10 A 164/2025 – Městský soud v Praze

10 A 164/2025- 16 - text sp. zn. 10 A 164/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše, soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobkyně: A. S., státní příslušnost Ukrajina bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu z 2. 9. 2025, zaevidované pod č. j. OAM-0411941/DO-2025, pro nepřijatelnost takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že vrátil 2. 9. 2025 žalobkyni jako nepřijatelnou jeho žádost o dočasnou ochranu, evidovanou pod č. j. OAM-0411941/DO-2025, byl nezákonný. II. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu z 2. 9. 2025, evidované pod č. j. OAM - 0411941/DO-2025, nejpozději do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 88 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. I. Předmět věci 1. Žalobkyně krátce před vypuknutím války na Ukrajině získala dočasnou ochranu v České republice. Poté získala dočasnou ochranu v Polsku. Posléze se však opět přestěhovala zpět do České republiky. Zde se 2. 9. 2025 dostavila do Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině v Praze, kde požádala o dočasnou ochranu. Žalovaný jí však formulář žádosti vrátil s tím, že její žádost je nepřijatelná. II. Žaloba 2. Žalobkyně se žalobou domáhá ochrany proti tomuto zásahu žalovaného. Předně s odkazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ve věci C-753/23, Krasiliva z 27. 2. 2025 argumentovala tím, že ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. (dále jen „lex Ukrajina“) odporuje právu EU. Žaloba je tedy i přes zákonnou výluku soudního přezkumu v tomto ustanovení soudem přezkoumatelná. 3. Žalovaný při vyznačení nepřijatelnosti žádosti postupoval podle § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina. Žalobkyně k tomu argumentovala, že Nejvyšší správní soud ve svých rozsudcích ze dne 8. 4. 2025, č. j. 9 Azs 20/2024 – 37, ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024 – 42, a č. j. 1 Azs 366/2024 – 42 z téhož dne vyslovil, že právní úprava nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu podle § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina odporuje právu EU a nelze ji proto použít. Tento právní názor je přitom již ustálený, k čemuž odkázala na řadu dalších rozsudků Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze. Z toho žalobkyně dovodila, že žádost o dočasnou ochranu nemůže být nepřijatelná proto, že občan Ukrajiny má či měl dočasnou ochranu již v jiném členském státě – judikatura k tomu vymezuje postup žalovaného. Institut nepřijatelnosti přitom nelze využít ani tehdy, když cizinec dočasnou ochranou v jiné zemi pořád disponuje – žalovaný mu musí umožnit, aby se jí vzdal. Na výše uvedeném nic nemění ani přijetí nového Prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. 7. 2025, které není účinné a nelze jím argumentovat zpětně. Preambule tohoto rozhodnutí (které žalobkyně citovala) nadto není závazné. Citovala názor Městského soudu v Praze z rozsudku č. j. 18 A 38/2025 – 33, podle kterého ani toto nové prováděcí rozhodnutí nic nemění na dosavadních závěrech Nejvyššího správního soudu. Dále citovala z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 174/2024 – 42 k možnosti přemístění ukrajinských uprchlíků do jiného členského státu. 4. Žalobkyně uzavřela, že nadále platí závěry Nejvyššího správního soudu stran nesouladu § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina s právem EU. Ani nové prováděcí rozhodnutí nezpochybňuje dosavadní výklad Nejvyššího správního soudu, podle kterého je nutné žádost o dočasnou ochranu věcně projednat. Pokud žadatel má dočasnou ochranu v jiném členském státě, má mu žalovaný poskytnout prostor k ukončení dočasné ochrany v původní zemi tak, aby mohl žadatel čerpat dočasnou ochranu jen v jednom členském státě EU. Žalobkyně je sice držitelkou dočasné ochrany v Polsku, v kontextu výše uvedeného však měla být žalovaným vyzvána k tomu, aby učinila kroky ke vzdání se této dočasné ochrany. Tím, že její žádost bez dalšího označil jako nepřijatelnou, se podle žalobkyně dopustil nezákonného zásahu. Právo EU má aplikační přednost, což dokládala odkazy na judikaturu. Ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina je v rozporu s právem EU, žalovaný však podle něj nadále postupuje. 5. Žalovaný byl soudem přípisem ze dne 12. 11. 2025, č. j. 10 A 164/2025 – 9, vyzván k předložení správního spisu a k vyjádření k žalobě ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto přípisu. Přípis byl žalovanému do datové schránky doručen 13. 11. 2025. Žalovaný v reakci na tento přípis soudu předložil správní spis, ve stanovené lhůtě však své vyjádření k žalobě nepřipojil. III. Posouzení věci 6. Soud konstatuje, že žaloba je včasná; k zásahu totiž došlo 2. 9. 2025, žaloba byla soudu odeslána prostřednictvím poštovních služeb dne 31. 10. 2025, tj. v rámci dvouměsíční zákonné lhůty ustanovení § 84 odst. 1 ve spojení s § 40 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Žaloba je zároveň přípustná [srov. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS, z 3. 4. 2025]. 7. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalovaný ani žalobkyně s tímto postupem i přes poučení soudem nevyslovili nesouhlas. Nařídit jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování. Soud si uvědomuje, že ve věcech, o nichž vede řízení o ochraně před nezákonným zásahem, žalovaný zpravidla nevede spis ve smyslu § 17 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, který by odrážel průběh správního řízení a sloužil jako podklad napadeného správního rozhodnutí, se kterým by se stěžovatel mohl seznámit dříve než v soudním řízení a reagovat na jeho obsah (srov. rozsudek NSS č. j. 10 As 326/2022-88 z 23. 10. 2023 a rozhodnutí v něm citovaná). Nyní posuzovaná věc však představuje výjimku z tohoto pravidla, jelikož podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, kterou žalobkyně u žalovaného podala. Tento dokument je také součástí správního spisu. Obsah tohoto dokumentu je oběma účastníkům řízení z povahy věci dobře znám a posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. Jiné důkazní prostředky žalobkyně k provedení důkazem neoznačila, žalovaný se nevyjádřil. 8. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS, ze 17. 3. 2008). 9. V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyni pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jejích práv, a to bez ohledu na to, že jí již v minulosti byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě EU, v Polsku. Jde-li o hodnocení tohoto úkonu, zde lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS z 30. 5. 2017). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. 10. Zbývá tedy posoudit třetí podmínku: zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobkyně vrátil jako nepřijatelnou. 11. Soud předně považuje za vhodné upřesnit podle jakého ustanovení žalovaný ve věci žalobkyně vlastně rozhodoval. V samotném formuláři č. j. 0411941/DO-2025 (č. j. uvedené ve formuláři samotném je nekompletní, správně měl být formulář označen č. j. OAM-0411941/DO-2025) není uvedeno ustanovení, podle kterého žalovaný rozhodoval. S ohledem na označený důvod nepřijatelnosti žádosti je však zřejmé, že jde o žalobkyní napadené ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina (nový důvod nepřijatelnosti žádosti podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina totiž byl do tohoto zákona vložen novelou účinnou až od 3. 9. 2025, tj. den po zásahu). 12. Jak přitom správně argumentuje žalobkyně, správní soudy konstantně zastávají právní názor, že ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina odporuje právu EU a není tedy aplikovatelné. V prvé řadě nelze opomenout rozsudek SDEU ve věci Krasiliva, na nějž NSS navázal „dubnovou judikaturou“ v rozsudcích č. j. 5 Azs 273/2023-27, č. 4683/2025 Sb. NSS, z 1. 4. 2025 a již zmíněnými rozsudky č. j. 1 Azs 336/2024-42 z 3. 4. 2025, a č. j. 1 Azs 174/2024-42 z 3. 4. 2025. Tyto prvotní závěry pak převzaly i další senáty NSS (např. rozsudky č. j. 9 Azs 20/202437 z 8. 4. 2025, č. j. 2 Azs 271/