6 Ads 155/2009 — Nejvyšší správní soud

2 Ad 23/2023- 73 - text 8 2 Ad 23/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci žalobce: X bytem X zastoupený Mgr. Ludvíkem Matouškem, advokátem sídlem Kovářská 549/12, 190 00 Praha 9 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 7. 2023, č. j.: X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 13. 7. 2023, č. j.: X (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), ve spojení s § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon o provádění sociálního zabezpečení“), změnila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 10. 2018, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že: „I: Účastníku řízení se po dle § 29 odst. 1 písm. j) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů a s přihlédnutím k čl. 30 odst. 3 Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o sociálním zabezpečení publikované pod sdělením č. 57/2014 Sb. m. s od 4. 9. 2018 přiznává starobní důchod ve výši 14 864 Kč měsíčně. II. Podle nařízení vlády č. 213/2018 Sb. se starobní důchod od lednové splátky důchodu v roce 2019 zvyšuje na 15 848 Kč měsíčně. Podle nařízení vlády č. 260/2019 Sb. se starobní důchod od lednové splátky důchodu v roce 2020 zvyšuje na 16 874 Kč měsíčně. Podle nařízení vlády č. 381/2020 Sb. se starobní důchod od lednové splátky důchodu v roce 2021 zvyšuje na 17 885 Kč měsíčně. Podle nařízení vlády č. 356/2021 Sb. se starobní důchod od 1. 1. 2022 zvyšuje na 18 722 Kč měsíčně. Podle nařízení vlády č. 35/2022 Sb. se starobní důchod od červnové splátky důchodu v roce 2022 zvyšuje na 19 938 Kč měsíčně. Podle nařízení vlády č. 136/2022 Sb. se starobní důchod od zářijové splátky důchodu v roce 2022 zvyšuje na 20 772 Kč měsíčně. Podle nařízení vlády č. 290/2022 Sb. se starobní důchod od 1. 1. 2023 zvyšuje na 21 773 Kč měsíčně. Podle § 67ca zákona č. 155/1995 Sb. se starobní důchod od červnové splátky v roce 2023 zvyšuje na 22 581 Kč měsíčně.“ II. Obsah žaloby 2. Žalobce v podané žalobě namítl, že žalovaná v rozporu s předpisy o protiprávnosti komunistického režimu a mimosoudních rehabilitacích nezapočetla dobu jeho studia v SSSR jako sedm let zaměstnání, nýbrž přistoupila jen k jeho započtení coby náhradní doby. 3. Dále žalobce uvedl, že byl od 1. 9. 1975 studentem Českého vysokého učení technického v Praze (dále jen „ČVUT“), Fakulty strojní, studijního oboru energetické stroje a zařízení. Na základě talentu a studijního potenciálu byl vyslán Ministerstvem školství ČSR ke studiu v zahraničí. V důsledku toho bylo žalobci k 31. 8. 1978 ukončeno studium na ČVUT a od 1. 9. 1978 se stal studentem Leningradského Polytechnického institutu M. I. Kalina (dále jen „Polytechnický institut“) na katedře energetických strojů, obor hydraulické stroje a prostředky automatizace. Studijní obor, na nějž byl žalobce zapsán, byl odlišný od oboru studovaného v Praze, protože jako takový nebyl v ČSSR vůbec vyučován. Z důvodu odlišnosti studijního plánu a osnov absolvovaných předmětů byl žalobce zapsán opětovně do 3. ročníku, v jehož průběhu si měl osvojit především základy automatizace a další odborné dovednosti, se kterými se dosud na ČVUT nesetkal. Během svého pobytu v Leningradu napsal žalobce mnoho dopisů do ČSSR i svým novým známým v SSSR. Několik dopisů v rámci SSSR žalobce napsal sovětské dívce z Irkutska, ve kterém jí kriticky a otevřeně líčil sociální, politický a ekonomický marasmus v ČSSR a SSSR, za nějž jsou odpovědni výhradně českoslovenští a sovětští komunisté. Obzvláště obsáhlý a kritický dopis do Irkutsku ze dne 7. 9. 1979 byl zadržen KGB a předán rezidentu Státní bezpečnosti v Leningradu, který zaslal dopis Státní bezpečnosti do ČSSR s informací o zadržení dopisu. V tomto důsledku byl založen spis s označením „Irkutsk“ a bylo zahájeno prověřování žalobce. Celá situace se vyvinula v návštěvu žalobce tajemníkem konzula ČSSR v Leningradu (18. 12. 1980) a ve vydání pokynu k okamžitému návratu do vlasti. Po příletu do Prahy navštívil žalobce dne 23. 12. 1980 ministerstvo školství, kde mu byl odebrán cestovní pas a po mlhavé informaci vedoucí odboru o vyloučení ze studia kvůli dopisu s protisocialistickými postoji a názory, jakož i o nemožnosti nadále studovat v SSSR, sepsal odvolání proti „rozhodnutí“, ačkoli mu nebylo ani fakticky nikdy doručeno a které nejspíše ani neexistovalo (fakticky rozhodla o ukončení studií Státní bezpečnost a ministr školství Vondruška její pokyn až na podruhé provedl). O odvolání rozhodl I. náměstek ministra školství ČSR prof. Ing. V. C., CSc., dne 3. 2. 1981 pod č. j. X tak, že odvolání nevyhověl. Žalobce tvrdil, že shora popsané jednání státních orgánů ČSSR, jímž mu bylo zabráněno v pobytu na území SSSR a ve studiu na Polytechnickém institutu a dokončení studijního oboru, který v ČSSR nebyl vůbec vyučován, a jehož úspěšné ukončení mělo být osvědčeno udělením (sovětského) vysokoškolského titulu „Ing.“ (následně podléhajícího nostrifikaci v ČSSR), bylo politickou perzekucí ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 87/1991 Sb.“). V této souvislosti mu měla žalovaná dobu studia, jakož i dobu předepsanou k dokončení studia, započítat s koeficientem 2 jako dobu zaměstnání ve smyslu § 24 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb. Doba studia v SSSR a předpokládaná doba studia v SSSR v případě žalobce měla činit celkem 3,5 roku, přičemž tato doba podle žalobce nemá být ovlivněna dvěma roky studií absolvovaných v ČSSR, které v SSSR byly uznány ze studií v ČSSR, a proto mu měla být započtena jako sedm let zaměstnání. Jiným myslitelným posouzením je dle žalobce sečtení doby studia v ČSSR za roky září 1975 až srpen 1978 a v SSSR za dobu září 1978 až prosinec 1980 jako jeden ucelený vzdělávací blok, kde žalobci na konci roku 1980 bylo znemožněno dostudovat, přičemž studium mělo skončit 28. 2. 1982, což činí dobu v délce 6 let a 6 měsíců, a podle ustanovení § 24 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb., měla doba zaměstnání činit 13 let (doba studia a předpokládaná doba pro jeho dokončení vynásobená koeficientem 2). 4. Žalobce také uvedl, že si žalovaná otázku studií v SSSR posoudila nesprávně a nezákonně, když dospěla k závěru, který neodpovídá zákonu a je žalobci na újmu. Nevypořádala se s ostatními důkazy obsaženými ve spisu a závěr opřela jen o zjištění, že žalobce byl po dvou letech základní povinné vojenské služby opět přijat ke studiu na ČVUT. Jelikož Smlouva mezi Českou republikou a Ruskou federací o sociálním zabezpečení, publikovaná pod sdělením č. 57/2014 Sb. m. s. (dále jen „smlouva“), neupravuje oblast politických perzekucí, měl být aplikován zákon č. 87/1991 Sb. Žalovaná si měla učinit úsudek, že žalobce byl v rozhodné době řádným vysokoškolským studentem a že státní orgány ČSSR učinily taková opatření, která jsou postavena naroveň hypotéze „vyloučení ze studia“ ve smyslu § 24 odst. 5 tohoto zákona. III. Vyjádření žalované 5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 24 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb. ve vztahu ke studiu na Polytechnickém institutu. Pokud jde o první studium na ČVUT, na konci školního roku 1977/1978 nebylo ukončeno kvůli politické perzekuci, nýbrž z důvodu vyslání ke studiu v zahraničí. Žalobce byl odvolán ze studia v zahraničí v prosinci 1980, studium žalobce skončilo doručením sdělení I. náměstka ministra školství ČSR ze dne 3. 2. 1981. Ukončení studia na Polytechnickém institutu bylo závažným zásahem do profesního života žalobce, nicméně nedosahuje intenzity požadované pro aplikaci zákona č. 87/1991 Sb. Poté žalobce absolvoval dvouletou základní vojenskou službu a ve školním roce 1983/1984 byl přijat do čtvrtého ročníku vysokoškolského studia. Podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 25. 2. 2019, č. j. MSMT-53/2019/190, je studium žalobce na Polytechnickém institutu postaveno naroveň studia na vysokých školách v České republice. Jelikož žalobce ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008, č. j. 6 Ads 23/2007-101, měl státní občanství ČSSR a doložil potvrzení o postavení cizozemského studia naroveň studia na vysokých školách v České republice, splnil by podmínky pro hodnocení doby studia na Polytechnickém institutu coby doby studia. Žalovaná ovšem zjistila, že žalobce získal celkem 3144 dnů studia po osmnáctém roce věku, z čehož připadlo 6 roků a 122 dnů na dobu studia na území nynější České republiky. Jelikož dle § 13 odst. 2 věty druhé zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen