1 A 25/2025 – Městský soud v Praze

1 A 25/2025- 47 - text  10 1 A 25/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce: A. M, narozeného X, státní příslušnost X adresa pro doručování: Příjímací středisko Ruzyně, Aviatická 1017/2, 161 01 Praha 6 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2025, čj. OAM-533/LE-LE05-LE05-NV-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný vydal rozhodnutí, kterým nepovolil žalobci vstup na území do doby 6. 6. 2025 a žalobce byl povinen zdržovat se v tranzitním prostoru letiště Václava Havla, kde také podal žádost o mezinárodní ochranu. Důvodem nepovolení vstupu bylo, že dle žalovaného žalobce mohl v případě povolení vstupu na území představovat nebezpečí pro veřejný pořádek. Žalobce s rozhodnutím o nepovolení vstupu na území ČR nesouhlasil, proto proti němu podal včasnou žalobu. II. Obsah žaloby 2. Žalobce ve včas podané žalobě namítl nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný vycházel z nesprávně a nedostatečně zjištěného skutkového stavu a své rozhodnutí odůvodnil toliko obecnými úvahami, aniž by se blíže zabýval existencí důvodů pro omezení osobní svobody žalobce. Žalobce je přesvědčen, že v jeho případě nejsou splněny předpoklady pro nepovolení vstupu. Nesouhlasí se závěrem žalovaného, že představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné nebezpečí pro veřejný pořádek či bezpečnost státu. Svůj závěr žalovaný založil na skutečnosti, že žalobce na území ČR chtěl vstoupit bez jakéhokoliv oprávnění a prokázal se cizím cestovním dokladem, a dále, že veřejný pořádek narušoval již v minulosti a zcela vědomě, což je v přímém rozporu se správním spisem i s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu (NSS). Žalovaný nepředložil důkazy, o které by bylo možné tento závěr relevantně opřít. Napadené rozhodnutí je proto nedostatečně odůvodněno. S odkazem na judikaturu NSS a Soudního dvora Evropské unie (SDEU) žalobce namítá, že nelegální vstup na území sám o sobě nepostačuje pro závěr, že cizinec představuje shora uvedenou hrozbu. Žalobce také odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2023, čj. 44 A 16/2023-18, jehož okolnosti případu jsou obdobné, jako ve věci žalobce, kdy krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil. 3. Vždy je třeba zvažovat individuální okolnosti případu. Žalovaný měl povinnost vysvětlit, ze kterých skutečností vyplývá obava, že se žalobce bude chovat do budoucna protiprávně, a popsat existenci skutečné a aktuální hrozby. Za závažný způsob narušení veřejného pořádku je třeba považovat takové protiprávní jednání, které zásadním způsobem překračuje intenzitu jednání popsaného v některé ze skutkových podstat trestných činů. Napadené rozhodnutí však takové jednání nepopisuje a úvaha o jeho možném spáchání v budoucnu v něm absentuje. 4. Dle žalobce nemůže předložení platného a pravého cestovního dokladu, byť žalobce nebyl jeho oprávněným držitelem, jako důvod pro nepovolení vstupu obstát, neboť by muselo dojít ke kumulaci s dalším protiprávním jednáním zásadní intenzity. Rovněž dle žalobce nemůže obstát argument žalovaného, že žalobce původně zamýšlel cestovat do Německa nebo Francie, nelze totiž žalobci přičítat k tíži, že v rámci poskytnutí údajů k žádosti vypověděl pravdivě. Nelze odhlédnout od toho, že žalobce je cizincem, jenž nezná zdejší kulturu, právní řád a evropský azylový systém. Žalobce prchal ze země původu z důvodu hrozícího nebezpečí. Využil služeb převaděčů, kteří vše zařídili a řekli mu, že má vycestovat do Německa nebo Francie, kde doufal v lepší integraci do společnosti. V ČR požádal o mezinárodní ochranu ihned poté, co se o této možnosti dozvěděl a dle žalobce nyní nic nenasvědčuje tomu, že by měl nyní v úmyslu opustit území ČR a pokračovat do Německa nebo Francie. Nikdy přitom neuvedl, že by měl takový plán a hodlal jej realizovat ihned po umožnění vstupu na území, nebo že by na něm nadále setrvával. Závěr žalovaného o účelovosti této žádosti je pouhou nepodloženou spekulací. Na rozdíl od případů z rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze, na které poukázal, žalobce výslovně neprezentoval svůj konkrétní plán, jak se chce dostat do zmíněných zemí. 5. Žalobce rovněž namítl, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s posouzením uložení zvláštního opatření podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Jím učiněné závěry nemají jakoukoliv oporu v důkazech či alespoň náznaku žalobcova záměru pokračovat v cestě dál do Francie nebo Německa. Žalobce se dopustil jediného protiprávního jednání, když se prokazoval cizím cestovním dokladem. Jiného protiprávního jednání se žalobce nedopustil, případně uložené zvláštní opatření by jistě dodržoval, nechce se dopouštět žádného dalšího protiprávního jednání, jeho cílem je získat mezinárodní ochranu v ČR, a v azylovém řízení aktivně spolupracuje a nic nenasvědčuje tomu, že by se přístup žalobce měl do budoucna změnit. 6. Součástí žaloby byl také návrh na ustanovení zástupce, který soud svým usnesením ze dne 16. 6. 2025, čj. 1 A 25/2025-37, zamítl. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný popřel oprávněnost žaloby. Má za to, že námitky obsažené v žalobě jsou zcela obecného charakteru, a nakonec nijak blíže nerozporují rozhodnutí žalovaného. Z jejich formulace je patrná snaha zlehčovat nezákonné jednání, kterého se žalobce dopustil. V případě žalobce je navíc vysoce pravděpodobné, že by po dosažení svého cíle, tedy vstupu na území ČR, pokračoval v protizákonném jednání a neoprávněně by vstoupil na území jiného státu (sám žalobce toto uvedl jako jeho cíl). Žalovaný trval na tom, že zjistil skutečný stav věci, který pak následně v souladu s platným právem vyhodnotil. Odkázal přitom na správní spis a obsah napadeného rozhodnutí, které považuje za zákonné. 8. Žalovaný dále soudu sdělil, že po podání žaloby dalším rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 6. 2025, čj. OAM-533/LE- LE05-LE05-NV2-2025, došlo k prodloužení nepovolení vstupu, a to do 27. 8. 2025. IV. Obsah správního spisu 9. Ze správního spisu soud zjistil následující pro věc významné skutečnosti. 10. Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, inspektorát cizinecké policie Praha-Ruzyně, opatřením ze dne 9. 5. 2025 odepřela vstup na území ČR. Z odborného vyjádření téhož orgánu ze dne 10. 9. 2023, č. j. CPR-33353-3/PŘ-2023-930535, vyplývá, že předložený cestovní pas ČR vydaný na jméno P. C. je pravý, avšak žalobce není jeho oprávněným držitelem. 11. Dne 9. 5. 2025 žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu v tranzitním letištním prostoru. 12. Dne 16. 5. 2025 poskytl žalobce údaje k žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobce uvedl, že je svobodný a bezdětný, zcela zdravý, bez politického přesvědčení, je křesťanem – bez rozlišení, žalobce nevěděl, že existují různé směry křesťanství, do ČR přiletěl na cizí cestovní doklad, z X odletěl dne 14. 2. 2025 do Istanbulu, kde byl do 26. 2. 2025, odkud odletěl do Arménie, následně se vrátil do Turecka, ale tam ho odmítli pustit a deportovali zpátky do Arménie. V Arménii ho na dva dny zavřeli a řekli mu, že musí opustit území. Žalobce se nechtěl vracet do X, tak odletěl do Erbilu, v Iráku byl asi 60 dnů, poté odletěl do Turecka, ale před odletem mu dali pokutu za překročení dob pobytu v Iráku. V Istanbulu žalobci nedali razítko, protože byl jen v tranzitu, přiletěl tam na svůj x pas, v tranzitním prostoru na něj pak čekal nějaký člověk, který mu dal padělaný český pas. S tímto pasem odletěl z Istanbulu do Prahy, chtěl se dostat do Německa nebo do Prahy, bylo mu jedno, jestli do Německa nebo do Francie, v obou zemích má kamarády. Za důvody své žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že konvertoval ke křesťanství, kvůli čemuž byl utlačován a nemohl v klidu sportovat, je sportovcem zápasník. Několikrát ho předvolali na policejní stanici, měl jen dvě možnosti, buď konvertovat zpátky k islámu, nebo z X utéct. Nemohl v klidu sportovat, studovat, pracovat jako realitní makléř. A také měl jít na vojenskou službu, ale utekl. Jiné důvody žádosti neměl. 13. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 16. 5. 2025, čj. OAM-533/LE-LE05-LE05-NV-2025, které je napadeno žalobou, rozhodl o nepovolení vstupu žalobce na území ČR podle § 73 odst. 3 písm. c) zákona o azylu, a podle § 73 odst. 4 téhož zákona stanovil dobu, na niž se nepovoluje žalobci vstup do 6. 6. 2025. V odůvodnění uvedl, že žalobce přiletěl do Prahy dne 9. 5. 2025 leteckou linkou z Istanbulu TK 1769, v 18:05 hod. Při pobytové kontrole se prokázal cestovním dokladem ČR na jméno P. C. Protože vzniklo podezření, zda je žalobce jeho oprávněným držitelem, žalovaný předložený cestovní pas podrobil odbornému zkoumání. Bylo zjištěno, že předložený cestovní doklad je pravý, ale žalobce není jeho oprávněným držitelem. Pr