— Nejvyšší správní soud

8 A 102/2023- 59 - text 12 8 A 102/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně proti žalovanému BOMBAYERE s.r.o., se sídlem Karlova 183/14, Praha 1 zastoupena JUDr. Pavlem Dostálem, advokátem se sídlem Krajinská 251/16, České Budějovice Úřad pro ochranu osobních údajů, se sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřad pro ochranu osobních údajů ze dne 17. 5. 2023, č.j. UOOU-03562/22-14. takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 17. 5. 2023, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 13. 1. 2023, č.j. UOOU-03562/22-6, jímž byla žalobkyně uznána vinnou několika přestupky podle zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů, za což jí byla uložena jako správní trest pokuta ve výši 60 000 Kč. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že proti prvostupňovému rozhodnutí Úřadu brojila rozkladem, který ovšem směřoval toliko proti jednomu z výroků o vině (ve zbylých dvou výrocích o vině prvostupňové rozhodnutí žalovaného nenapadala), a dále proti výroku o uloženém trestu, jenž považovala za nepřiměřený situaci i zjištěnému porušení zákona. V žalobě proto žalobkyně namítala vady výroku o vině pod bodem II. výroku prvostupňového rozhodnutí žalovaného a jejich nenapravení rozhodnutím druhostupňovým. 3. Žalobkyně poukázala na to, že podle jejího názoru výklad zákona, který na její věc aplikoval žalovaný, je nejen striktní, ale i excesivní, přičemž pomíjí smysl zákona jako takový a vytváří si nová odůvodnění předmětné právní úpravy, která však s jejím skutečným smyslem mají jen málo společného. 4. Žalovaný má za to, že charakter obchodního sdělení, pokud je zasláno určitému adresátu, mu musí být jasný již bez toho, aby byl tento „nucen“ celou zprávu číst. Proto je potřeba, aby bylo užito některého z výrazů OS, newsletter, novinky, obchodní sdělení nebo výrazu obdobného. Dostupná odborná literatura přitom připouští, že výraz typu OS či jiný se může nacházet až na konci zasílaná zprávy – obchodního sdělení, rozhodující je charakter zprávy. Charakter rozesílaných zpráv je pak zcela nezaměnitelné obchodní sdělení, není možné se domnívat, že racionální adresát by si zprávy spletl s čímkoli jiným. 5. Žalobkyně navíc vůbec není ze zákona povinna užívat výrazy, které po ní vyžaduje žalovaný. Komentář k tomuto uvádí: Podoba označení je pak také závislá na konkrétních okolnostech. Ideální je samozřejmě označení explicitní, tedy přímo slovy „obchodní sdělení“. Současně by bylo možné použití výrazů jako například „akční nabídka“, „akce“, „jarní kolekce“ apod., které jednoznačně evokují povahu obchodního sdělení. Text zpráv, které rozesílala žalobkyně, přitom jednoznačně obsahoval právě výrazy „akce“, „největší akce“, „sleva“, „nabídka“. 6. Komentář objasňuje i to, jaký je skutečný účel zřetelného a jasného označení obchodního sdělení – tedy zamezení možnosti, aby si jej jeho adresát spletl s dokumentem jiné povahy – například s fakturou, potvrzením o uzavřeném obchodu apod. Taková záměna přitom v případě obchodních sdělení, které rozesílala žalobkyně, nehrozila, neboť jejich charakter musel být adresátu patrný. 7. Žalovaný se drží pohledu formalistického, přistupuje k zákonu excesivně, zcela bezprecedentně zasahuje do vztahu poskytovatel–poživatel služby a své „přešlapy“ nemíní jakkoli korigovat. To je zcela patrné z napadeného rozhodnutí žalovaného, kde se ten postavil za veškerou argumentaci z prvostupňového rozhodnutí, ba navíc sám uvedl argumentaci další, která se týká jakési ochrany spotřebitelů před nutností otevírat SMS zprávy. 8. Žalovaný vytvořil konstrukci, podle níž je smyslem zřetelného označení zprávy jako obchodního sdělení, aby adresát obchodního sdělení na první pohled dokázal obchodní sdělení odlišit od ostatních jemu doručovaných zpráv, a aby se mohl rozhodnout, zda vynaloží svůj čas a náklady8a zprávu přijme (přečte) či nikoli. Z obsahu SMS zaslaných obviněnou [žalobkyní] bylo sice zřejmé, že se jedná o obchodní sdělení, avšak až poté, co je adresáti zpráv otevřeli a přečetli. Adresáti zpráv tedy neměli možnost rozhodnout, zda obchodní sdělení přijmou (otevřou). 9. Podle názoru žalobkyně žalovaný vůbec nepodchytil skutečný smysl právní úpravy a arbitrárně konstruuje jakousi ochranu adresátů. Žalobkyně k tomu znovu poukázala na text komentáře k již neplatné právní úpravě (zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů), jejímž cílem bylo zabránit, aby ze strany adresáta došlo k záměně obchodního sdělení s dokumentem jiné povahy, např. s fakturou či potvrzením o uzavřeném obchodu. 10. Naproti tomu smysl označení obchodního sdělení, který vytvořil pro účely své argumentace žalovaný, je přemrštěný, neboť není úkolem Úřadu pro ochranu osobních údajů chránit adresáty obchodních sdělení před potřebou otevřít zprávu, která obsahuje takové sdělení. Otevření SMS zprávy a její (případné) přečtení jistě není činnost, před kterou by museli být adresáti obchodních sdělení ochráněni. Žalovaný se patrně domnívá, že česká společnost je společností nesvéprávných bytostí, jež potřebují, aby byly na každém svém kroku „voděny za ruku“ nejrůznějšími úřady, jež ví, co je pro ně dobré, a které je ochrání před takovými nebezpečími, jakými jsou SMS zprávy s obchodním sdělením. 11. Žalobkyně tuto konstrukci žalovaného sama - právní zástupce žalobkyně na svůj vlastní mobilní telefon zaslal obsahově zcela totožná obchodní sdělení, pro jaká byla tato žalovaným postižena a zjistil, že konstrukce žalovaného je zcela vadná. V náhledech zpráv, které jsou běžné na všech dostupných zařízeních, je vidět u všech z daných zpráv nejen počáteční text (např. „dobrý den“), ale i dostatek zaslané zprávy, ze kterého je na první pohled patrno, že se jedná o reklamní sdělení („limitované a exkluzivní masáže, akce“, „doprodej volných voucherů“, „největší akce“, „akce, slevy“, „největší nabídka za rok“, „akce, SLEVY“, „akce“). Žalovaný tak v druhostupňovém rozhodnutí uvádí nepravdu, když vytváří představu, že uživatelé mobilních telefonů byli nuceni zprávy od žalobkyně „rozkliknout“ a číst. 12. To je však odtržené od reality, což žalobkyně ilustrovala přiloženými screenshoty na straně 6 až 7 žaloby, poukazujíc na to, že již v náhledu zpráv se objevují slova „akce, doprodej, slevy, nabídka “. Pro širší kontext pak žalobkyně upozornila na to, že současné mobilní telefony disponují i možností přečíst zprávu bez toho, aby ji musel uživatel zařízení vůbec otevřít. I tato běžná funkce tedy odporuje domněnkám žalovaného o ochraně adresátů obchodních sdělení před nutností otevřít zprávu. 13. Původní prvostupňové rozhodnutí žalovaného je tedy v bodě II. svého výroku vadné a žalovaný v napadeném rozhodnutí selhal v příležitosti napravit tuto vadu. 14. V další žalobní námitce žalobkyně uvedla, že již ve opravném prostředku proti prvostupňovému rozhodnutí upozorňovala na to, že uložený správní trest neodpovídá hlediskům pro ukládání správního trestu, kdy ve svém důsledku je nepřiměřeně přísným, a zároveň prvostupňového rozhodnutí žalovaného postrádá řádné odůvodnění. 15. Žalovaný se v této fázi řízení vůbec neobtěžoval s řádným označením důkazů, ze kterých při svých úvahách vycházel (ostatně absentovalo i řádné vyjádření takových úvah). Žalobkyně od počátku vnímala uloženou sankci jako trest zcela arbitrární a na tomto svém přesvědčení setrvává. 16. V napadeném rozhodnutí se žalovaný nevypořádal s konkrétními námitkami žalobkyně, místo toho vedl mimoběžnou (respektive souběžnou, relevantní, nicméně nikoli na námitky žalované reagující) argumentaci, kterou se fakticky snažil doplnit nedostatky prvostupňového rozhodnutí stran jeho odůvodnění. Žalobkyně v rozkladu argumentovala mírou inflace, jež v roce 2022 dopadala nejen na žalobkyni, ale na celou Českou republiku i Evropskou unii a navíc tato situace přímo navázala na bezprecedentní krizi koronavirovou, která postihla také odvětví, ve kterém podniká žalobkyně – vlivem odlivu zahraničních turistů došlo ke ztrátám, které se dodnes nepodařilo nahradit. Tyto skutečnosti by měly být součástí hodnotících úvah žalovaného nad výměrou správního trestu. 17. Žalobkyně se pak domáhala zejména toho, aby byla buď ukládána pokuta nižší, než v prvostupňovém rozhodnutí, nebo aby jí byl uložen zcela jiný druh správního trestu – napomenutí. 18. Druhostupňové rozhodnutí žalovaného však neadresovalo námitky žalobkyně správně. Žalovaný uvedl, že výše pokuty nevybočuje ze standardu, který žalovaný ve své rozhodovací praxi aplikuje. Uložená pokuta je přiměřená k obratu za účetní období roku 2021 a žalovaný zdůraznil preventivní a represivní funkci správní sankce, přičemž s