1 Ad 1/2025 – Městský soud v Praze

1 Ad 1/2025- 50 - text  9 1 Ad 1/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobkyně: D. T., narozené dne X, bytem X, zastoupené Mgr. Ondřejem Trávníčkem, advokátem, sídlem Krapkova 280/7, 779 00 Olomouc, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 10. 2024, čj. RN-xxxR-SR, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně žádala o přiznání invalidního důchodu z důvodu zhoršeného zdravotního stavu, Česká správa sociálního zabezpečení její žádosti však nevyhověla, neboť dle posudků o invaliditě lékařů Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) v prvním stupni i v námitkovém řízení poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 %, k dosažení nároku na invalidní důchod je však potřeba zjištění poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu minimálně o 35 %. V případě žalobkyně se tak dle žalované nejedná o invaliditu. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím žalované. Zdůraznila, že tvrzené bolesti páteře se u ní projevují již 8 let, a to v takové míře, která ji významně omezuje v každodenních aktivitách, zejména v práci, kde existují ve vztahu k jejímu zdravotnímu stavu velice nepříznivé podmínky. Žalobkyně je přesvědčena, že její zdravotní stav měl být posouzen jako středně těžké funkční postižení dle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c příslušné vyhlášky, která stanoví procentní rozmezí 30–40 %, nikoliv podle položky 1b – lehké funkční postižení, neboť v důsledku jejich onemocnění není schopna aktivní činnosti v rámci své náplně práce v zaměstnání, tj. výkon některých denních aktivit včetně výkonu práce a získávání prostředků pro své životní potřeby, je omezen. Nebyly tak dostatečně vyhodnoceny funkční důsledky jejího onemocnění. V napadeném rozhodnutí není žádným způsobem zhodnoceno, zohledněno ani konstatováno, jakým nepříznivým způsobem ovlivňuje zdravotní stav žalobkyně její schopnosti a možnosti pracovat vzhledem k jejímu vzdělání a pracovním zkušenostem. Nepřiznáním invalidního důchodu došlo dle žalobkyně k porušení jejího práva podle čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 3. Žalobkyně též odkázala na judikaturu Krajského soudu v Ústí nad Labem (sp. zn. 54 Ad 9/2023) a zdejšího soudu (sp. zn. 4 Ad 12/2023), z nichž citovala pasáže týkající se znění ustanovení § 2 odst. 3 a § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, který umožňuje v případě komorbidit zvýšit míru poklesu pracovní schopnosti až o 10 %. Dle žalobkyně je citovaný „závěr“ možné aplikovat i na její věc, neboť žalovaná nezohlednila veškerá zdravotní omezení (komorbiditu) u žalobkyně. Pokud žalovaná již nedospěla k závěru o středně těžkém funkčním postižení, měla alespoň postupovat dle § 3 odst. 1 uvedené vyhlášky. Žalovaná nejenže podle tohoto ustanovení nepostupovala, ale tento postup ani řádně neodůvodnila, ačkoliv žalobkyně tato další zdravotní omezení v průběhu řízení věrohodně tvrdila a prokazovala. Ke svým tvrzením žalobkyně předložila soudu též lékařské zprávy ze dne 30. 9. 2024, 17. 10.2024, 8. 11. 2024 a 11. 11. 2024 (pozn. soudu: žalobkyně v žalobě nesprávně uvádí datum 12. 11. 2024). 4. Žalobkyně kromě nesprávného zjištění a posouzení jejího zdravotního stavu jiné námitky postupu žalované nenamítla. 5. Žalobkyně navrhla, aby soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě připomněla relevantní ustanovení zákonů, podle kterých postupovala. Uvedla, že v otázce posouzení nároku na invalidní důchod je vázána posudkem lékaře IPZS v oboru posudkového lékařství, neboť posouzení invalidity je otázkou medicínskou. Své rozhodnutí vydala na základě posudku IPZS pro účely námitkového řízení ze dne 14. 10. 2024, který sice konstatoval, že se v případě žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, žalobkyně však není invalidní, a to ani v nejnižším, prvním stupni podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Posudkový lékař dle názoru žalované jasně uvedl, proč nelze zdravotní postižení žalobkyně hodnotit dle položky 1c; zdravotní stav odpovídající této položce nebyl u žalobkyni zjištěn ani doložen lékařskými zprávami. Ani k uplatnění § 3 příslušné vyhlášky nebyl dle posudkového lékaře dán posudkový důvod. Žalovaná popřela i jakékoliv vady řízení nebo samotného posudku, který byl podkladem pro její rozhodnutí. 7. Žalovaná připomněla, že subjektivní pocity a úvahy žalobkyně, vlastní vyhodnocení zdravotních potíží, ani tvrzení jiných než posudkových lékařů, nejsou důvodem uznání invalidity. Pouze posudkový lékař se specializací posudkového lékařství je ze zákona oprávněn posoudit zdravotní stav žadatele o důchod. K odkazům žalobkyně na judikaturu žalovaná uvedla, že se jedná pouze o citace právní úpravy týkající se invalidity. 8. S ohledem na povahu žalobních námitek žalovaná navrhla, aby byl zdravotní stav žalobkyně posouzen posudkovou komisí MPSV ČR pro účely soudního řízení. Avšak vzhledem k objektivnímu neprokázání invalidity žalobkyně žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Obsah správního spisu 9. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala dne 26. 2. 2024 žádost o přiznání invalidního důchodu. 10. Česká správa sociálního zabezpečení tuto žádost rozhodnutím ze dne 20. 8. 2024, čj. R-20.8.2024 – 421/xxx, na základě posudku posudkového lékaře IPZS ze dne 2. 8. 2024 (dále jen „posudek I. stupně“) zamítla z důvodu, že žalobkyně nebyla shledána invalidní podle § 38 a 39 zákona o důchodovém pojištění, neboť v jejím případě se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 citovaného zákona, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které stanovil míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně 20 %. Posudkový lékař neshledal posudkově relevantní důvody pro navýšení procentní míry podle § 3 citované vyhlášky. 11. Dne 30. 8. 2024 podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí námitky. 12. Žalovaná námitky zamítla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 25. 10. 2024, čj. RN-xxxR-SR, podle § 88 odst. 8 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a § 90 odst. 5 správního řádu. Své rozhodnutí opřela o nové posouzení zdravotního stavu žalobkyně v posudku lékaře IPZS v námitkovém řízení ze dne 14. 10. 2024 (dále jen „posudek II. stupně“). Procentní míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně byla opět stanovena na 20 %. Lékař IPZS v námitkovém řízení ve svém posudku konstatoval, že zdravotní dokumentace žalobkyně neobjektivizuje takové zhoršení rozhodující příčiny jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a komorbidit, či takové jiné závažné chronické zdravotní postižení, které by odůvodňovaly vznik invalidity. Námitkám tedy nebylo možné vyhovět, neboť nebyly splněny podmínky podle 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 13. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.), a po provedeném ústním jednání dne 26. 5. 2025 (pondělí) dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Žalobkyně i její zástupce se následně v pátek před nařízeným jednáním dne 23. 5. 2025 z jednání písemně omluvili a žalobkyně současně vyslovila souhlas s projednáním věci bez účasti její i jejího zástupce. Žalovaná na jednání setrvala na svém dosavadním stanovisku a procesních návrzích a odkázala na obsah svých dosavadních podání, včetně závěrů posudku, který zadal k vypracování soud. 15. Při posouzení dané věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů. 16. Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „ZDP“), ve znění účinném do 18. 12. 2024, má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu. 17. Podle § 39 odst. 1 téhož zákona [p]ojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. 18. Podle § 54 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění [n]árok na důchod vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem. 19. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění rozhodném pr