2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

10 Af 3/2025- 47 - text 7 10 Af 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: ARMO Praha, a.s., IČO: 281 97 526 sídlem Karla Engliše 3201/6, 150 00 Praha 5 zastoupena advokátkou Mgr. Barborou Barcalovou sídlem Klimentská 1652/36, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 31137/24/5300-21442-713474 z 12. 11. 2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů. Odůvodnění: 1. Vymezení věci a průběh daňového řízení. 1. Podstatou projednávané věci je otázka, zda žalobkyni náleží nárok na odpočet daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) dle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), resp. zda unesla důkazní břemeno stran prokázání tohoto nároku, pokud v době daňové kontroly neměla k dispozici dokumenty požadované daňovými orgány. 2. Finanční úřad pro Kraj Vysočina (dále jen „aktivní správce daně“) zahájil 17. 2. 2022 daňovou kontrolu za zdaňovací období duben až prosinec 2020 a leden až listopad 2021 v rozsahu oprávněnosti nároku na odpočet na vstupu u přijatých zdanitelných plnění. V jejím rámci vydal postupně dvě výzvy k prokázání skutečností, kterými vyjádřil své pochybnosti o oprávněnosti dotčených nároků a vyzval žalobkyni mimo jiné k předložení přijatých daňových dokladů, z nichž si uplatnila nárok na odpočet, a evidencí pro účely DPH dle § 100 ZDPH. Žalobkyně postupně předložila daňové doklady a související důkazní prostředky vztahující se k uskutečněným zdanitelným plněním, neurčitou evidenci zdanitelných plnění a daňové doklady vztahující se k přijatým plněním od dodavatelů B. T. T. B. spol. s r.o. a Bc. R. Ř. Aktivní správce daně žalobkyni uznal nárok na odpočet daně pouze u těch plnění, které se podařilo spojit dle předložených daňových dokladů od dodavatelů B. T. T. B. a Bc. Ř. s údaji uvedenými v žalobkyní podaných kontrolních hlášeních. Neboť k ostatním vykázaným plněním žalobkyně nepředložila přijaté daňové doklady, aktivní správce daně uzavřel, že neprokázala splnění podmínek pro vznik nároku na odpočet daně dle § 72 a § 73 ZDPH, a Finanční úřad pro hl. m. Prahu (dále jen „domovský správce daně“) jí formou dodatečných platebních výměrů vydaných 30. 1. 2023 a 31. 1. 2023 za zdaňovací období duben až prosinec 2020 a leden až listopad 2021 daň doměřil. Proti dodatečným platebním výměrům podala žalobkyně odvolání. 3. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl žalobkynino odvolání a dodatečné platební výměry potvrdil. K odvolacím námitkám konstatoval, že žalobkynina povinnost uvést své důkazní břemeno stran tvrzeného nároku na odpočet je povinností objektivní; je tedy bez významu, že žalobkyně nemá určité důkazy k dispozici z důvodu, že je zadržují její účetní, potažmo že bylo s účetními zahájeno trestní stíhání. Stejně tak skutečnost, že předseda představenstva žalobkyně pověřil účetní k jejímu řízení a vyřizování jejích daňových povinností, nikterak nezbavuje žalobkyni důkazního břemene v daňovém řízení. Žalovaný rovněž uvedl, že předseda představenstva žalobkyně věděl o zahájení daňové kontroly a v jejím průběhu nevyšly najevo žádné skutečnosti svědčící o tom, že nemá do žalobkyniny datové schránky přístup. Závěrem pak shrnul, že žalobkyně neunesla své primární důkazní břemeno, neboť nesplnila formální podmínku k prokázání nároku na odpočet dle § 73 odst. 1 ZDPH: nepředložila přijaté daňové doklady. 2. Průběh soudního řízení. 4. Žalobkyně v žalobě namítla, že daňové orgány porušily zásadu materiální pravdy, neboť nepřihlédly k její reálné nemožnosti předložit požadované doklady. V okamžiku zahájení daňové kontroly totiž veškeré účetní a daňové záležitosti obstarávaly dvě účetní, neboť předseda představenstva byl plně pracovně vytížen v zahraničí. Předseda představenstva tak plně spoléhal na to, že účetní potřebné doklady daňovým orgánům předkládají a zahájenou daňovou kontrolu vypořádají. Žalovaný však přehlédl, že žalobkyně nemohla závadný stav napravit; požadované doklady v současné nadále zadržuje účetní K. H., DiS, případně policejním orgán v rámci trestního řízení vedeného mimo jiné s touto účetní. Žalobkyně tak dovozuje, že doložila, že z objektivních důvodů nemůže relevantní důkazy předložit, a uvedla, kde se doklady nacházejí, čímž unesla své důkazní břemeno, které tímto přešlo zpět na správce daně dle § 92 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Daňové orgány se však ani nepokusily doklady od účetní K. H., DiS, případně od policejního orgánu, získat, a to v rozporu se zásadou materiální pravdy. 5. Žalobkyně zároveň podala návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, který soud usnesením č. j. 10 Af 3/2025-29 z 13. 2. 2025 zamítl. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zopakoval, že žalobkyně podala kontrolní hlášení a daňová přiznání za dotčená zdaňovací období, čímž unesla břemeno tvrzení, avšak již nebyla s to přes výzvy aktivního správce daně předložit daňové doklady ani jiné doklady na podporu těchto tvrzení, a nesplnila tak podmínku nároku na odpočet dle § 73 ZDPH. Žalovaný pak s odkazem na judikaturu správních soudů uvedl, že žalobkyně měla sama vyvinout snahu daňové doklady získat zpět, avšak nedoložila, že by usilovala důkazy získat od policejního orgánů nebo účetních. Důkazní břemeno v tomto případě tížilo dle § 92 odst. 3 daňového řádu žalobkyni, která jej však neunesla. 7. Při soudním jednání 22. 5. 2025 oba účastníci řízení stručně shrnuli obsah svých podání a setrvali na svých návrzích. Žalobkyně připomněla, že v průběhu daňové kontroly neměla ke svému účetnictví objektivně přístup, neboť je zadržovala nejprve její účetní, K. H., poté policejní orgán v rámci trestního řízení proti odběratelské společnosti CCA Group. Žalobkyně zdůraznila, že ona sama není účastníkem trestního řízení, a proto se nemohla k účetnictví dostat; ostatně nebylo zabaveno přímo jí, ale její účetní. Naopak správce daně do trestního spisu opakovaně nahlížel a komunikoval s policejním orgánem, takže věděl, kde se účetnictví nachází. K prokázání toho, že správce daně věděl, že má žalobkynino účetnictví v držení policejní orgán, chtěla žalobkyně navrhnout několik důkazů, avšak žalovaný uvedl, že tuto skutečnost považuje za nespornou, proto vzala žalobkyně tento důkazní návrh zpět. Ostatní žalobkyní označené listiny se nacházejí v předloženém správním spisu, jímž se dokazování neprovádí [rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009]. 3. Posouzení věci. 8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalovaného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. 9. Podle § 72 odst. 1 ZDPH platí, že plátce je oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci své ekonomické činnosti použije mimo jiné pro účely uskutečňování zdanitelných plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku. Jednou z podmínek pro uplatnění nároku na odpočet je povinnost plátce mít při odpočtu daně daňový doklad [§ 73 odst. 1 písm. a) ZDPH]. 10. Soud rekapituluje, že žalobkyně si v dotčených zdaňovacích obdobích uplatnila nárok na odpočet z titulu zdanitelných plnění přijatých od společnosti B. T. T. B. a Bc. Ř. Ve spojení s výše uvedeným platí, že důkazní břemeno ohledně skutečností, které žalobkyně ve svém daňovém tvrzení uvedla, nesla žalobkyně. V průběhu daňové kontroly žalobkyně u některých plnění, která vykázala v daňových přiznáních a kontrolních hlášení, předložila přijaté daňové doklady, přičemž aktivní správce daně mimo jiné provedl výslech svědků, a nakonec žalobkynin nárok na odpočet z těchto vybraných plnění uznal. U zbytku vykázaných přijatých zdanitelných plnění však žalobkyně nepředložila přijaté daňové doklady – o tom ostatně není sporu. Spor panuje o to, zda žalobkyně byla povinna tyto doklady doložit s ohledem na okolnosti případu, resp. zda tvrzením, že objektivně nebyla schopna požadované dokumenty doložit, své důkazní břemeno unesla. 11. K otázce přenosu důkazního břemene soud připomíná § 92 odst. 3 a 5 daňového řádu, z něhož vyplývá, že důkazní břemeno ohledně skutečností, které daňový subjekt uvádí ve svém tvrzení, nese on sám. Správce daně má naopak povinnost dokázat existenci skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů a jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subje