7 As 126/2013 — Nejvyšší správní soud

1 A 17/2025- 82 - text  16 1 A 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobkyně: T. L. N, narozené dne X, státní příslušností Vietnamská socialistická republika, zamýšleným pobytem v ČR X, zastoupena Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí ČR, sídlem Hradčanské náměstí 182/5, 118 00 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2025, č. j. 301323-2/2025-MZV/VO, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně podala žádost o nové posouzení důvodů pro udělení krátkodobého víza ve smyslu § 180e odst. 2 zákona o pobytu cizinců poté, co jí Velvyslanectví ČR v Hanoji (dále jen „ZÚ Hanoj“) zamítlo žádost č. HANO 2024 12 20 0003, o krátkodobé vízum prostřednictvím jednotného formuláře dne 16. 1. 2025. Žalovaný žádost zamítl napadeným rozhodnutím označeným v záhlaví s tím, že formulář ZÚ Hanoj o zamítnutí je v souladu s § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně má za to, že v řízení bylo prokázáno, že se s manželem seznámila prostřednictvím své sestry, manželství bylo uzavřeno po krátké známosti, u obou manželů jde o druhý sňatek, žalobkyně má dvě nezletilé děti z prvního svazku, které ji budou do ČR následovat, manžel rodinu navštívil ve Vietnamu celkem třikrát, sňatek byl registrován na úřadě, svatební oslava byla menší, protože rodina manžela vztahu nepřeje, manžel zajišťoval dětem žalobkyně v ČR přijetí do školy, společné bydlení bude mít rodina prozatímně u sestry žalobkyně, a manželé mají společné pracovní plány do budoucnosti v nehtovém studiu. Vše výše uvedené bylo ověřeno. V žalobě se pak postupně vyjádřila k několika závěrům žalovaného ohledně hodnocení skutkového stavu a provedených důkazů, které označila za nezákonné, nesprávné a zaujaté. 3. Žalobkyně předně namítla, že rozhodnutí žalovaného je založeno na domněnkách, které zpochybňují funkčnost manželství žalobkyně. Žalovaný považoval manželství za účelové a podvodné nesprávně, manžel navštívil rodinu ve Vietnamu i potřetí a žil s žalobkyní a jejími dětmi necelý měsíc (od 7. 1. 2025 do 3. 2. 2025) ve společné domácnosti, což bylo doloženo fotografiemi. Stejně tak je nesprávný a zaujatý závěr o účelovosti manželova pobytu ve Vietnamu, neboť pokud by to byla pravda, manžel žalobkyně by přece neměl důvod žalobkyni ve vlasti navštívit i poté, co žalobkyně již svou žádost o vízum podala. V době, kdy žalobkyni navštívil, nemohli očekávat, že žádost bude zamítnuta, naopak měli za to, že jí bude vyhověno. Taktéž nesouhlasila s tím, aby žalovaný jakékoliv jednání žalobkyně a jejího manžela označil za účelové bez bližšího vysvětlení pouze s odkazem na provedené pohovory, žalovaný je povinen hodnotit všechny důkazy jak samostatně, tak ve vzájemné souvislosti. 4. Popřela též, že by tvrzení ohledně iniciativy k uzavření sňatku byla vágní. Je běžné, že ohledně obdobných událostí si každý z partnerů vybaví jiné detaily nebo vnímá určité události odlišně. Podstatné je, že mezi tvrzeními žalobkyně a jejího manžela není žádný zásadní nesoulad. Úvahu žalovaného o domlouvání sňatku sestrou žalobkyně jsou nepodložené a zaujaté. Dále uvedla, že soukromá konverzace na sociálních sítích je takového charakteru, že je manželům nepříjemné ji zpřístupňovat třetím osobám. Není pravda, že by obsah jejich konverzace odmítli poskytnout zcela, žádali pouze upřesnit její témata, aby nemuseli zpřístupňovat celou svou komunikaci a vyhnuli se tak přílišnému zásahu do soukromí. Žalovaný tuto skutečnost proto nemohl přičíst žalobkyni k tíži. 5. Žalobkyně též namítla, že žalovaný v rozhodnutí opomenul třetí návštěvu manžela ve Vietnamu ve dnech 7. 1. 2025 až 3. 2. 2025. Skutečnost, že neproběhly zásnuby, neprokazuje účelovost manželství. V případě, že jde o druhou svatbu, zásnuby se běžně nekonají, a lze tím vysvětlit i neúčast sester žalobkyně na svatbě, žijících v ČR. Z předložených fotografií vyplynulo, že trvaly dva dny, na dvou různých místech a zúčastnili se jí desítky lidí. byla tedy menší, než by tomu bylo v případě prvního sňatku, kde je hostů stovky nebo přes tisíc, a v tomto smyslu se o rozsahu svatebních oslav vyjádřil i manžel žalobkyně, pokud použil přirovnání spíše k večírku. Proto žalobkyně nerozumí, jak tímto způsobem její manžel dle žalovaného popřel tvrzený rozsah a význam oslav. 6. Žalobkyně dále připustila, že skutečně nesdíleli domácnost delší dobu, společně však žili vždy, když byl její manžel na návštěvě ve Vietnamu, což plyne z doložených fotografií. Jen proto, že si s manželem při jeho návštěvách dělali společné výlety, nelze dospět k závěru, že spolu nesdíleli společnou domácnost. Dále, pokud žalovaný nezpochybnil jejich společné aktivity (vaření, nakupování, vodění dětí do školy), nemůže jeho závěr o účelovosti manželství odpovídat skutečnému stavu věci, naopak, tyto aktivity ho vyvracejí. Žalobkyně se též vyjádřila k údajným rozporům při pohovorech ohledně výdělku jejího manžela. Pokud manžel žalobkyně začal podnikat těsně před prvním pohovorem, je jen přirozené, že se spolu bavili i o očekávatelném příjmu, to nijak neprokazuje, že se na odpovědích domlouvali. 7. Žalobkyně se též neztotožnila s hodnocením pohovoru jejího manžela; žalovaný jí totiž klade k tíži, že odpovídal na otázky ihned, bez rozmyšlení, a nebyl nervózní. Žalobkyni však není zřejmé, jak by se měl jinak manžel při pohovoru chovat. Choval-li by se přesně opačně a byl-li by nervózní, žalovaný by mohl učinit stejný závěr, tj. z hlediska žalovaného by to bylo vždy „špatně“. Namítla také nepodloženost závěrů žalovaného o tom, že manželé nemají jasné plány bydlení. Poukázala na své odpovědi k otázkám 33 a 34 a manželovy odpovědi k otázkám 27 a 28, z nichž jednoznačně vyplynulo, že v třípokojovém bytě sestry žalobkyně budou bydlet jen dočasně, než si najdou vlastní bydlení, navíc po dobu prvních 4 měsíců budou mít k dispozici i pokoj dětí její sestry, neboť budou ve Vietnamu. Rozpor ohledně odpovědi na délku pobytu dětí sestry mimo ČR je přitom zcela nepodstatný. 8. Pokud žalovaný uvedl, že nelze vyloučit, že motivací manžela žalobkyně uzavřít sňatek bylo získání výhodnějšího ekonomického postavení (změna zaměstnání prakticky ihned po započetí příprav svatby, změna bydliště u sestry žalobkyně), je potřeba mu připomenout, že má rozhodovat na základě řádně zjištěného skutkového stavu, nikoliv na základě domněnky („nelze vyloučit“). Citová vazba mezi manželi je zjevná z obsahu pohovorů a z přiložených fotografií, jinak by spolu nejezdili na výlety, neslavili svátky apod. 9. Žalobkyně dále namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, pokud jde o závěry žalovaného, že manželé nemluvili o rozvoji rodinného života, kdy následně posoudil jejich tvrzení, že chtějí mít děti má čistě deklaratorní povahu a je nezávazné. Tyto úvahy jsou nelogické a protichůdné. Přitom je zjevné, že plány do budoucna mají, k čemuž odkázala na odpovědi manžela na otázky 74 a 75. Plány do budoucna přitom nemohou být jiné, než deklaratorní a nezávazné. Skutečná budoucnost se může odvíjet jiným způsobem nezávisle na přání manželů. 10. Dále žalobkyně namítla, že správní orgány byly vůči ní zjevně zaujaté a neobjektivní, což ilustruje na třech pasážích z napadeného rozhodnutí. Z těchto pasáží jako celku je zřejmé, že ať by žalobkyně s manželem učinili cokoliv, rozhodnutí žalovaného by bylo vždy negativní. K tomu dodala, že úvahy o hodnocení společných fotografií jsou nesrozumitelné. Žalovaná z obsahu pohovoru vytrhuje pouze ty pasáže, které se zdánlivě liší, kdy tyto odlišnosti jsou nepodstatné, anebo jejich obsah zkresluje, skutečnosti svědčících ve prospěch manželství bagatelizuje, nebo bezdůvodně označuje za nevěrohodné, pochybné, či účelové. 11. Žalobkyně navrhla, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný ve svém vyjádření shrnul dosavadní průběh správního řízení a skutková zjištění v něm učiněná. Poznatky zjištěné v řízení vedly ZÚ Hanoj k zahájení podrobnějšího šetření. Žalobkyně byla vyznána k předložení důkazů, že manželství účelově uzavřeno nebylo. Má nicméně za to, že manželství skutečně vzniklo za jediným účelem, tedy právem požívat volného pohybu a pobytu jako rodinná příslušnice občana EU. To, že manžel cestoval do Vietnamu za účelem uzavření sňatku, je sice domněnka, ale velmi pravděpodobná. Žalovaný ani ZÚ Hanoj nepostupovali zaujatě, jelikož daly žalobkyni a manželovi dostatečný prostor vše vysvětlit. Z přímo použitelných právních předpisů EU plyne zastupitelským úřadům oprávnění zjišťovat, zda nebylo manželství uzavřeno účelově s cílem získat právo na volný pohyb a související výhody. Směrodatné je v tomto ohledu sdělení Evropské komise č. C/2023/1392 a na něj navázané sdělení (COM)2014 604, které definuj