11 A 71/2024 – Městský soud v Praze

11 A 71/2024- 51 - text 11 11 A 71/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobkyně: Farma Hrzín s. r. o., IČO 17770831 sídlem Nový Kostel 205, 351 34 zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Rybářem, Ph. D. sídlem Purkyňova 2121/3, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 17, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2024, č. j. MZE-32165/2024-14141, sp. zn. MZE-30085/2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále též „SZIF“) ze dne 11. 3. 2024, č. j. SZIF/2024/0140588, sp. zn. 23/F1D/109/012639-DRP (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně o poskytnutí doplňkové redistributivní podpory příjmu pro udržitelnost (dále jen „platba DRP“) pro rok 2023. Správní orgány shledaly, že došlo k umělému vytvoření podmínek v rozporu s cíli požadované platby za účelem získání další finanční výhody v rámci podnikatelského seskupení, na kterou by jinak žalobkyni nevznikl nárok. Žalobní body 2. V prvním žalobním okruhu žalobkyně brojila proti údajně nezákonnému vytváření dodatečných podmínek pro přiznání DRP. Tvrdila, že splnila všechny podmínky pro přiznání DRP stanovené v nařízení vlády č. 83/2023 Sb., o stanovení podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům, v platném znění (dále jen „Nařízení vlády“), a že žádné ustanovení právních předpisů nezakazuje, aby subjekt žádající o DRP nabyl předmětnou půdu do užívání od propojených subjektů. Pokud by měl normotvůrce v úmyslu znemožnit získání DRP v těchto případech, učinil by tak výslovně v rámci podmínek stanovených Nařízením vlády. 3. Čl. 62 nařízení 2021/2116 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2116 ze dne 2. prosince 2021 o financování, řízení a monitorování společné zemědělské politiky a zrušení nařízení (EU) č. 1306/2013 pak předpokládá provedení opatření bránících umělému vytvoření podmínek pro získání podpor na úrovni vnitrostátních právních předpisů, samo však nabývání půdy od propojených subjektů nezakazuje. Je tedy vyloučeno, aby takové podmínky správní orgány dotvářely dodatečně a svévolně až v procesu rozhodování o žádosti. 4. Ustanovení § 11ib zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o SZIF“), bez opory v nařízení vlády nelze považovat za opatření, které má zabránit umělému vytvoření podmínek pro získání podpory – takový výklad by byl příliš extenzivní z pohledu právní jistoty, a adaptace čl. 62 nařízení 2021/2116 pouze prostřednictvím § 11ib zákona o SZIF by byla zcela nedostatečná. Uzavřela, že je vyloučeno, aby správní orgány v případě, kdy platná právní norma taxativně stanoví podmínky pro přiznání podpory, takto stanovený okruh podmínek rozšiřovaly a rozhodovaly, jaká jednání představují umělé vytvoření podmínek. Takový postup je v rozporu se zásadou legality, zasahující přímo do ústavně chráněného principu legitimního očekávání, principu právní jistoty a ochrany vlastnického práva žalobkyně. 5. Namítla, že správní orgány v rozhodnutích odkazují na Strategický plán Společné zemědělské politiky na období 2023–2027 (dále jen „Strategický plán“) a důvodovou zprávu k Nařízení vlády, avšak Strategický plán ani důvodová zpráva nejsou právně závaznými dokumenty. 6. Žalobkyně měla za to, že její jednání nebylo účelové. I kdyby však jednání žalobkyně účelové bylo, nemohlo by jí být přičteno k tíži, neboť žalobkyně jednala v dobré víře, že její jednání je přípustné a není překážkou vyhovění její žádosti. Opačným postupem orgány veřejné moci porušují zásadu legální licence vyjádřenou v čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 7. Ve druhém žalobním okruhu žalobkyně namítla porušení zásady materiální pravdy. Uvedla, že žalovaný v napadeném rozhodnutí dovozuje časovou souvislost mezi jejím založením, nabytím pozemků do užívání a možností získat DRP. Poukázala na to, že sama vznikla již k 24. 11. 2022, tj. před platností Nařízení vlády. V době založení žalobkyně tak ještě neexistovala možnost získat DRP a nebyly závazně určeny podmínky DRP. Z pohledu péče řádného hospodáře je rovněž vyloučeno, aby žalobkyně (resp. podnikatelské seskupení) plánovala a jednala na základě pouhých domněnek a diskuzí ohledně Strategického plánu v průběhu jejího vytváření. 8. Nadto se v daném případě nabízí mnohem výhodnější rozdělení pozemků na vícero subjektů. Sesterské společnosti a rovněž i žalobkyně nadále vlastní pozemky o velikostech podstatně přesahujících 150 ha. 9. Skutečnost, že aktuálně má žalobkyně a její sesterské společnosti stejnou specializaci, o ničem nevypovídá, neboť ze střednědobého a dlouhodobého hlediska je zájem tyto subjekty ve své specializaci postupně odlišovat. Založení žalobkyně a dalších subjektů představuje přípravnou fázi plánované specializace jednotlivých farem v budoucnu. 10. K žalovaným tvrzené roztroušenosti obhospodařovaných pozemků žalobkyně uvedla, že cílem nebylo vytvořit nové hektarové celky. Výběr konkrétních pozemků probíhal v souladu s péčí řádného hospodáře, kdy při výběru pozemků bylo bráno v potaz například i to, zda nejsou zatíženy trvajícími závazky a zda v případě jejich převodu nehrozí ztráta již poskytnutých podpor nebo jiné sankce. Při určování další obchodní strategie bylo tedy nutné vyvážit vícero faktorů. Pozemky obhospodařované žalobkyní proto sice netvoří jeden hektarový celek, nicméně z hlediska zamýšleného hospodaření žalobkyně plní svou funkci dostatečně. 11. Žalobkyně uzavřela, že ekonomická podstata a výhoda v založení jí a dalších společností spočívá i v optimalizaci a minimalizaci podnikatelských rizik v souladu s péčí řádného hospodáře. Podotkla, že v minulosti před rokem 2023, bylo v rámci podnikatelského seskupení založeno ze stejných důvodů více společností, např. společnost Ekofarma Opatov, s.r.o., Agro 2022, s. r. o. nebo Farma Třebeň, s.r.o. U těchto společností rovněž nelze dovozovat časovou souvislost mezi jejich založením a možností získání DRP, a jsou důkazem toho, že zakládání nových společností v rámci podnikatelského seskupení je běžnou praxí. Vyjádření žalovaného k podané žalobě další vyjádření účastníků řízení 12. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný setrval na právním názoru uvedeném v napadeném rozhodnutí, na které odkázal, a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 13. Dále uvedl, že čl. 62 nařízení 2021/2116 neukládá členským státům povinnost stanovit v jejich vnitrostátních právních předpisech podrobný popis postupu, kterým se bude posuzovat umělé vytváření podmínek pro poskytnutí platby. Takový popis nelze ani do právního předpisu uvést. Umělé vytváření podmínek pro poskytnutí platby může mít různou podobu v závislosti na charakteru konkrétní platby. V případě platby DRP jedna z nich – personální a majetková propojenost žadatelů a subjektů, které na žadatele v posledním roce před podáním žádosti o platbu DRP převedly větší výměru zemědělské půdy – byla žadatelům avizována předem. Při posuzování obcházení podmínek pro platbu DRP však tato skutečnost není jediná, na jejímž základě by byla platba zamítnuta. Posuzují se i další okolnosti každého konkrétního případu, např. zda se nejedná o generační obměnu, zda se nejedná o vznik nového ekologického subjektu s povinností založit novou společnost atd. V případech, kde byl převod dílů půdních bloků (dále jen „DPB“), důvodný, byla platba DRP poskytnuta. Toto se však netýká případu žalobkyně. 14. Žalovaný nesouhlasil s žalobkyní, že § 11ib zákona o SZIF nelze považovat za opatření, které má zabránit umělému vytvoření podmínek pro poskytnutí platby. Uvedl, že zákon je vyšší právní předpis než nařízení vlády. Adaptace čl. 62 nařízení 2021/2116 a § 11ib zákona o SZIF je zcela dostačující a Nařízení vlády se již obcházením podmínek pro poskytnutí jakékoli platby nezabývá. 15. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že Strategický plán a ani důvodová zpráva k Nařízení vlády nejsou právně závaznými dokumenty. Uvedl, že platba DRP je poskytována na základě nařízení 2021/2115 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115 ze dne 2. prosince 2021, kterým se stanoví pravidla podpory pro strategické plány, jež mají být vypracovány členskými státy v rámci společné zemědělské politiky (strategické plány SZP) a financovány Evropským zemědělským záručním fondem (EZZF) a Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV), a kterým se zrušují nařízení (EU) č. 1305/2013 a (EU) č. 1307/2013 (viz bod 60 preambule a čl. 29). Podle tohoto nařízení byl zpracován Strategický plán, který