8 Afs 183/2019 — Nejvyšší správní soud

5 A 72/2023- 86 - text 17 5 A 72/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: S. F., nar. X st. přísl. X bytem X zastoupená Sdružením pro integraci a migraci, o.p.s. se sídlem Havlíčkovo náměstí 189/2, Praha 3 – Žižkov proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 – Nusle o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívající v označení žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu ze dne 20. 11. 2023 za neplatnou, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně podala dne 20. 11. 2023 žádost o mezinárodní ochranu, kterou požádala o mezinárodní ochranu z důvodu války na Ukrajině a komplikovaného zdravotního stavu. V žádosti uvedla, že je momentálně hospitalizována, proto podává žádost o mezinárodní ochranu prostřednictvím svého zástupce. K žádosti přiložila plnou moc a kopii lékařské zprávy. Tuto žádost následně doplnila dne 21. 11. 2023, jelikož byla žalovaným dne 20. 11. 2023 upozorněna na to, že její podání obsahuje dokumenty v datovém formátu, který nepřijímá. 2. Přípisem ze dne 23. 11. 2023, č. j. MV-196050-3/OAM-2023, žalovaný žalobkyni sdělil, že její žádost o mezinárodní ochranu považuje za neplatnou, jelikož s účinností od 1. 7. 2023 byl novelizován zákon č. 325/1999 Sb., o azylu (není-li konkrétně specifikováno, bude soud uvádět znění zákona o azylu ve znění pozdějších předpisů) a nově nemohou cizinci během své hospitalizace písemně podat žádost o mezinárodní ochranu. Důvodem této novely byla dle žalovaného skutečnost, že žádost o mezinárodní ochranu byla v průběhu hospitalizace cizinci zneužívána za účelem úhrady zdravotní péče, přestože dřívějšímu či pozdějšímu podání žádosti nic objektivně nebránilo. V průběhu hospitalizace zároveň žádnému cizinci nehrozí jakkoliv nucený návrat do země původu, jelikož hospitalizace je objektivní překážkou případného vyhoštění. Žalobkyně má zároveň strpitelské vízum platné do 31. 3. 2024, proto jí nehrozí nucené vycestování. Žalovaný shrnul, že písemnost žalobkyně není platnou žádosti o mezinárodní ochranu, nebude tak zahájeno správní řízení a žalobkyni nebude hrazeno zdravotní pojištění na základě statusu žadatele o mezinárodní ochranu. 3. Soud poznamenává, že skutečnosti uvedené v této kapitole rozsudku nejsou mezi účastníky sporné. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobkyně se proti postupu žalovaného brání žalobou na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného. Uvedla, že dne 20. 11. 2023 byla hospitalizována ve Fakultní nemocnici Plzeň z důvodu závažného zdravotního stavu. Zákon o azylu v § 3 odst. 1 stanoví žádost o mezinárodní ochranu jako „projev vůle cizince, z něhož je zřejmé, že hledá v České republice ochranu před pronásledováním nebo před hrozící vážnou újmou“. Žadatelem o udělení mezinárodní ochrany je pak dle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu cizinec, který podal v České republice žádost o udělení mezinárodní ochrany, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Za žádost o mezinárodní ochranu je nutné považovat dostatečně konkrétní projev vůle cizince. Ze zákona nevyplývá požadavek na formu této žádosti. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), rozlišuje v souvislosti s žádostí o mezinárodní ochranu dva rozhodné momenty, a to učinění žádosti a podání žádosti. Učinění žádosti je prvním krokem v rámci registračního řízení, které probíhá na počátku řízení o mezinárodní ochranu. Registrace žádosti je krok druhý a třetím krokem pak podání žádosti. Podle čl. 6 odst. 1 procedurální směrnice musí příslušné orgány zajistit registraci žádosti. Registračním orgánem dle § 3 odst. 6 zákona o azylu je žalovaný. Z uvedených ustanovení dle žalobkyně plyne, že formálně nelze omezit projev vůle a znemožnit učinění žádosti o mezinárodní ochranu během hospitalizace. Zákon o azylu je zároveň nutné vykládat v souladu s procedurální směrnicí. Požadavek, aby byla žádost učiněna jen na určitém místě a osobně, je v rozporu s procedurální směrnicí. Čl. 6 odst. 2 a 3 této směrnice je dle žalobkyně dostatečně přesný a bezpodmínečný, aby vyvolal přímý účinek směrnice. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že jeho postup byl zcela v souladu s platnou právní úpravou, která s účinností od 1. 7. 2023 již neumožňuje podat žádost o mezinárodní ochranu v průběhu hospitalizace cizince. Zopakoval důvody pro změnu právní úpravy (zneužívání ze strany žadatelů). Žalovaný nesouhlasí s výkladem procedurální směrnice tak, jak jej učinila žalobkyně. Dle čl. 6 odst. 3 procedurální směrnice mohou členské státy požadovat, aby se žádosti o mezinárodní ochranu podávaly osobně nebo na určitém místě. K tomu český zákonodárce přistoupil v aktuálně platném § 3a zákona o azylu. Stanoví-li tak zákon tento procedurální směrnicí předjímaný minimální rámec pro platné podání žádosti, není možné jako platnou žádost akceptovat podání žalobkyně. Právě proto, že žádost o mezinárodní ochranu nesmí být formalizovaná, je třeba stanovit způsob jejího podání a, mimo jiné, osobu ztotožnit. Podmínky nastavené v § 3a zákona o azylu nebrání realizaci práva učinit svým jménem žádost o mezinárodní ochranu ve smyslu čl. 7 odst. 1 procedurální směrnice. 6. Žalovaný rovněž uvedl, že žalobkyně mohla podat žádost v době před její hospitalizací v Domažlické nemocnici, která trvala od 16. 10. 2023 do 1. 11. 2023, a stejně ji tak mohla podat i po jejím skončení před hospitalizací v Plzni. Žalobkyně dle žalovaného jedná účelově. Její deklarované obavy z návratu na Ukrajinu nemají žádný reálný základ, když má vízum za účelem strpění platné do 31. 3. 2025. Žalobkyně svým postupem sleduje pouze získání přístupu ke zdravotnímu pojištění. Azylové řízení není prostředkem k řešení sociálně-ekonomických problémů cizinců dlouhodobě žijících v České republice. Žalovaný dodal, že žalobkyně je v České republice od roku 2021 a pracovní poměr jí skončil v srpnu roku 2023. 7. V doplnění vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že se žalobkyně snažila o zařazení do systému veřejného zdravotního pojištění ve smyslu § 48 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Na tuto žádost jí bylo doručeno sdělení ze dne 13. 2. 2024, které obsahuje shrnutí podstatných zjištění a souvislostí, které však nesvědčí pro její zařazení mezi pojištěnce VZP. Ze zjištění uvedených ve sdělení nevyplývá, že by žalobkyně nebyla schopna zajistit si úhradu zdravotních služeb. Institut mezinárodní ochrany slouží primárně jinému účelu a nelze jej využívat k obcházení pravidel pro pojištění cizinců. Česká republika nemá kapacitu hradit zdravotní péči všem cizincům pobývajícím na jejím území. Žalovaný doplnil, že ve věci není zřejmé, od kdy a zda až doposud je žalobkyně stále hospitalizována. III. Ústní jednání 8. Žalobkyně na ústním jednání dne 27. 3. 2024 uvedla, že setrvává na podané žalobě. 9. Žalovaný uvedl, že jeho postup měl oporu v zákoně. Transpozice procedurální směrnice do zákona o azylu proběhla řádně. Vysvětlil pojmy užité v procedurální směrnici a jejich obraz v zákoně o azylu. Cílem novely účinné od 1. 7. 2023 bylo omezit podávání žádostí, jejichž účel byla pouze úhrada poskytnuté zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění. Žalobkyně si musela být vědoma skutečnosti, že si má zařídit zdravotní pojištění, jelikož na území České republiky pobývá od roku 2021 a byla i v České republice zaměstnána. Žalobkyně se nemusí obávat návratu na Ukrajinu, jelikož má udělené vízum za účelem strpění platné až do března roku 2025. O mezinárodní ochranu si požádala až v okamžiku stupňujících se zdravotních problémů, kdy vyvstala potřeba hradit zdravotní péči. Účel žádosti o mezinárodní ochranu byl jediný, a to vstoupit do veřejného zdravotního pojištění. Žalobkyně jednala účelově, až v okamžiku, kdy jí vznikl značný dluh. Měla přitom možnost požádat o mezinárodní ochranu před nebo po její hospitalizaci. Dle žalovaného bylo jednání žalobkyně naprosto zjevné zneužití práva, kterému se zákonodárce snažil novelou zabránit. 10. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) na ústním jednání k důkazu neprovedl žádost o mezinárodní ochranu ze dne 20. 11. 2023, automatizovanou odpověď žalovaného žalobkyni k jejímu podání ze dne 20. 11. 2023, doplnění žalobkyně ze dne 21. 11. 2023 k datové zprávě ze dne 20. 11. 2023, odpověď žalovaného ze dne 23. 11. 2023 na žádost o mezinárodní ochranu a lékařskou zprávu ze dne 1. 11. 2023 z Domažlické nemocnice. S těmito důkazními prostředky se soud seznámil a ve svém rozhodnutí z nich vycházel, nicméně je neprováděl k důkazu, jelikož všechny dokumenty byly oběma stranám známy ještě před podáním žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze d