1 A 20/2025 – Městský soud v Praze

ECLI: ECLI:CZ:MSPH:2025:1.A.20.2025.29
Datum: 2025-11-28
Z rozhodnutí: 1. Žalobkyně podala žádost o nové posouzení důvodů pro udělení krátkodobého víza ve smyslu § 180e odst. 2 zákona o pobytu cizinců poté, co jí Velvyslanectví ČR v Hanoji (dále jen „ZÚ Hanoj“) zamítlo žádost č. HANO 2024 12 20 0005, o krátkodobé vízum prostřednictvím jednotného formuláře dne 16. 1. 2025. Žalovaný žádost zamítl napadeným rozhodnutím označeným v záhlaví s tím, že formulář ZÚ Hanoj o z…
1 A 20/2025- 29 - text  8 1 A 20/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobkyně: nezl. C. N. T, narozené dne X, státní příslušností Vietnamská socialistická republika, zastoupené zákonnou zástupkyní paní T. L. N. (matkou), obě zamýšleným pobytem v ČR X, zastoupené na základě plné moci udělené matkou, Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí ČR, sídlem Hradčanské náměstí 182/5, 118 00 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2025, č. j. 302140-2/2025-MZV/VO, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně podala žádost o nové posouzení důvodů pro udělení krátkodobého víza ve smyslu § 180e odst. 2 zákona o pobytu cizinců poté, co jí Velvyslanectví ČR v Hanoji (dále jen „ZÚ Hanoj“) zamítlo žádost č. HANO 2024 12 20 0005, o krátkodobé vízum prostřednictvím jednotného formuláře dne 16. 1. 2025. Žalovaný žádost zamítl napadeným rozhodnutím označeným v záhlaví s tím, že formulář ZÚ Hanoj o zamítnutí je v souladu s § 20 odst. 5 písm. g) zákona o pobytu cizinců. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně namítla, že v závěru odůvodnění svého rozhodnutí ZÚ Hanoj bez bližšího upřesnění uvedlo, že žalobkyně není rodinným příslušníkem občana EU ve smyslu § 15a či § 15b zákona o pobytu cizinců, nebo takovou osobu do EU nedoprovází nebo nenásleduje. Žalobkyně naopak tvrdila, že je rodinným příslušníkem občana EU, a to manžela své matky ve smyslu § 15a odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, a následuje jej do ČR, což plyne jak z jeho písemného prohlášení, tak z provedených pohovorů. Z důvodu zamítnutí žádosti matky o krátkodobé vízum nemůže žalobkyně nevlastního otce samostatně následovat. Výsledek řízení o žádosti matky nemá žádnou souvislost se žádostí samotné žalobkyně, tato byla podána samostatně. Jedná se o stejnou situaci, jako kdyby matka žalobkyně žádost vůbec nepodala. 3. Dále namítla, že není přezkoumatelné, co má žalovaný za „provázanost“ se žádostí matky, neodkazuje v této souvislosti na žádné zákonné ustanovení. 4. Žalobkyně rovněž uvedla, že se s nevlastním otcem dobře zná, žila s ním ve společné domácnosti v průběhu jeho pobytů ve Vietnamu. Z fotografií plyne, že se s ním zná jak ze svatby, tak ze společné dovolené z roku 2024 a oslav lunárního nového roku ve Vietnamu v roce 2025. Závěr, že otce nezná a nemůže jej bez matky následovat, je v rozporu se zjištěným stavem věci. Jedná se navíc o hodnocení budoucího rodinného života, což žalovanému nepřísluší. Dále se vyjádřila k rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 2. 2025, čj. 63 A 14/2024-51 s tím, že jde o pouhé konstatování postupu správních orgánů, a nikoliv vyjádření ke správnosti postupu správních orgánů. Konečně namítla, že nebylo-li její žádosti vyhověno kvůli tomu, že stejně byla vyřízena i žádost její matky, jde o postup odporující čl. 1 odst. 4 vízového kodexu. 5. Žalobkyně navrhla, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření shrnul dosavadní průběh správního řízení a skutková zjištění v něm učiněná. Žalobkyně požádala o krátkodobé vízum z titulu rodinného příslušníka občana EU podle § 15a odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců ve spojení s odst. 2 téhož ustanovení. 7. Na základě provedeného šetření dospěl žalovaný k závěru, že manželství mezi matkou žalobkyně a občanem ČR bylo uzavřeno účelově, a to s cílem požívat právo volného pobytu a pohybu podle směrnice 2004/38/ES. Na uplatňování této směrnice se zaměřuje sdělení Evropské komise č. C/2023/1392, kdy bylo v bodě 16.3 definováno zneužití jako chování, které formálně splňuje podmínky stanovené unijním právem, ale má sloužit výlučně k účelu získání práva volného pohybu a pobytu a není v souladu s účelem těchto norem. Z tohoto důvodu byla žádost matky zamítnuta. S ohledem na provázanost její žádosti s žádostí žalobkyně byla i tato zamítnuta samostatným rozhodnutím. 8. Na uvedených závěrech setrval žalovaný i nyní. Zastupitelské úřady členských států jsou oprávněny zjišťovat, zda nebylo manželství uzavřeno účelově. Jestliže matka dětí jednala takto účelově za účelem naplnění podmínky § 15a odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, pak se tato účelovost nutně vztahuje i na čistě formální splnění podmínky § 15a odst. 1 písm. c) tohoto předpisu. Formální vztah k nevlastnímu otci vznikl účelovým jednáním matky, nikoliv žalobkyně samé, z tohoto důvodu není možné použít přímo zamítací důvod podle § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně též nemůže do ČR samostatně následovat muže, který k ní nemá žádná rodičovská práva. K témuž závěru dospěl i Krajský soud v Plzni v odkazovaném rozsudku. Provázanost žádostí je dána i tím, že sám nevlastní otec uvedl, že o vízum žádá matka i její děti, aby jej následovaly. Z ničeho neplyne, že žalobkyně byla do ČR zvána samostatně. 9. Žalovaný dále nesouhlasil s názorem, že jeho postup odporuje čl. 1 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009. Rozhodnutí se přijímají na základě individuálního posouzení každého případu. Tvrzení žalobkyně, že každá okolnost má být posuzována individuálně a zcela izolovaně, je v daném kontextu zavádějící. Smysl citovaného ustanovení plyne z výše uvedeného sdělení Komise. Státy mohou vycházet z předchozích analýz a zkušeností, které prokazují jasný vztah mezi prokázanými případy zneužití a jejich charakteristikami. Každý případ musí být posouzen komplexně, to platí i o vyhodnocení tzv. pozitivních a negativních kritérií, nelze jej učinit na základě splnění jednoho výše uvedeného kritéria. V daném případě jde o typický modus operandi v určitých komunitách spočívající v seznamování prostřednictvím příbuzných či známých a rychlém sňatku za účelem získání pobytového oprávnění v ČR. Rodina by měla tvořit přirozený celek. 10. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 11. Z předloženého správního spisu vyplynuly následující pro věc samou podstatné skutečnosti. 12. Žalobkyně, která je, a i v době podání žádosti byla, nezletilá, podala žádost o schengenské vízum rodinného příslušníka občana EU, prostřednictví standardizovaného formuláře dne 2. 12. 2024 k ZÚ Hanoj, kde jako státního občana ČR uvedla manžela své matky, pana N. M. M., narozeného dne X. Hlavní zemi pobytu měla být Česká republika, přes niž měla na území EU i vstoupit. Žádala o vízum pro opakovaný vstup, platné od 15. 12. 2024 do 10. 3. 2025. K žádosti přiložila fotokopii svého cestovního pasu, občanského průkazu manžela matky, rodného listu vydaného vietnamskými orgány spolu s jeho překladem pořízeným soudním překladatelem, dvou oddacích listů, jeden vydaný dne 23. 7. 2024 Zvláštní matrikou ČR pro cizince – Úřad městské části Brno-střed, druhý vydaný úřady země původu žalobkyně dne 16. 5. 2024 (nepřeložený), a prohlášení manžela, podle nějž jej budou na území ČR matka a její nezletilé děti následovat. 13. Následně ZÚ Hanoj vyzval žalobkyni téhož dne k doložení podpůrných dokumentů k žádosti, zejména rezervace letenky, souhlasu otce s vycestováním a potvrzení o zajištěné školní docházce v ČR. K žádosti byl následně doložen souhlas otce žalobkyně s vycestováním z Vietnamu, spolu s fotokopií jeho dokladu totožnosti. 14. ZÚ Hanoj dne 16. 1. 2025 žádost žalobkyně o udělení víza rodinnému příslušníkovi EU zamítl rozhodnutím na standardizovaném formuláři (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Dalším šetřením totiž bylo zjištěno, že manželství matky žalobkyně a jejího manžela bylo uzavřené účelově s cílem obejít zákon o pobytu cizinců. Žalobkyně není rodinným příslušníkem občana EU ani takovou osobu nedoprovází nebo nenásleduje. 15. Dne 3. 2. 2025 podala žalobkyně žádost o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza. Komise vízového odboru žalovaného tuto žádost projednala dne 10. 3. 2025 a uvedla, že prvostupňové rozhodnutí je v souladu s § 20 odst. 5 písm. g) zákona o pobytu cizinců. Doporučila proto ředitelce vízového odboru žádost zamítnout. 16. Dne 16. 4. 2025 žalovaný vydal napadené rozhodnutí, v němž konstatoval, že prvostupňové rozhodnutí je v souladu s § 20 odst. 5 písm. g) zákona o pobytu cizinců. Matka žalobkyně je provdána za občana ČR, žádost o krátkodobé vízum žalobkyně podala ve stejný den, jako matka (a též jako její nezletilý bratr, rok narození 2009). Manžel matky není biologickým ani adoptivním otcem žalobkyně. Žalobkyně o vízum požádala za účelem následování manžela matky. Žalovaný potvrdil závěr ZÚ Hanoj, že manželství matky s jejím manželem bylo uzavřeno účelově. S ohledem na provázanost žádostí nezletilé žalobkyně a její matky byla žádost o vízum zamítnuta v obou případech, byť podle jiného ustanovení. Účelové uzavření manželství má dopad i do věci žalobkyně, neboť v situaci, kdy je její žádost odvozována od této sku

Citovaná ustanovení

§ 103 (150/2002 Sb.)§ 51 (150/2002 Sb.)§ 60 (150/2002 Sb.)§ 78 (150/2002 Sb.)§ 15a (326/1999 Sb.)§ 89 (500/2004 Sb.)