4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

14 A 99/2022- 57 - text 7 14 A 99/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Martina Bobáka a Jana Kratochvíla ve věci žalobkyně proti žalované OnTheGo s. r. o., IČO: 075 05 051 sídlem Revoluční 23, Praha 1 zastoupená advokátem Mgr. Ondřejem Pecákem sídlem Na Ořechovce 24, Praha 6 Státní zemědělská a potravinářská inspekce sídlem Květná 15, Brno o žalobě proti rozhodnutí ústředního inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce ze dne 17. 8. 2022, č. j. SZPI/BK173-28/2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí ústředního inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Praze (dále jen „správní orgán“), ze dne 14. 10. 2021, č. j. SZPI/BK173-16/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla žalobkyni uložena pokuta za spáchání přestupků dle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 110/1997 Sb.“) a dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 146/2002 Sb.“). 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Na základě výsledků kontrol webových stránek žalobkyně správní orgán vydal dne 14. 10. 2021 rozhodnutí, že žalobkyně je vinna ze spáchání přestupků dle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb. a dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 146/2002 Sb., kterých se dopustila tím, že 1) nejpozději od 8. 2. 2021 do 1. 3. 2021 na svých webových stránkách nabízela balíčky doplňků stravy s názvy „Anti Covid prevence“, „Anti Covid tekutá prevence“, „Čtyři nejzásadnější doplňky stravy pro prevenci a léčbu onemocnění novým typem koronaviru“, a „Tři nejzásadnější doplňky stravy pro prevenci a léčbu onemocnění novým typem koronaviru v tekuté formě“, čímž jim přisuzovala vlastnosti umožňující zabránit, zmírnit nebo vyléčit určitou lidskou nemoc v rozporu s čl. 7 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. 10. 2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (dále jen „nařízení“); 2-4) ve lhůtě 3 dnů nesplnila opatření uložená podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 146/2002 Sb., kterými jí bylo uloženo zajistit odstranění léčebných tvrzení z jejích webových stránek; 5) nejpozději ode dne 26. 4. 2021 do 5. 5. 2021 na svých webových stránkách nabízela balíčky doplňků stravy s názvy „Anti Covid doplněk – výhodný balíček 4 doplňků“, „Anti Covid tekutý doplněk – výhodný balíček tří doplňků stravy“, čímž jim přisuzovala vlastnosti umožňující zabránit, zmírnit nebo vyléčit určitou lidskou nemoc v rozporu s čl. 7 odst. 3 nařízení. Správní orgán za výše uvedené protiprávní jednání uložil žalobkyni úhrnnou pokutu ve výši 100 000 Kč, povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč a povinnost uhradit náklady dodatečné kontroly ve výši 1 500 Kč. 4. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí zrekapitulovala průběh řízení a ztotožnila se s právním posouzením skutků, tak jak je provedl správní orgán. K námitce žalobkyně pouze z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vypustila větu „přičemž takové vlastnosti nemají“, neboť dokazování nebylo zaměřeno na to, zda předmětné doplňky stravy mají či nikoliv prevenční účinky. Avšak setrvala na závěru, že u potravinového doplňku nelze tvrdit, že slouží jako prevence. 5. S odkazem na příslušná ustanovení zákonů, Ústavy a předpisy EU pak uvedla, že nařízení (EU) č. 1169/2011 není v rozporu s materiálním jádrem Ústavy, nemá spotřebitele za nesvéprávné a provozovatele potravinářských podniků za podvodníky. Ochrana spotřebitele je dle nařízení odstupňovaná. Zdravotní tvrzení není při uvádění potravin na trh zakázáno, na rozdíl od léčebných tvrzení, která uvedla žalobkyně. Nařízení v čl. 7 odst. 3 neumožňuje uvádět u potravin léčebná tvrzení, protože dle bodu 20 preambule nařízení nelze spotřebitele uvádět v omyl pomocí informací připisujících potravinám léčebné účinky. Jazykový výklad a výklad smyslem a účelem práva jsou v souladu. 6. Správní orgán správně podřadil zjištěné okolnosti pod skutkovou podstatu přestupků. K materiální stránce přestupku žalovaná konstatovala, že žalobkyně na svém e-shopu uvedla u potravin léčebná tvrzení a činila tak v době pandemie koronaviru. K tomu, že žalobkyně prodala pouze dva doplňky stravy s názvem „Anti Covid tekutá prevence – výhodný balíček 3 doplňků“, žalovaná zdůraznila, že již samotné ohrožení práv spotřebitelů představovalo škodlivý následek. Žalovaná hodnotila závažnost protiprávního jednání žalobkyně jako střední. 7. Dle žalované léčebná tvrzení mohla u průměrného spotřebitele vyvolat dojem, že mu žalobkyní nabízené výrobky mohou pomoci předejít onemocnění Covid-19 nebo usnadnit jeho léčbu. To platilo tím spíše v průběhu pandemie a pro spotřebitele ohrožené nebo nakažené koronavirem. 8. Pandemie není vyhlašována správním aktem. Dle žalované je obecně známé, že v období od podzimu 2020 do jara 2021 byla v ČR zaznamenána úmrtí pacientů pozitivně testovaných na Covid-19. Žalobkyně spáchala předmětné přestupky v době 2. vlny pandemie. II. Argumentace účastníků 9. Žalobkyně v žalobě označila napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, protože žalovaná neuvedla, jakými předpisy je možné konstatovat pandemii. Žalovaná dle mínění žalobkyně nesprávně posoudila, jaké výrobky žalobkyně nabízela a jakým způsobem; na základě jakého právního předpisu existovala pandemie a jakými akty se řídila omezení; přiléhavost právní kvalifikace a soulad s materiálním jádrem Ústavy; formální a materiální stránku přestupku; vymezení průměrného člověka a jeho vnímání předmětné reklamy. Žalobkyně uvedla, že žalobu doplní nejpozději do dne 4. 11. 2022. To však neučinila, a to ani později. 10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že v napadeném rozhodnutí dostatečně vymezila žalobkyní nabízené výrobky a jejich konkrétní složení. Žalovaná pořídila záznam webových stránek žalobkyně, které použila k označení doplňků stravy. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalobkyně nabízela výrobky prostřednictvím e-shopu na webu https://eshop.najimseazhubnu.cz. 11. Žalovaná vysvětlila, že pandemie není vyhlašována správními akty. V rozhodném období byli spotřebitelé vystaveni neustálému tlaku spojenému s nebezpečím nákazy koronavirem, např. byli informováni o počtech nakažených, hospitalizovaných, zemřelých osob. Šlo o notorietu. Z tohoto důvodu mohli být spotřebitelé jednodušeji ovlivněni léčebnými tvrzeními žalobkyně. Žalovaná nepovažovala za potřebné vymezovat konkrétní správní akty upravující omezení platná v době spáchání přestupků, protože omezení neměla vliv na spáchání přestupků. 12. K tvrzenému rozporu právní kvalifikace se smyslem a účelem právních předpisů k ochraně spotřebitele v oblasti potravinového práva žalovaná uvedla, že léčebná tvrzení jsou v případě potravin všeobecně zakázaná, neboť potraviny na rozdíl od léčivých přípravků nepodléhají testování. Vzhledem k tomu, že u žalobkyní nabízených potravin nebyly prokázány léčebné účinky, nebylo žádoucí spotřebitele o těchto účincích přesvědčovat. Žalovaná upozornila, že nemůže přezkoumávat ústavnost právních předpisů, nebo se v této věci obrátit na Ústavní soud. 13. Žalovaná měla za to, že v napadeném rozhodnutí přesvědčivě vymezila, kterým jednáním žalobkyně naplnila skutkovou podstatu přestupků. Z judikatury vyplývá, že k naplnění materiální stránky přestupku postačuje pouhé ohrožení práv spotřebitelů. Žalobkyně nabízela výrobky prostřednictvím e-shopu a v době pandemie, škodlivost tohoto jednání byla proto vyšší. Žalovaná současně dodala, že škoda způsobená přestupky byla zanedbatelná, a proto hodnotila celkovou závažnost protiprávního jednání jako střední. 14. Žalovaná uzavřela, že průměrný spotřebitel je neurčitý právní pojem a vnímání průměrného spotřebitele nelze v okamžiku spáchání přestupku prokazovat, neboť informovanost a pozornost spotřebitelů se v čase mění. Skutečnost, že žalovaná neprokazovala vnímání předmětných léčebných tvrzení průměrným spotřebitelem, proto nepůsobí nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Ovlivnění spotřebitelů je navíc nerozhodné, protože léčebná tvrzení jsou dle čl. 7 odst. 3 nařízení zakázána u potravin bez ohledu na jejich působení na spotřebitele. III. Posouzení žaloby 15. Městský soud v Praze ověřil, že žalobkyně podala žalobu včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků a že žaloba splňovala ostatní zákonné náležitosti. 16. Dne 10. 1. 2024 se ve věci konalo jednání př