11 A 51/2025 – Městský soud v Praze

11 A 51/2025- 37 - text  8 11 A 51/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: Z. Š. bytem X proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze 4. 3. 2025, čj. 10.04.000019/25-0002 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž jí předseda České advokátní komory neurčil advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu. Žalobkyně totiž v žádosti neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout požadovanou právní službu. Tedy neosvědčila, že si nemohla zajistit právní službu jinak, tj. na smluvním základě. 2. Zdejší soud již opakovaně rozhodoval o obdobných žalobách stejné žalobkyně. V nynější věci nenalezl důvod se od svých předchozích rozsudků odchýlit, a proto i v tomto případě žalobu neshledal důvodnou. 2. Žalobní argumentace 3. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za neurčité, a tudíž nepřezkoumatelné, neboť v jeho výroku není uvedeno, v jaké věci se advokát neurčuje. 4. Žalobkyně pochybuje o zákonnosti požadavku, aby v žádosti uvedla jména dvou advokátů, kteří odmítli převzít právní zastoupení. Tento požadavek podle ní nemá oporu v § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, které se nevztahují k určení advokáta za úplatu. 5. Má za to, že výrok napadeného rozhodnutí je vnitřně rozporný. Žalovaná ve výroku uvedla, že se neurčuje advokát k poskytnutí právní služby za úplatu dle § 18c zákona o advokacii. Zákon o advokacii přitom podle žalobkyně ani po novele přijaté po nálezu Ústavního soudu z 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21, zjevně nepočítá s určením advokáta za úplatu. Napadené rozhodnutí je tudíž nicotné, neboť bylo vydáno bez zákonného podkladu. 6. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem rozsudku zdejšího soudu z 21. 10. 2024, čj. 18 A 17/2024-42, v němž soud uvedl, že podmínka doložení jmen dvou advokátů, kteří odmítli převzít zastoupení, platila již před účinností novely zákona o advokacii, a zákonodárce ji nově implicitně vztáhnul i na možnost určení advokáta k poskytnutí úplatné právní služby. V právním státě přitom nelze toliko „implicitně“ dojít k závěru, že si žalovaná může bez výslovné zákonné úpravy nastavit podmínky pro určování advokáta za úplatu tak, že ztíží žadateli přístup k soudu a k právní pomoci. Takto vzniklou mezeru v zákoně může odstranit pouze zákonodárce, nikoli žalovaná, potažmo zdejší soud. Svědčí to o nicotnosti napadeného rozhodnutí pro absenci zákonného podkladu. 7. Žalobkyně nesouhlasí s odkazem žalované na rozsudky zdejšího soudu z 22. 8. 2024, čj. 10 A 41/2024-47, a z 30. 9. 2024, čj. 14 A 43/2024-51. Zdejší soud v těchto rozsudcích nevyřešil, zda se novela zákona o advokacii měla či neměla projevit v § 18 odst. 2 zákona o advokacii za účelem vytvoření právního rámce i pro majetné žadatele. Skutečnost, že mezera v zákoně vypuštěním slov „jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují, a“ nebyla novelou odstraněna, potvrzuje i nová podoba formulářové žádosti o právní službu za úplatu. Žalobkyně pochybuje o tom, zda je tento formulář v souladu s nálezem sp. zn. Pl. ÚS 44/21. Proto navrhuje, aby soud věc předložil Ústavnímu soudu postupem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. 8. Závěrem pak žalobkyně namítla i nesprávné posouzení včasnosti podaných žádostí. 9. Žalobkyně navrhla, aby soud vyslovil nicotnost napadeného rozhodnutí, eventuálně jej zrušil a vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Rovněž žádá, aby soud uložil žalované nahradit jí náklady řízení. 3. Vyjádření žalované 10. Žalovaná považuje podanou žalobu za nedůvodnou a navrhuje, aby ji soud v plném rozsahu zamítl. 11. Uvádí, že Nejvyšší správní soud již odmítl kasační stížnost, k níž žalobkyně žádala o určení advokáta. Žalobkyně tak musí vědět, že předmět právní služby, pro nějž žádala zastoupení, odpadl. 12. Žalovaná trvá na tom, že žalobkyně byla povinna doložit ke své žádosti, že neúspěšně oslovila alespoň dva advokáty. Žalobkyně podala svoji žádost po 1. 1. 2024, kdy nabyla účinnosti změna zákona o advokacii. Dle § 23 odst. 5 ve spojení s § 18c odst. 3 a § 23 odst. 3 tohoto zákona přitom nově platí, že o advokáta lze požádat za úplatu a v takovém případě hradí náklady advokáta žadatel (klient). Pokud nejde o případy poskytnutí právní služby na náklady státu, je žadatel povinen k žádosti doložit bezúspěšné kontaktování alespoň dvou advokátů. Neboť žalobkyně požádala o právní služby za úplatu, byla povinna tuto podmínku splnit. Obdobná rozhodnutí postavená na vzájemném vztahu § 18c odst. 3 a § 23 odst. 5 zákona o advokacii, již žalobkyně v minulosti napadla žalobami, které byly rozsudky zdejšího soudu zamítnuty 13. K námitce nesprávného posouzení včasnosti žádosti žalovaná uvádí, že tuto otázku nemohla posoudit, protože žalobkyně neuvedla datum doručení posledního rozhodnutí správního soudu. 4. Ústní jednání 14. Dne 25. 9. 2025 se konalo ústní jednání, k němuž soud předvolal účastníky v souladu s § 49 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.). 15. Žalobkyně se z jednání omluvila. Důvodem neúčasti je její nesouhlas s tím, že soud neshledal důvody pro předložení věci Ústavnímu soudu a nevyslovil nicotnost napadených rozhodnutí z důvodu neexistence zákonného podkladu. Zopakovala, že zákon nadále neupravuje možnost určit advokáta za úplatu. Jedná se o mezeru v zákoně, která podle ní nebyla odstraněna ani novelou zákona přijatou po již mnohokrát citovaném nálezu Ústavního soudu. Žalovaná proto rozhodovala o jejích žádostech bez zákonného podkladu. 16. Žalovaná se v návaznosti na žalobkyninu omluvu z jednání též omluvila. 17. Protože se účastníci jednání nezúčastnili, projednal soud věc v jejich nepřítomnosti (§ 49 odst. 3 s. ř. s.) a rozsudek vyhlásil vyvěšením zkráceného písemného vyhotovení bez odůvodnění na úřední desce soudu (§ 49 odst. 12 s. ř. s.). 5. Obsah správního spisu 18. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně žádostí z 29. 1. 2025 požádala žalovanou o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu podle § 18c zákona o advokacii pro řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze z 12. 12. 2024, čj. 11 A 65/2024-40. 19. Napadeným rozhodnutím žalovaná žalobkyni neurčila advokáta k poskytnutí úplatné právní služby. Uvedla, že žalobkyně neprokázala, že svou žádost podala včasně, protože v žádosti nevyplnila datum doručení posledního rozhodnutí soudu, proti němuž směřovala svou kasační stížnost. Ačkoliv tedy žalobkyně kasační stížnost podala sama, není zřejmé, zda tak učinila včas; neprokázala tedy včasnost své žádosti dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii. Dále žalovaná uvedla, že žalobkyně v žádosti neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout požadovanou právní službu, čímž neosvědčila nemožnost zajistit si právní služby jinak, tj. na smluvním základě. Nesplnila tedy podmínky pro určení advokáta stanovené v § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona o advokacii. Tento požadavek vyplývá přímo ze zákona a potvrdil jej i zdejší soud ve svých rozsudcích čj. 10 A 41/2024-47 a čj. 14 A 43/2024-51. Podle žalované jsou žalobkyni velmi dobře známy podmínky určování advokátů, neboť je jednou z nejčastějších žadatelek, setrvale však odmítá tyto podmínky respektovat, což již hraničí se zneužitím práva. 6. Posouzení věci soudem 20. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, jenž tu byl v době rozhodnutí žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 21. Žaloba není důvodná. 22. Spor mezi účastníky se vede především nad tím, zda žalovaná neurčení advokáta oprávněně odůvodnila tím, že žalobkyně neuvedla a nedoložila dva advokáty, kteří jí odmítli poskytnout požadovanou právní službu. Před vlastním vypořádáním žalobních námitek se však soud musel zabývat namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí. 23. V logice soudního přezkumu by se měl soud nejprve zabývat také namítanou nicotností. Posouzení této námitky však závisí na vyřešení meritorních otázek, proto soud nyní pouze podotýká, že napadené rozhodnutí není nicotné a je založeno na řádném zákonném podkladě. 6.1 K přezkoumatelnosti napadených rozhodnutí 24. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné proto, že v jeho výroku není uvedeno, v jaké konkrétní věci se advokát neurčuje. Dále namítá, že výrok napadeného rozhodnutí je vnitřně rozporný. Těmto námitkám soud nepřisvědčil. 25. Podle ustálené judikatury zakládá vnitřní rozpornost výroku nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro jeho nesrozumitelnost. Za nesrozumitelné lze považovat pouze takové rozhodnutí, z jehož výroku nelze vůbec zjistit, jak správní orgán o věci rozhodl, či kdy nelze seznat co je výrok a co od