1 A 19/2025 – Městský soud v Praze

1 A 19/2025- 28 - text  8 1 A 19/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce: nezl. H. A. T., narozeného dne X, státní příslušností Vietnamská socialistická republika, zastoupeného zákonnou zástupkyní paní T. L. N. (matkou), oba zamýšleným pobytem v ČR X, zastoupeného na základě plné moci udělené matkou, Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí ČR, sídlem Hradčanské náměstí 182/5, 118 00 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2025, č. j. 302077-2/2025-MZV/VO, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal žádost o nové posouzení důvodů pro udělení krátkodobého víza ve smyslu § 180e odst. 2 zákona o pobytu cizinců poté, co mu Velvyslanectví ČR v Hanoji (dále jen „ZÚ Hanoj“) zamítlo žádost č. HANO 2024 12 20 0004, o krátkodobé vízum prostřednictvím jednotného formuláře dne 16. 1. 2025. Žalovaný žádost zamítl napadeným rozhodnutím označeným v záhlaví s tím, že formulář ZÚ Hanoj o zamítnutí je v souladu s § 20 odst. 5 písm. g) zákona o pobytu cizinců. II. Obsah žaloby 2. Žalobce namítl, že v závěru odůvodnění svého rozhodnutí ZÚ Hanoj bez bližšího upřesnění uvedlo, že žalobce není rodinným příslušníkem občana EU ve smyslu § 15a či § 15b zákona o pobytu cizinců, nebo takovou osobu do EU nedoprovází nebo nenásleduje. Žalobce naopak tvrdil, že je rodinným příslušníkem občana EU, a to manžela své matky ve smyslu § 15a odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, a následuje jej do ČR, což plyne jak z jeho písemného prohlášení, tak z provedených pohovorů. Z důvodu zamítnutí žádosti matky o krátkodobé vízum nemůže žalobce nevlastního otce samostatně následovat. Výsledek řízení o žádosti matky nemá žádnou souvislost se žádostí samotného žalobce, tato byla podána samostatně. Jedná se o stejnou situaci, jako kdyby matka žalobce žádost vůbec nepodala. 3. Dále namítl, že není přezkoumatelné, co má žalovaný za „provázanost“ se žádostí matky, neodkazuje v této souvislosti na žádné zákonné ustanovení. 4. Žalobce rovněž uvedl, že se s nevlastním otcem dobře zná, žil s ním ve společné domácnosti v průběhu jeho pobytů ve Vietnamu. Z fotografií plyne, že se s ním zná jak ze svatby, tak ze společné dovolené z roku 2024 a oslav lunárního nového roku ve Vietnamu v roce 2025. Závěr, že otce nezná a nemůže jej bez matky následovat, je v rozporu se zjištěným stavem věci. Jedná se navíc o hodnocení budoucího rodinného života, což žalovanému nepřísluší. Dále se vyjádřil k rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 2. 2025, čj. 63 A 14/2024-51 s tím, že jde o pouhé konstatování postupu správních orgánů, a nikoliv vyjádření ke správnosti postupu správních orgánů. Konečně namítl, že nebylo-li jeho žádosti vyhověno kvůli tomu, že stejně byla vyřízena i žádost jeho matky, jde o postup odporující čl. 1 odst. 4 vízového kodexu. 5. Žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření shrnul dosavadní průběh správního řízení a skutková zjištění v něm učiněná. Žalobce požádal o krátkodobé vízum z titulu rodinného příslušníka občana EU podle § 15a odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců ve spojení s odst. 2 téhož ustanovení. 7. Na základě provedeného šetření dospěl žalovaný k závěru, že manželství mezi matkou žalobce a občanem ČR bylo uzavřeno účelově, a to s cílem požívat právo volného pobytu a pohybu podle směrnice 2004/38/ES. Na uplatňování této směrnice se zaměřuje sdělení Evropské komise č. C/2023/1392, kdy bylo v bodě 16.3 definováno zneužití jako chování, které formálně splňuje podmínky stanovené unijním právem, ale má sloužit výlučně k účelu získání práva volného pohybu a pobytu a není v souladu s účelem těchto norem. Z tohoto důvodu byla žádost matky zamítnuta. S ohledem na provázanost její žádosti s žádostí žalobce byla i tato zamítnuta samostatným rozhodnutím. 8. Na uvedených závěrech setrval žalovaný i nyní. Zastupitelské úřady členských států jsou oprávněny zjišťovat, zda nebylo manželství uzavřeno účelově. Jestliže matka dětí jednala takto účelově za účelem naplnění podmínky § 15a odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, pak se tato účelovost nutně vztahuje i na čistě formální splnění podmínky § 15a odst. 1 písm. c) tohoto předpisu. Formální vztah k nevlastnímu otci vznikl účelovým jednáním matky, nikoliv žalobce samého, z tohoto důvodu není možné použít přímo zamítací důvod podle § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Žalobce též nemůže do ČR samostatně následovat muže, který k němu nemá žádná rodičovská práva. K témuž závěru dospěl i Krajský soud v Plzni v odkazovaném rozsudku. Provázanost žádostí je dána i tím, že sám nevlastní otec uvedl, že o vízum žádá matka i její děti, aby jej následovaly. Z ničeho neplyne, že by žalobce byl do ČR zván samostatně. 9. Žalovaný dále nesouhlasil s názorem, že jeho postup odporuje čl. 1 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009. Rozhodnutí se přijímají na základě individuálního posouzení každého případu. Tvrzení žalobce, že každá okolnost má být posuzována individuálně a zcela izolovaně, je v daném kontextu zavádějící. Smysl citovaného ustanovení plyne z výše uvedeného sdělení Komise. Státy mohou vycházet z předchozích analýz a zkušeností, které prokazují jasný vztah mezi prokázanými případy zneužití a jejich charakteristikami. Každý případ musí být posouzen komplexně, to platí i o vyhodnocení tzv. pozitivních a negativních kritérií, nelze jej učinit na základě splnění jednoho výše uvedeného kritéria. V daném případě jde o typický modus operandi v určitých komunitách spočívající v seznamování prostřednictvím příbuzných či známých a rychlém sňatku za účelem získání pobytového oprávnění v ČR. Rodina by měla tvořit přirozený celek. 10. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 11. Z předloženého správního spisu vyplynuly následující pro věc samou podstatné skutečnosti. 12. Žalobce, který je, a i v době podání žádosti byl, nezletilý, podal žádost o schengenské vízum rodinného příslušníka občana EU, prostřednictví standardizovaného formuláře dne 2. 12. 2024 k ZÚ Hanoj, kde jako státního občana ČR uvedl manžela své matky, pana N. M. M., narozeného dne X. Hlavní zemi pobytu měla být Česká republika, přes niž měl na území EU i vstoupit. Žádal o vízum pro opakovaný vstup, platné od 15. 12. 2024 do 10. 3. 2025. K žádosti přiložil fotokopii svého cestovního pasu, občanského průkazu manžela matky, jednoho úředního dokumentu vydaného vietnamskými orgány s uvedeným jménem žalobce (patrně rodný list), dvou oddacích listů, jeden vydaný dne 23. 7. 2024 Zvláštní matrikou ČR pro cizince – Úřad městské části Brno-střed, druhý vydaný úřady země původu žalobce dne 16. 5. 2024, a prohlášení manžela, podle nějž jej budou na území ČR žalobkyně a její nezletilé děti následovat. 13. Následně ZÚ Hanoj vyzval žalobce téhož dne k doložení podpůrných dokumentů k žádosti, zejména rezervace letenky, souhlas otce s vycestováním a potvrzení o zajištěné školní docházce v ČR. K žádosti byl následně doložen souhlas otce dětí žalobkyně s vycestováním z Vietnamu, spolu s fotokopií jeho dokladu totožnosti. 14. ZÚ Hanoj dne 16. 1. 2025 žádost žalobce o udělení víza rodinnému příslušníkovi EU zamítl rozhodnutím na standardizovaném formuláři (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Dalším šetřením totiž bylo zjištěno, že manželství matky žalobce a jejího manžela bylo uzavřené účelově s cílem obejít zákon o pobytu cizinců. Žalobce není rodinným příslušníkem občana EU ani takovou osobu nedoprovází nebo nenásleduje. 15. Dne 3. 2. 2025 podal žalobce žádost o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza. Po projednání v poradní komisi vydal žalovaný dne 16. 4. 2025 napadené rozhodnutí, v němž konstatoval, že prvostupňové rozhodnutí je v souladu s § 20 odst. 5 písm. g) zákona o pobytu cizinců. Matka žalobce je provdána za občana ČR, žádost o krátkodobé vízum žalobce podal ve stejný den, jako matka (a též jako jeho nezletilá sestra, rok narození 2013). Manžel matky není biologickým ani adoptivním otcem žalobce. Žalobce o vízum požádal za účelem následování manžela matky. Žalovaný potvrdil závěr ZÚ Hanoj, že manželství matky s jejím manželem bylo uzavřeno účelově. S ohledem na provázanost žádostí nezletilého žalobce a jeho matky byla žádost o vízum zamítnuta v obou případech, byť podle jiného ustanovení. Účelové uzavření manželství má dopad i do věci žalobce proto, že v situaci, kdy je jeho žádost odvozována od této skutečnosti, nemůže samostatně obstát. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 16. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 v