10 A 49/2024 – Městský soud v Praze

10 A 49/2024- 34 - text  10 sp. zn. 10 A 49/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: Z. Š. bytem X proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 16, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 19. 3. 2024, č.j. 10.01-000109/24-0003 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět sporu, napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně žalované zaslala žádost ze dne 21.2.2024 o určení advokáta právní služby za úplatu dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii ve znění ve znění do 31. 3. 2025 (dále jen „zákona o advokacii“). V žádosti uvedla, že požaduje určení advokáta pro soudní řízení vedené u Ústavního soudu o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20.12.2023, čj. 8 As 251/2023-19. Uvedené podání následně žalobkyně vůči žalované doplnila, a to „průvodním dopisem“ ze dne 13.3.2024 (žalované doručeno dne 14.3.2024), kterým žádala o jedno nové určení advokáta k poskytnutí právní služby, a ve třech případech doplňovala předchozí žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby. 2. Žalovaná vydala dne 19.3.2024 pod svým čj. 10.01-000109/24-0003 rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým rozhodla tak, že se žalobkyni advokát k poskytnutí právní služby za úplatu podle ustanovení § 18c zákona o advokacii, pro soudní řízení vedené u Ústavního soudu o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20.12.2023, čj. 8 As 251/2023-19. neurčuje, a to z důvodu, že žadatelka nesplnila podmínky ust. § 18 odst. 2 zákona o advokacii, s nimiž by zákon spojoval vznik práva na určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu a neprokázala, že byla neúspěšná s oslovením alespoň dvou advokátů, u kterých měla poptávat žádanou právní službu, a že ti ji odmítli takovou právní službu poskytnout (ve smyslu ust. § 18c odst. 3 zákona o advokacii). Rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 22.3.2024. II. Žaloba a vyjádření žalované 3. Žalobkyně v žalobě předně namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť v odůvodnění nebylo uvedeno proč žalovaná postupuje po datu 31.12.2023 v analogických věcech odlišně. 4. Žalobkyně v žalobě poukázala na skutečnost, že v podání ze dne 21.2.2024 výslovně uvedla. „Jména dvou advokátů, kteří mi odmítli poskytnout požadovanou právní službu, neuvádím, a to s odkazem na rozhodnutí České advokátní komory č.j. 10.01-000405/23-002 ze dne 30.8.2023, který mi byl určen advokát k poskytnutí právní služby za úplatu (podání ústavní stížnosti), byť jsem ve formulářové žádosti neuvedla jména dvou advokátů, kteří mi odmítli právní službu ve věci poskytnout.“ 5. Žalobkyně v doplnění ze dne 13.3.2024 připomněla, že ani po 31.12.2023 kdy „nabyl účinnosti nález Ústavního soudu pod sp.zn. Pl. Ús 44/21 se nezměnila ust. § 18 odst. 2 a § 18 c odst. 3 zákona o advokacii“ tudíž požadavek Komory uvést jména advokátů, kteří odmítli právní službu ve věci poskytnout a tuto skutečnost doložit, jak požadovala Komora např. v rozhodnutí čj. 10.01-000080/24-0005 ze dne 26.2.2024, nemá oporu v zákoně. K tomu žalobkyně v žalobě odkázala na judikaturu správních soudů ohledně jednotnosti rozhodování se stejných případech. 6. Pokud žalovaná požadovala uvést jména dvou advokátů, kteří odmítli právní službu ve věci poskytnout měla žalobkyni vyzvat k odstranění nedostatků žádosti (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13.12.2023, čj. 14 A 76/2022-38) 7. Co se týče poznámky žalované v napadeném rozhodnutí, že žalobkyni jsou podmínky určování advokátů dobře známé, neboť se jedná již v pořadí o 76 žádost, tato s ohledem na předvídatelnost rozhodování žalované neobstojí, když v rozhodnutích vydaných žalovanou do 31.12.2023 takový požadavek (doložení odmítnutí právní služby) nebyl uveden. 8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 1.7.2025 navrhovala, aby soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 9. Předně popsala průběh řízení o žádosti žalobkyně před žalovanou. K žádosti i jejímu doplnění žalovaná uvedla, že vzhledem k nové právní úpravě určování advokátů (po zásahu Ústavního soudu do textu zákona o advokacii, Nálezem ve věci sp.zn. Pl. ÚS 44/21) – protože dle ust. § 55a odst. 1 zákona o advokacii se ust. § 37 odst. 3 Správního řádu, SŘ, neuplatňuje… - nebyla žalobkyně jako žadatelka již poučována o aktuálních podmínkách určování advokátů, neboť tohoto poučení se jíž dříve dostalo sdělením žalované pod čj. 10.32-000052/24-0002 ze dne 6.2.2024 (rozhodnutí žalované tehdy bylo vydáváno ve věci sp.zn. 10.01-000080/24, konkrétně pod čj. 10.01-000080/24-0005 dne 26.2.2024, poznamenává se, že toto rozhodnutí žalované je též napadeno správní žalobou a nadepsaný soud řízení o žalobě vede pod svou sp.zn. 10A 33/2024). 10. Žalovaná trvá na tom, že žalobkyně nesplnila podmínky § 18 odst. 2 zákona o advokacii, neboť neprokázala, že byla neúspěšná s oslovením alespoň dvou advokátů, u nichž poptávala právní službu (ve smyslu § 18c odst. 3 zákona o advokacii). V této věci rovněž uvedla, že žalované není známo, zdali žalobkyně ústavní stížnost podala, pokud ne, jednalo by o spor akademickým, neboť předmět žalobkyní poptávané právní služby zanikl. 11. Žádost o určení advokáta k poskytnutí právní služby podala žalobkyně žalované na počátku roku 2024, tj. již za účinnosti zákona č. 349/2023 Sb., který se týká i novely Zákona o advokacii (část Osmnáctá, články XXX a XXXI), a který nabyl účinnosti dnem 1.1.2024 (zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů). Tato novela mimo jiné přinesla nově znění ust. § 23 odst. 5 (které je ovšem nutno číst ve vztahu k ust. § 18c odst. 3 zákona o advokacii) a zní: Byl-li advokát určen podle § 18c k poskytnutí právní služby za úplatu, hradí jeho odměnu klient podle právního předpisu upravujícího mimosmluvní odměnu, nedohodne-li se advokát s klientem jinak. 12. Podle § 18c odst. 3 zákona o advokacii pak platí, že: Nejde-li o poskytnutí právní služby na náklady státu podle § 23 odst. 3, je žadatel povinen v žádosti podle odstavce 2 doložit, že se neúspěšně pokusil zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů. 13. V rovině žalobkyní namítané nejednotnosti ohledně rozhodování žalované ve věcech obdobného charakteru, žalovaná uvedla následující. Žalobkyně sice upozornila na odlišnost posuzování obdobného případu v rámci rozhodnutí žalované ze dne 30. 8. 2023, č. j. 10.01-000405/23-002, nicméně tato námitka dle žalované neobstojí. V době jeho vynesení totiž neexistoval platný právní rámec pro posuzování žádostí o poskytnutí právní služby za úplatu vlivem přijetí nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1.2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21, kterým došlo ke zrušení některých ustanovení zákona o advokacii. V mezidobí do přijetí nové právní úpravy tak žalovaná musela hledat nové přístupy k posuzování žádostí žadatelů o určení advokáta jako placené právní služby. Žalobkyní podaná žádost ze dne 22.3. 2024 byla naproti tomu uskutečněna již za účinnosti zákona č. 349/2023 Sb., který se týká i novely zákona o advokacii a který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2024. Ze znění novely zákona o advokacii, platné ke dni podání předmětné žádosti, vyplývá, že již existovala právní úprava v § 18c zákona o advokacii. Žalobkyní nadnesená rozpornost v rozhodování tak není relevantní, neboť oba případy se odehrály za odlišného právního stavu. Uvedený nález Ústavního soudu ani příslušná novela zákona o advokacii se dle žalované navíc nijak nedotkly povinnosti žadatele zakotvené v § 18 odst. 2 zákona o advokacii, tzn. možnost žadatele obrátit se na žalovanou ve věci určení právního zastoupení, nemohl-li si žadatel tuto službu obstarat sám. 14. Žalovaná rovněž poznamenala, že ačkoliv se žalobkyně odvolává na nenaplněnou odpovědnost žalované stran jejího přístupu k soudu, sama žalobkyně v tomto směru nepodnikla vlastní kroky. Přirozenou cestou by přitom bylo, aby si sama žalobkyně obstarala právní zastoupení pro její účast před soudem, a to i vzhledem ke skutečnosti, že institut ustanovení a určení má být procesním postupem spíše výjimečným, a nikoliv nárokovým. 15. Ve věci soud na žádost žalobkyně nařídil jednání na 19.6.2025 v 13.00 hod. 16. Podáním doručeným soudu dne 17.6.2025 se žalobkyně omluvila z jednání s tím, že souhlasí, aby jednání proběhlo bez její přítomnosti a doplnila argumentaci k výkladu ustanovení 18 odst. 2 a 18c odst. 3 zákona o advokacii. Žalobkyně v tomto doplnění uvedla, že je toho názoru, že novela zákona o advokacii účinná od 1. 1. 2024 se neprojevila v ustanovení § 18 odst. 2 zákona o advokacii a neprojevila se ani v § 18c odst. 3 zákona o advokacii, kteréžto se dle jejího názoru týkají pouze bezplatné právní služby. Městský soud dle žalobkyně nezohlednil, že novela zákona