21 As 11/2025 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 18/2024- 58 - text 10 11 Ad 18/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: Moravian Premium Care a. s., IČO 24228869 sídlem Plaská 622/3, 150 00 Praha 5 zastoupena advokátem Mgr. Richardem Kolibou sídlem nám. Svobody 527, 739 61 Třinec proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 2. 9. 2024, č. j. MZDR 7927/2024-3/OLZP takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobkyně se na soud obrátila, neboť nesouhlasí s tím, že spáchala přestupek. Toho se měla dopustit tím, že jako zpracovatelka reklamy zveřejnila na svých webových stránkách dvojici článků, v nichž nepřímo propagovala humánní léčivý přípravek VITAMIN C INJEKTOPAS (Injektopas), jehož výdej je vázán na lékařský předpis. Taková reklama je dle žalovaného zakázaná. 2. Pro posouzení věci je podstatné, zda se v žalobkynině případě vůbec jedná o reklamu, když žádný konkrétní přípravek v článcích nezmínila a přípravek nevyrábí ani neprodává, a zda jí správní orgány uložily přiměřenou pokutu. 2. Obsah správního spisu 3. Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) zahájil ve vztahu k žalobkyni šetření v souvislosti se dvěma sděleními nadepsanými jako „Infuzní terapie vitamínem C nastartuje Vaši imunitu“, která žalobkyně zveřejnila v říjnu 2015 a v lednu 2019 na svých webových stránkách. 4. V listopadu a v prosinci 2022 SÚKL žalobkyni vyzval, aby mu sdělila údaje o zadavateli, zpracovateli a šiřiteli sdělení a další informace vztahující se k jeho šíření. Žalobkyně v reakci uvedla, že není zadavatelem, zpracovatelem ani šiřitelem reklamy. Uvedla, že v článcích, které sepsala a zveřejnila, nebyl zmíněn konkrétní léčivý přípravek, a proto nejde o reklamu, ale o pouhou informaci o infuzní terapii vitamínem C. Žalobkyně tuto terapii přímo neposkytuje, a není jí tudíž znám ani konkrétní poskytovaný přípravek. Jejím úmyslem nebylo propagovat konkrétní přípravek, ale pouze informovat o aktualitě, která byla volně šířena v mnoha veřejně dostupných médiích. 5. Příkazem z května 2023 uložil SÚKL žalobkyni pokutu ve výši 390 000 Kč za spáchání přestupku podle § 8a odst. 3 písm. d) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, kterého se měla dopustit tím, že v rozporu se zákonem zpracovala reklamu na humánní léčivý přípravek, jehož výdej je vázán na lékařský předpis. Žalobkyně podala proti příkazu odpor. 6. Rozhodnutím z 2. 2. 2024 SÚKL opět uznal žalobkyni vinnou ze spáchání stejného přestupku. Pokutu uloženou příkazem nicméně snížil na 250 000 Kč z důvodu zohlednění žalobkyniny majetkové situace. 7. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, o němž žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím tak, že drobně změnil výrok I. (doplnil římskou I.), obsahově se však se SÚKL ztotožnil, a proto odvolání ve zbytku zamítl a rozhodnutí potvrdil. 3. Obsah žaloby 8. Žalobkyně se domáhá zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Považuje je za nezákonná z důvodů uplatněných již v odvolacím řízení. 9. Namítá, že předmětem šetření byly informativní články o teoretických výhodách infuze vitamínu C, nikoli reklama na konkrétní produkt. Cílem sdělení nebyla podpora spotřeby nebo prodeje žádného konkrétního humánního léčivého přípravku, jehož výdej je vázán na lékařský předpis. Žalovaného argumentace nepřímým odkazem podle ní nepřípustně rozšiřuje definici reklamy. Obdobně jako u nepřímých důkazů je i zde třeba doložit více nepřímých skutečností, které by svědčily o skryté propagaci konkrétního přípravku. V daném případě se však žalovaný opírá pouze o jedinou skutečnost – že na trhu existuje pouze jeden přípravek s vitamínem C určený pro infuzní podání. Tato skutečnost však není obecně známá ani odborné, natož laické veřejnosti. Tuto objektivní skutečnost proto nelze přičítat žalobkyni k tíži, ta o ní v zásadě vůbec vědět nemusela. 10. Žalovaný podle ní argumentuje v kruhu. Žalovaný tvrdí, že sdělení propagovalo přípravek Injektopas, protože jde o jediný takový přípravek na trhu – a zároveň z toho, že jde o jediný přípravek na trhu, dovozuje, že sdělení propagovalo právě tento přípravek. Nedostatek této argumentace by vynikl tehdy, pokud by na trhu existovalo více obdobných přípravků pro infuzi vitamínu C. V takovém případě by správní orgány nemohly argumentovat nepřímým odkazem, neboť by nebylo jasné, o který konkrétní produkt se jedná. Žalovaného výklad pojmu reklama je proto zjevně extenzivní a doplňuje do skutkové podstaty podle § 5a odst. 2 písm. a) zákona o regulaci reklamy skutečnosti, které s jednáním žalobkyně nesouvisí. 11. Na těchto závěrech nemůže nic změnit ani odkaz na rozsudek Soudního dvora EU (SDEU) z 5. 5. 2011 ve věci C-316/09, MSD Sharp & Dohme. Ten není přiléhavý, neboť v žalobkynině případě součástí sdělení nebyl konkrétní léčebný přípravek. 12. Dále má za to, že není zadavatelem, zpracovatelem ani šiřitelem reklamy. Není výrobcem ani prodejcem přípravku Injektopas, je pouze registrovaným poskytovatelem zdravotních služeb. Z tohoto postavení jí plyne legitimní zájem informovat veřejnost o možnostech infuzní terapie vitamínem C, a to v rámci výkonu svého práva na svobodu projevu. Má za to, že veřejný zájem na šíření osvěty v oblasti zdravotní péče převažuje nad rizikem, že by sdělení mohlo nepřímo upozornit na existenci léčivého přípravku na předpis, jehož reklama je zákonem zakázána. V této souvislosti navrhuje, aby soud vyložil zákon o regulaci reklamy ústavně konformním způsobem. K tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) z 24. 6. 2010, čj. 7 As 24/2010-51, č. 2319/2011 Sb. NSS. Dále namítá, že léčivé přípravky na předpis může předepsat výhradně lékař. Závěr žalovaného, že by veřejnost mohla být sdělením motivována domáhat se podání konkrétního přípravku, proto považuje za nepřesný. 13. Žalobkyně rovněž namítá, že uložená pokuta je nepřiměřená. Cituje k tomu z judikatury NSS a uvádí, že správní orgány se zabývaly především obecnou povahou a délkou trvání spáchaného deliktu. Při odůvodnění výše pokuty se však nevypořádaly dostatečně se všemi okolnostmi, které žalobkyně opakovaně uváděla. Má za to, že i pokud by její jednání bylo považováno za nedovolenou reklamu, jednalo by se toliko o reklamu nepřímou, která by stála na pomezí mezi plněním jejích obecně prospěšných úkolů jako zdravotnického zařízení a výkonem jejího práva na svobodu projevu. Tuto okolnost správní orgány při ukládání pokuty pominuly. Uložená pokuta je proto ve vztahu ke konkrétním okolnostem věci nepřiměřená. 4. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný odkázal na napadené i prvostupňové rozhodnutí, neboť žalobkyně podle něj neuvádí žádné nové skutečnosti. 15. K námitce, že zveřejněné sdělení je toliko informativní a nejedná se o reklamu, žalovaný odkázal na rozsudek MSD Sharp & Dohme, v němž SDEU konstatoval, že zakázanou reklamou není sdělení, které spočívá v přesném zobrazení obalu léčivého přípravku, v příbalové informaci nebo v souhrnu údajů o přípravku, pokud žádný další prvek nesvědčí pro závěr, že se jedná o reklamu. V dané věci však byl reklamní účel sdělení jednoznačný. Žalobkyně ve sdělení neuvedla informace z příbalového letáku či souhrn údajů o přípravku, ale prezentovala pouze pozitivní vlastnosti přípravku s cílem motivovat pacienty, aby se na žalobkyni obrátili, trpí-li uvedenými zdravotními indikacemi. 16. Připomíná, že za nepřímý odkaz na léčivý přípravek lze považovat takový odkaz, na jehož základě se lze dobrat konkrétního léčivého přípravku. S ohledem na skutečnost, že Injektopas je jediným přípravkem tohoto druhu na trhu, je nepochybné, že žalobkyně nepřímo propagovala právě tento přípravek. Nemohlo dojít k záměně s žádným jiným přípravkem. 17. K námitce, že není notorietou, že přípravek Injektopas je jediným vitamínem C podávaným formou infuze, žalovaný uvádí, že žalobkyně má povinnost ověřit si, zda nepropaguje přípravek, jehož reklama je zakázána. Žalobkyně je navíc zdravotnickým odborníkem, proto lze očekávat, že jí je známo, že léčivé přípravky určené k parenterálnímu podání lze podle zákona o léčivech vydat pouze na lékařský předpis. Naopak není sporné, že veřejnosti tato skutečnost známa být nemusí. Postačí, že pacient, který trpí uvedenými indikacemi, je reklamním sdělením motivován, aby žalobkyni kontaktoval. 18. Není rozhodné, zda žalobkyně je či není výrobcem nebo prodejcem přípravku. Podstatné je, že sdělení sepsala a zveřejnila, je tedy zadavatelem i zpracovatelem reklamy. Žalobkyně není postihována za přestupek v postavení šiřitele, byť na svých webových stránkách sdělení šířila. Přestože žalobkyně poskytuje zdravotní služby, sama uvádí, že k aplikaci infuze vitamínu C dochází u spolupracujících zdravotnických zařízení. Cílem reklamy proto nepochybně byla podpora spotřeby léčivého přípravku právě u těchto spolupracujících lékařských zaříz