1 Afs 29/2006 — Nejvyšší správní soud

10 Af 11/2025- 55 - text 16 10 Af 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: Pronomi a. s., IČO: 28197020 sídlem Bílkova 856/18, 110 00 Praha 1 zastoupena LERIKA Tax & Accounting, s. r. o., IČO: 273 74 858 sídlem Sokolovská 81/55, 180 00 Praha 8 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 8415/25/5200-11432-713076 z 28. 3. 2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci a napadené rozhodnutí. 1. Finanční úřad pro Pardubický kraj (dále jen „aktivní správce daně“ nebo „správce daně“) u žalobkyně zahájil 20. 6. 2022 daňovou kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 28. 3. – 31. 12. 2017, 1. 1. – 31. 12. 2018 a 1. 1. – 31. 12. 2019 v rozsahu všech skutečností rozhodných pro správné zjištění a stanovení daně. V rámci ní začal pochybovat o oprávněnosti zaúčtování výdaje ve výši 8 869 793 Kč na opravy bytového domu na adrese Vítkova 265/14, Praha 8 - Karlín (dále jen „objekt“), jakožto nákladů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) ve zdaňovacím období 28. 3. – 31. 12. 2017. Objekt žalobkyně nabyla v rámci přeměny formou fúze v březnu 2017. V témže roce na něm realizovala stavební práce, které rozdělila do dvou etap. Realizace 1. etapy probíhala v rozmezí 1. 4. – 15. 8. 2017 a realizace 2. etapy v rozmezí 1. 9. 2017 – 5. 9. 2018. Ke každé etapě žalobkyně uzavřela samostatnou smlouvu o dílo a nechala k nim vypracovat samostatné projektové dokumentace. Mezi jednotlivými etapami došlo k předání a převzetí staveniště, přejímce provedených prací a samostatnému vyúčtování. Žalobkyně posoudila stavební práce 1. etapy jako opravy a stavební práce 2. etapy jako technické zhodnocení. 2. Aktivní správce daně nabyl dojmu, že náklady na stavební práce 1. etapy žalobkyně vynaložila na technické zhodnocení objektu, nikoliv na jeho opravy. Shledal totiž příčinnou souvislost (věcnou, časovou i účelovou) stavebních prací 1. i 2. etapy. Dodal, že není pochyb o kvalitativních a kvantitativních změnách objektu po konci rekonstrukce. Pro zmíněnou sounáležitost etap se pro daňové účely neposuzuje každá jednotlivá oprava zvlášť, je-li součástí celkového technického zhodnocení. Aktivní správce daně uzavřel, že výdaje za stavební práce ve výši 8 869 793 Kč nemohly ovlivnit základ daně z příjmů. Finanční úřad pro hl. m. Prahu (dále shodně s Finančním úřadem pro Pardubický kraj „správce daně“) jí dodatečným platebním výměrem z 3. 7. 2023 za zdaňovací období 28. 3. – 31. 12. 2017 daň doměřil. 3. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a dodatečný platební výměr potvrdil. Přiznal, že zpráva o daňové kontrole je stručná, ale vyplývá z ní, že správce daně založil své skutkové závěry na několika rozličných podkladech, které žalobkyně předložila. Žalovaný setrval na správnosti jejich vyhodnocení. Všechny hovoří o záměru celkové rekonstrukce objektu (probíhá přerušovaně již od roku 1996) a následném pronájmu bytových jednotek. Žalovaný obzvláště upozornil, že znalecký posudek z 26. 5. 2017 ke stavu objektu 27. 3. 2017 (dále jen „znalecký posudek“) správci daně primárně posloužil jako podklad pro určení původního stavu objektu k době fúze – objekt byl neudržovaný a prázdný. Dále pak také k dokreslení celkového záměru do budoucna. Žalovaný upozornil, že z žádného z podkladů nevyplývá, že by bylo potřeba nejprve provést udržovací práce za účelem zamezení dalšímu chátrání jakožto samostatnou investiční akci a až následně přistoupit k další investiční akci spočívající v rekonstrukci vnitřní a vnější části objektu. Ztotožnil se se závěrem správce daně ohledně provázanosti stavebních prací 1. a 2. etapy. Žalovaný dospěl k závěru, že nekompatibilita některých prací 1. a 2. etapy není určujícím kritériem pro posouzení, zda se jedná o jedinou stavební akci. Určující je věcná, časová a účelová souvislost, kterou práce 1. a 2. etapy materiálně splnily. Jestliže 1. etapa sloužila k zajištění bezpečnosti a zamezení chátrání, jak tvrdila žalobkyně, bylo zcela logické, že žalobkyně některé práce musela v 2. etapě opakovat. Žalovaný přiznal, že některé práce 1. etapy by samy o sobě mohly být opravou objektu. Měly však souvislost s jeho celkovou kvalitativní změnou, a proto je za ně nebylo možné považovat. Z výše uvedených důvodů žalovaný neshledal závěry rozsudku NSS 2 Afs 17/2012-26 z 21. 5. 2013 přiléhajícími. K návrhu žalobkyně na ustanovení znalce k vypracování znaleckého posudku týkajícího se kompatibility jednotlivých prací žalovaný shrnul, že oplývá potřebnými znalostmi k posouzení charakteru výdajů, a poukázal na břemeno důkazní, jež tížilo žalobkyni. 2. Argumenty účastníků řízení. 4. Žalobkyně v žalobě nejprve poukazovala na nedostatečná skutková zjištění z podkladů, které měl žalovaný k dispozici. Konkrétně namítala, že stavební povolení z 22. 11. 1996 (dále jen „stavební povolení“) dokládá, že záměrem stavebních prací byla celková oprava objektu se souběžným provedením dílčích stavebních úprav charakteru technického zhodnocení. Projektová dokumentace z ledna 2017 (dále jen „projektová dokumentace“) záměr vyplývající ze stavebního povolení potvrzuje. Žalovaný se k ní však vyjádřil zcela vágně. Žalobkyně poukázala i na rozdílnost pojmu „rekonstrukce“ podle stavebních předpisů a podle daňových předpisů. Podle jejího názoru z jeho užití nelze automaticky dovozovat, že na objektu došlo k technickému zhodnocení, a nikoliv pouze k opravě. V důsledku nesprávné interpretace žalovaný provedl chybné hodnocení důkazních prostředků. Žalovaný k důkazu neprovedl smlouvu o dílo z 1. 4. 2017 a položkový rozpočet. Ze znaleckého posudku zjistil toliko záměr stavebních prací 2. etapy (změna vnitřních dispozic objektu), který vytrhl z kontextu a chybně jej propojil se záměrem prací 1. etapy. 5. Druhou žalobní námitkou se žalobkyně vymezovala vůči dokazování před správcem daně. Jeho nesprávnost spatřovala v nedostatečném zdůvodnění jeho pochybností ohledně účtování výdajů na práce 1. etapy jako opravy. Znala-li by důvod, vedla by dokazování jiným způsobem. 6. Třetí žalobní námitkou žalobkyně sporovala příčinnou souvislost 1. a 2. etapy. Setrvala na svém závěru o neexistenci jedné stavební akce (rozsudek NSS 2 Afs 17/2012-26), což zdůvodnila nejprve tím, že se pojmově jednalo o práce sestávající z vyklizení stávajících bytů a chodeb, opravy vybouraných otvorů, odvozu suti, odstranění podlahových krytin za účelem jejich výměny, oškrabání stěn a stropů, demontáž parapetů, dlažby, parket a zábradlí, repasi vstupních dveří aj. Dále konstatovala, že prostým porovnáním projektových dokumentací mohl žalovaný dospět k závěru, že se jedná o zcela odlišné stavební akce. Důvodem bylo opakování či ničení stavebních prvků provedených v 1. etapě v rámci 2. etapy (např. tesařské konstrukce žalobkyně v 2. etapě nahradila ocelovými stropy, podlahy v 2. etapě vybourala a celou konstrukci krovu demontovala). Nebyla-li žalovanému tato nekompatibilita zřejmá, měl si nechat vypracovat znalecký posudek, jak žalobkyně navrhovala. Na závěr zdůraznila, že pro obě etapy vznikla samostatná projektová dokumentace, byly uzavřeny samostatné smlouvy o dílo, provedené stavební práce v obou etapách byly samostatně vyúčtovány a mezi stavebními akcemi došlo k předání a převzetí staveniště. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a převážně jej zopakoval. Setrval na svém závěru o provázanosti stavebních prací 1. etapy s celkovou kvalitativní změnou objektu, a to z hlediska věcného, časového i účelového. Stavebními pracemi, které provedla žalobkyně v 1. etapě, začíná každá větší stavební akce. Ačkoliv by některé práce bylo možné hodnotit jako opravy, byly součástí celkové kvalitativní změny objektu. Protože žalovaný, potažmo i správce daně oplývá potřebnými znalostmi pro zařazení stavebních prací do kategorie oprav či technického zhodnocení, neustanovil znalce pro verifikaci nekompatibility prací 1. a 2. etapy. Charakter prací posuzoval podle jejich skutečného obsahu, nikoliv na základě označení „rekonstrukce“. Účelem prací byla kompletní rekonstrukce, aby se objekt stal provozuschopný a žalobkyně v něm mohla pronajímat bytové jednotky. K určení stavu objektu před započetím prací posloužil znalecký posudek z 26. 5. 2017. Žalovaný zdůraznil, že důkazní řízení vedl zákonným způsobem. Žalobkyni seznámil s důvody kategorizace prací 1. etapy pod technické zhodnocení již správce daně, čímž vyjádřil své pochybnosti, a žalobkyně tak nebyla krácena na svých právech. 8. Žalobkyně v replice zopakovala žalobou namítané nedostatky. Nad jejich rámec doplnila, že posouzení charakteru prací je nu