4 Afs 22/2015 — Nejvyšší správní soud

10 Af 17/2025- 66 - text  13 10 Af 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobce: RAMBROK SERVICES s.r.o., IČO: 416 02 994 sídlem Vojtěšská 211/6, 110 00 Praha 1 zastoupen advokátkou JUDr. Jindřiškou Kořínkovou sídlem Melantrichova 477/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2025, č. j. 19717/25/5100-41456-713241 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci. 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí – zajišťovací příkaz Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále „správce daně“) ze dne 6. 6. 2025, č. j. 5048617/25/2080-81542-112180. Zajišťovacím příkazem bylo žalobci uloženo, aby okamžikem jejich vydání zajistil úhradu dosud nestanovené daně z přidané hodnoty (dále „DPH“) za zdaňovací období březen 2025 složením jistoty ve výši 550 460 Kč na depozitní účet správce daně. 2. Zajišťovací příkaz byl vydán k zajištění dosud nestanovené daně, přičemž odůvodněnou obavu správce daně podle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, vyvolávala pravděpodobnost budoucího stanovení daně za předmětná období spočívající v odepření nároku na odpočet DPH z důvodu (1) pravděpodobného zapojení žalobce do obchodních transakcí zasažených podvodem na DPH, (2) silné majetkové nedostatečnosti žalobce, který disponuje pouze likvidním majetkem v podobě finančních prostředků a nakládá s majetkem tak, že to lze považovat za jeho vyvádění, (3) nemožnosti uhradit v budoucnu stanovenou daň z výsledků ekonomické činnosti žalobce a (4) obavy, zda zjištěný majetek žalobce bude v době vymahatelnosti dosud nestanovené daně stále ve vlastnictví žalobce. Žalovaný shrnul, že s ohledem na neprokázání skutečné vědomosti žalobce o zapojení do podvodného řetězce, o němž však existují určité indicie, je třeba označit předpoklad budoucího stanovení daně za slabší, ale je kompenzován vyšší mírou odůvodněné obavy z budoucí nedobytnosti daně. Vysoké nebezpečí z prodlení žalovaný odůvodnil zejména extrémně likvidní strukturou žalobcova majetku a způsobem, jakým nakládá se svými peněžními prostředky na bankovních účtech. 2. Průběh soudního řízení. 3. Žalobce v žalobě předně upozornil na to, že jde již o třetí zajišťovací příkaz zaměřený vůči němu, první dva byly vydány za leden a únor 2025 (čtvrtý za duben 2025 byl bez dalšího zrušen), a popsal dopady zajišťovacích příkazů do své sféry. Tvrdil, že postupem správce daně došlo k totální likvidaci jeho podnikatelské činnosti, avšak daňové orgány tuto skutečnost zcela pominuly, naopak výslovně uvedly, že nejsou povinny zkoumat negativní dopady zajišťovacích příkazů do podnikání daňového subjektu. K tomu žalobce odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2009, č. j. 9 Afs 13/2008-90, a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2016, č. j. 2 Afs 108/2016-96. 4. Žalobce namítl, že zajišťovací příkazy byly vydány v rozporu se zákonem a jsou nedostatečně odůvodněny. Tvrdil, že zajišťovací příkazy nedostatečně specifikují okolnosti zakládající důvodnou obavu, že daň bude stanovena a že bude její budoucí výběr stižen značnými obtížemi či že taková daň bude nedobytná. Předně žalobce poukázal na to, že správce daně vydal exekuční příkazy na podkladě údajně vykonatelného výkazu nedoplatků, dle nějž by na žalobcově straně měla existovat nezaplacená daň z příjmu ve výši 190 Kč a DPH ve výši 36 966 Kč. Žádné takové nedoplatky však žalobce nikdy neměl. Obě rozhodnutí pak byla zrušena s tím, že žalobce nedoplatky uhradil, ale ani to není pravda – nikdy je přece neměl. Žalobce proto označil postup správce daně za zmatečný a podle jeho přesvědčení dokládá jeho snahu žalobce zlikvidovat, což se nakonec v důsledku zajišťovacích příkazů také stalo. 5. Pokud jde o závěr o pravděpodobnosti budoucího doměření daně, žalobce zdůraznil, že daňové orgány vůbec nezjistily existenci podvodného řetězce. Ostatně poukázaly na jedinou společnost odlišnou od žalobce, Friendly Family, takže o řetězci nelze hovořit ani pojmově. Indicie o žalobcově zapojení do tohoto údajného řetězce pak nejsou natolik silné, aby bylo možné učinit závěr o zapojení žalobce do podvodné struktury. Žalovaný se odvolacími námitkami žalobce nezabýval. Indicie představují skutečnosti, jež nejsou rozporné se zákonem a nejsou ani nikterak podezřelé, jedná se o běžně v obchodní praxi užívané praktiky. Žalobce popřel závěr daňových orgánů, podle kterého věděl o svém zapojení do podvodu. Tvrdil, že o něm neexistují žádné relevantní důkazy. Žalovaný tento závěr v napadeném rozhodnutí řádně nezdůvodnil a pouze odkázal na výše uvedené indicie. Žalobce si u svých obchodních partnerů prověřil běžné skutečnosti, zejména pak fakt, že se nejedná o nespolehlivé plátce a neměl důvod se domnívat, že by na jejich činnosti bylo cokoliv nestandardního, zvlášť za situace, kdy svým závazkům dostáli. Daňové orgány tak v žalobcově případě zcela nesprávně pracují s pojmem podvodu na DPH, ačkoli jeho pojmovým předpokladem je zneužití a získání daňového zvýhodnění. Žalobcem poskytnuté plnění však žádné znaky zneužití nenese. 6. Žalobce dále namítl, že napadené rozhodnutí chybně posoudilo existenci obavy o budoucí úhradu daně a nesprávně a nedostatečně ji vztáhlo k poměrům žalobce. Předně upozornil, že není jeho povinností nabývat ze zisku hmotný majetek či tvořit finanční rezervu. Žalobce začal podnikat v oboru zprostředkovávání agenturních pracovníků v lednu 2025, jen těžko tak mohl vytvořit ze zisku nějaké rezervy či pořídit hmotný majetek. Nadto při hodnocení majetkové situace žalovaný užil „staré“ podklady, když vycházel z účetních závěrek a daňových přiznání za rok 2023, které jsou o současné situaci žalobce zcela nevypovídající. Žalobce prokázal, že má uzavřenou smlouvu se společností RAMBROK s.r.o., dle níž mu svědčí nárok na plnění v hodnotě 250 tis. měsíčně. Tuto skutečnost žalovaný zcela pominul. Žalovaný rovněž nesprávně dovodil, že způsob nakládání s finančními prostředky je vyváděním majetku. K tomu by musely přistoupit další podezřelé okolnosti. Žalobce v odvolání jasně popsal, že v hotovosti hradil závazky za svého dodavatele, a to přechodně s ohledem na jeho administrativní nesrovnalosti; nemůže se tedy jednat o vyvádění majetku. Navíc napadené rozhodnutí v tomto směru zmatečně směšuje indicie pro budoucí stanovení daně s indiciemi značícími její nedobytnost. 7. Daňové orgány též zcela nedostatečně zdůvodnily, v čem konkrétně mělo spočívat nebezpečí z prodlení, na jehož podkladě se staly zajišťovací příkazy vykonatelné oznámením žalobci. Správce daně se touto skutečností opomněl zabývat, žalovaný pak pouze konstatoval, že to plyne z majetkové situace žalobce. Takovýto závěr dle žalobce neobstojí. Postup správce daně představuje šikanu. Daňové orgány tímto postupem porušily povinnost postupovat v souladu se zásadou přiměřenosti dle § 5 odst. 3 daňového řádu. Správce daně, aniž by se pokusil využít jakýchkoliv jiných prostředků, včetně institutu ručení za daň neuhrazenou dodavatelem podle § 108a a § 109 a zvláštního způsobu zajištění daně dle § 109a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2024 – pozn. soudu), vydal zajišťovací příkazy, kterými de facto ochromil a zlikvidoval veškerou činnost žalobce, a to i činnost, která byla prováděna zcela mimo obchody, jež správce daně považoval v odůvodnění zajišťovacího příkazu za podvodné. Nadto žalobci nebyla poskytnuta lhůta stanovená zákonem pro složení jistoty, když automaticky bylo postupováno cestou blokace účtu žalobce a následně obratem zahájené daňové exekuce. 8. Konečně měl žalobce za to, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nedostatečně vypořádal s jeho odvolacími námitkami. V napadeném rozhodnutí zcela absentuje vypořádání se s odvolacími námitkami, zejména těmi upozorňujícími na řádné poskytnutí plnění v souladu s uzavřenými smlouvami. Žalobce prokázal, že zprostředkoval dodání bezpečnostních pracovníků, ti řádně odvedli svou práci, když za toto zprostředkování mu byla vyplacena odměna, jak bylo s jeho obchodními partnery dohodnuto. Mezi zúčastněnými subjekty byly uzavřeny řádně písemné smlouvy a byly vydány účetní doklady, které žalobce ke svému odvolání doložil a kterými se žalovaný vůbec nezabýval. Stran vyřízení dalších odvolacích námitek žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze obecně opakovaně uvádí, že žalobcem uváděné skutečnosti budou teprve předmětem nalézacího řízení. S námitkami žalobce se tedy žalovaný vypořádal pouze povšechně, odmítl pak provést dokazování žalobcem navrženými listinami a zcela tak na své povinnosti odvo