9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 12/2023- 44 - text 11 9 Ad 12/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Ficek & Wood s. r. o. se sídlem Římská 103/12, 120 00 Praha 2 zastoupen Mgr. Zuzanou Mládkovou, advokátkou se sídlem 17. listopadu 237, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2023, č. j. MPSV-2023/113461-421/1, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále také „úřad práce“), ze dne 26. 1. 2023, č. j. ABA-T-1479/2022, jímž byla podle § 78a odst. 10 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) žalobci uložena povinnost vrátit příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním pojištěním na chráněném trhu práce (dále také „příspěvek“) za 3. čtvrtletí roku 2020 ve výši 68 122 Kč, a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že žalobce dne 22. 10. 2020 požádal o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (dále též „OZP“) na chráněném pracovním místě a jeho zvýšení za 3. čtvrtletí roku 2020 (dále též „žádost“). Ve dnech 29. 9. 2021 - 19. 5. 2022 byla u žalobce provedena kontrola hospodaření s veřejnými prostředky a příspěvku na podporu zaměstnávání OZP dle § 78a zákona o zaměstnanosti za období od 1. 7. 2020 do 30. 9. 2020, jejíž výsledek byl zachycen v protokolu o kontrole ze dne 2. 6. 2022, sp. zn. 77439-21-AB, č. j. 760466/22/AB. Kontrolou bylo zjištěno, že žádost o příspěvek byla doručena úřadu práce dne 22. 10. 2020, avšak odvody pojistného na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění za měsíc září 2020 byly odvedeny až dne 12. 11. 2020, tedy až po doručení žádosti. Tím vznikl rozdíl příspěvku za měsíc září 2020 ve výši 122 953,25 Kč. Dále bylo kontrolou zjištěno, že deseti v protokolu o kontrole označeným zaměstnancům žalobce vyplatil před poskytnutím příspěvku pouze část mzdy, zbylé části byly vyplaceny až po poskytnutí příspěvku. Tím vznikl u daných zaměstnanců rozdíl mezi poskytnutým a skutečně náležejícím příspěvkem ve výši 1 545,25 Kč. Námitky žalobce proti kontrolním zjištěním úřad práce zamítl a zahájil se žalobcem správní řízení ve věci vrácení poměrné části poskytnutého příspěvku za 3. čtvrtletí roku 2020. Po provedeném správním řízení vydal úřad práce prvostupňové rozhodnutí, kterým žalobci uložil povinnost vrátit příspěvek ve výši 68 122 Kč (66 577 Kč + 1 545,25 Kč). V odůvodnění rozhodnutí vysvětlil, že se povinnost vrátit příspěvek nevztahuje na celý příspěvek, ale jen poměrnou část, tedy se týká jen částek, které nebyly realizovány do podání žádosti nebo byly chybně uvedeny. 3. O odvolání proti tomuto rozhodnutí úřadu práce, v němž žalobce namítal obdobně jako v žalobě, rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím. Žalovaný odmítl odvolací námitky, v nichž žalobce poukazoval na § 3 zákona č. 161/2020 Sb., o některých úpravách v oblasti zaměstnanosti v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii a o změně zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále také „zákon č. 161/2020 Sb.“), jakož i tvrzení, že legislativa umožňovala hradit platby se zpožděním bez rizika vzniku penále, důvodnými. Dle žalovaného dané ustanovení výslovně vyloučilo po dobu uvedenou v § 1 odst. 2 zákona č. 161/2020 Sb. zkoumat, zda je zaměstnavatel bezdlužný, bezdlužnost tak nebyla podmínkou pro přiznání příspěvku. To však nezbavovalo zaměstnavatele povinnosti provést veškeré odvody pojistného za zaměstnance, byť dodatečně. Nebylo nijak dotčeno právo zaměstnavatele dle § 78 odst. 8 písm. d) zákona o zaměstnanosti nárokovat ve vztahu k pojistnému příspěvek na podporu zaměstnávání toliko do výše pojistného skutečně odvedeného ke dni podání žádosti. Žalobci neměl být příspěvek v požadovaném rozsahu poskytnut, neboť nárokované náklady nebyly v době podání žádosti vůbec vynaloženy. Žalobce nadto v podané žádosti prohlásil, že předmětné odvody byly ke dni podání této žádosti v plné výši odvedeny, tento údaj byl tak zjevně nesprávný. Tím byly naplněny obě podmínky dle § 78a odst. 10 zákona o zaměstnanosti, tj. došlo k vyplacení příspěvku v nesprávné výši, a to na základě nesprávných údajů uvedených žalobcem v žádosti. Úřad práce tak postupoval v souladu se zákonem, pokud žalobci uložil povinnost příspěvek vrátit. II. Obsah žaloby 4. Žalobce předně uvedl, že k vydání rozhodnutí o vrácení příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za 3. čtvrtletí roku 2020 ve výši 68 122 Kč nebyly splněny zákonné důvody. Správní orgány nesprávně vyložily právní předpisy účinné v době nouzového stavu. V předmětném období vyhlásila vláda ČR v souvislosti se vznikem a rozšířením onemocnění Covid-19 pro území České republiky nouzový stav (od 12. 3. 2020), který byl několikrát prodloužen. Byla realizována řada omezujících opatření, u mnoha zaměstnavatelů došlo k propadu tržeb a dostali se do problémů s likviditou. Vláda proto připravila řadu opatření na podporu zaměstnanosti a postižených subjektů. Zákonem bylo umožněno zaměstnavatelům odložení plateb pojistného za vybrané měsíce v roce 2020, s tím, že tyto platby bylo možné uhradit až do 20. 11. 2020 a za prodlení s úhradou plateb bylo účtováno o 80 % nižší penále. O záměru odložit platby pojistného nebyl zaměstnavatel povinen OSSZ jakkoli informovat, mohl takto odložit platbu celého pojistného nebo jeho části. Pojistné, které byl zaměstnavatel povinen srážet zaměstnanci (6,5 % vyměřovacího základu), musel nadále hradit ve lhůtě stanovené zákonem. Aby nebyli zaměstnavatelé, kteří využili odkladu, vyloučení z možnosti čerpat jiné formy veřejné podpory, upravil zákon výslovně, že se bude na zaměstnavatele, kteří jinak plní všechny své závazky v oblasti pojistného, pohlížet jako na zaměstnavatele bez dluhu na pojistném. 5. Dále žalobce poukázal na § 3 zákona č. 161/2020 Sb. s tím, že se po dobu mimořádných opatření pro účely poskytnutí příspěvku podle §78a odst. 4 věta druhá zákona o zaměstnanosti nepoužila. Předmětné ustanovení zákona lze dle žalobce vykládat dvěma způsoby, a to tak, že: 1) bezdlužnost žalobce nebyla podmínkou pro přiznání příspěvku za 3. čtvrtletí roku 2020, nebo 2) opatření nezbavovalo žalobce jako zaměstnavatele povinnosti hradit odvody pojistného za zaměstnance včas. 6. Žalovaný se ztotožnil s výkladem žalobce ad 1), že bezdlužnost žalobce ke dni 30. 9. 2020 nebyla podmínkou pro přiznání příspěvku, neboť úřad práce vůbec nezkoumal, zda je žalobce jako zaměstnavatel bezdlužný či nikoli (právě v důsledku § 3 zákona č. 161/2020 Sb.). K výkladu žalobce ad 2) žalovaný uvedl, že a) ačkoli důvodová zpráva k zákonu o opatřeních při epidemii předpokládala, že dluh může vzniknout, tedy že závazek nebude splacen včas, pak skutečnost, že se § 78a odst. 4 zákona o zaměstnanosti neuplatní, nezbavovalo zaměstnavatele (žalobce) povinnosti veškeré odvody pojistného za zaměstnance, byť dodatečně, provést. Dále k tomu žalovaný uvedl b) vyloučením užití § 78a odst. 4 zákona o zaměstnanosti nebylo dotčeno právo zaměstnavatele dle § 78a odst. 8 písm. d) zákona o zaměstnanosti nárokovat ve vztahu k pojistnému příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením toliko do výše pojistného skutečně odvedeného ke dni podání žádosti. 7. K posouzení žalovaného ad a) žalobce namítal, že přijetí § 3 zákona č. 161/2020 Sb. jej sice nezbavovalo povinnosti odvést veškeré odvody pojistného za zaměstnance, nicméně legislativa přijatá v době nouzového stavu umožnila posunutí splatnosti části pojistného. Zákonodárce tedy předvídal, že zaměstnavatel bude ke dni 30. 9. 2020 ve faktickém prodlení s úhradou pojistného (oprávněně, na základě přijaté legislativy v té době), proto vyloučil aplikaci § 78a odst. 4 zákona o zaměstnanosti. V důsledku toho se se bezdlužnost žalobce ke dni 30. 9. 2020 pro přijetí příspěvku neposuzovala. Pokud se bezdlužnost neposuzovala v době jeho přiznání, není možné ji posuzovat retrospektivně po kontrole provedené v roce 2022 a bezdlužnost zpětně vyžadovat, resp. nesplnění tohoto předpokladu považovat za důvod pro vrácení příspěvku. 8. K tomu žalobce zdůraznil, že jednal v dobré víře a v souladu s platnou legislativou, neboť se před podáním žádosti o příspěvek za 3. čtvrtletí roku 2020 na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí dozvěděl aktuální informace ve vztahu k podání žádosti o příspěvek. V pokynech bylo uvedeno, že a) pokud období, za které je příspěvek žádán, spadá do doby platnosti mimořádného opatření, nen