďováním velkého množství autovraků (333 ks), včetně autovraků kategorie nebezpečný; nakládání s autovraky bez posouzení ze strany krajského úřadu; opakované spáchání přestupku, navzdory upozornění na nezákonnost jednání. Výše pokuty neodporovala žalobkyní předloženým rozhodnutím, protože se týkala autovraků v řádech jednotek a desítek ks, nikoli stovek kusů, a ve většině případů šlo o první přestupek. Pokuty 150 000 Kč za neoprávněné nakládání s 200 autovraky v roce 2017 a 90 000 Kč za totéž jednání v roce 2019 nevedly k nápravě žalobkyně. Třetí pokuta nemohla být zanedbatelná, aby splnila svou preventivní funkci. 8. Dle žalovaného nebyla součinnost žalobkyně při kontrole polehčující okolností, ale plněním její povinnosti dle zákona č. 255/2012 Sb., kontrolní řád. Žalobkyně nedoložila snahu získat povolení potřebné k provozu zařízení a byla opakovaně upozorněna, že do doby získání tohoto povolení nesmí vraky sbírat či zpracovávat. 9. Žalovaný neshledal podjatost Inspekce kvůli zveřejnění snímku provozovny žalobkyně ve výroční zprávě ČIŽP za rok 2020. Žalovaný uvedl, že snímek byl pořízen mimo provozovnu žalobkyně a Inspekce zveřejnila pouze obecné informace o výsledcích kontrol v souladu s § 26 kontrolního řádu. 10. Žalovaný uznal, že zahájení přestupkového řízení současně s vypracováním protokolu o kontrole není obvyklé, ale neodporuje zákonu č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (zákon o přestupcích), ani kontrolnímu řádu. Žalovaný dal za pravdu žalobkyni, že Inspekce porušila § 14 kontrolního řádu, protože námitky proti protokolu o kontrole podané dne 12. 1. 2021 vyřídila až v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí dne 29. 9. 2021, aniž by si pro tento postup opatřila souhlas nadřízené osoby. Avšak žalobkyně nebyla v důsledku tohoto pochybení zkrácena na svých právech. 11. Žalovaný vysvětlil, že nelze srovnávat činnost žalobkyně spočívající ve shromažďování a využívání autovraků na náhradní díly v zařízení k tomu neurčeném s odtažením vozidel z veřejných pozemních komunikací, zajištěním vozidel v souvislosti s pácháním trestné činnosti, prodáním opuštěných vozidel, nebo předáním vozidel oprávněné osobě k ekologické likvidaci. II. Argumentace účastníků 12. Žalobkyně uplatnila šest žalobních bodů: 1) Napadené rozhodnutí vydal místně nepříslušný odbor výkonu státní správy V, namísto odboru výkonu státní správy IV, který rozhodoval v předchozích odvolacích řízeních žalobkyně majících shodný předmět řízení. 2) Žalovaný se nevypořádal s námitkou počtu autovraků. Žalobkyně poukazovala na to, že Inspekce chtěla podklady k 34 kusům, přičemž z oznámení vyplývá, že pouze 8 jich měla za autovraky, které navíc žalobkyně nevlastnila. Počet 333 kusů nemůže být počtem konečným. Žalovaný se opomenul zabývat namítanou neprůkazností vytištěné internetové stránky. Žalovaný též nevypořádal námitku, že Inspekce uložila rozhodnutím ze dne 4. 10. 2018, č. j. ČIŽP/44/2018/8016, za neoprávněné nakládání s 96 ks autovraků v období 3 let pokutu ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se nezabýval ani námitkou odlišné rozhodovací praxe dle příkazů Inspekce ze dne 15. 1. 2018, č. j. ČIŽP/49/2018/627, a ze dne 15. 7. 2020, č. j. ČIŽP/45/2020/5052. A konečně, žalovaný se nevyjádřil k tomu, že Inspekce oznámila zahájení řízení o přestupku ještě před ukončením kontroly. 3) Skutečnost, že datum uzavření smlouvy o úschově neodpovídalo datu přijetí vozidla do provozovny je bez významu. Datum sepisu smlouvy nemusí odpovídat datu přijetí vozidla. Inspekce zachytila internetové stránky způsobem nesplňujícím podmínky řádného dokazování. Nešlo o důkaz dle § 51 a násl. správního řádu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2016, č. j. 1 As 80/2016-30). Z tisku internetové stránky nebylo vůbec patrné datum pořízení záběru, a fotografie vozidel a údaje o nich nebyly kvalitní, pročež nelze rozpoznat, zdali se vskutku jednalo o vozidla zachycená při kontrole. 4) Žalovaný nevzal při stanovení výše pokuty v potaz změnu právní kvalifikace posuzovaného skutku a s tím spojené nižší rozpětí sazby pokuty. Průměrná výše pokut ukládaných dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, byla 50 000 Kč a činila 0,1 % z nejvyšší možné výše pokuty 50 000 000 Kč. Dle zákona o výrobcích, který umožňuje za přestupek uložit pokutu až 5 000 000 Kč, by pokuta měla být okolo 10 000 Kč. Úmysl zákonodárce spočíval v mírnějším potrestání v případě spáchání tohoto přestupku. Žalovaný navíc ve skutkově obdobných případech porušení zákona o odpadech ukládal pokuty v řádech desetitisíců, nikoli statisíců, což žalobkyně zjistila z materiálu poskytnutého Inspekcí na základě žádosti o informace ze dne 22. 12. 2020. Pokuta byla pro žalobkyni likvidační, protože musela propustit podstatnou část svých zaměstnanců a ukončila provozování živnosti na adrese Lišnice 73, Most, kde byl spáchán přestupek. 5) Inspekce byla podjatá, protože ve výroční zprávě za rok 2020 na str. 40 zveřejnila fotografii z kontroly provozovny žalobkyně dne 8. 9. 2020 s označením „kontrola nelegálního vrakoviště“. Fotografie byla zveřejněna v době, kdy kontrola nebyla ukončena dle § 18 kontrolního řádu, nebylo rozhodnuto o námitkách ze dne 12. 1. 2021, a přestupkové řízení nebylo pravomocně skončeno. Inspekce porušila povinnost mlčenlivosti dle § 20 kontrolního řádu. 6) Žalob