5 As 34/2007 — Nejvyšší správní soud

5 A 100/2020- 246 - text 29 5 A 100/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce proti žalovanému Bc. M. H., narozen dne X trvale bytem X Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 Holešovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, takto: I. Zásah policistů Policie České republiky z obvodního oddělení policie v Mělníku uskutečněný dne 22. 4. 2020 v L. spočívající v přiložení služebních pout žalobci při eskortě na policejní stanici a v odebrání mobilního telefonu žalobci po dobu umístění v policejní cele byl nezákonný. II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal po soudu určení, že zásah žalovaného (resp. policejní hlídky) vůči žalobci dne 22. 4. 2020 v odpoledních hodinách (okolo 15 hod) v L. a posléze na obvodním oddělení policie v Mělníku spočívající ve výzvě, zajištění žalobce, včetně jeho spoutání, dvou osobních prohlídek, umístění do policejní cely a odebrání věcí, byl nezákonný. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a replika žalobce 2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že dne 22. 4. 2020 měl v úmyslu spatřit své dítě, proto za ním přijel do obce L. Potvrdil, že v 14:21 hod telefonicky na tísňovou linku policie oznámil, že mu matka nezletilého brání ve styku s nezletilým, a že je přesvědčen, že nezletilému může být způsobena újma na zdraví. V 15:12 hod přijela na místo dvoučlenná policejní hlídka, načež byl žalobce policisty vyzván k upuštění od protiprávního jednání, konkrétně k ukončení hovoru na tísňovou linku s výstrahou použití donucovacích prostředků. Žalobce s výzvou policistů nesouhlasil, jelikož právě žádný hovor na tísňovou linku policie nevedl. Naopak se snažil policistům vysvětlit, že se žádného protiprávního jednání nedopouští, ti mu ale skočili do řeči a nedali mu možnost předložit rozsudek s doložkou právní moci, podle kterého měl být žalobce se svým dítětem. 3. Shora popsaný postup policistů vůči němu žalobce označil jako nepřiměřený, jelikož tito mu (v 15:15 hod) nejprve dali bezdůvodný pokyn k uložení telefonu do kapsy, a poté jej zajistili pro spáchání přestupku, jehož se nedopustil. Následně (v 15:16 hod) byl žalobce policisty spoután s odůvodněním, že se obávají jeho útěku, nesdělili mu však, před čím by utíkal. Policisté jej pak prohledali a bezdůvodně odvezli na policejní služebnu, kde byl umístěn do policejní cely. V 15:33 hod byl podruhé policisty prohledán, znovu umístěn do cely, kde byl spoután a byl mu odebrán telefon z batohu. V 15:47 hod byl z policejní cely uvolněn, byly mu vráceny věci a byl propuštěn ze zajištění. 4. Žalobce zasahujícím policistům vytkl, že byť mu předložili k podpisu úřední záznamy o zajištění a o umístění do policejní cely, odmítli mu dát kopie těchto záznamů, žalobce je proto odmítl podepsat. Přestože mu tyto úřední záznamy nebyly poskytnuty, označil je za lživé. 5. Žalobce také namítal, že zásah policistů těžce narušil jeho základní osobní svobody a rodičovskou odpovědnost. Na podporu svého jednání žalobce odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1849/08, jenž podle něj potvrzuje, že každý má právo neuposlechnout zjevně nezákonnou výzvu policisty, toto právo se opírá o ustanovení Listiny základních práv a svobod a Ústavy ČR. Shrnul, že policisté jednali formalisticky a protiprávně, neboť žalobce se nedopouštěl protiprávního jednání, pouze realizoval ústavně zaručené právo na svobodu pohybu, a neměl tak povinnost uposlechnout zjevně nesmyslné protiprávní výzvy policistů. Zopakoval, že policisté jednali bez právního podkladu, neboť žalobce před policejní hlídkou v 15:05 hod netelefonoval na tísňovou linku, a logicky tak nemohl uposlechnout výzvy k ukončení hovoru na tísňovou linku. 6. Závěrem předestřel svůj názor na řešení dané situace, neboť byl přesvědčen, že policisté měli účelu ochrany tísňové linky dosáhnout tím způsobem, že by matku jeho dítěte požádali, aby přemístila dítě do místa, kde je žalobce uvidí. 7. Žalobce po soudu požadoval, aby určil, že zásah žalovaného vůči žalobci dne 22. 4. 2020 v odpoledních hodinách (okolo 15 hod) v L. a posléze na obvodním oddělení policie v Mělníku spočívající ve výzvě, jeho zajištění, včetně spoutání, dvou osobních prohlídek, umístění do policejní cely a odebrání věcí, byl nezákonný. 8. Žalovaný ve vyjádření ze dne 19. 11. 2020 nejprve shrnul skutkový stav věci s tím, že nesporuje žalobcovo tvrzení, že dne 22. 4. 2020 okolo 15 hod došlo v obci L. k zásahu vůči žalobci. Zásah spočíval ve výzvě podle ustanovení § 114 zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „zákon o policii“), a v následném zajištění žalobce v souladu s ustanovením § 26 odst. 1 písm. f) zákona o policii. 9. Nesouhlasil s žalobním tvrzením žalobce, že na tísňovou linku před příjezdem policejní hlídky telefonoval toliko jednou. Žalobce totiž na tísňovou linku telefonoval celkem čtyřikrát, a to v časech 14:22 hod, 14:39 hod, 14:41 hod a 14:51 hod, vždy s obdobným podnětem. Ze strany policisty na tísňové lince bylo již na druhý žalobcův telefonát reagováno tak, že žalobce ubezpečil o tom, že jeho podnět byl prověřen a nebyl shledán důvodným. Zároveň byl žalobce poučen o tom, že v tomto případě (tj. shodného oznámení) již nemá kontaktovat linku tísňového volání. 10. Žalovaný konstatoval, že otázky vzájemných rodinných vztahů a případná porušování pravidel péče o dítě spadají primárně do působnosti k tomu zákonem určených subjektů, jako jsou orgány sociálně-právní ochrany dětí, případně civilní soudy. Působnost policie by byla dána pouze za předpokladu, že by nastalá situace svědčila o možném trestně-právním jednání, tato ale v daném případě naplněna nebyla. Tudíž zde neexistovaly skutkové ani právní důvody k žalobcem požadovaným výzvám policie, aby matka dítěte žalobci dítě ukázala. 11. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že policií zaujatý postup vůči němu byl nezákonným zásahem. Poukázal na to, že žalobce neuposlechl výzev policistů uložených v souladu s ustanovením § 114 zákona o policii, podle kterého je každý povinen bez zbytečného odkladu a bezplatně uposlechnout výzvy anebo pokynu nebo vyhovět žádosti policie nebo policisty, pokud zákon nestanoví jinak. O tom, že žalobce odmítl dané výzvy uposlechnout, svědčí i jeho vyjádření v žalobě. Žalovaný zdůraznil, že žalobce po příjezdu policejní hlídky svým jednáním eskaloval situaci, nespolupracoval s policisty na vyřešení předmětné věci a jednoznačně se tak dopouštěl (dalšího) přestupkového jednání. Tímto jednáním žalobce zároveň došlo k naplnění důvodů pro zajištění dle ustanovení § 26 odst. 1 písm. f) zákona o policii. 12. Dále žalovaný uvedl, že žalobce opakovaným kontaktováním policie na tísňové lince naplnil skutkovou podstatu přestupku podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. e) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), neboť uskutečňoval tzv. zlomyslná volání. V tomto směru odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2018, č. j. 11 Ad 6/2018-42, jenž se k naplnění tohoto přestupku vyjádřil blíže. 13. Navíc žalobce byl ještě před příjezdem policistů poučen o tom, že jeho podnět byl prověřen a nebyl shledán důvodným. Zdůraznil, že policie evidovala za rok 2019 celkem 30 obdobných oznámení ze strany žalobce a žádné z těchto oznámení nebylo shledáno důvodným. 14. Žalovaný citoval ustanovení § 10 odst. 1 zákona o policie s tím, že je nutné celý postup policistů hodnotit v kontextu skutkového děje, kdy žalobce opakovaně kontaktoval tísňovou linku; dokonce i poté, co mu byla dána příslušná výzva i poučení ze strany operátora tísňové linky. V dané věci tak nebylo rozhodné, zda žalobce volal na tísňovou linku v okamžiku, kdy přijela policejní hlídka. Z jednání žalobce na místě zásahu nebylo možné podle žalovaného dovozovat, že ve svém jednání nebude nadále pokračovat. Žalobce byl podezřelý jak ze spáchání přestupku na úseku zákona o elektronických komunikacích, tak z přestupku podle zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích ve znění rozhodném (dále jen „zákon o přestupcích“), kdy neuposlechl výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci [§ 5 odst. 1 písm. a) tohoto zákona]. 15. Žalovaný uzavřel, že postup policie byl dle § 11 zákona o policii přiměřený, neboť k zásahu policistů (zajištění žalobce) došlo až po opakovaných výzvách, aby upustil od závadného jednání, čehož žalobce nedbal a v protiprávním jednání pokračoval. 16. K žalobcem namítanému bezdůvodnému přiložení pout žalovaný uvedl, že z podkladů ve spise vyplývá, že se žalobce od počátku projevoval konfrontačně, z jeho jednání bylo zřejmé, že se nehodlá ani v nejmenším řídit pok