1 Ad 8/2025 – Městský soud v Praze

1 Ad 8/2025- 43 - text  8 1 Ad 8/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobkyně: V. Z., narozené dne X, bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 10. 2024, čj. RN-xxx-342R-SR, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 10. 2024, čj. RN-xxx-342R-SR, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně žádala o přiznání invalidního důchodu z důvodu zhoršeného zdravotního stavu, Česká správa sociálního zabezpečení její žádosti však nevyhověla, neboť dle posudků o invaliditě lékařů Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) v prvním stupni i v námitkovém řízení poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 30 %, k dosažení nároku na invalidní důchod je však potřeba zjištění poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu minimálně o 35 %. V případě žalobkyně se tak dle žalované nejedná o invaliditu. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím žalované. Žalovaná dostatečně nezjistila skutkový stav - v rozporu se zákonem a příslušnou vyhláškou se nevypořádala s rozhodujícími skutečnostmi a dostatečně neodůvodnila výsledek posouzení zdravotního stavu žalobkyně a míru poklesu její pracovní činnosti. Žalovaná též v rozporu s § 3 příslušné vyhlášky nepřihlédla ke skutečnosti, že žalobkyně je léčena nejen s depresivními stavy, ale trpí více zdravotními postiženími, které jsou příčinou poklesu její pracovní schopnosti. Tím žalovaná porušila zásadu materiální pravdy zakotvenou v § 3 správního řádu. 3. Posudkoví lékaři žalované v prvním i druhém stupni hodnotili zdravotní stav žalobkyně dle kapitoly V položky 4c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, na dolní hranici stanoveného procentního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 30-45 %, tj. 30 %, ale nezohlednili, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně není dán pouze duševním onemocněním, který ji sám o sobě velmi limituje v běžném životě, ale také dalšími přidruženými diagnózami, které sice v posudku formálně uvádějí, ale nereflektují. 4. Žalobkyně ukončila středoškolské vzdělání s velkými obtížemi z důvodu duševního onemocnění a její současné pracovní zařazení je s ohledem na všechny diagnózy velmi omezené, kdy vůbec není schopna pracovat na plný úvazek, není schopna ani pokračovat ve vzdělávání či rekvalifikaci, pracovní uplatnění i její fyzický stav se zhoršuje. V důsledku vzácného genetického onemocnění pojiva nemůže vykonávat fyzicky náročnou činnost, v důsledku duševního onemocnění zase není schopna vykonávat práci, kde je potřeba se soustředit. Každé z jejich onemocnění sice samo o sobě nenaplňuje podmínky pro přiznání invalidního důchodu, nicméně jejich kombinace způsobuje, že pracovní schopnost žalobkyně klesla výrazněji, než jak konstatovali posudkoví lékaři. Proto považuje žalobkyně za podstatné, aby posudkoví lékaři posuzovali její zdravotní stav komplexně. Fakt, že žalobkyně vystudovala střední školu neznamená, že v budoucnu bude schopna vykonávat pracovní činnost, a právě s tím se posudkoví lékaři nevypořádali, pouze předpokládali, že vzhledem k jejímu vzdělání toho schopna bude. Žalobkyně k obsahu lékařského posudku odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 23. 3. 2017, čj. 2 Ads 17/2017-15. K žalobě též přiložila aktuální zprávu neurologa, který potvrzuje nemožnost zapojení žalobkyně do samostatného a pracovního života. 5. Žalobkyně navrhla, aby soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě připomněla relevantní ustanovení zákonů, podle kterých postupovala. Uvedla, že v otázce posouzení nároku na invalidní důchod je vázána posudkem lékaře IPZS v oboru posudkového lékařství, neboť posouzení invalidity je otázkou medicínskou. Své rozhodnutí vydala na základě posudku IPZS pro účely námitkového řízení ze dne 14. 10. 2024, který podle názoru žalované splňoval zákonné podmínky, byl celiství, úplný a přesvědčivý. Posudek sice konstatoval, že se v případě žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, žalobkyně však není invalidní, a to ani v nejnižším, prvním stupni podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Posudkový lékař dle názoru žalované jednoznačně uvedl rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, kterou zařadil dle kapitoly V, položky 4c přílohy k vyhlášce, a vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. 7. S ohledem na povahu žalobních námitek žalovaná navrhla, aby byl zdravotní stav žalobkyně posouzen posudkovou komisí MPSV ČR pro účely soudního řízení. Za daného skutkového stavu však žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Obsah správního spisu 8. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala dne 8. 2. 2024 žádost o přiznání invalidního důchodu. 9. Česká správa sociálního zabezpečení tuto žádost rozhodnutím ze dne 24. 6. 2024, čj. R-24.6.2024 – 421/xxx, na základě posudku posudkového lékaře IPZS ze dne 19. 6. 2024 (dále jen „posudek I. stupně“) zamítla z důvodu, že žalobkyně nebyla shledána invalidní podle § 38 a 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť v jejím případě se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 citovaného zákona, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v kapitole V, položce 4c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě, pro které stanovil míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně 30 %. Posudkový lékař neshledal posudkově relevantní důvody pro navýšení procentní míry podle § 3 citované vyhlášky. 10. Dne 5. 8. 2024 podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí námitky. 11. Žalovaná námitky zamítla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 25. 10. 2024, čj. RN-xxx-342R-SR, podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Vycházela přitom též z nového posouzení zdravotního stavu žalobkyně v posudku lékaře IPZS v námitkovém řízení ze dne 14. 10. 2024 (dále jen „posudek II. stupně“). Po novém posouzení zdravotního stavu žalobkyně činila míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně 30 %. Lékař IPZS v námitkovém řízení při stejném zařazení zdravotního postižení žalobkyně podle vyhlášky o posuzování invalidity, jako v posudku I. stupně, konstatoval, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je depresivní porucha středně těžká u pacientky psychastenické, nezralé a emočně nestabilní. Součástí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je hypermobilní syndrom. Zdravotní postižení není takového stupně a rozsahu a nemá takový vliv na pracovní schopnost posuzované pacientky, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Žalobkyně podle posudku II. stupně není schopna práce s velkou mírou odpovědnosti, s nároky na rychlost vykonání úkonů a práce v riziku úrazu. Schopnost získat kvalifikaci je zachována. Lékař IPZS v námitkovém řízení tak potvrdil posudek I. stupně. V. VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze 12. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.), a po provedeném ústním jednání dne 26. 5. 2025 dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 13. Při jednání setrvali účastníci řízení na svých dosavadních stanoviscích a procesních návrzích a odkázali na obsah svých dosavadních podání. 14. Při posouzení dané věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů. 15. Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „ZDP“), ve znění účinném do 18. 12. 2024, má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu. 16. Podle § 39 odst. 1 téhož zákona [p]ojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. 17. Podle § 54 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění [n]árok na důchod vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem. 18. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění rozhodném pro věc žalobkyně, tj. ve znění účinném do 18. 1