8 As 38/2018 — Nejvyšší správní soud

6 A 12/2023- 41 - text 17 6 A 12/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: Ing. V. F., zastoupen JUDr. Filipem Seifertem, MBA, advokátem, se sídlem Na Florenci 1332/23, Praha 1, proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad, se sídlem Na Popelce 16/2, Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 13. 1. 2023, č.j. 14/2023-NBÚ/07-OP, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 13. 1. 2023, č.j. 14/2023-NBÚ/07-OP (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2022, č.j. 96768/2022-NBÚ/P (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž nebyl žalobci vydán doklad o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby, neboť žalobce nesplňuje podmínku spolehlivosti podle ustanovení § 81 odst. 1 písm. e) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 412/2005 Sb.“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. [2] V prvním žalobním bodu žalobce namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu a nesprávné právní posouzení. Namítal, že žalovaným zmiňovaná ovlivnitelnost žalobce, jakožto důvod pro nesplnění podmínky spolehlivosti dle ustanovení § 81 odst. 1 písm. e) zákona č. 412/2005 Sb., musí být konkretizována; žalobce by tak musel provádět jednání, které by mohlo být nějak ovlivněné. Dle žalobce však takové posouzení ve správních rozhodnutích chybí. Konstatoval, že povahy obchodní činnosti společnosti, jejímž byl žalobce jednatelem (výroba a obchod), není myslitelná žádná ovlivnitelnost. Namítal, že žalovaný svůj postup dostatečně jasně neodůvodnil a že rozhodnutí nezaložil na řádně provedeném dokazování. Dle žalobce žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak necharakterizoval, v čem spatřuje podmínky spolehlivosti, a to ani obecně; namísto toho založil své rozhodnutí na zcela subjektivním hodnocení chování žalobce. V této souvislosti žalobce namítal, že neexistuje žádná norma, která by jakkoliv kvalifikovala společenskou přijatelnost; její hranice jsou proměnlivé a závislé na konkrétním společenském, pracovním a rodinném prostředí. Dle žalobce pak otázka, zda je osoba vydíratelná pro určité své chování, je otázkou ryze osobní a subjektivní, pročež nemůže být hodnocena správním orgánem, aniž by dotčená osoba měla možnost se k tomu blíže vyjádřit. Tím, že žalovaný označil získané informace o údajném závadovém chování žalobce za „Důvěrné“, tak žalobci znemožnil se s těmito informacemi seznámit a vyjádřit se k nim. Žalobce následně získané informace od zpravodajské služby zpochybnil s tím, že nejsou autentické a objektivní. [3] Ve druhém žalobním bodu žalobce namítal vady v postupu správního orgánu. Předně namítal, že nebyl zjištěn úplný a správný skutkový stav, který by odůvodňoval přijetí napadeného rozhodnutí. Dle žalobce žalovaný nijak nevysvětlil, proč bylo v řízení postupováno podle ustanovení § 107 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb., které se týká vydání osvědčení pro stupeň „Přísně tajné“; byl tedy bez odůvodnění použit přísnější postup. Dále v tomto bodu žalobce namítal, že si není vědom žádného závadného jednání, které by bylo natolik závažného charakteru, že by zakládalo důvodnost hrozby jeho ovlivnění při výkonu činnosti jednatele předmětné společnosti a při její činnosti. Dle žalobce postupoval žalovaný dle své libovůle a v rozporu se zákonem, když nebyla splněna podmínka přiměřenosti účelu řízení (srov. ustanovení § 107 odst. 3 citovaného zákona). Pokud by žalovaný prováděl pouze standardní úkony stanovené zákonem pro řízení pro vydání osvědčení, tak by dle žalobce nebyly konstatovány negativní okolnosti, které vedly k vydání napadeného rozhodnutí. [4] Dále žalobce v tomto žalobním bodu uvedl, že dne 4. 5. 2022 proběhl osobní pohovor žalobce za účelem objasnění skutečností pro řádné zjištění stavu věci. Teprve až dne 27. 6. 2022 pak byla žalovanému doručena zpráva příslušné zpravodajské služby o výsledcích šetření, označená stupněm „Důvěrné“. Žalobce namítal, že pohovor byl učiněn před žalovaným předčasně, neboť jeho účelem je dle ustanovení § 105 odst. 1 zákona č. 412/2005 Sb. objasnit či odstranit nejasnosti, rozpory apod. V daném případě byl však pohovor se žalobcem učiněn dříve, než žalovaný disponoval předmětnou zprávou zpravodajské služby, která byla podkladem negativního rozhodnutí. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 29. 3. 2007, č.j. 7 As 9/2006-71, ze kterého vyplývá, že osobní pohovor, má-li plnit zákonem stanovený účel, musí být vykonán až poté, co má žalovaný k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých při svém rozhodnutí vychází nebo plánuje vycházet. [5] Dále žalobce zpochybnil charakter výsledků šetření zpravodajské služby, když tato zpráva je označena jako „Důvěrná“, přičemž má obsahovat informace týkající se způsobu života žalobce. Z ustanovení § 4 písm. c) zákona č. 412/2005 Sb. však vyplývá, že za utajovanou informaci klasifikovanou jako „Důvěrná“ je považovaná informace, jejíž vyzrazení může způsobit zájmům ČR prostou újmu. Dle žalobce žalovaný nijak nezdůvodnil, proč informace o způsobu života žalobce je považována za utajovanou, tj. s rizikem způsobení újmy ČR. Z ustanovení § 21 předmětného zákona zároveň vyplývá, že na informaci, která naplňuje znaky utajované informace a je uvedena v seznamu utajovaných informací, musí původce vyznačit svůj název, stupeň jejího utajení, evidenční označení, datum vzniku. Z předmětné zprávy však mimo jiné nevyplývá, kdo je původcem utajované informace. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek NSS ze dne 12. 1. 2023, č.j. 10 As 241/2021-26, dle kterého musí být přezkoumatelným způsobem vysvětleno, proč určitá informace naplňuje zákonné znaky utajované informace. V souvislosti se závěry NSS pak z napadeného rozhodnutí nevyplývá, kdo zprávu zpravodajské služby označil stupněm utajení „Důvěrné“, ani o jakou zpravodajskou službu se jedná. Kromě toho pak absentuje postup, kdy k žádosti žalobce o sdělení informací z předmětné zprávy, aby se mohl vyjádřit, žalovaný měl požádat původce zprávy, zda je možné žalobce s ní seznámit či nikoli. [6] Žalobce v tomto žalobním bodu uzavřel, že závěr o tom, že okolnost dle ustanovení § 84 odst. 3 písm. c) zákona č. 412/2005 Sb. je negativní okolností, musí vycházet z dostatečných skutkových zjištění, které pak ve svém souhrnu musí být přesvědčivým podkladem pro závěr správního orgánu. Těmto podmínkám však dle žalobce žalovaný nedostál. S odkazem na konstantní judikaturu NSS žalobce dodal, že podstatná je jen informační hodnota učiněných zjištění (hodnotit je třeba zejména jejich věrohodnost). [7] Ve třetím žalobním bodu žalobce namítal nepřezkoumatelnost a nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť toto neobsahuje dostatečné vysvětlení naplnění znaků negativní okolnosti vymezené v ustanovení § 84 odst. 3 písm. c) předmětného zákona. Pouhé konstatování existence negativních okolností nepostačuje, neboť tyto musí být dále hodnoceny, tj. zda jejich existence, míra, kvantita a kvalita mají za následek zneužití výkonu citlivé činnosti. Žalovaný tak dle žalobce pochybil, když zjištěné negativní okolnosti neposuzoval postupem podle ustanovení § 84 odst. 5 zákona č. 412/2005 Sb. Žalovaný ani neuvedl, jakým způsobem mohl žalobce zneužít výkon citlivé činnosti, kterou je činnost společnosti INFLATECH s.r.o., neboť činnost jednatele je přísně regulována jak vnitřními předpisy a rozhodnutími valné hromady, tak zákony. [8] Ve shrnutí žaloby žalobce uvedl, že uvedené nedostatky v postupu žalovaného nemůže zhojit ani skutečnost, že nevyvážené postavení účastníka v bezpečnostním řízení ve prospěch ochrany utajovaných informací je kompenzováno v soudním řízení, kdy nezávislý soud přezkoumá napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů. V této souvislosti odkázal na rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2020, č.j. 2 Azs 259/2018. Zdůraznil, že se nedomáhá zveřejnění postupů, zdrojů či identifikace zpracovatelů závěrů o výsledcích šetření prováděných v rámci bezpečnostního řízení, ale požaduje toliko, aby byl seznámen s obsahem těchto informací, když se dle sdělení žalovaného jedná o informace z oblasti jeho soukromého života. Rozhodnutím žalovaného tak bylo dle žalobce porušeno jeho právo na spravedlivý proces a omezen právo na rovnost před zákonem. [9] Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud zrušil jak žalobou napadené rozhodnutí, tak rozhodnutí prvostupňové. [10] Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí. K námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu žalovaný uvedl, že vycházel z utajovaného výsledku šetření z