1 Aps 20/2013 — Nejvyšší správní soud

8 Af 18/2022- 82 - text 42 8 Af 18/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému Autogejms KOMBO, s.r.o., IČ: 25945351, se sídlem Za Olšávkou 365, Sady, Uherské Hradiště, zastoupeného Mgr., Ing. Pavlou Kvapilovou, daňovou poradkyní, se sídlem Příkop 838/6, Brno, Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2022, č. j. 24017/22/5000-10611-712343, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Specializovaný finanční úřad (dále jen „správce daně“) vydal dodatečné platební výměry k dani z hazardních her a to: - dne 1. 7. 2021 č. j. 100252/21/4300-13823-703291, kterým byla podle ustanovení § 98 odst. 1, § 143, a § 147 daňového řádu v souvislosti s § 12 zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, v rozhodném znění (dále jen „zákon o dani z hazardních her“), doměřena daň z hazardních her za zdaňovací období 2. čtvrtletí roku 2017 stanovená podle pomůcek ve výši 1 872 045,00 Kč a zároveň stanoveno dle § 251 odst. 3 daňového řádu penále v částce 374 409,00 Kč, - dne 7. 10. 2021 č. j. 158036/21/4300-13823-703291, kterým byla podle ustanovení § 98 odst. 1, § 143, a § 147 daňového řádu v souvislosti s § 12 zákona o dani z hazardních her doměřena daň z hazardních her za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2017 stanovená podle pomůcek ve výši 1 576 190,00 Kč a zároveň stanoveno dle § 251 odst. 3 daňového řádu penále v částce 315 238,00 Kč. 2. Správce daně takto rozhodl po té, co zjistil, že žalobce v období 2. a 3. čtvrtletí roku 2017 provozoval technické hry, přičemž jejich provozování je podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her (dále jen „zákon o dani z hazardních her“ nebo jen „zákon“), předmětem daně z hazardních her. Žalobce se tak stal dle správce daně poplatníkem daně z hazardních her ve smyslu § 1 písm. a) zákona o dani z hazardních her, kterému vznikla dle § 9 odst. 1 téhož zákona povinnost podat daňové přiznání k dani z hazardních her za zdaňovací období 2. a 3. čtvrtletí roku 2017. 3. Jelikož žalobce sám nepodal žádné daňové přiznání, správce daně žalobce k podání dodatečného daňového přiznání k dani z hazardních her za zdaňovací období 2. a 3. čtvrtletí roku 2017. Žalobce správci daně sdělil, že neprovozuje žádné loterijní zařízení a dle nových právních předpisů účinných od 1.1.2017 nikdy neprovozoval žádnou hazardní hru, nemá tudíž povinnost podávat daňové přiznání k dani z hazardních her, tato povinnost případně stíhá společnost DP&K-CZQ s.r.o., IČ: 04194454, se sídlem Oblouková 1328/2, Opava – Předměstí (vymazané po ukončení likvidace z obchodního rejstříku Krajského soudu v Ostravě dne 5.1.2022, dále jen „společnost DP&K-CZQ“). Správce daně argumentaci žalobce neakceptoval a přistoupil ke stanovení daně podle pomůcek ve smyslu § 145 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). 4. Žalobce podal proti vydaným dodatečným platebním výměrům odvolání, o nichž žalovaný rozhodl zamítavě žalobou napadeným rozhodnutím. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. V podané žalobě žalobce vznesl následující žalobní námitky. 6. a. Námitka uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně. 7. Žalobce namítl, že lhůta pro stanovení daně z hazardních her za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2017 počala běžet dne 25.7.2017 a uplynula dne 25.7.2020, lhůta pro stanovení daně z hazardních her za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2017 počala běžet dne 25.10.2017 a uplynula dne 25.10.2020. 8. Správce daně vydal výzvu k podání dodatečného daňového přiznání k dani z hazardních her za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2017 č.j. 116359/20/4300-13823-703291 dne 10.7.2020. O přístup k datům z kontrolních hlášení požádal správce daně dne 22. 7. 2020. Sdělení k doměření daně podle pomůcek vydal dne 9. 4. 202. 9. Lhůta pro stanovení daně z hazardních her za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2017 počala běžet 25. 7. 2017 a uplynula by 25. 7. 2020. Správce daně dne 10.7.2020 vydal výzvu k podání dodatečného daňového přiznání, kdy předmětná výzva byla vydána 15 dnů před uplynutím lhůty pro stanovení daně dle ust. § 148 odst. 1 daňového řádu. Následně byl správce daně nečinný po dobu 9 měsíců, tedy až do 9.4.2021. 10. Výzvu k podání dodatečného daňového přiznání k dani z hazardních her za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2017, č. j. 152630/20/4300-13823-70329 správce daně vydal dne 25. 9. 2020. O přístup k datům z kontrolního hlášení za období červenec až září 2017 správce daně požádal 9. 9. 2020 a vyžádané opisy získal 25. 9. 2020. Sdělení k doměření daně podle pomůcek vydal dne 12. 8. 2021 11. Lhůta pro stanovení daně z hazardních her za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2017 počala běžet dne 25.10.2017 a uplynula by dne 25.10.2020. Správce daně v prvním stupni dne 25.9.2020 vydal výzvu k podání dodatečného daňového přiznání, kdy předmětná výzva byla vydána 30 dnů před uplynutím lhůty pro stanovení daně dle ust. § 148 odst. 1 daňového řádu. Následně byl správce daně nečinný po dobu téměř 11 měsíců, tedy až do 12.8.2021. 12. Žalobce namítl, že výlučným nebo hlavním účelem výzev k podání dodatečných daňových přiznání za zdaňovací období 2. a 3. čtvrtletí 2017 vydaných téměř na samém konci lhůty pro stanovení daně bylo prodloužení běhu prekluzivní lhůty pro stanovení daně. 13. Jak uvedl, podle ustanovení § 148 odst. 1 daňového řádu daň nelze stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky; lhůta pro stanovení daně počne běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení. Oznámení výzev k podání dodatečného daňového přiznání nemohlo mít účinky dle ust. § 148 odst. 2 písm. a) daňového řádu. 14. Prekluzivní lhůta pro stanovení daně má hmotněprávní povahu a formální a účelový úkon, jehož výlučným nebo hlavním účelem je zachování lhůty pro stanovení daně, nemůže mít následky prodloužení lhůty dle ust. § 148 odst. 2 písm. a) daňového řádu. K tomu žalobce cituje komentář k § 148 odst. 1 daňového řádu, str. 536 – Lichnovský, O.; Ondrýsek, R. a kolektiv. Daňový řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, s.r.o., 2016, s. 938.: 15. b. Námitka nezákonného průběhu doměřovacího řízení. 16. Žalobce namítl, že správce daně nesprávně dovodil, že ust. § 145 odst. 2 daňového řádu dává správci daně na výběr, zda stanoví základ daně dokazováním nebo za použití pomůcek. Žalobce je přesvědčen, že správce daně, byť postupuje dle ust. § 145 odst. 2 daňového řádu, může stanovit daň podle pomůcek jen tehdy, nelze-li ji stanovit dokazováním, pokud by bylo přiznáno správci daně právo vybrat si způsob stanovení daně, popřelo by to smysl a účel právní úpravy. 17. Žalobce v rámci druhé žalobní námitky předně shrnul průběh doměřovacího řízení s tím, že správce daně vydal výzvy k podání dodatečného daňového přiznání za obě zdaňovací období v náhradní lhůtě 15 dnů, které byly žalobci doručeny dne 13. 7. 2020 resp. 29. 9. 2020. Následně vydal sdělení k doměření daně z moci úřední dle pomůcek dne 9. 4. 2021 resp. 12.8.2021. žalobce se v obou případech k výzvě vyjádřil v tom smyslu, že hazardní hry neprovozuje a nikdy neprovozoval, není proto plátcem daně. Přesto správce daně přistoupil k vydání dodatečných platebních výměrů. Žalobce je přesvědčen, že postup správce daně je nezákonný. Jak uvedl výklad § 145 odst. 2 nemůže být mechanický. Nesouhlasí-li daňový subjekt s obsahem, resp. s důvody výzvy k předložení dodatečného daňového přiznání, a tento nesouhlas správci daně kvalifikovaným způsobem sdělí, není správce daně bez dalšího oprávněn doměřit daň dle pomůcek (§ 145 odst. 2 daňového řádu). Daňový subjekt tak má jistým způsobem právo na provedení daňové kontroly, v rámci které může svou pravdu prokázat. K tomu žalobce odkázal na komentář a citoval z rozsudků Nejvyššího správního soudu a to: rozsudku ze dne 6.8.2015, č. j. 9 Afs 66/2015–36 a ze dne 27.10.2015, č.j. 4 Afs 170/2015–42. 18. Podle žalobce v posuzované věci se jedná primárně o zodpovězení otázky, zda jsou splněny podmínky pro stanovení daně podle pomůcek v případě, kdy daňový subjekt na výzvu správce daně k podání dodatečného daňového tvrzení dle § 145 odst. 2 daňového řádu reaguje nikoli podáním dodatečného daňového přiznání ale přípisem, v němž nesouhlasí s názorem správce daně uvedeným ve výzvě. Správce daně se měl reakcí žalobce zabývat a nebyl oprávněn automaticky stanovit daň pomůckami pro nesoučinnost daňového subjektu. Přípis žalobce měl být posouzen jako dodatečné daňové tvrzení na daň ve výši 0 Kč a správcem daně měl být rozporován postupy dle ust. § 85 daňového řádu tzn. prostřednictvím daňové kontroly či ust. § 89 daňového řádu tzn. postupem k odstranění pochybností. Toto správce daně neučinil, kdy tak zatížil průběh řízení vadou, jež měla za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. V důsledku toho bylo žalobci upře