11 A 128/2024 – Městský soud v Praze

11 A 128/2024- 43 - text  8 11 A 128/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: Z. Š. bytem N proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutím žalované z 8. 10. 2024, čj. 10.04-000064/24-0002 a čj. 10.04-000065/24-0002 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhá zrušení dvou v záhlaví označených rozhodnutí, jimiž jí předseda České advokátní komory neurčil advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu. Žalobkyně totiž v žádostech neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout požadovanou právní službu. Tedy neosvědčila, že si nemohla zajistit právní službu jinak, tj. na smluvním základě. 2. Zdejší soud již opakovaně rozhodoval o obdobných žalobách stejné žalobkyně. V nynější věci nenalezl důvod se od svých předchozích rozsudků odchýlit, a proto i v tomto případě žalobkyninu žalobu neshledal důvodnou. 2. Žalobní argumentace 3. Žalobkyně považuje napadená rozhodnutí za neurčitá, a tudíž nepřezkoumatelná, neboť v jejich výrocích není uvedeno, v jaké věci se advokát neurčuje. 4. Žalobkyně dále obsáhle cituje ze svých podání, která připojila k žádostem o právní službu za úplatu pro fyzickou osobu. V nich uvedla, že pochybuje o zákonnosti požadavku, aby v žádosti uvedla jména dvou advokátů, kteří odmítli převzít právní zastoupení. Tento požadavek podle ní nemá oporu v § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, které se nevztahují k určení advokáta za úplatu. Žalobkyně z tohoto důvodu jména dvou advokátu neuvádí záměrně. Dále nesouhlasí s odkazem žalované na rozsudky zdejšího soudu z 28. 6. 2023, čj. 15 A 73/2021-31, a z 25. 7. 2023, čj. 17 A 93/2022-42, neboť se týkají rozhodnutí žalované, kterými rozhodla o neurčení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby. 5. Nad rámec této argumentace uvádí, že výroky napadených rozhodnutí jsou vnitřně rozporné. Žalovaná ve výrocích uvedla, že se neurčuje „advokát k poskytnutí právní služby za úplatu dle § 18c zákona o advokacii“. Zákon o advokacii přitom podle žalobkyně ani po novele přijaté po nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/21 zjevně nepočítá s určením advokáta za úplatu. Ustanovení § 18 odst. 2 obsahuje pouze právo na určení advokáta k poskytnutí a) právní porady podle § 18a a b) právní služby podle § 18c, tj. bezúplatné právní služby. S určením advokáta za úplatu nepočítá ani § 18c odst. 3, který se rovněž týká pouze bezplatné právní služby. Napadená rozhodnutí jsou tudíž nezákonná, neboť se opírají o zákonnou úpravu, která je v rozporu s výše uvedeným nálezem Ústavního soudu. Žalobkyně nesouhlasí s odkazem žalované na rozsudky Nejvyššího správního soudu (NSS) z 29. 2. 2024, čj. 7 As 217/2023-28, a z 27. 6. 2024, čj. 8 As 22/2024-57, neboť NSS v těchto rozsudcích nevyřešil, zda se novela zákona o advokacii měla či neměla projevit v § 18 odst. 2 zákona o advokacii za účelem vytvoření právního rámce i pro majetné žadatele. 6. Žalobkyně rovněž namítá, že novela zákona o advokacii účinná od 1. 1. 2024 je přílepkem, neboť neměla žádnou spojitost, která by vyžadovala její projednání společně se zákonem č. 349/2023 Sb., kterým se změnily některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných financí. 7. Žalobkyně má tudíž za to, že novela zákona o advokacii nerespektuje nález sp. zn. Pl. ÚS 44/21, a není tudíž v souladu s Ústavou. Proto navrhuje, aby soud věc předložil Ústavnímu soudu postupem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, resp. aby prohlásil nicotnost napadených rozhodnutí. 8. Žalobkyně navrhla, aby soud obě napadená rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Rovněž žádá, aby soud uložil žalované nahradit jí náklady řízení. 3. Vyjádření žalované 9. Žalovaná považuje podanou žalobu za nedůvodnou a navrhuje, aby ji soud v plném rozsahu zamítl. 10. Uvádí, že Ústavní soud odmítl obě ústavní stížnosti, k nimž žalobkyně žádala o určení advokáta, a to dokonce aniž by žalobkyni vyzýval k odstranění vady povinného zastoupení, byť věděl, že požádala o určení advokáta. Řízení před správním soudem je tak pouhým řízením pro řízení, neboť odmítnutím ústavních stížností se spor stal čistě akademickým. Žalobkyni nemůže jít o skutečnou ochranu jejích veřejných subjektivních práv, ale jde jí pouze o zbytečné řetězení soudních řízení. 11. Žalovaná předpokládá, že soud předně posoudí včasnost žaloby. A to vzhledem k tomu, že žalovaná rozhodla napadenými rozhodnutími dne 8. 10. 2024, přičemž žaloba byla soudu doručena až dne 16. 12. 2024. 12. Žalovaná trvá na tom, že žalobkyně byla povinna doložit ke své žádosti, že neúspěšně oslovila alespoň dva advokáty. Žalobkyně podala svoji žádost po 1. 1. 2024, kdy nabyla účinnosti změna zákona o advokacii. Dle § 23 odst. 5 ve spojení s § 18c odst. 3 a § 23 odst. 3 tohoto zákona přitom nově platí, že o advokáta lze požádat za úplatu a v takovém případě hradí náklady advokáta žadatel (klient). Odměnu advokáta hradí stát toliko v případě, že byl advokát určen bezplatně a spočívá-li právní služba v zastoupení v řízení před orgány veřejné správy a v řízení před Ústavním soudem. Pokud nejde o případy poskytnutí právní služby na náklady státu, je žadatel povinen k žádosti doložit bezúspěšné kontaktování alespoň dvou advokátů. Neboť žalobkyně požádala o právní služby za úplatu, byla povinna tuto podmínku splnit. 13. Žalovaná rovněž poznamenala, že podle § 55a odst. 1 zákona o advokacii nebyla povinna žalobkyni vyzývat k odstranění vad její žádosti. Žalobkyně byla v minulosti (před i po účinnosti novelizace zákona o advokacii zákonem č. 349/2023 Sb.) opakovaně poučena, že v žádosti o určení advokáta musí uvést mj. jména dvou advokátů, kteří odmítli převzít právní zastoupení. 14. Žalovaná uvádí, že není pravdivé tvrzení žalobkyně, že dosud nebyla vyřešena otázka, zda s novela zákona o advokacii měla či neměla projevit v § 18 odst. 2 tohoto zákona. Obdobná rozhodnutí postavená na vzájemném vztahu § 18c odst. 3 a § 23 odst. 5 zákona o advokacii, totiž již žalobkyně v minulosti napadla žalobami, které byly rozsudky zdejšího soudu zamítnuty (sp. zn. 10 A 41/2024 a 14 A 43/2024). 4. Ústní jednání 15. Dne 20. 5. 2025 se konalo ústní jednání, k němuž soud předvolal účastníky v souladu s § 49 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.). 16. Žalobkyně se z jednání omluvila. Důvodem neúčasti je její nesouhlas s tím, že soud neshledal důvody pro předložení věci Ústavnímu soudu a nevyslovil nicotnost napadených rozhodnutí z důvodu neexistence zákonného podkladu. Zopakovala, že zákon nadále neupravuje možnost určit advokáta za úplatu. Jedná se o mezeru v zákoně, která podle ní nebyla odstraněna ani novelou zákona přijatou po již mnohokrát citovaném nálezu Ústavního soudu. Žalovaná proto rozhodovala o jejích žádostech bez zákonného podkladu. 17. Žalovaný se v návaznosti na žalobkyninu omluvu z jednání též omluvil. 18. Protože se účastníci jednání nezúčastnili, projednal soud věc v jejich nepřítomnosti (§ 49 odst. 3 s. ř. s.) a rozsudek vyhlásil vyvěšením zkráceného písemného vyhotovení bez odůvodnění na úřední desce soudu (§ 49 odst. 12 s. ř. s.). 5. Obsah správního spisu 19. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně dvěma žádostmi z 6. 9. 2024 požádala žalovanou o určení advokáta k poskytnutí právní služby pro řízení o ústavních stížnostech proti rozsudkům NSS z 10. 7. 2024, čj. 6 As 142/2024-26, a z 11. 7. 2024, čj. 5 As 127/2024-18. 20. V obou případech požádala žalobkyně o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu podle § 18c zákona o advokacii. 21. Napadenými rozhodnutími žalovaná žalobkyni neurčila advokáta k poskytnutí úplatné právní služby. Uvedla, že žalobkyně v žádosti neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout požadovanou právní službu, čímž neosvědčila nemožnost zajistit si právní služby jinak, tj. na smluvním základě. Nesplnila tedy podmínky pro určení advokáta stanovené v § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona o advokacii. Žalovaná dále uvedla, že bylo zcela na žalobkyni, aby si vybrala, které advokáty osloví, a aby doložila, že alespoň dva advokáti odmítli převzít její právní zastoupení. Tento požadavek vyplývá přímo ze zákona a potvrdil jej i NSS ve svých rozsudcích z 29. 2. 2024, čj. 7 As 217/2023-28, a z 27. 6. 2024, čj. 8 As 22/2024-57. Podle žalované jsou žalobkyni velmi dobře známy podmínky určování advokátů, neboť je jednou z nejčastějších žadatelek, setrvale však odmítá tyto podmínky respektovat. 6. Posouzení věci soudem 22. Soud přezkoumal napadená rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, jenž tu byl v době rozhodnutí žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 23. Žalobkyni byla obě napadená rozhodnutí d