2 Afs 158/2005 — Nejvyšší správní soud

18 Ad 11/2023- 140 - text 14 pokračování 18 Ad 11/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobkyně: Ing. J. Ch., Ph.D. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Martinem Machačem sídlem náměstí Svobody 702/9, 602 00 Brno proti žalovanému: Nejvyšší státní tajemník sídlem Jindřišská 34, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2023, č. j. MV-66610-12/SR-2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V nynější věci se městský soud nejprve zabýval posouzením včasnosti žaloby, následně pak naplněním důvodů pro obnovu řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (správní řád). Situaci žalobkyně se věnuje opakovaně, nyní ovšem z odlišné perspektivy. 2. Soud připomíná, že žalobkyně byla přijata do pracovního poměru na dobu neurčitou v Ministerstvu zahraničních věcí (MZV) dne 15. 10. 1993. Slib státního zaměstnance složila dne 16. 7. 2015, tehdy jako nově ustanovená zástupkyně velvyslance v jihokorejském Soulu. Dohodou o době vyslání z 8. 10. 2018 byla vyslána k dlouhodobému výkonu služby v zahraničí na 4 roky jako zástupkyně velvyslance na Velvyslanectví České republiky v marockém R., a to od 11. 10. 2018, nejdéle do 31. 12. 2022. 3. Ke dni 15. 12. 2019 byla žalobkyně ze služebního místa v M. převedena zpět do České republiky. Po opakovaných žádostech a urgencích obdržela dne 9. 1. 2020 rozhodnutí č. j. 453605/2019-OSPV ze dne 9. 12. 2019. V něm státní tajemník v MZV (služební orgán) rozhodl podle § 36 odst. 1 zákona č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě a o změně některých zákonů (zákon o zahraniční službě), o zařazení žalobkyně na překlenovací služební místo DZ.7018 – dočasné zařazení v MZV po ukončení vyslání do zahraničí, a to s účinností od 16. 12. 2019; zároveň žalobkyni určil plat. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí nepodala odvolání, to proto nabylo právní moci dne 27. 1. 2020. 4. Teprve v únoru 2022 v této věci uplatnila návrh na obnovu řízení, který byl rozhodnutím z 15. 3. 2022, č. j. 446259-2/2022-OSPV, pravomocně zamítnut, a to převážně z důvodu, že skutečnosti a důkazy, o něž svůj návrh opřela, jí byly známy delší dobu; ani proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně dle dostupných informací nebránila (rozhodnutí nabylo právní moci 23. 4. 2022). Naopak žádostí z 8. 12. 2022 navrhla znovu obnovu řízení, kterou služební orgán rozhodnutím z 19. 1. 2023, č. j. 453632-2/2022-OSPV (prvostupňové rozhodnutí), zamítl. Služební orgán svou argumentaci uvedl odkazem na pořad Z. J. K.: S. n. v. z M. z X, ve kterém žalobkyně vystupovala a v němž byly popisovány skutečnosti jí uváděné s tím, že sama v návrhu zmínila, že je tvrdila i v dřívějších podáních v souvislosti s dalšími řízeními ve věcech služby. Služební orgán též zdůraznil východiska rozhodování o obnově řízení a dále se jednotlivě zabýval tím, zda uváděné skutečnosti a důkazy těmto východiskům odpovídají. Uzavřel, že žalobkyně nepředložila žádné dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které nemohla v tomto řízení uplatnit, a dále o jejichž existenci by se zároveň dozvěděla ve lhůtě 3 měsíců před podáním návrhu a jež by současně odůvodňovaly jiné řešení ukončení vyslání k výkonu služby v M. a s tím související zařazení na překlenovací místo. Zároveň neshledal ani důvody k zahájení řízení z moci úřední. 5. V záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) pak žalovaný zamítl její odvolání a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V prvé řadě se ztotožnil se závěry služebního orgánu, dále zdůraznil, že argumentace v odvolání původní návrh nepřípustně rozšiřuje. Řadu později předkládaných podkladů měla žalobkyně k dispozici již v době původního řízení, resp. jí byly známy po delší dobu (stejné skutečnosti byly nadto namnoze uváděny již v prvním návrhu na obnovu řízení). Některé další podklady naopak vznikly až po právní moci původního rozhodnutí. Dne 27. 1. 2023 zároveň došlo k uplynutí tříleté objektivní lhůty k podání návrhu, resp. předkládání skutečností a důkazů, všechny pozdější podklady jsou proto nepřípustné i z tohoto důvodu. Vzhledem k tomu, že zákon o státní službě nestanoví povinnost ukončení zahraniční služby odůvodňovat, nemohly by tvrzené skutečnosti konečně odůvodnit ani jiné řešení/rozhodnutí ve věci zařazení žalobkyně na překlenovací místo. 6. Pro úplnost soud dodává, že v mezidobí byla žalobkyně nejprve rozhodnutím služebního orgánu z 20. 7. 2020, poté rozhodnutím z 16. 12. 2020 zařazena mimo výkon služby podle § 62 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (služební zákon), přičemž v této věci již zdejší soud rozhodl a žalobu zamítl [rozsudek z 15. 12. 2021, č. j. 14 Ad 6/2021 - 57, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu (NSS) z 18. 4. 2024, č. j. 3 Ads 2/2022 - 90]. Posléze služební orgány ještě několikrát rozhodly o zařazení žalobkyně mimo výkon služby (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 14. 2. 2024, č. j. 14 Ad 1/2023 - 93) a dokonce již pravomocně i o skončení jejího služebního poměru (věc je vedena pod sp. zn. 18 Ad 10/2023 a nyní přerušena). II. Žaloba 7. Žalobkyně se žalobou, podanou osobně 22. 9. 2023, domáhala zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Předně v ní uplatnila návrh na vyslovení neplatnosti doručení napadeného rozhodnutí (nejprve jen současně doručovaného rozhodnutí ve věci 18 Ad 10/2023, ve vztahu k napadenému rozhodnutí svůj návrh opravila podáním doručeným soudu 29. 9. 2023). Uvedla, že v období 4. 7. - 23. 7. 2023 pobývala v zahraničí, namítala též, že pro nastoupení fikce doručení nebyly splněny podmínky. Žalobkyni nebyla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky, situaci řešila i na pobočce České pošty, s.p. (Česká pošta); poukázala na reorganizaci poštovních poboček k 30. 6. 2023 a jejich zatížení. Ve schránce přitom zásilku dle svého tvrzení nalezla až 23. 7. 2023. 8. V rámci vlastní žalobní argumentace žalobkyně popsala dosavadní vývoj svého případu a situaci na Velvyslanectví v R. Předeslala, že jednotlivé kroky služebních orgánů porušují povinnosti rovného zacházení i zásady ochrany oznamovatelů. Zdůraznila, že odmítla vydávat schengenská víza osobám podezřelého profilu a žádosti prověřovala; v této souvislosti zmiňovala zejména osobu A. B., který měl o vydávání víz pro Maročany usilovat, přičemž skutečným cílem byl přesun těchto osob do Francie. Velvyslanec V. L. přitom projevil zájem o vydávání víz. Z důvodu, že žádostem nevyhověla, resp. na ně upozornila, byla později postižena ukončením vyslání. 9. V rámci prvního žalobního bodu žalobkyně argumentovala ve prospěch naplnění podmínek pro povolení obnovy řízení. Zdůraznila, že v době vydání původního rozhodnutí neměla k dispozici potřebné informace o motivacích služebního orgánu, usilovala též o konsenzuální vyřešení situace. Skutečnosti, jichž se dovolává, přitom existovaly v době vydání rozhodnutí a ve světle nich se důkazy k ukončení vyslání žalobkyně jeví nepravdivé; konkrétně informace psycholožky, velvyslance V. L. a závěry inspekční skupiny (o tyto se ukončení vyslání zjevně opíralo, když mělo jít o důkazy psychické nemoci žalobkyně, byť žalovaný nyní tvrdí, že k tomu mohlo dojít i bez důvodu). Zjištěné skutečnosti, zejména o zájmech A. B. na obchodech s českými společnostmi, by vedly i k jinému řešení postavení žalobkyně, která by v případě existující písemné výjimky víza vydávala. Dále žalobkyně rozvedla situaci s vydáváním víz, některé okolnosti přitom zmiňovala opakovaně, jiné útržkovitě. Vedle pana B. akcentovala aktivity ještě druhé osoby, A. B., který měl rovněž nestandardně žádat o víza pro své novinářské „kolegy“. Zmínila též nahrávku hovoru s V. L. a aktivity pana B. vůči českým podnikatelům (za dříve neznámé označila fotky A. B. s M. S., členy královské rodiny a další). Doplnila, že k pozdějším materiálům (zjevně myšleny fotografie a nahrávky) se dostal D. P. až posléze z marocké strany a žalobkyně je obdržela na podzim 2022. Pokud by již v době původního rozhodnutí použila svá podezření, bylo by to okamžitě použito jako důkaz její psychické nemoci. Některé dokumenty pak byly součástí karga osobních věcí, které bylo rok zadržováno. 10. Ve druhém žalobním bodu namítla, že služební orgány chybně nehodnotily dopad předložených podkladů na posouzení zákonnosti a důvodnosti původního rozhodnutí. Pod třetím žalobním bodem žalobkyně tvrdila, že žalovaný nedostatečně zohlednil veřejný zájem na obnově řízení a pochybil, že v průběhu 3 let nenařídil obnovu řízení sám. Ve čtvrtém žalobním bodě pak brojila proti pojetí lhůt k předkládání nových skutečností a důkazy ze strany služebních orgánů. Některé jí předložené přílohy/důkazy nejsou novými skutečnostmi, toliko osvětlují tam obsažené informace, případně reagují na nepravdivá tvrzení služebních o