8 As 33/2025 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 7/2024- 54 - text 13 8 Ad 7/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému M. S., bytem X, Ministerstvo obrany, Odbor sociálního zabezpečení se sídlem Molákova 576/1, 186 00 Praha 8, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 01 .2024, č. j. 238620/VP-25/OPM takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 1. 2024, č. j. 238620/VP-25/OPM (dále jen „napadené rozhodnutí“) byly zamítnuty námitky podle ustanovení § 88 a násl. zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a bylo jím potvrzeno rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva obrany ze dne 20. 11. 2023, sp. zn. 238620/SD-23/13 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla žalobci zamítnuta žádost o zpětné přiznání výsluhového příspěvku. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobce uvádí, že rozhodnutím Vojenského úřadu sociálního zabezpečení (dále jen „VÚSZ“) ze dne 27. 1. 1995, č. j. 53711323862001, mu byl přiznán výsluhový příspěvek ve výši 5 220 Kč měsíčně do dosažení 60 let věku, tedy na období od 1. 1. 1995 do 16. 1. 2013. Rozhodnutím o úpravě výsluhového příspěvku ze dne 3. 8. 1995 VÚSZ výši příspěvku potvrdil, omezení doby jeho vyplácení ve výrokové části neuvedl, omezení výplaty na dva roky uvedl až v části odůvodnění. Proti tomuto rozhodnutí vydanému dle zákona č. 34/1995 Sb. se žalobce neodvolal, to však dle žalobce nemůže být důvodem pro zamítnutí jeho návrhu na zpětné přiznání výsluhového příspěvku z níže uvedených důvodů. 3. V roce 1996 projednával Ústavní soud návrh skupiny zákonodárců na zrušení zákona č. 34/1995 Sb., který nově upravoval zápočet doby služby pro přiznání výsluhového příspěvku. Toto řízení však podle žalobce bylo ukončeno způsobem, který odporuje čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, protože nedošlo k sjednocení názorů Ústavního soudu a Ministerstva obrany na zákon a pravomoci orgánů zákonodárné a výkonné moci. K tomuto žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 862/10, a v něm zdůrazněný zákaz diskriminace, rovnost před zákonem a požadavek jednotné interpretace zákona. Žalobce uvádí, že vzniklý stav nejednotné interpretace zavinilo Ministerstvo obrany ve výše uvedeném řízení před Ústavním soudem, přičemž toto jednání má dle žalobce znaky trestného činu zasahování do nezávislosti soudu. V návrhu na zpětné přiznání výsluhového příspěvku požaduje žalobce uvést výkon státní moci do souladu se stanovisky Ústavního soudu uvedenými v nálezu č. 107/1996 Sb. 4. Rozhodnutí o úpravě výsluhového příspěvku ze dne 3. 8. 1995 považuje žalobce za nicotné, protože bylo orgánem sociálního zabezpečení vydáno s vědomím, že samotný zákon č. 34/1995 Sb., ve znění čl. 1 bodu 1. písm. c) nelze realizovat v souladu s čl. 10 Ústavy, neboť zavazuje orgán moci výkonné k jednání od počátku nemožnému. 5. Předmětem sporu v nynější věci je podle žalobce čl. 1 bodu 1. písm. c) zákona č. 34/1995 Sb. V nálezu č. 107/1996 Sb. Ústavní soud uvedl, že se ztotožnil se zákonným vymezením, včetně čl. 1 bodu 1. písm. c) zákona č. 34/1995Sb. Konstatoval, že podmínky v něm uvedené byly přijaty ústavně předepsaným způsobem, s podmínkami zákona se ztotožnil a označil je za přesné. 6. Dle obecně uznávaných pravidel výkladu výše uvedeného bodu c) zákona č. 34/1995 Sb. je okruh osob vykonávající v zákoně uvedené činnosti a funkce definován pojmem „vojáka ČSLA zařazeného v HPS ČSLA“. Ve stanovisku k zákonu, které si Ústavní soud od Ministerstva obrany vyžádal, je tímto pojmem označen bod c), čímž je prokázáno, že si tuto skutečnost funkcionáři Ministerstva obrany uvědomují (věcným důkazem je nález ÚS č. 107/1996 Sb.). Od tohoto okamžiku musí být orgán sociálního zabezpečení schopen prokázat, že postupoval v souladu s čl. 10 Ústavy, respektoval objektivní význam a v zákoně uvedený rozsah této podmínky. 7. Žalobce odkazuje na vyjádření Ministerstva obrany – finanční sekce ze dne 7. 6. 2001: „(...) voják ČSLA mohl být zařazen v HPS ČSLA nebo mohl být zařazen ve funkci zástupce velitele pro politickovýchovnou práci. Nemohl být tedy současně zařazen v HPS ČSLA a ve funkci zástupce velitele pro politickovýchovnou práci.“ Podle žalobce tímto Ministerstvo obrany sděluje, že v reálném životě v zákoně uvedené osoby (příslušníci HPS ČSLA) v zákoně uvedené funkce (zástupce velitele pro politickovýchovnou práci, propagandista) nikdy nevykonávaly. 8. Uvedené vyjádření je nejen důkazem, že se Ministerstvo obrany neztotožnilo s textem zákona, ale především důkazem, že neznalost armádního prostředí neumožňovala soudcům Ústavního soudu vlastními silami objektivně posoudit soulad zákona s objektivní realitou. Ústavní soud tak v nálezu č. 107/1996 Sb. vyslovil souhlas s něčím, co reálně nikdy neexistovalo. Pokud by Ústavní soud věděl, že zákonné vymezení neodpovídá realitě, tj. zavazuje k jednání od počátku nemožnému, pak by minimálně vadnou část zákona zrušil a vrátil zákonodárci k novému projednání. V nálezu č. 107/1996 Sb. Ústavní soud uvádí, že v případě objektivního důvodu pro stanovení nového okruhu osob by bylo věcí zákonodárce se daným problémem zabývat. Jedině zákonodárce může odstranit vadu zákonného vymezení tohoto charakteru (změnit okruh osob nebo změnit funkce). Pokud zákonné vymezení neodpovídá realitě, pak takový zákon musí být zrušen. V důsledku realizace takto vadného zákona přešel nutně výkon legislativy ze zákonodárného sboru na orgán moci výkonné. Nesoulad zákona s realitou nelze řešit výkladem s ohledem na rozpor s čl. 9 Ústavy. 9. Další vadou bodu c) zákona č. 34/1995 Sb., která z nesouladu s realitou přímo vyplývá, je fakt, že nelze naplnit ustanovení čl. 37 odst. 3 Listiny, protože zákonné vymezení obsahuje dvě vzájemně si odporující podmínky stejného významu. Upřednostnění některé z nich narušuje rovnost. Pokud by Ústavní soud znal realitu, pak by i tuto vadu zákona odhalil a vadnou část zákona zrušil. Žalobce je přesvědčen, že tímto prokázal nicotnost vydaného rozhodnutí o úpravě výsluhového příspěvku ze dne 3. 8. 1995 a prokázal objektivní důvod pro jeho zpětné přiznání. 10. Žalobce dále namítá, že v řízení, které bylo ukončeno vydáním nálezu č. 107/1996 Sb., byl Ústavní soud upozorněn pouze na vady, které nemají vliv na zákonnost. Zatajena však byla skutečnost, že příslušníci HPS ČSLA v zákoně uvedené funkce v reálném životě nikdy nevykonávali. V nálezu ve stanovisku Ministerstva obrany byla ÚS předložena tato informace: „Příslušníci Hlavní politické správy ČSLA. Ustanovení §153 odst. 2 písm. c) zákona užívá pro vymezení funkcí a činností nepřesné označení“. Ústavnímu soudu tedy bylo podle žalobce zatajeno, že daná část zákona neumožňuje výkon práva, a je tedy v rozporu s požadavkem právní jistoty a právního státu. Ministerstvo obrany mělo podle žalobce povinnost Ústavní soud na vady zákona upozornit a nemůže se těchto vad dovolávat dodatečně. 11. V RMO č. 35/1995 je nadpis bodu c) definován pojmem „Příslušníci Hlavní politické správy“ a je označen ministrem obrany jako podmínka zákona. V čl. 6, který je součástí bodu c) RMO č. 35/1995 jsou uvedeny funkce „zástupce velitele pro politickovýchovnou práci“ a „propagandisty“. Problém je v tom, že nelze spojit „příslušníka HPS ČSL“" s funkcí „zástupce velitele pro politickovýchovnou práci“, když spojení těchto pojmů v reálném životě nikdy neexistovalo. V čl. 6 RMO č. 35/1995 je kromě výše uvedených pojmů uveden pojem „vojáka ČSLA“, který není součástí zákonného vymezení, nemůže tedy se zákonem korespondovat a ÚS se s ním nemohl ztotožnit. Ministr obrany stanovením vlastní podmínky zrušil pro danou část zákona platnost podmínky stanovené zákonodárcem. Tímto zásahem ztratila podmínka zákona, dokonce uvedená v názvu bodu c) RMO č. 35/1995, platnost, byla nahrazena podmínkou „příslušníci politického aparátu ČSLA“. Tuto změnu si MO uvědomuje, jak dokazuje dopis bývalého ministra obrany M. B. Senátu ČR: „Pojem příslušníci HPS ČSLA uvedený před těmito články je zde toliko ve významu obecném jakožto příslušníci politického aparátu.“ 12. RMO č. 35/1995 nerespektuje rovnost zacházení dle čl. 37 odst. 3 Listiny. U osob uvedených v čl. 5 RMO č. 35/1995 použil ministr obrany doslovný výklad právní normy, přestože politickovýchovnou činnost nevykonávali pouze příslušníci HPS ČSLA, ale například také učitelé předmětů politického zaměření na vojenských vysokých a středních školách. Ti splňují podmínku „vojáka ČSLA“, kterou ministr obrany uvedl v čl. 6, ale zákon se na ně nevztahuje, protože politickovýchovnou činnost vykonávali mimo HPS ČSLA. U osob uvedených v čl. 6 použil ministr obrany širší výklad právní normy, což je pravým opakem doslovného výkladu. Zákon se v čl. 6 netýká příslušníků HPS ČSLA, naopak se týká těch, kteří tuto podmí