10 A 17/2025 – Městský soud v Praze

10 A 17/2025- 49 - text 1010 A 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: Zdislavská zemědělská, s.r.o., IČO: 177 72 818 sídlem Postřelná 121, 471 25 Jablonné v Podještědí zastoupena advokátem JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D. sídlem Purkyňova 2121/3, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MZE-80696/2024-14141 z 9. 12. 2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Základ sporu a napadené rozhodnutí. 1. Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „Fond“) č. j. SZIF/2024/0345666 z 5. 6. 2024. Prvostupňovým rozhodnutím Fond zamítl žádost žalobkyně o doplňkovou redistributivní podporu (dále jen „DPR“) příjmu pro udržitelnost pro rok 2023, protože uměle vytvořila podmínky pro získání této dotace. 2. Šlo o jednu z řady podpor poskytovaných zemědělcům na základě nařízení 2021/2115. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115 ze dne 2. prosince 2021, kterým se stanoví pravidla podpory pro strategické plány, jež mají být vypracovány členskými státy v rámci společné zemědělské politiky (strategické plány SZP) a financovány Evropským zemědělským záručním fondem (EZZF) a Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV), a kterým se zrušují nařízení (EU) č. 1305/2013 a (EU) č. 1307/2013. Fond dospěl k závěru, že žalobkyně vytvořila podmínky uměle v rozporu s cíli doplňkové podpory a Strategického plánu společné zemědělské politiky pro období 2023-2027 (dále jen „strategický plán“). Žalobkyně totiž vznikla v rámci rozsáhlého podnikatelského seskupení zaměřeného na zemědělskou výrobu a chov dobytka. Díly půdních bloků o celkové výměře 280,06 ha na ni převedlo celkem šest sesterských společností (PV – Cvikov s.r.o., JAGRA spol. s r.o., Českolipská zemědělská a.s., Děčínská zemědělská a.s., Valdovská zemědělská, a.s., Ekofarma Postřelná, s.r.o.) jen několik měsíců před podáním žádosti. Fond je proto přesvědčen, že žalobkyně vznikla a byly na ni převedeny díly půdních bloků jen pro účely získání další finanční výhody (DRP), která je určena malým a středním podnikům. Dopustila se tedy obcházení práva podle čl. 62 nařízení 2021/2116, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2116 ze dne 2. prosince 2021 o financování, řízení a monitorování společné zemědělské politiky a zrušení nařízení (EU) č. 1306/2013. a proto její žádost zamítl. 3. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí závěry Fondu plně potvrdil. Zrekapituloval zjištění o koncernu, jehož je žalobkyně součástí. Žalobkyně vznikla 25. 11. 2022, její základní kapitál činí 5 000 Kč. V roce 2022 neužívala žádnou zemědělskou půdu, ale v roce 2023 již hospodařila na půdě o výměře 280,06 ha. Všech šest společností, od nichž žalobkyně nabyla tuto půdu do užívání, bylo s žalobkyní i navzájem majetkově a personálně propojených. Všechny tyto společnosti včetně žalobkyně mají shodné jednatele, resp. členy představenstva (Mgr. Ing. Martina Němečka a Ing. Zdeňka Havelku), s jedinou výjimkou shodného společníka, resp. akcionáře (Spojené farmy a.s., IČ: 250 96 630), shodného skutečného majitele (JUDr. Radovana Vítka), sídlí na téže adrese, v integrovaném zemědělském režimu (dále jen „IZR“) mají uvedeny stejné kontaktní údaje (kontaktní osoba, kontaktní adresa, telefon, email) a žádají o shodné dotace. Žalobkyně ostatně personální i majetkové napojení na koncern otevřeně přiznala. Většina původních společností má podle zjištění žalovaného poměrně dlouhou historii v zemědělské výrobě (některé z nich jsou činné již od devadesátých let minulého nebo počátku tohoto století). Nyní všechny tyto společnosti nyní, stejně jako žalobkyně, obhospodařují v ekologickém režimu cca 2 380 ha půdy převážně na trvalých travních porostech a na orné půdě pěstují bílkovinné plodiny (jetel luční) a stejná masná plemena skotu. Vzhledem k rozmístění žalobkyniných DPB bude technika k jejich obhospodařování převážena na velké vzdálenosti. 4. Žalovaný neuvěřil důvodům, které žalobkyně uvedla v odvolání jako důvody pro svůj vznik, označuje je za příliš obecné a nepodložené. Šlo konkrétně o provozní a organizační důvody vedoucí k optimalizaci využití technického a personálního zázemí společnosti, zejména využití techniky a výrobních prostředků, management kmenového stáda na jednotlivých farmách, specializace farem, administrativní zatížení a minimalizace podnikatelských rizik. Na základě map z Evidence využití půdy podle uživatelských vztahů (dále jen „LPIS“) žalovaný seznal, že DPB převedené na žalobkyni netvoří kompaktní celek, nýbrž se nacházejí jednotlivě či po skupinkách na území cca sedmi katastrálních území obcí. Stejně tak nově založená společnost nepřináší nic holdingu samotnému, protože její zemědělskou specializaci mají i všechny původní společnosti. 5. Žalovaný vzal v potaz, že DRP je na prvních 150 ha půdy poskytovaná od roku 2023. Vzhledem k výměře půdy, kterou obhospodařovaly původní společnosti, se koncernu přímo nabízela možnost založit novou společnost, vyčlenit část dílů půdních bloků o výměře nad 150 ha, a poté uplatnit nárok na poskytnutí DRP. Z údajů evidovaných v LPIS, IZR a obchodním rejstříku je zjevné, že vznikem nové společnosti v rámci sesterského podnikatelského seskupení byly uměle vytvořeny podmínky pro získání platby DRP navíc na všech 150 ha zemědělské půdy, tj. cca 530 470 Kč pro rok 2023. 6. Žalobkyně svým vznikem ani činností neporušuje žádné právní předpisy. Účelovost jejího jednání však Fond a žalovaný posoudili ve vztahu k žádosti o DRP, přičemž shodně uzavřeli, že žalobkyně uměle vytvořila podmínky, aby tuto podporu získala. Strategický plán si klade za cíl podpořit menší podniky a férovější distribuci plateb a zohledňuje prokázané výhody z velikosti výroby velkých podniků. Žalobkyně ale byla vytvořena v rámci koncernu, který celkem obhospodařuje tisíce hektarů zemědělské půdy. 7. Žalobkyně sice vznikla již v roce 2022, ale podmínky nové Společné zemědělské politiky byly veřejně projednávány již od roku 2020. Od ledna 2022 již bylo známo, že doplňková podpora bude poskytována na prvních 150 ha půdy. Strategický plán byl schválen 24. 11. 2022 a v návaznosti na něj nabylo dne 1. 4. 2023 účinnosti i nařízení vlády č. 83/2023 Sb., o stanovení podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům. Žalobkyně tedy musela být obeznámena s podmínkami, které je třeba pro získání DRP splnit. 8. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal na judikaturu Soudního dvora EU, podle níž musí být závěr o zneužití podpory potenciálním příjemcem opřen o objektivní skutečnosti a subjektivní prvek. Obě podmínky byly podle něj splněny – bylo prokázáno, že nebyl naplněn cíl, který sleduje DRP (podpora menších zemědělců), a bylo též dostatečně prokázáno, že žalobkyně byla založena se záměrem získat pro celé podnikatelské seskupení výhodu v podobě doplňkové podpory na dalších 150 ha zemědělské půdy, na kterou by jinak nárok nemělo, a to umělým vytvořením podmínek. Žalobkyně tedy naplnila doložku obcházení dle čl. 62 nařízení 2021/2116, která je adaptovaná do vnitrostátního práva § 11ib zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o SZIF“). 2. Argumentace účastníků řízení. 9. Žalobkyně v žalobě uplatnila tři okruhy žalobních námitek. V prvním tvrdila, že Fond dodatečně vytvořil podmínky pro přiznání DRP, které právní norma nestanoví. Žalobkyně splnila veškeré podmínky pro tuto dotaci. Žádné ustanovení jí nezakazuje, aby byla součástí podnikatelského seskupení a není ani překážkou, že zemědělské pozemky nabyla od sesterské společnosti. Vznikla ještě předtím, než nařízení vlády č. 83/2023 Sb. závazně stanovilo pravidla pro poskytnutí DRP. Řádně a detailně odůvodnila podstatu svého založení, způsob podnikání a fungování provozní jednotky. Je vyloučeno, aby Fond v případě, kdy právní norma taxativně stanoví podmínky pro přiznání podpory, takto stanovený okruh podmínek rozšiřoval. Dále namítla, že čl. 62 nařízení 2021/2116 předpokládá, že členské státy přijmou konkrétní opatření zamezující umělému vytváření podmínek pro získání podpor. Žalobkyně nepovažuje § 11ib zákona o SZIF za dostatečně konkrétní. Vzhledem k tomu, že strategický plán a důvodová zpráva k nařízení (neuvedla, které nařízení má na mysli, patrně nařízení vlády č. 83/2023 Sb. – pozn. soudu) nejsou právně závazné, je v zásadě přípustné poskytnutí DRP žalobkyni i v rozporu s cíli uvedenými v těchto dokumentech. 10. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítla, že pokud by bylo možné připustit, že Fond může vytvářet dodatečné podmínky pro přiznání DRP až v procesu rozhod