4 As 57/2020 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 10/2024- 46 - text 11 17 Ad 10/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobkyně: Mgr. D. Š. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Trnkou se sídlem Opletalova 983/45, Praha 1 proti žalované: Česká lékárnická komora se sídlem Rozárčina 1422/9, Praha 4 zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Švejnohou se sídlem Korunní 2569/108, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí Čestné rady žalované ze dne 2. 11. 2023, č. j. 974/ČR/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým Čestná rada žalované shledala žalobkyni vinnou ze spáchání disciplinárního deliktu spočívajícího v závažném porušení povinností člena žalované uvedených v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, v § 7 odst. 1 písm. a) Organizačního řádu žalované, v § 79 odst. 6 ve spojení § 8 odst. 8 a s § 82 odst. 3 písm. e) zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, v § 22 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 84/2008 Sb., o správné lékárenské praxi, bližších podmínkách zacházení s léčivy v lékárnách, zdravotnických zařízeních a u dalších provozovatelů a zařízení vydávajících léčivé přípravky, a v bodě 12) Etického kodexu žalované. 2. Porušení povinností spočívalo v tom, že žalobkyně jako vedoucí lékárník lékárny Juliánov, provozované společností Jipharm s.r.o. jako poskytovatelem zdravotních služeb (dále jen „provozovatel“), přinejmenším v období od 1. 7. 2021 do 7. 10. 2021 připustila nesprávné vedení skladové evidence léčivých přípravků v lékárně spočívající v evidenčním nenaskladnění dodaných léčivých přípravků uvedených na specifikovaných dodacích listech, čímž připustila zacházení s těmito léčivými přípravky blíže neobjasněným způsobem, když v rozporu se zákonem č. 378/2007 Sb. nebyl proveden v lékárnickém informačním systému žádný záznam a inspektorům žalované nebyl předložen žádný doklad o řádném nakládání s těmito léčivými přípravky způsobem přípustným dle zákona č. 378/2007 Sb. 3. Za uvedené skutky uložila žalovaná žalobkyni disciplinární opatření dle § 18 odst. 3 písm. c) zákona č. 220/1991 Sb. spočívající ve vyloučení žalobkyně z komory. 4. Žalobkyně v žalobě uvedla, že Čestná rada žalované shledala žalobkyni vinnou výlučně na základě výsledku správního řízení, resp. rozhodnutí Státního ústavu pro kontrolu léčiv (dále jen „SÚKL“) ze dne 28. 11. 2022, č. j. sukl259968/2022, které skutkově vychází ze skutečností údajně zjištěných kontrolou provedenou SÚKL dne 12. 10. 2021, zachycenou v protokolu o kontrole SÚKL ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. sukls281769/2021. 5. Rozhodnutím SÚKL byl provozovatel shledán vinným ze spáchání přestupku dle § 103 odst. 9 písm. d) zákona č. 378/2007 Sb., kterého se dopustil ve formě pokračování v přestupku tím, že v kontrolované lékárně nevedl úplnou a průkaznou evidenci skladových zásob, příjmu a výdeje léčivých přípravků uvedených v § 75 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 378/2007 Sb. po jednotlivých položkách umožňujících rozlišit lékovou formu, množství účinné látky obsažené v jednotce hmotnosti, objemu nebo jednotce lékové formy, typ obalu a velikost balení léčivého přípravku, včetně kódu léčivého přípravku pokud byl SÚKL přidělen, když v období od 12. 12. 2020 do 7. 10. 2021 nezavedl do evidence skladových zásob, příjmu a výdeje v kontrolované lékárně v rozhodnutí specifikované léčivé přípravky, čímž porušil § 82 odst. 3 písm. e) zákona č. 378/2007 Sb., za což mu byla uložena pokuta ve výši 900 000 Kč. 6. Žalobkyně nebyla a ani nemohla být účastníkem správního řízení a kontrolního řízení, neboť jsou vedena toliko mezi provozovatelem a SÚKL a žalobkyně o jejich zahájení, průběhu a výsledku nebyla ze strany provozovatele ani jiným způsobem informována. Jak se uvádí v protokolu o kontrole, provozovatel byl ze strany SÚKL opakovaně vyzván k předložení požadovaných dokladů, leč výzvě nevyhověl. Výslovně tak neučinil z obavy, že by si předložením předmětných dokladů přivodil soukromoprávní sankci ze strany smluvních partnerů ve formě pokuty. Procesní postup provozovatele v kontrolním a správním řízení je výhradně jeho záležitostí, přičemž jeho zájem na výsledku řízení se nemusí nutně shodovat se zájmem žalobkyně. 7. Žalobkyně nemohla navrhovat nebo předkládat důkazy k vyvrácení kontrolních zjištění ze strany SÚKL. Tvrzení žalované, že žalobkyně tak mohla učinit v rámci disciplinárního řízení, je liché. Od uskutečnění předmětné kontroly do doby vydání napadeného rozhodnutí uplynuly 2 roky. Lze si jen stěží představit, že by žalobkyně, navíc v postavení zaměstnance, byla schopna po tak dlouhé době doložit adekvátní důkazy. 8. Žalovaná rezignovala na jakoukoli vlastní kontrolní činnost a vyšla bez dalšího ze závěrů kontrolního a správního řízení s provozovatelem. 9. Namítaná jednání, i kdyby se stala, nemohou být přičítána žalobkyni, resp. ta za ně nemůže být odpovědná, neboť je nezavinila. Odpovědnou osobou je dle § 82 odst. 3 písm. e) zákona č. 378/2007 Sb. provozovatel. 10. Nesprávný je závěr Čestné rady žalované, že zavinění žalobkyně mělo přinejmenším formu nepřímého úmyslu, jenž byl dovozen z rozsahu protiprávní činnosti provozovatele a mimořádně vysokého množství léčiv. Žalobkyně při jednání před Čestnou radou žalované dne 2. 11. 2023 prostřednictvím zástupce uvedla, že o protiprávní činnosti provozovatele nic nevěděla, aktivně se jí neúčastnila a neměla možnost ji ovlivnit. Jelikož absentuje jednání žalobkyně a namítaný delikt s ním ani nesouvisí, nemůže se jednat ani o zavinění ve formě nedbalosti. Žalobkyně je trestána za jednání provozovatele, které nemohla z podřízené a na provozovateli ekonomicky závislé pozice zaměstnance ovlivnit, i kdyby o něm věděla. Na žalobkyni jsou tak kladeny nepřiměřené nároky a fakticky se na ní požaduje absolutní odpovědnost za bezchybný stav evidence. Žalobkyně by ad absurdum byla odpovědná i za chybu v evidenci způsobenou např. drobnými krádežemi. 11. Žalobkyně považovala uloženou sankci za nepřiměřenou a její odůvodnění za nepřezkoumatelné. Poukázala na čl. 26 Listiny základních práv a svobod zaručující právo na svobodnou volbu povolání. Návazně na to je zakázáno ukládání likvidačních a nepřiměřených pokut (nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/02 a sp. zn. Pl. ÚS 416/04). 12. Čestná rada žalované sankci odůvodnila na str. 19 napadeného rozhodnutí s tím, že nepostačuje uložení pokuty ani podmíněného vyloučení z komory. Žalobkyně považovala zdůvodnění neuložení méně přísné sankce za nedostatečné, přičemž zdůraznila, že žalovaná za obdobná porušení povinností většinou uděluje pokuty, čímž porušila zásadu legitimního očekávání. 13. Žalobkyně zopakovala, že o činnostech, jež jí jsou kladeny za vinu, neměla povědomí, aktivně se na nich nepodílela a z pozice zaměstnankyně je nemohla zamezit. Znovu rozporovala spáchání deliktu přinejmenším v nepřímém úmyslu, což se promítlo do intenzity ukládané sankce. 14. K tvrzení Čestné rady žalované, že se uložené disciplinární opatření nevymyká dosavadní praxi, a to s odkazem na rozhodnutí Čestné rady žalované ze dne 26. 11. 2018, č. j. 759/ČR/2018, které taktéž uložilo vyloučení z komory, žalobkyně podotkla, že se nejedná o skutkově obdobný případ. V daném případě stěžejní disciplinární delikt spočíval ve vydávání léků na lékařský předpis nelékárníky mimo prostory lékárny, přičemž tamější disciplinárně obviněná doznala, že o této praxi věděla a sama ji realizovala. Závažnost jednání tamější disciplinárně obviněné byla zvýšena tím, že proti ní již proběhlo disciplinární řízení za obdobné jednání. 15. Žalobkyně měla za to, že i pokud by jí vytýkané jednání naplňovalo formální znaky disciplinárního deliktu, nenaplňovalo by materiální znak, tj. vyšší stupeň škodlivosti porušující či ohrožující zájem společnosti, neboť nebyl prokázán ke každému vytýkanému jednání. 16. Závěrem žalobkyně navrhla případnou moderaci trestu soudem. Vyjádření žalované 17. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. 18. Pokud jde o žalobní námitku, že Čestná rada žalované shledala žalobkyni vinnou výlučně na základě výsledku správního řízení vedeného SÚKL, resp. jeho rozhodnutí, žalobkyně tento názor přednesla již během disciplinárního řízení a napadené rozhodnutí ho vypořádává. Na uvedeném procesním postupu žalovaná nespatřovala jakýkoli nedostatek či procesní pochybení. Disciplinární obvinění a výrok napadeného rozhodnutí se skutečně opírá převážně o protokol z kontroly vyhotovený inspektory SÚKL, přičemž žalobkyně nikdy nenamítla, že by byl věcně nesprávný. Jak vyplývá z kontrolního protokolu SÚKL, žalobkyně se kontroly sama účastnila. Nelze tak uvěřit jejímu tvrzení, že o zjištěných pochybeních nevěděla a rozhodnutí v řízení SÚKL proti provozovateli lékárny pro ni bylo překvapením. 19. Žalovaná dále odkázala na § 73 odst. 2 správního řádu, dl