4 As 57/2020 — Nejvyšší správní soud

18 Ad 5/2024- 69 - text 17 18 Ad 5/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Michaely Macurové a Mgr. Jana Ferfeckého ve věci žalobkyně: PharmDr. Z. T. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Trnkou sídlem Opletalova 983/45, 110 00 Praha proti žalované: Česká lékárnická komora sídlem Rozárčina 1422/9, 140 02 Praha zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Švejnohou sídlem Korunní 2569/108a, 101 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí Čestné rady České lékárnické komory ze dne 13. 6. 2023, č. j. 971/ČR/2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Čestná rada České lékárnické komory (dále též jen „Komora“) uznala žalobkyni jako vedoucí lékárnici Lékárny X, X (dále jen „Lékárna“), provozovanou společností X, jako poskytovatelem zdravotních služeb, jehož byla žalobkyně odborným zástupcem, vinnou ze spáchání disciplinárního deliktu spočívajícího v závažném porušení povinností člena České lékárnické komory uvedených v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře (dále jen „zákon o komorách“), dále v § 14 odst. 1 věta první, odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen „zákon o zdravotních službách“), v § 79 odst. 5, 6 ve spojení s § 8 odst. 8 a s § 82 odst. 3 písm. c) zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech (dále jen „zákon o léčivech“), § 22 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 84/2008 Sb., o správné lékárenské praxi, bližších podmínkách zacházení s léčivy v lékárnách, zdravotnických zařízeních a u dalších provozovatelů a zařízení vydávajících léčivé přípravky, § 19 zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, a v bodě 12) Etického kodexu České lékárnické komory. 2. První porušení spočívalo v tom, že přinejmenším v období od 15. 8. 2022 do 21. 3. 2023 žalobkyně připustila nesprávné vedení skladové evidence léčivých přípravků v Lékárně spočívající v evidenčním nenaskladnění léčivých přípravků dodaných do Lékárny podle specifikovaných dodacích listů a dále v tom, že připustila zacházení s těmito léčivými přípravky v rozporu se zákonem o léčivech, když nebyl v lékárnickém informačním systému Lékárny proveden záznam a inspektorům Komory nebyl předložen žádný doklad o řádném nakládání s těmito léčivými přípravky způsobem přípustným dle zákona o léčivech a přitom se v době kontroly tyto léčivé přípravky v Lékárně nenacházely. 3. Druhé porušení spočívalo v tom, že žalobkyně přinejmenším dne 21. 3. 2023 připustila v Lékárně výkon povolání farmaceutického asistenta ze strany Mgr. M. R. bez odborné způsobilosti. 4. Za uvedené skutky uložila žalovaná žalobkyni disciplinární opatření dle § 18 odst. 3 písm. c) zákona o komorách spočívající ve vyloučení z České lékárnické komory. 5. Proti rozhodnutí Čestné rady Komory brojí žalobkyně žalobou. II. Žaloba 6. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a že nebyl náležitě prokázán skutkový stav věci. Žalovaná tak porušila její právo na spravedlivý proces. 7. První důvod nepřezkoumatelnosti spatřuje žalobkyně v rozporu mezi výrokem I napadeného rozhodnutí a jeho odůvodněním, neboť v každé z těchto částí je uveden jiný počet kusů léčivého přípravku Leflunopharm (91 ks ve výroku, 51 ks v odůvodnění rozhodnutí). Nadto žalobkyně již v průběhu řízení uvedla, že 51 ks tohoto přípravku bylo uloženo v lékárně v kartonové krabici a inspektoři správního orgánu je přehlédli. Žalovaná se přitom s touto námitkou nevypořádala a nevysvětlila, jak dospěla k závěru, že předmětné léčivé přípravky v Lékárně nebyly. Ke zjištění skutkového stavu přitom žalovaná mohla při jednání vyslechnout příslušného inspektora PharmDr. J. M. či zaměstnance lékárny Mgr. Č. B., který byl kontrole přítomen, což však neučinila. Žalovaná dle žalobkyně nejednala nestranně a spravedlivě. 8. Žalobkyně dále nesouhlasí se závěrem, že porušila bod 12) Etického kodexu České lékárnické komory. Podle tohoto bodu platí, že „povinností lékárníka je znát a dodržovat předpisy pro výkon tohoto povolání včetně vnitřních stavovských předpisů Komory“. Žalovaná přitom nezkoumala, zda žalobkyně příslušné předpisy znala či nikoliv. 9. Žalobkyně dále tvrdí, že za jednání, která jí jsou vytýkána, nemůže být odpovědná, neboť je nezavinila, a to ani úmyslně, ani z nedbalosti. Nesouhlasí proto se závěrem žalované, že disciplinární delikty spáchala přinejmenším v nepřímém úmyslu. Žalovaná zavinění neprokazovala, pouze jej konstatovala, což zakládá dle žalobkyně další důvod nepřezkoumatelnosti. Zavinění ve formě úmyslu je založeno na složce vůle, žalobkyně však již ve správním řízení uvedla, že o uvedených skutečnostech nevěděla, vědět nemohla a nemohla je ovlivnit. Z toho zcela jasně vyplývá, že je nezamýšlela, ani s nimi nebyla srozuměna. Vzhledem k tomu, že zde chybí samotné jednání žalobkyně a namítané delikty s jednáním žalobkyně ani nesouvisí, nemůže se dle názoru žalobkyně jednat ani o zavinění ve formě nedbalosti. Žalobkyně má za to, že své povinnosti vyplývající z pozice vedoucího lékárníka a odborného zástupce splnila tím, že procesy v lékárně, resp. její vnitřní dokumentaci (zejména její provozní řád) nastavila a udržovala v souladu s právními předpisy. 10. Žalobkyni přitom správní orgán vytýká a trestá ji za jednání třetích osob, které sama nemohla ovlivnit ani mu zamezit, a ani k tomu ze své pozice zaměstnance (závislé a ekonomicky podřízené zaměstnavateli) neměla prostředky, i kdyby o takovém jednání věděla. Léčiva objednává přes distributory a dále s léčivy nakládá majitel lékárny, který rovněž disponuje přístupovými právy, nikoliv žalobkyně. Výkladem žalované ad absurdum by žalobkyně byla odpovědná i za chybu v evidenci způsobenou např. drobnými krádežemi zákazníků a za nakládání s takovým zcizeným léčivým prostředkem v rozporu se zákonem o léčivech. 11. Dále žalobkyně namítá nepřiměřenost uložené sankce a nepřezkoumatelnost jejího odůvodnění. Uloženou sankcí přitom žalovaná zasahuje do práva žalobkyně na svobodnou volbu povolání zaručenou čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 12. Dle žalobkyně z odůvodnění není zřejmé, proč žalovaná nemohla zvolit jiné, méně přísné, disciplinární opatření, a to zejména za situace, kdy za obdobná porušení povinností člena komory obvykle uděluje jen pokuty. Ke svému tvrzení žalobkyně odkazuje rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 As 173/2015-49, ze dne 14. 7. 2023, č. j. 7 As 24/2022-49 nebo ze dne 6. 6. 2019, č. j. 1 As 320/2018-39. Uložením nejpřísnější možné sankce tak žalovaná porušila zásadu legitimního očekávání žalobkyně co do druhu a výměry sankce. 13. Žalobkyně dále namítá, že správní orgán se vůbec nezabýval polehčujícími okolnosti daného případu, jakými jsou vyšší věk žalobkyně (65 let), absence škodlivého následku namítaného jednání (nedošlo k poškození zdraví), náprava namítaného stavu (žádost o akreditaci) nebo skutečnost, že namítané jednání mělo být spácháno opomenutím žalobkyně (žalobkyně se na vytýkaném jednání aktivně nikterak nepodílela). Žalobkyně také zásadně nesouhlasí s tím, že správní orgán promítl do uložené sankce formu spáchání deliktů v nepřímém úmyslu, vůči čemuž se již vymezila výše. 14. Žalobkyně nesouhlasí ani s tvrzením žalované, že uložené disciplinární opatření se nevymyká dosavadní praxi. V případě rozhodnutí Čestné rady ze dne 26.11.2018, č. j. 759/ČR/2018, na něž žalovaná odkazovala, byl stěžejním disciplinární delikt spočívající ve vydávání léků na lékařský předpis osobami nelékárníků (minimálně dvěma lékaři) mimo prostory lékárny, přičemž disciplinárně obviněná doznala, že o této praxi věděla a sama ji realizovala. V daném případě tedy šlo o disciplinární delikt, co do závažnosti ve vztahu ke zdraví a životu pacientů a míry zavinění disciplinárně obviněné, diametrálně odlišný. Nadto s obviněnou již v minulosti proběhlo disciplinární řízení, protiprávnost jejího jednání jí tak byla známa. 15. Žalobkyně má za to, že pokud by vytýkaná porušení právních předpisů naplňovala formální znaky (disciplinárního) deliktu, nebyl by naplněn jejich materiální znak (vyšší stupeň škodlivosti porušující či ohrožující zájem společnosti). Naplnění materiálního znaku by pak muselo být prokázáno zvlášť ve vztahu ke každému namítanému jednání. 16. Žalobkyně s ohledem na výše uvedené navrhuje zrušení rozhodnutí žalované, případně moderaci uložené sankce. III. Vyjádření žalované 17. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. 18. K namítanému rozporu mezi výrokem a odůvodněním žalovaná uvádí, že se jednalo o zřejmou nesprávnost, kterou žalovaná napravila vydáním opravného rozhodnutí dne 13. 5. 2024 podle § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), a které zaslala také žalobkyni. Že se jednalo o zřejmou nesprávnost, vyplývá jak z odůvodnění napadeného rozhodnutí, tak z provedených důkazů.