10 A 107/2025 – Městský soud v Praze

10 A 107/2025- 27 - text 7 10 A 107/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromír Klepše, soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobkyně: M. S., státní příslušnost Ukrajina bytem X zastoupena JUDr. Hugem Körblem, advokátem, sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který spočíval ve vrácení žádosti žalobkyně o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 4. 8. 2025, č. j. OAM-0403676/DO-2025, jako nepřijatelné takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že vrátil žalobkyni její žádost o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 4. 8. 2025, č. j. OAM-0403676/DO-2025, jako nepřijatelnou byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu ze dne 4. 8. 2025, č. j. OAM-0403676/DO-2025, a to nejpozději do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 270 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně je občankou Ukrajiny. Dne 4. 8. 2025 požádala v České republice o dočasnou ochranu podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jen „lex Ukrajina“). Tuto žádost žalovaný v souladu s § 5 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 5 odst. 2 lex Ukrajina označil jako nepřijatelnou s odůvodněním, že žalobkyně získala dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie. Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti vedené pod č. j. OAM-0403676/DO-2025. II. Podání účastníků řízení 2. Žalobou se žalobkyně domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného byl nezákonný. Zároveň požaduje, aby soud žalovanému přikázal obnovit stav před vrácením žádosti o poskytnutí dočasné ochrany žalobkyni. 3. Žalobkyně předně uvedla, že si je vědoma výluky soudního přezkumu, v této souvislosti však poukázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 174/2024-42 a č. j. 1 Azs 336/2024-42, oba ze dne 3. 4. 2025. Žalobkyně v návaznosti na výše uvedené rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) namítala, že její žádost o poskytnutí dočasné ochrany měla být přijata a mělo o ní být vedeno řízení, ve kterém měl žalovaný prověřit, zda žalobkyně skutečně disponuje dočasnou či mezinárodní ochranou v jiném členském státě Evropské unie (dále jen „EU“). Pokud by takovou skutečnost zjistil, měl žalobkyni vyzvat k doložení provedení kroků vedoucích k ukončení dočasné ochrany v jiném členském státě EU v přiměřené lhůtě. Dále namítala, že při podání žádosti o dočasnou ochranu současně doložila potvrzení z Rumunska o vzdání se dočasné ochrany jí poskytnuté v Rumunsku, ze strany pracovníků žalovaného však nebyla vůle si jej převzít. Potvrzení o vzdání se dočasné ochrany proto žalovaným nebylo ani reflektováno, ač potvrzuje, že žalobkyně již dočasnou ochranu v Rumunsku nemá. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě z 4. 9. 2025 uvedl, že žalobkyně figuruje v platformě pro výměnu informací Temporary Protection Platform jako držitelka dočasné ochrany v Rumunsku. Argumentoval tím, že potvrzení o vzdání se dočasné ochrany v Rumunsku žalobkyně nepředložila ke své žádosti o udělení dočasné ochrany ze dne 4. 8. 2025, jak vyplývá ze správního spisu. Tvrzení žalobkyně o tom, že pracovníci žalovaného neměli ani vůli toto potvrzení převzít, nebylo ničím podloženo. Žalovaný postupoval přesně dle znění § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina, vrátil-li žalobkyni žádost jako nepřijatelnou. Doplnil, že žalobkyně v žádosti neuvedla, že by na území žil některý z jejích rodinných příslušníků, který by již byl držitelem dočasné ochrany a nelze uvažovat ani o sloučení s jiným členem rodiny (srov. § 51 a § 52 Lex Ukrajina). 5. Ve zbytku svého vyjádření se žalovaný zabýval otázkou nesouladu ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina s právem EU. Žalovaný ve svém vyjádření v zásadě recykloval argumenty, které již mnohokrát přednesl v jiných řízeních před zdejším soudem (např. v nedávné době v řízení pod sp. zn. 10 A 91/2025, 10 A 95/2025, 10 A 98/2025 a dalšími). Jeho argumentace byla prakticky totožná s argumentací, kterou uplatnil v řízení před městským soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 17 A 99/2025. III. Posouzení věci 6. Žaloba je včasná a přípustná [srov. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS, z 3. 4. 2025]. 7. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalovaný s tímto postupem ve vyjádření k žalobě výslovně souhlasil a žalobkyně s ním po poučení soudem nevyslovila nesouhlas. Nařídit jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování. Soud si uvědomuje, že ve věcech, o nichž vede řízení o ochraně před nezákonným zásahem, žalovaný zpravidla nevede spis ve smyslu § 17 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, který by odrážel průběh správního řízení a sloužil jako podklad napadeného správního rozhodnutí, se kterým by se stěžovatel mohl seznámit dříve než v soudním řízení a reagovat na jeho obsah (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2023, č. j. 10 As 326/2022-88, a rozhodnutí v něm citovaná). Nyní posuzovaná věc však představuje výjimku z tohoto pravidla, jelikož podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, který žalobkyně u žalovaného podala a který jí žalovaný zase vrátil. Obsah tohoto dokumentu je oběma účastníkům řízení z povahy věci dobře znám a posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. Součástí správního spisu však nebyl podklad v podobě potvrzení o vzdání se dočasné ochrany v Rumunsku ze strany žalobkyně vydaný rumunským Ministerstvem vnitra pod č. X dne 17. 2. 2025 ani jeho překlad do českého jazyka. Tímto potvrzením však také není zapotřebí provádět dokazování, neboť podstatou tvrzené nezákonnosti zásahu je skutečnost, že žalovaný nevyvinul snahu prověřit, zda žalobkyně skutečně disponuje dočasnou či mezinárodní ochranou v jiném členském státě EU. Problematický tedy není obsah tohoto potvrzení ani jeho pravdivost, provádění tohoto důkazního prostředku by bylo nadbytečné. Žalovaný ve svém vyjádření argumentoval dohodou členských států o vyloučení článku 11 směrnice Rady 2001/55/ES o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (směrnice o dočasné ochraně). Tento dokument také není součástí správního spisu předloženého žalovaným, avšak byl podkladem pro přijetí prováděcího rozhodnutím Rady (EU) 2022/382 kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (jde tedy o jeden z podkladů pro přípravu právního předpisu a do jisté míry o obdobu důvodové zprávy), soudu je jeho obsah znám z mnoha předchozích řízení o obdobných žalobách a mezi účastníky řízení není o jeho obsahu sporu. Soud má proto za to, že jím není třeba provádět dokazování, což potvrzuje veškerá dosavadní judikatura Nejvyššího správního soudu, jenž jej v řadě níže citovaných rozsudků v obdobných věcech opakovaně hodnotil, aniž by jím on nebo příslušný krajský soud v předchozích řízeních provedl dokazování. 8. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS, ze 17. 3. 2008). 9. V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyni pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jeho práv, a to bez ohledu na to, že jí již v minulosti byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě EU, v Rumunsku. Jde-li o hodnocení tohoto úkonu, zde lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS z 30. 5. 2017). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. 10. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobkyně vrátil jako nepřijat