10 A 44/2025 – Městský soud v Praze

10 A 44/2025- 12 - text 6 10 A 44/2025 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše, soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové ve věci žalobkyně: NEGATIV s.r.o., IČO: 645 77 201 sídlem Ostrovní 126/30, 110 00 Praha 1 zastoupena advokátem JUDr. Mgr. Rudolfem Leškou, LL.M., Ph.D. sídlem Apolinářská 445/6, 128 00 Praha 2 proti žalovanému: Český telekomunikační úřad sídlem Sokolovská 219/58, 190 00 Praha 9 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve vyjádření předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu č. j. ČTÚ-51 905/2024-606 z 20. 12. 2024, vydaném v reakci na žádost Výboru nezávislého ICT průmyslu, z. s., z 26. 11. 2024 takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou 23. 4. 2025 se žalobkyně domáhala ochrany před nezákonným zásahem, jejž spatřuje ve vydání shora popsaného vyjádření žalovaného. Uvedla, že je nositelkou práv výrobce zvukově obrazového záznamu dle zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a dlouhodobě se snaží v řadě občanských soudních řízení zabránit poskytovatelům služeb internetového připojení (zde společnosti Vodafone Czech Republic a.s.) v poskytování těchto služeb třetím osobám dle § 40 odst. 1 písm. f) a § 82 autorského zákona, které je využívají k porušování nebo ohrožování autorského práva. V tomto konkrétním případě Městský soud v Praze, potažmo Vrchní soud v Praze v civilním řízení žalobkyni vyhověl a uložil společnosti Vodafone zdržet se poskytování přístupu k internetovým stránkám provozovaným na doméně filmplanet.to svým zákazníkům. Žalobkyně dále uvedla, že se na společnost Vodafone 12. 11. 2024 opětovně obrátila s předžalobní výzvou s nárokem na zdržení se poskytování připojení k dalším pirátským stránkám, a dodala, že i v těchto věcech nyní zahajuje civilní soudní řízení. V reakci na předžalobní výzvu společnost Vodafone prostřednictvím Výboru nezávislého ICT průmyslu, z. s. (dále jen „Výbor“), jehož je členem, vyžádala u žalovaného stanovisko (vyjádření), dle kterého není důvodu předžalobní výzvě žalobkyně z 12. 11. 2024 vyhovět. S tímto odůvodněním společnost Vodafone žalobkyni 29. 1. 2025 odpověděla, že její předžalobní výzvě nevyhoví. Žalobkyně uvedla, že stanovisko (vyjádření) předsedy Rady žalovaného č. j. ČTÚ-51 905/2024-606 z 20. 12. 2024 (dále jen „Vyjádření předsedy Rady“) od žalovaného obdržela 24. 2. 2025. 2. Žalobkyně tvrzený zásah dovozuje z vydání vyjádření předsedy Rady, které obsahuje sdělení právního názoru, jehož důsledky přímo zasahují žalobkynina práva, neboť členové Výboru jej považují za závazný. Důsledkem toho jsou faktické úkony společnosti Vodafone, která se na vyjádření předsedy Rady odvolává ve své odpovědi z 29. 1. 2025. Žalovaný přitom vystupuje vůči společnosti Vodafone jako ústřední správní úřad v oblasti elektronických komunikací, poskytovatelé internetového připojení tedy důvodně považují toto vyjádření za závazné a používají ho po domluvě se žalovaným jako alibi pro neplnění svých závazků vůči žalobci jako nositeli práv. Dle žalobkyně je přitom nerozhodné, že ve vyjádření předsedy Rady je závěrem uvedeno, že není závazné, neboť zároveň hrozí přestupkovým řízením v případech, ve kterých se poskytovatelé budou nesprávně řídit § 40 odst. 1 písm. f) autorského zákona. 3. K nezákonnosti tvrzeného zásahu žalobkyně uvádí, že § 40 odst. 1 písm. f) autorského zákona žalovaný vykládá špatně, neboť domoci se zákazu poskytování služeb třetím osobám ze strany poskytovatelů služeb je možné i na základě předžalobní výzvy, nikoliv pouze na základě pravomocného výroku rozsudku civilního soudu. Výklad žalovaného popírá účinnou ochranu práv žalobkyně v oblasti autorského práva a práv duševního vlastnictví, a to mimo jiné z důvodu, že civilní soudní řízení z povahy věci trvá řadu let. Zásah žalovaného navíc vytváří precedent, kterým se otevírá prostor pro další neoprávněné užívání autorských děl. Žalovaný tak dle žalobkyně porušuje její veřejné subjektivní právo na to, aby se veřejná moc zdržela nepřípustných zásahů do žalobkyniny svobodné sféry dle čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy, neboť žalovaný nemůže oproti soudu závazně vykládat právní předpis, a navíc s odkazem na to, že v případě nesprávného postupu hrozí poskytovatelům služeb přestupek. Žalovaný si je přitom vědom judikatury civilních soudů, které výslovně uvádí, že žalobkynin nárok je v hmotném právu dán a že soudy o něm rozhodují deklaratorně. Žalobkyně se tedy domáhá, aby soud přikázal žalovanému vyjádření předsedy Rady zrušit, in eventum určit, že žalovaného zásah je nezákonný. 4. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro to, aby mohl žalobou věcně projednat. V obdobné věci zdejší soud již rozhodoval, a to usnesením č. j. 14 A 39/2022-14 z 24. 6. 2022, které bylo „potvrzeno“ rozsudkem NSS č. j. 4 As 206/2022-108 z 20. 1. 2023 a později i usnesením Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 5/23 z 6. 12. 2023. V tam řešené věci soud posuzoval, zda je zásahem ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) doporučení vlády České republiky k zablokování osmi webových stránek adresované zájmovému sdružení právnických osob CZ.NIC, z.s.p.o. jako provozovateli registru doménových jmen .cz. Tento subjekt následně tyto weby technicky zablokoval a znemožnil (mimo jiné) tehdejšímu žalobci přístup k informacím zveřejněným na těchto webových stránkách. Ze závěrů správních soudů a Ústavního soudu vyšel soud i v nynější věci. 5. Podle § 82 odst. 1 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 6. V rozsudku č. j. 7 As 155/2015-160 z 21. 11. 2017 rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) uvedl, že pokud je zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, povaze jeho původce či jiným okolnostem „zásahem“ ve smyslu legislativní zkratky v § 82 s. ř. s., i kdyby byla tvrzení žalobce pravdivá, musí být taková žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož chybí podmínka řízení spočívající v připustitelném (plausibilním) tvrzení nezákonného zásahu. Odmítnout žalobu z uvedeného důvodu lze však jen tehdy, je-li nemožnost, aby v žalobě tvrzené jednání bylo nezákonným zásahem, zjevná a nepochybná. V tomto ohledu citovaný rozsudek překonal závěry vyslovené v usnesení rozšířeného senátu č. j. 8 Aps 6/2007-247 z 16. 12. 2008. 7. Zásahová žaloba chrání proti jakýmkoli aktům či úkonům veřejné správy směřujícím proti jednotlivci, které jsou způsobilé zasáhnout sféru jeho práv a povinností a které nejsou pouhými procesními úkony technicky zajišťujícími průběh řízení. Nemusí jít nutně o akty neformální povahy či jen o faktické úkony, nýbrž i o jakékoli jiné konání či opomenutí konat, nelze-li je podřadit pod pojem rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Aby tedy nějaký úkon mohl být pojmově nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s., musí se jednat o individuální úkon veřejné moci, který je přímo namířen proti jednotlivci a přímo zasahuje do jeho veřejných subjektivních práv. Tyto podmínky však žalobkyní tvrzený zásah nesplňuje. 8. Sama žalobkyně označuje vyjádření předsedy Rady žalovaného jako „stanovisko“. Tento úkon není nijak formálně označen, podle jeho textu požadoval Výbor po předsedovi Rady žalovaného „vyjádření“ a na několika místech textu je uvedeno, že žalovaný Výboru sděluje svůj „názor“. Jde především o text na str. 4; například: „Ze všech výše uvedených důvodů se Úřad přiklání k názoru, […]“. Žalovaný tak nikterak nepřikazuje adresátovi, tedy Výboru (potažmo společnosti Vodafone) provedení určitých úkonů, nýbrž ho pouze na jeho žádost informuje o svém postoji k dané problematice. Dokonce nejde ani o doporučení, ale o pouhý názor na výklad § 40 odst. 1 písm. f) autorského zákona. Povaha dokumentu se prolíná celým jeho obsahem, neboť na několika místech je uvedeno slovní spojení „podle názoru“ nebo „přiklání k názoru“ a závěry jsou vyjádřeny podmiňovacím způsobem jako „by neměl být povinen činit pouze na základě takového upozornění“ (pozn. soudu – myšleno předžalobní výzvy). Soud pak považuje za naprosto stěžejní, že předseda Rady žalovaného uvedl: „Vážený pane prezidente, dovolte mi závěrem upozornit, že vyslovený názor Úřadu není jakkoliv závazný pro členy vašeho spolku či další dotčené osoby a samozřejmě ani pro soudy či jiné orgány veřejné moci. Nelze též vyloučit, že s ohledem na vývoj judikatury, doposud pominuté argumenty uplatněné kupříkladu účastníkem v budoucnosti vedeného správního řízení či specifické okolnosti daného případu může Úřad v konkrétním správním řízení, resp. při prošetřování podnětu k jeho zahájení, dospět k závěru,