1 A 52/2025 – Městský soud v Praze

1 A 52/2025- 28 - text  11 1 A 52/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce: M. Y, narozeného dne X, státní příslušnost X, hlášeným místem pobytu: Příjímací středisko Ruzyně, Aviatická 12, 160 08 Praha 6, zastoupeného zmocněncem Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s., sídlem Havlíčkovo nám. 2, 130 00 Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2025, čj. OAM-1208/LE-LE05-LE05-NV-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný vydal rozhodnutí, kterým nepovolil žalobci vstup na území do doby 23. 11. 2025 a žalobce byl povinen zdržovat se v tranzitním prostoru letiště Václava Havla, kde také podal dne 26. 10. 2025 žádost o mezinárodní ochranu. Důvodem nepovolení vstupu bylo, že dle žalovaného žalobce mohl v případě povolení vstupu na území představovat nebezpečí pro veřejný pořádek. Žalobce s rozhodnutím o nepovolení vstupu na území ČR nesouhlasil, proto proti němu podal včasnou žalobu. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě předně namítl procesní pochybení žalovaného spočívající v nedodržení lhůty pro vydání rozhodnutí podle § 73 odst. 3 zákona o azylu, tj. 5 pracovních dnů, pročež považuje rozhodnutí za nezákonné. Žalobce přitom analogicky odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS) týkající se zajištění cizinců, podle které stejně dlouhá zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí v § 46a téhož zákona je prekluzivní. Překročení této lhůty je důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. 3. Z procesní opatrnosti pak žalobce proti napadenému rozhodnutí vznesl též věcné námitky. Namítl, že žalovaný vydal rozhodnutí o nepovolení vstupu v rozporu se zákonem, neboť se na žalobce § 73 odst. 3 zákona o azylu nevztahuje. Správní orgán neprokázal, že by žalobce představoval hrozbu pro veřejný pořádek podle § 73 odst. 3 písm. c) zákona o azylu. Narušení veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti může s ohledem na zásadu nezbytnosti odůvodnit zajištění žadatele pouze tehdy, pokud jeho individuální chování představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné nebezpečí pro veřejný pořádek či bezpečnost státu, což vyplývá z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 15. 2. 2016, ve věci C-601/15, J. N. v. Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie. Zajišťovací opatření tedy nelze zakládat na obecném odkazu na veřejný pořádek. 4. Žalobce nepopřel, že přicestoval do ČR a pokusil se vstoupit na její území bez platného víza či povolení k pobytu, to však samo o sobě není důkazem skutečné hrozby pro bezpečnost státu či veřejný pořádek. K tomu odkázal na rozsudky NSS ze dne 17. 6. 2020, čj. 1 Azs 119/2020-30, ze dne 9. 3. 2017, čj. 5 Azs 312/2016-31, či usneseni ze dne 26. 7. 2011, čj. 3 As 4/2010-151). Pokud je neoprávněný vstup spojen s podáním žádosti o mezinárodní ochranu z důvodu obavy z pronásledování, nelze hrozbu pro veřejný pořádek dovozovat pouze z absence platného pobytového oprávnění. 5. Dále žalobce s odkazem na další judikaturu upozornil že soudy konstatovaly, že samotné použití zfalšovaného víza či padělaných přechodových razítek nepostačuje ke konstatování skutečného ohrožení veřejného pořádku bez další individualizace jednání (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2023, čj. 52 A 12/2023-38, potvrzen usnesením NSS ze dne 19. 10. 2023, čj. 9 Azs 221/2023-24, či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2023, čj. 58 A 3/2023-37, potvrzen usnesením NSS ze dne 15. 12. 2023, čj. 4 Azs 311/2023-25). Navíc, ve světle judikatury a výkladu pojmů „bezpečnost státu“ a „veřejný pořádek“ by muselo jít o jednání zjevně závažnější povahy, než je samotné použití padělaného dokladu. Dokonce ani typově závažnější předložení padělaného cestovního dokladu nemusí představovat tak závažnou hrozbu pro veřejný pořádek, aby odůvodňovalo zásah do jeho osobní svobody (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2024, čj. 56 A 7/2024-34). Žádná další relevantní okolnost odůvodňující závěr o existenci nebezpečí pro veřejný pořádek v případě žalobce není; žalobce nemá záznam v databázi otisků EURODAC, ani v SIS II, a není dáno podezření, že by se v jiných členských státech dopouštěl protiprávního jednání. 6. Žalobce dále nesouhlasil ani se závěrem žalovaného o účelovosti podání jeho žádosti o mezinárodní ochranu, kterou žalovaný dovodil z toho, kdy a za jakých okolností žalobce žádost podal. S odkazem na judikaturu uvedl, že nelze automaticky dovozovat účelovost žádosti o mezinárodní ochranu pouze z toho, že ji žalobce podal až po svém zadržení při hraniční kontrole (Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 9. 8. 2023, čj. 50 A 11/2023-20, NSS v rozsudku ze dne 17. 6. 2020, čj. 1 Azs 119/2020-30). Ovšem žalobce nesouhlasil ani se závěrem, že svou žádost podal až 26. 10. 2025, naopak, tvrdil, že ji podal v den svého příletu hned poté, co mu policie vysvětlila možnost požádat o udělení mezinárodní ochrany, což žalobce výslovně a verbálně projevil, ale pracovníci, kteří mu předložili příslušné dokumenty k podpisu, přijeli až následující den. Žalobce má za to, že tuto skutečnost lze ověřit z kamerových záznamů pořízených na místě. S odkazem na § 3 odst. 1 zákona o azylu žalobce jednoznačně vyjádřil svůj úmysl požádat o azyl již v sobotu po příletu a případné prodlení s formálním sepsáním žádosti bylo způsobeno postupem cizinecké policie, nikoliv jeho pasivitou. 7. O účelovosti podání žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany nesvědčí skutečnost, že disponoval letenkou do Paříže. Svědčí o tom, že jeho cílem bylo dostat se konkrétně na území schengenského prostoru, nikoliv pouze do první bezpečné země. Paříž byla zvolena nikoli jako cílová destinace se zvláštní preferencí před ostatními svobodnými zeměmi, ale jako konkrétní a reálně dostupný vstupní bod do oblasti, kde mohl žalobce požádat o ochranu. 8. Konečně, žalobce namítl, že nebylo možné dovodit ani závěr o jeho osobní nespolehlivosti, resp. závěr, že by žalobce s jistotou nerespektoval případná zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu. Žalobce v této souvislosti též poukázal na svůj duševní stav, kdy již při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že podstoupil dlouhodobé léčení a užíval psychofarmakum Sertralin 100 mg. Žalovaný se však touto skutečností nijak blíže nezabýval a nezvažoval, zda duševní stav žalobce nepředstavuje překážku jeho setrvání v nevhodných podmínkách přijímacího střediska umístěného v letištním provozu. Jediná otázka, kterou žalovaný v této souvislosti položil, se týkala obecných zdravotních omezení, přičemž žalobce ji pochopil jako dotaz výlučně na svůj fyzický zdravotní stav. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o nepovolení vstupu představuje závažný zásah do ústavně chráněného práva na osobní svobodu, a s přihlédnutím ke specifickým podmínkám zajištění na Letišti Václava Havla, by takové opatření mělo být využíváno pouze v krajních případech a po dobu skutečně nezbytně nutnou. Tím, že žalovaný tato hlediska nezohlednil a neodůvodnil, proč nebylo možné využít mírnější prostředky, porušil zásadu proporcionality a subsidiarity zásahu do osobní svobody. 9. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost žaloby a setrval na tom, že zjistil skutečný stav věci, který následně vyhodnotil v souladu s platným právem. S ohledem na zjištěné skutkové okolnosti, které stručně ve vyjádření shrnul, bylo v případě žalobce potřeba vydat napadené rozhodnutí, neboť je důvodné se domnívat, že by mohl představovat nebezpečí pro veřejný pořádek, a proto je nutné s ním vést řízení ve věci mezinárodní ochrany za současného omezení osobní svobody, přičemž se v případě žalobce nejedná o osobu zranitelnou ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu. K námitce nedodržení lhůty pro vydání rozhodnutí žalovaný dodal, že stanovená lhůta 5 pracovních dnů pro jeho vydání uplynula dne 3. 11. 2025, přičemž žalovaný vydal rozhodnutí dne 1. 11. 2025, tedy ve lhůtě. V podrobnostech žalovaný odkázal na obsah správního spisu a napadené rozhodnutí. 11. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 12. Ze správního spisu soud zjistil následující pro věc významné skutečnosti. 13. Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, inspektorát cizinecké policie Praha-Ruzyně, opatřením ze dne 25. 10. 2025 odepřela žalobci vstup na území ČR. Z odborného vyjádření téhož orgánu ze dne 25. 10. 2023, č. j. CPR-35230-2/PŘ-2023-930534, vyplývá, že předložený cestovní pas ČR vydaný na jméno žalobce je pravý, avšak na str. 6 cestovního dokladu je vylepen neoprávněně vyplněný schengenský vízový štítek vydaný Bulharskem č. X, a na str. 7 se nachází p