1 Ad 15/2025 – Městský soud v Praze

1 Ad 15/2025- 90 - text  9 1 Ad 15/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce: M. J., narozeného dne X, zastoupeného Mgr. R. K., zmocněnkyní (matkou), narozenou X, oba bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 4. 2025, čj. RN-X X X-342-KČ, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 4. 2025, čj. RN-X X X-342-KČ, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce žádal o přiznání invalidního důchodu z důvodu zhoršeného zdravotního stavu, Česká správa sociálního zabezpečení mu na základě posudků lékařů Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) žádost o invalidní důchod zamítla, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 30 %, k dosažení nároku na invalidní důchod alespoň v I. stupni je však potřeba zjištění poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu minimálně o 35 %. II. Obsah žaloby 2. Žalobce nesouhlasil s rozhodnutím žalované. Posudkový lékař učinil závěr o tom, že žalobce není invalidní, aniž by podrobněji zkoumal jeho zdravotní stav. Žalobce ani nebyl přizván na jednání, takže si nemohl učinit odpovídající představu o jeho zdravotním postižení. Odůvodnění, která používá, ukazují na nedostatečnou znalost příznaků diagnózy simplexní schizofrenie, užívá jen argumentů pro ostatní známější druhy schizofrenie - posudkový lékař je dle ČLK chirurgem. Dále se nesnažil získat ani aktuální lékařskou zprávu, která mu byla doručována lékařkou žalobce dne 17. 2. 2025, Jen na žalobcovo dotazování tvrdil, že ji nemá a doručení neurgoval. 3. Dále žalobce namítl, že posudkový lékař se zřejmě zabýval otázkou invalidity pouze ve vztahu k § 39, odst. 2 u I. stupně - písm. a), zák. č. 155/1995 Sb., a volil nejnižší možný pokles pracovní schopnosti o 30 % bez ohledu na lékařskou zprávu. Nezhodnotil však celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity dle vyhlášky o posuzování invalidity, a to ve vztahu k těžké formě postižení a zvláště těžké formy postižení. Z předložených lékařských zpráv je patrné, že žalobce trpí zvláště těžkou formou simplexní schizofrenie a nemůže pracovat ani ve zvlášť odlehčených pracovních podmínkách. Má za to, že napadené rozhodnutí nebralo v potaz, jak se simplexní schizofrenie projevuje, a že míra poklesu pracovní schopnosti by měla odpovídat průměrnému rozsahu funkčního postižení a tomu odpovídajícímu poklesu pracovní schopnosti. Vzhledem k uvedenému je patrné, že v případě žalobce je průměrný rozsah postižení rozhodně vyšší než 30 %, a má za to, že svým průměrným a rovněž aktuálním rozsahem postižení patří v souladu s lékařskou dokumentací do tzv. zvláště těžké formy, kde je pokles schopnosti pracovat o70-80 % (dle vyhlášky). Posudkový lékař nevzal v úvahu ani tu skutečnost, že diagnóza žalobce je s progresí a jeho zdravotní stav se zhoršuje. K žalobě žalobce připojil lékařskou dokumentaci MUDr. K. N. a propouštěcí zprávu z ÚVN MUDr. J. D. 4. Žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 5. Žalovaná připomněla, že přičítaná pochybení nelze čerpat z holého faktu nevyhovění žádosti. Samotná diagnóza potom automaticky neznamená invalidizaci ve smyslu zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Funkční deficit (v intenzitě indikující invalidizaci v duchu zákonné úpravy) musí být tedy nezbytně zdokumentován (k tomu viz § 39 odst. 4 citovaného zákona, podle kterého se při určování poklesu pracovního potenciálu vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření). Tudíž ve prospěch nárokovaného postupu musely by vůbec svědčit medicínské nálezy. 6. Vůči znevažované erudovanosti MUDr. M. F. nezbývá než odkázat na obecně závaznou právní úpravu, tzn. o žádném prohřešku, neřku-li snad nezákonných krocích, zde hovořit samozřejmě místné příliš není. [Přítomnost odborníka (odborného lékaře klinického oboru) je stanovena pro řízení soudní - k tomu viz § 16b odst. 1 in fine zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.] Vyšetření posuzované osoby v řízení neplatí pak bezvýjimečně, role posudkových lékařů - Institutu posuzování zdravotního stavu ostatně ani v realizaci primárních klinických poznatků nespočívá (srov. shora uvedený § 39 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb.). Žalobce mimoto dotyčnou výtku nikterak neupřesňuje, tj. jaké že vlastně novum by vzájemná konfrontace přinesla. Žalovaná má stále za to, že zdokladovaná funkční omezení nesplňovala kritéria invalidizace. 7. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Obsah správního spisu 8. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 23. 9. 2024 žádost o přiznání invalidního důchodu. 9. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 16. 12. 2024, čj. R-16.12.2024 – 422/x x x, na základě posudku posudkové lékařky IPZS ze dne 6. 12. 2024, čj. LPS/2024/23810-P2_CSSZ (dále jen „posudek I. stupně“), zamítla žádost žalobce o přiznání invalidity. V jeho případě se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 citovaného zákona, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v kapitole V, položce 3c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě, pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobce 30 %. Funkčně se jednalo o středně těžké postižení, zvládané ambulantně, nebyla dokumentována psychiatrická hospitalizace. 10. Dne 22. 1. 2025 podal žalobce proti tomuto rozhodnutí námitky. 11. Žalovaná námitky zamítla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 4. 4. 2025, čj. RN-X X X-342-KČ, podle § 88 odst. 8 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a § 90 odst. 5 správního řádu. Vycházela přitom z nového posouzení zdravotního stavu žalobce v posudku lékařky IPZS v námitkovém řízení ze dne 29. 3. 2025, čj. LPS/2025/284-NR-STC_CSSZ (dále jen „posudek II. stupně“). Posudková lékařka IPZS se v námitkovém řízení plně ztotožnila s posudkovou lékařkou v I. stupni jak v otázce rozhodujícího zdravotního postižení, tak jeho zařazení pod kapitolu V, položku 3c, tak procentní míry poklesu pracovní schopnosti žalobce. Rozhodujícím onemocněním bylo onemocnění schizofrenního okruhu. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 12. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.), a po provedeném ústním jednání dne 8. 12. 2025 dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 13. Při jednání setrvali účastníci řízení na svých dosavadních stanoviscích a procesních návrzích a odkázali na obsah svých dosavadních podání. 14. Při posouzení dané věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů. 15. Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „ZDP“), ve znění účinném do 29. 6. 2025, má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu. 16. Podle § 39 odst. 2 téhož zákona [j]estliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 17. Podle § 54 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění [n]árok na důchod vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem. 18. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění rozhodném pro věc žalobkyně, tj. ve znění účinném do 29. 6. 2025 (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), [m]inisterstvo posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. 19. Příloha k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity) – dále jen „vyhláška“, třídí jednotlivá zdravotní postižení do přís