10 Ads 313/2016 — Nejvyšší správní soud

1 Ad 25/2025- 20 - text 7 1 Ad 25/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobkyně: Ing. L. S., narozené dne X, bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 6. 2025, č. j. RN-X X X-341-MKU, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhala zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí v prvním stupni ze dne 6. 5. 2025, čj. R-6.5.2025 – 425/x x x (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobkyni podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění od 17. 8. 2025 odňat vdovský důchod. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně nejdříve krátce shrnula dosavadní průběh správního řízení. Nesouhlasila se závěrem žalované, že opětovným zahájením vysokoškolského studia syna žalobkyně došlo k vyčerpání čl. II bodu 7 zákona č. 306/2008 Sb., čímž vznikl nárok na nový vdovský důchod, na nějž se již toto přechodné ustanovení nevztahuje. Žalobkyně k tomu namítla, že v zákonné lhůtě u ní došlo ke splnění dvou podmínek pro obnovení nároku na vdovský důchod, a to jak péče o nezaopatřené dítě, tak rovněž dosažení věku 55 let. Žádost o obnovení podala kvůli započetí synova vysokoškolského studia dne X, uvedeného věku poté dosáhla dne X. Má za to, že rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 20. 9. 2017, čj. 10 Ads 313/2016-36, na nějž se žalovaná v napadeném rozhodnutí odvolávala, na věc nepřiléhá. Žalobkyně nežádala důchod opětovně přiznat, nýbrž se brání proti jeho odnětí. 3. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 4. Žalovaná ve své replice zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a žalobní argumentaci. Odkázala na relevantní prameny právní úpravy, zejména na zákon o důchodovém pojištění, v rozhodných zněních, a zákon č. 306/2008 Sb. Žalobkyni byl vdovský důchod přiznán dne 3. 1. 2005, po uplynutí jednoho roku od úmrtí manžela jej pobírala z důvodu péče o nezaopatřené dítě. Tato dávka důchodového pojištění jí byla odňata v souvislosti s úspěšným ukončením studia jejího syna dne 14. 3. 2023, který tím přestal být nezaopatřeným dítětem ke konci června 2023. Další studium na vysoké škole započal až dne 18. 7. 2023, žalobkyně podala žádost o obnovu výplaty důchodu, a ten jí byl od 18. 7. 2023 přiznán. Podmínka nároku na vdovský důchod byla splněna pouze z důvodu péče o nezaopatřeného syna, který dovršil dne X 26 let věku a přestal být nezaopatřeným dítětem. Podmínka tak nadále splněna není, žádná další nebyla zároveň zjištěna. Důchod byl z tohoto důvodu odňat. 5. Podle přechodného ustanovení čl. II bodu 7 zákona č. 306/2008 Sb., by bylo možné postupovat, pokud by vznikl nárok na vdovský důchod před 1. 1. 2010. Poté by zůstal tento nárok zachován I po 31. 12. 2009, dosáhla-li vdova před 1. 1. 2010 věku 55 let nebo důchodového věku, je-li tento věk nižší. Uvedené pravidlo se tedy vztahuje pouze na vdovské důchody, které byly přiznány před 1. 1. 2010, což znamená, že posledně vzniklý nárok na vdovský důchod by musel vzniknout před uvedeným datem. Tato podmínka není splněna, pokud nárok na tuto dávku, která jí byla přiznána před 1. 1. 2010, zanikl a později (po 31. 12. 2009) vznikl znovu, a až posléze vdova dosáhla věku 55 let. V takovém případě není rozhodující původní věková hranice. 6. Pro aplikaci přechodného ustanovení má zásadní vliv přerušení studia syna žalobkyně v době od 14. 3. 2023 do 18. 7. 2023.Nárok vznikl znovu, nejde o obnovení jeho výplaty, a nešlo tedy již o důchod přiznaný před 1. 1. 2010. Žalobkyni tak nepokračuje nárok na vdovský důchod podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2009, stejně tak žalobkyně nesplňuje ani aktuální podmínky § 50 zákona o důchodovém pojištění. V jejím případě je potřebný věk pro opětovný vznik nároku na vdovský důchod vyšší. 7. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Obsah správního spisu 8. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 9. Žalobkyně požádala o vdovský a sirotčí důchod pro sebe a svého syna dne 9. 2. 2005, a byl jí též žalovanou přiznán. 10. Dne 22. 3. 2023 byl žalované doručen dokument označený jako „doložení potvrzení o ukončení studia“, v němž žalobkyně oznámila, že její syn ukončil vysokoškolské studium, a zároveň nevykonával výdělečnou činnost zakládající účast na nemocenském pojištění či nepobíral podporu v nezaměstnanosti. Zmínila rovněž, že syn bude v případě, že bude přijat, pokračovat ve studiu v magisterském stupni. K tomu doložila potvrzení ze dne 15. 3. 2023, vydané studijním oddělením Fakulty architektury Českého vysokého učení technického (ČVUT), z nějž plyne, že syn žalobkyně ukončil studium dne 14. 3. 2023 úspěšným složením státní závěrečné zkoušky, nicméně by měl být přijat k navazujícímu magisterskému studiu v červnu 2023. K této věci ještě žalobkyně doložila čestné prohlášení syna ze dne 31. 5. 2023, doručené žalované dne 5. 6. 2023, v němž syn prohlašuje, že nebyl v měsících březnu a dubnu 2023 pracovně aktivní ani nepobíral podporu v nezaměstnanosti. 11. Žalovaná vydala dne 3. 5. 2023 rozhodnutí, jímž žalobkyni a jejímu synovi od 14. 6. 2023 odňala vdovský, resp. sirotčí důchod, jelikož syn ukončil přípravu na budoucí povolání a nebyl tak nadále považován za nezaopatřené dítě ve smyslu § 20 odst. 4 a 5 zákona o důchodovém pojištění. 12. Dne 18. 7. 2023 byl syn žalobkyně zapsán ke studiu na ČVUT v magisterském studijním programu. K témuž datu žalovaná přiznala rozhodnutím ze dne 5. 1. 2024 jí a jejímu synovi vdovský, resp. sirotčí důchod, jelikož započetím studia se její syn stal opět nezaopatřeným dítětem, a žalobkyně osobou o ně pečující ve smyslu § 49 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. 13. Žalobkyni byl posléze vdovský důchod odňat od Y. Y. 202Y rozhodnutím žalované v prvním stupni ze dne 6. 5. 2025, čj. R-6.5.2025 – 425/x x x, jelikož její syn měl dne X dovršit 26 let věku, čímž by přestal být ve smyslu § 20 odst. 4 a 5 zákona o důchodovém pojištění nezaopatřeným dítětem. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, došlé žalované dne 21. 5. 2025, kdy uvedla, že dne X dovršila věku 55 let, a má tedy právo pobírat vdovský důchod trvale, bez ohledu na péči o nezaopatřené dítě. Dne 4. 6. 2025 vydala žalovaná v námitkovém řízení napadené rozhodnutí, jímž námitky žalované zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 14. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán ve smyslu § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). 15. Soud ve věci rozhodl bez jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně vyjádřila s takovým postupem souhlas již ve své žalobě a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila. 16. Žaloba není důvodná. 17. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel z následující právní úpravy. 18. Podle § 20 odst. 4 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) [z]a nezaopatřené dítě se pro účely tohoto zákona považuje dítě do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání (§ 21 až 23). 19. Podle § 21 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění [z]a soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se pro účely tohoto zákona považuje studium na středních a vysokých školách v České republice, s výjimkou dálkového, distančního, večerního a kombinovaného studia, je-li dítě v době takového studia výdělečně činno alespoň v rozsahu uvedeném v § 27 nebo pobírá-li podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, a studia za trvání služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů nebo vojáků z povolání. 20. Podle § 23 odst. 2 písm. c) téhož zákona [z]a soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje také doba od ukončení studia na vysoké škole do dne, kdy se dítě stalo studentem téže nebo jiné vysoké školy, pokud studium na téže nebo jiné vysoké škole bezprostředně navazuje na ukončení studia na vysoké škole, nejdéle však doba tří kalendářních měsíců následujících po kalendářním měsíci, v němž dítě ukončilo studium na vysoké škole; to platí obdobně, jde-li o studium uvedené v § 21 odst. 3. 21. Podle § 50 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění [v]dovský důchod náleží po dobu jednoho roku od smrti manžela. 22. Podle § 50 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění [p]o uplynutí doby uvedené v odstavci 1 má vdova nárok n