4 As 58/2005 — Nejvyšší správní soud

3 A 78/2023- 85 - text 8 3 A 78/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobce: Ing. J. E. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Josefem Pojezdným sídlem Švehlova 46, 544 01 Dvůr Králové proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 17/65, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2023, č. j.: MZE-34329/2023-14132, sp. zn. MZE-61187/2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „SZIF“ nebo „Fond“) sp. zn. 19/F1D/438/028953-ANC, č. j. SZIF/2022/0569104, ze dne 6. 9. 2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) dle § 9a písm. a) zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SZIF“). 2. Dne 15. 5. 2019 podal žalobce ke SZIF jednotnou žádost, jejíž součástí byla i žádost o poskytnutí platby pro horské oblasti a jiné oblasti s přírodními nebo jinými zvláštními omezeními („platba pro horské oblasti“). Prvostupňovým rozhodnutím SZIF poskytl žalobci platbu pro horské oblasti pro rok 2019 v celkové výši 16 400,27 Kč, a z této částky současně odečetl 6 852,23 Kč k úhradě dlužné částky dle rozhodnutí SZIF ze dne 1. 10. 2020, č. j. SZIF/2020/0591411. SZIF uzavřel, že žalobci bude vyplacena platba ve výši 9 548,04 Kč, tedy rozdíl mezi platbou pro rok 2019 ve výši 16 400,27 Kč a dlužnou částkou. 3. Dlužná částka byla určena podle rozhodnutí SZIF ze dne 1. 10. 2020, kterým SZIF zamítl platbu pro horské oblasti pro rok 2018 s ohledem za rozdíl mezi plochou ohlášenou a plochou zjištěnou a současně žalobci uložil sankci za zohlednění plochy nezpůsobilé pro danou platbu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo zamítnuto jako opožděné. 4. Z obsahu správního spisu plyne, že žalobce podal dne 21. 7. 2023 podnět k provedení přezkumného řízení dle § 94 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, označený jako stížnost na diskriminaci jeho osoby. Ministr žalovaného ve sdělení ze dne 25. 9. 2023 žalobce informoval, že žalovaný napadené rozhodnutí vydal v souladu s právními předpisy a že neexistují důvody pro zahájení přezkumného řízení. Žaloba 5. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a nařízení žalovanému vyplatit na účet žalobce částku 16 400,27 Kč navýšenou o zákonný úrok z prodlení od 1. 1. 2020 do data uhrazení částky nebo o stejné navýšení, jaké se uplatňuje u sankce za opožděné podání žádosti o dotace žadatelem, a valorizovanou o inflaci. 6. Žalobce namítá, že SZIF rozhodl o žádosti o dotaci ze dne 15. 5. 2019 po více než třech letech od jejího podání. Dle žalobce měl SZIF dotaci za rok 2019 vyřídit a vyplatit do 31. 12. 2019. Hospodářský rok končí ke dni 31. 10. běžného roku. Postup SZIF i žalovaného považuje žalobce za diskriminační, neboť ke dni podání žaloby mu částka nebyla připsána na účet. Nadto v důsledku inflace klesla v průběhu let reálná hodnota dotace. Žalovaný byl v průběhu odvolacího řízení nečinný a napadené rozhodnutí vydal až na základě žalobcovy stížnosti na nečinnost k ministru zemědělství a ke kanceláři Veřejného ochránce práv v Brně. Žalobce poukazuje na to, že nejsou vyřešené ani dotace z let následujících po roce 2019. Žalobce také uvádí, že žalovaný dodnes nevyřešil duplicitní vyplácení dotací z roku 1998. 7. Žalobce se domnívá, že krácení dotace za rok 2019 kvůli kontrole v roce 2018 není na místě a je promlčené. Žalobce uvádí, že v roce 2018 SZIF žalobci zamítl poskytnutí dotace. Toto zamítnutí dle žalobce nikterak nesouvisí s dotací přiznanou za rok 2019. Krácení dotace s odkazem na rok 2018 a vydání prvostupňového rozhodnutí až dne 6. 9. 2022 považuje žalovaný za nemravné. Dle žalobce nedošlo v roce 2018 k vyplacení žádné zálohy dotace, není tedy co vracet. Rozhodnutí k dotacím za rok 2018 dotace pouze zamítají. 8. Žalovaný dle žalobce v napadeném rozhodnutí neřeší podstatu žalobcova odvolání ani skutečnost, že mu SZIF dotaci přiznal až po čtyřech letech. Nevěnuje se ani znehodnocení částky o inflaci, ani nesmyslnosti krácení kvůli kontrole z roku 2018, která se dotací roku 2019 netýká. Žalovaný se nezabýval ani účetním uzavřením roků. Dle žalobce nelze prvotně přiznat dotaci z roku, který je účetně již uzavřen. Vyjádření 9. Dle žalovaného má současné řízení souvislost s řízením o žádosti o platbu pro horské oblasti pro rok 2018. Prvostupňové rozhodnutí SZIF nemohl vydat dříve, neboť primárně bylo třeba ukončit řízení o zamítnutí dotace pro rok 2018. 10. K námitce žalobce, že SZIF měl dotaci vyplatit do konce kalendářního roku, žalovaný uvádí, že mu není zjevné, z kterých právních předpisů toto pravidlo žalobce dovozuje. 11. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobce, že mu ke dni podání žaloby nebyla vyplacena částka dotace. Z žaloby není zřejmé, zda žalobce poukazuje na částku 16 400,27 Kč, nebo na částku 9 548,04 Kč. Žalovaný uvádí, že žalobci měla být ze strany SZIF vyplacena pouze částka 9 548,04 Kč. Dle spisového materiálu SZIF (dokument Pokyn k výplatě – ANC 2019 se splatností ke dni 5. 7. 2023) byl tento závazek vůči žalobci splněn. 12. Žalovaný uznává, že v letech 2022 a 2023 došlo k inflaci, SZIF však nemá povinnost částku dotace o inflaci navyšovat. Nařízení vlády č. 43/2018 Sb., o podmínkách poskytování plateb pro horské oblasti a jiné oblasti s přírodními nebo jinými zvláštními omezeními a o změně některých souvisejících nařízení vlády, stanoví sazby dotací na hektary zemědělské půdy podle typu oblasti, v níž se zemědělská půda nachází, pevnými částkami, uvedenými v měně euro. Stejně tak je v nařízení vlády č. 43/2018 Sb. pevně stanoveno, jakým způsobem dojde k přepočtu směnného kurzu mezi měnami euro a českou korunou. 13. Žalovaný nerozporuje, že řízení trvalo poměrně dlouhou dobu. Dané však nemohlo zapříčinit protiprávnost prvostupňového a napadeného rozhodnutí. Délku řízení ovlivnila délka řízení o rozhodnutí ze dne 1. 10. 2020, č. j. SZIF/2020/0591411. 14. Žalovaný poukazuje na skutečnost, že kontrola z roku 2018 a vyřizování námitek proti protokolu o kontrole nejsou přímým předmětem tohoto řízení. Nyní napadené rozhodnutí potvrzuje prvostupňové rozhodnutí o přiznání dotace za rok 2019. Problematice přiznávání dotací za rok 2018 se věnovala rozhodnutí, která již žalobce napadnul. Jedná se o rozhodnutí ze dne 1. 10. 2020, č. j. SZIF/2020/0591411, (ve věci žádosti o platbu na horské oblasti), které bylo napadeno odvoláním, o němž rozhodl žalovaný svým rozhodnutím ze dne 18. 11. 2021, č. j. MZE-64361/2021-14132, a též rozhodnutí ze dne 4. 1. 2019, č. j. SZIF/2018/0745275, (ve věci žádosti o platbu na jednotnou plochu), které bylo také napadeno odvoláním, o němž rozhodl žalovaný svým rozhodnutím ze dne 17. 12. 2019, č. j. 12770/2019-MZE-14141. 15. Dle žalovaného námitka duplicitního vyplácení dotací a nekorektně provedené kontroly z roku 1998 nesouvisí s předmětem řízení, je zmatečná a žalobce ji neuplatnil v odvolacím řízení. Rovněž námitka zálohy na dotace je zmatečná. Žalobce nesprávně dovozuje, že žalovaný dříve uloženou sankci 13 992,36 Kč za rozdíl mezi plochou deklarovanou a plochou způsobilou pojímá jako zálohu. Žalovaný uvádí, že nejde o zálohu na dotaci, nýbrž o správní sankci, která nijak neporušuje zásadu dvojího trestání. Nevyplacení dotace a uložení sankce vedle sebe neporušuje zásadu ne bis in idem, neboť nevyplacení, resp. krácení dotace nelze za „trest“ považovat. Účelem krácení dotace není potrestat příjemce, nýbrž chránit veřejné prostředky a dodržování pravidel (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2019, č. j. 2 Afs 192/2018-74). 16. Za zmatečné považuje žalovaný také vtahování řízení o žádostech o dotace z let následujících po roce 2019 do současného předmětu řízení. Správní sankce uložená za období roku 2018 byla již v plné výši započtena vůči platbám poskytnutým za roky 2018 a 2019. Žalovaný pak není oprávněným subjektem k rozhodování o žádostech o dotace. Část žalobního petitu spočívajícího v požadavku žalobce, aby bylo žalovanému uloženo vyplatit částku ve výši 16 400,27 Kč navýšenou o zákonný úrok z prodlení a valorizovanou o inflaci považuje žalovaný za věcně nepřípustnou. Žalovaný není ani subjektem oprávněným poskytovat platby žadatelům o dotaci. Replika a další sdělení žalobce 17. Žalobce ve své replice a dalším sdělení uvádí, že předmětem sporu není nekorektně provedená kontrola v roce 2018, ale opožděné proplácení přiznaných dotací, jejich bezdůvodné krácení a podivně řešené odvolání. Kontrolu z roku 2018 žalobce označuje za účelovou a vykonstruovano