10 A 14/2025 – Městský soud v Praze

10 A 14/2025- 39 - text 610 A 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše, soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové ve věci žalobkyně: Z. Š. proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 16, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. 10.04-000002/25-0002 z 20. 1. 2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrady nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci. 1. Žalovaná napadeným rozhodnutím neurčila žalobkyni k její žádosti ze 17. 12. 2024 advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu v řízení o kasační stížnosti proti usnesení zdejšího soudu 8 Af 20/2023 ze 7. 10. 2024, vedeném Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 10 Afs 236/2024. Odůvodnila to nesplněním podmínek § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. 2. Prvním důvodem pro tento postup bylo to, že žalobkyně sice uvedla, kdy jí bylo doručeno usnesení městského soudu, ale už nikoli datum podání kasační stížnosti, kterou podala sama bez zastoupení advokátem, a nebylo tak možné posoudit, zda byla kasační stížnost včasná. Žádost o ustanovení advokáta je včasná jedině tehdy, když je včasný i příslušný opravný prostředek. Jelikož žalobkyně neprokázala včasnost kasační stížnosti, neprokázala ani včasnost své žádosti, a té tak nebylo možné dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii vyhovět. 3. Jako druhý důvod žalovaná uvedla, že žalobkyně v žádosti neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout požadovanou právní službu, čímž neosvědčila nemožnost zajistit si právní službu na smluvním základě, jak vyžaduje § 18c odst. 3 zákona o advokacii. 2. Průběh soudního řízení. 4. Žalobkyně v blanketní žalobě, označené jako „žaloba proti rozhodnutí správního orgánu“ a podané 30. 1. 2025, označila shora uvedené rozhodnutí žalované, jež jí bylo podle jejího tvrzení doručeno 24. 1. 2025, a avizovala, že žalobu doplní v zákonné lhůtě. 5. Usnesením z 5. 2. 2025 soud vyzval žalobkyni k odstranění vad žaloby spočívajícímu v tom, že uvede, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Za tímto účelem soud stanovil žalobkyni lhůtu dvou měsíců ode dne doručení žalobou napadeného rozhodnutí žalobkyni. 6. Podáním 24. 3. 2025, předaném k poštovní přepravě téhož dne, žalobkyně žalobu doplnila. Předně namítla, že výrok napadeného rozhodnutí je nepřezkoumatelný, jelikož v něm není uvedeno, v jaké věci se advokát neurčuje. 7. Dále žalobkyně namítla, že žalovaná nezaujala žádné stanovisko k novele zákona o advokacii účinné od 1. 1. 2024. Je si tak zjevně vědoma, že neurčila advokáta za úplatu, jelikož odkázala na § 18c zákona o advokacii, jenž se týká bezplatné právní služby. Výrok jejího rozhodnutí je vnitřně rozporný, protože zákon ani po novele účinné od 1. 1. 2024 nepočítá s určením advokáta za úplatu. V konečném důsledku je tak rozhodnutí žalované s ohledem na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 44/21 z 24. 1. 2023 nicotné. Žalovaná si tak nastavila podmínky určení advokáta za úplatu bez výslovné opory v zákoně, což se týká i neopodstatněného požadavku na uvedení dvou advokátů, kteří odmítli žadateli právní službu poskytnout na smluvním základě. 8. Toto doplnění žaloby čítalo jednu stranu formátu A4 a skončilo v polovině věty, proto soud žalobkyni přípisem z 31. 3. 2025 vyrozuměl, že napadené rozhodnutí přezkoumá v mezích žalobních bodů obsažených na této jedné straně a že tyto žalobní body již nebude možné dále doplňovat. Žádné další doplnění žaloby již žalobkyně soudu nezaslala. 9. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že původní žaloba podle jejího mínění není řádným návrhem na zahájení řízení a její doplnění z 24. 3. 2025 vyvolává otázky, zda bylo podáni včas, tedy ve lhůtě pro podání žaloby. Žalovaná připomněla, že napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno 24. 1. 2025. 10. K věci samé žalovaná uvedla, že žalobkyně v žádosti o určení advokáta ani netvrdila, že se obrátila před jejím podáním obrátila na dva jiné advokáty, jak vyžaduje zákon, naopak vyjádřila přesvědčení, že takovou povinnost vůbec nemá. Stejně tak v žádosti vynechala informaci, kdy jí bylo doručené poslední rozhodnutí příslušného soudu. Žalované je navíc známo, že řízení o kasační stížnosti, pro které žalobkyně žádala o určení advokáta, již bylo usnesením NSS z 22. 1. 2025 skončeno. I případný žalobkynin úspěch v soudním řízení by tak byl čistě akademický. 11. Žalovaná odmítla žalobkynino tvrzení, podle nějž dosud nebyla vyřešena otázka, zda s novela zákona o advokacii měla či neměla projevit v § 18 odst. 2 tohoto zákona. Obdobná rozhodnutí postavená na vzájemném vztahu § 18c odst. 3 a § 23 odst. 5 zákona o advokacii, totiž již žalobkyně v minulosti napadla žalobami, které byly rozsudky zdejšího soudu zamítnuty (sp. zn. 10 A 41/2024 a 14 A 43/2024). Určité rozpory v judikatuře správních soudů i praxi žalované byly odstraněny účinností novelizace zákona o advokacii k 1. 1. 2024. 12. Žalovaná rovněž poznamenala, že podle § 55a odst. 1 zákona o advokacii nebyla povinna žalobkyni vyzývat k odstranění vad její žádosti. Žalobkyně byla v minulosti (před i po účinnosti novelizace zákona o advokacii zákonem č. 349/2023 Sb.) opakovaně poučena, že v žádosti o určení advokáta musí uvést mj. jména dvou advokátů, kteří odmítli převzít právní zastoupení. 13. Žalobkyně v doplnění žaloby z 16. 7. 2025 namítla, že jí soud měl vyzvat k odstranění vad jejího doplnění žaloby z 24. 3. 2025, jelikož toto podání nepodepsala, a nebylo tedy zřejmé, že jde o projev její vůle. Dále žalobkyně opětovně vyjádřila názor, že zákon o advokacii nadále neumožňuje určení advokáta za úplatu. Formulář žádost používaný žalovanou tak dost možná nemá oporu v nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 44/21. Městský soud se pak podle žalobkynina názoru dosud nevypořádal s tím, že§ 18c a § 23 odst. 5 zákona o advokacii vedle sebe neobstojí. Dodala, že § 18 odst. 2 upravuje pouze právo na určení advokáta k poskytnutí a) právní porady podle § 18a a b) právní služby podle § 18c, tj. bezúplatné právní služby. S určením advokáta za úplatu nepočítá ani § 18c odst. 3, který se rovněž týká pouze bezplatné právní služby. Napadená rozhodnutí jsou tudíž nezákonná, neboť se opírají o zákonnou úpravu, která je v rozporu s výše uvedeným nálezem Ústavního soudu 14. Jednání konaného 17. 7. 2025 se žádný z účastníků řízení nezúčastnil, ačkoli byli řádně předvolání. Žalobkyně se z něj podáním došlým soudu v den jednání omluvila, žalovaná tak učinila až více než hodinu po skončení jednání. S ohledem na nepřítomnost jakýchkoli osob vyjma těch soudních, vyhlásil soud rozsudek dle § 49 odst. 12 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), vyvěšením zkráceného znění bez odůvodnění na úřední desku. 3. Posouzení věci soudem. 15. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů uplatněných v žalobě a jejím doplnění z 24. 3. 2024, kterými je vázán [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. 16. Doplnění žaloby z 24. 3. 2024 končilo v polovině věty, což by mohlo nasvědčovat tomu, že žalobkyně nedopatřením zaslala soudu jen část podání (na druhé straně takto žalobkyně postupuje opakovaně, např. také v řízení 3 A 18/2015, v němž doplňovala žalobu v téže zásilce jako v nynější věci). Stěžejní však bylo, že žalobkyně podala doplnění žaloby k poštovní přepravě 24. 3. 2025, tedy v poslední den lhůty pro podání žaloby, a později již nemohla žalobní body nijak doplnit (§ 72 odst. 1 ve spojení s § 71 odst. 2 s. ř. s.), proto jí soud k odstranění případné vady podání ani vyzvat nemohl. Na tom nemění skutečnost, že toto podání samotné nebylo podepsané. Šlo o přílohu průvodního dopisu z téhož dne, který žalobkyně vlastnoručně podepsala (č. l. 6), tímto podáním žalobkyně nedisponovala předmětem řízení (§ 37 odst. 1 s. ř. s.) a jeho přijetím soud žalobkyni nijak nezkrátil na jejích právech, naopak jí vyšel vstříc. Ještě jednou soud připomíná, že doplnit žalobní body po 24. 3. 2024 už žalobkyně nemohla v žádném případě. 17. V logice soudního přezkumu by se měl soud nejprve zabývat namítanou nicotností a nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí. S ohledem na to, že posouzení této námitky závisí na zodpovězení meritorních otázek, soud na tomto místě toliko podotýká, že žádnou z takových vad neshledal, napadené rozhodnutí není nicotné a je založeno na řádném zákonném podkladě. 18. Výrok rozhodnutí není neurčitý proto, že v něm není označeno řízení, pro které žalobkyně žádala o určení advokáta. Shodnou námitku vznesla žalobkyně například již v řízení 11 A 128/2024