8 As 267/2022 — Nejvyšší správní soud

3 A 98/2023- 24 - text 9 3 A 98/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: AZ Retail s. r. o., IČ: 07881517 sídlem Františka Křížka 1393, 170 00 Praha 7 zastoupená advokátem Mgr. Martinem Elgerem sídlem Evropská 2590/33c, 160 00 Praha 6 proti žalované: Česká obchodní inspekce sídlem Štěpánská 796/44, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 7. 2023, č. j. ČOI 93873/23/O100/Ber/Št takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaná k odvolání žalobkyně změnila své rozhodnutí ze dne 6. 2. 2023, č. j. ČOI 11495/23/1000, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a ve zbytku jej potvrdila. 2. Žalovaná prvostupňovým rozhodnutím uznala žalobkyni jakožto provozovatelku inzertního portálu odkarla.cz vinnou z několika přestupků souvisejících s porušením informační povinnosti směrem k žalované a informační povinnosti směrem ke spotřebitelům. 3. Napadeným rozhodnutím žalovaná změnila textaci výroku a snížila uloženou úhrnnou pokutu z 60 000 Kč na 45 000 Kč. Žaloba 4. Žalobkyně dělí skutkové podstaty, ze kterých ji žalovaná uznala vinnou, do dvou skupin, na ty, které se týkají informování směrem k žalované, a na ty, které se týkají informování spotřebitelů. Žalobkyně nesouhlasí s žalovanou v tom, že žalobkyně nese postavení prodávajícího ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“). Dle tohoto ustanovení se prodávajícím rozumí podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby. Dle žalobkyně se tím má na mysli prodej, respektive poskytování spotřebiteli, což lze dovodit i z hlediska účelu zákona (ochrana spotřebitele). Definice prodávajícího tedy zjevně nedopadá na poskytovatele služeb podnikatelům. U žalobkyně inzerují prodej zboží podnikatelé, a to na webových stránkách žalobkyně odkarla.cz, které se zaměřují na bazarové zboží. 5. Žalobkyně jakožto provozovatel inzertního portálu je ve smluvním vztahu pouze s prodávajícími (inzerenty), nikoliv s kupujícími. Kupující žalobkyni nic neplatí, ani s ní neuzavírají smlouvu. Pokud si zboží objednají, uzavírají smlouvu s prodávajícím. Dle žalobkyně se na její inzertní stránky vztahuje speciální zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti (dále jen „zákon o některých službách informační společnosti“), nikoliv zákon o ochraně spotřebitele, a žalovaná tak nemá ani kontrolní působnost. 6. Žalobkyně odkazuje na jiné inzertní stránky v českém prostředí, které inzerují prodej věcí určených pro třetí osoby (Aukro.cz, Sreality apod.). Žádné z nich neobsahují informace požadované v napadeném rozhodnutí po žalobkyni. Žalovaná dle žalobkyně neprovedla základní tržní analýzu a nevysvětlila, proč zcela arbitrárně vybírá z mnoha fungujících inzertních stránek právě stránky žalobkyně a uvaluje na ně stejné požadavky, jako kdyby žalobkyně výrobky sama prodávala. 7. Žalobkyně odmítá polemiku žalované ohledně uzavření zprostředkovatelské smlouvy. I kdyby takto žalovaná chtěla pojmenovávat smlouvu o poskytnutí inzertního prostoru, jednalo by se jen o vztah B2B mimo rámec zákona o ochraně spotřebitele. Smlouva o zprostředkování je dvoustranným vztahem mezi zprostředkovatelem a zájemcem, o straně zprostředkované smlouvy § 2445 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník hovoří jen jako o třetí osobě. 8. Žalobkyně namítá, že vzhledem ke svému postavení nemohla a ani neměla povinnost poskytnout vůči žalované kontrolní součinnost. Napadené rozhodnutí dle jejího názoru sankcionuje žalobkyni za to, že se sama neobvinila z něčeho, co navíc neodpovídá skutečnosti. Žalobkyně v této souvislosti upozorňuje na zásadu zákazu sebeobviňování. Žalobkyně se domnívá, že ve všeobecných obchodních podmínkách poskytla dostatečné informace. K uzavření smlouvy nedošlo mezi ní a spotřebitelem, nýbrž mezi skutečným prodávajícím a zákazníkem. 9. Co se týče přestupků spočívajících v neposkytnutí informací o právu na odstoupení od smlouvy a o právech z vadného plnění, žalobkyně nebyla k poskytnutí těchto informací povinna, neboť nebyla v odpovídajícím vztahu ke spotřebitelům. Žalobkyně dále uvádí, že její internetové stránky obsahovaly viditelný proklik na její všeobecné obchodní podmínky, kde bylo vysvětleno, že nenabízí vlastní zboží, neprovádí jeho kontrolu a negarantuje splnění smluv a jiných dohod uzavřených mezi uživateli, kupujícími, prodejci, inzerenty, inzerenty plus a externími inzerenty. V době kontroly byla jediným inzerentem a prodávajícím společnost Auction Info s. r.o., na jejíž obchodní podmínky prodeje bylo odkazováno proklikem v čl. 1.7 obchodních podmínek. 10. Ke skutkové podstatě spočívající v neinformování o uzavření smlouvy o zprostředkování se spotřebitelem žalobkyně uvádí, že žádnou takovou smlouvu neuzavřela, tudíž o jejím uzavření nemohla spotřebitele informovat. Neměla tedy ani povinnost informovat o právu od této smlouvy odstoupit. Takováto informace by byla zavádějící a zmatečná. Dle názoru žalobkyně by ad absurdum musel spotřebitel vždy, když odstoupí od kupní smlouvy s prodávajícím výrobku, ještě odstupovat od údajného smluvního vztahu s inzertním portálem. Vyjádření žalované 11. Žalovaná ve svém vyjádření navrhuje zamítnutí žaloby. 12. Žalovaná uvádí, že zákon o ochraně spotřebitele se vztahuje na všechny případy poskytování služeb spotřebitelům, tedy i na případy služeb informační společnosti. Zákon o některých službách informační společnosti transponuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (dále jen „směrnice o elektronickém obchodu“). Žalovaná cituje odst. 11 preambule této směrnice a dovozuje, že předmětná právní úprava se nedotýká aplikovatelnosti jiných předpisů upravujících ochranu spotřebitele na služby informační společnosti. Uvádí, že rovněž z textu zákona o některých službách informační společnosti je patrné, že tento předpis nemíní nahrazovat zákon ochraně spotřebitele ani jiné předpisy chránící spotřebitele v oblasti poskytování služeb informační společnosti. 13. Dále žalovaná uvádí, že činnost žalobkyně a plnění její informační povinnosti posuzovala z pohledu reálného stavu zjištěného při kontrole. Žalovaná v napadeném rozhodnutí na základě shromážděných podkladů popsala, že internetové stránky provozované žalobkyní fungovaly jako běžný e-shop, tedy byla zde nabídka výrobků, které si spotřebitel vybral, vložil do virtuálního košíku a objednal včetně zvolení způsobu dopravy a platby. Nejednalo se tedy pouze o prostředí, kde by zveřejňovali své inzeráty prodávající, které by spotřebitel napřímo kontaktoval a domluvil se s nimi na případné koupi apod. Žalovaná tedy nesouhlasí s námitkou žalobkyně, že se jednalo o běžný inzertní server. Na žalobkyni nelze nahlížet jako na pouhou „správkyni inzertního portálu“, neboť spotřebitelům reálně nabízela výrobky a v případě projeveného zájmu o ně zajišťovala jejich objednávku u prodávajícího (ve smyslu kupní smlouvy) a platbu za ně, tj. poskytovala služby, přičemž z pohledu veřejnoprávní ochrany spotřebitele není zásadní, zda tyto služby lze podřadit pod režim zprostředkovatelské nebo jiné pojmenované či inominátní smlouvy. Žalovaná považuje z pohledu veřejnoprávní ochrany spotřebitele za stěžejní, aby byl spotřebitel včas a transparentně informován o tom, že žalobkyně není prodávajícím výrobků nabízených na jejích stránkách, a o právech, která má vůči žalobkyni ve vztahu k poskytovaným službám. 14. K námitkám žalobkyně, že nemohla a ani nebyla povinna poskytnout součinnosti vůči žalované, žalovaná uvádí, že žalobkyni bylo dne 15. 7. 2022 doručeno oznámení o zahájené kontrole, žalobkyně tak byla kontrolovanou osobou a měla povinnost poskytnout kontrolnímu orgánu požadovanou součinnost, což neučinila, a tím zkomplikovala plnohodnotné provedení kontroly. K porušení zásady sebeobviňování v souvislosti s poskytnutím součinnosti se zabýval Nejvyšší správní soud ve věci pod sp. zn. 2 As 254/2016, na který žalovaná odkazuje. Žalovaná nechtěla po žalobkyni nic nestandardního. Pokud by její požadavky měly být považovány za porušení zákazu sebeobviňování, byla by tím fakticky znemožněna dozorová činnost žalované v rozporu s § 10 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „kontrolní řád“). 15. Co se týče přestupků spočívajících v neposkytnutí informací o právu na odstoupení od smlouvy a o právech z vadného plnění, žalovaná uvádí, že žalobkyně sice ve vztahu ke spotřebitelům poskytovala zdarma služby spočívající v obstarání výrobku, vyinkasování